Klonoa: Door To Phantomile

  • 3
Když se řekne NAMCO, vybaví si mnoho alespoň částečně se orientujících pařanů nejspíše Tekkena a možná také Ridge Racer. Málokdo si už tohoto japonského výrobce her spojí třeba s poněkud postarším Galaxianem, takže co se tak trochu mrknout na jednu zábavnou a roztomilou plošinovku z let minulých?
Klonoa: Door to Phantomile

V našem víkendovém koutku se povětšinou vracíme ke hrám, které by neměly upadnout v zapomnění. Dnes bychom chtěli zavzpomínat na jednu neobyčejnou záležitost, jejíž název jste si mohli přečíst v titulku tohoto článku. Pojďme si tedy v krátkosti říci, o co se vlastně jedná ve hře, která se představila evropské hráčské komunitě léta páně 1998.

Klonoa: Door To Phantomile je vlastně taková obyčejná pseudo 3D plošinovka, na které by ani vcelku nebylo nic tak zvláštního. Je tu však jedna maličkost, která sama o sobě dává podnět k podrobnější rekognoskaci terénu. Klonoa je totiž dílem Namca – japonské firmy, která proslula herními tituly ve zcela jiných žánrových odvětvích. Faktem ale zůstává, že rozmanitosti tvorby Namca se meze nekladou. Od roku 1955, kdy tato věhlasná firma vznikla, nám totiž poskytl její výkonný personál mnoho vynikajících herních titulů, zvláště co se produkce arkádových automatů a PlayStation her týče. I když na PlayStation kousky došlo v poněkud pozdějším stádiu jejich existence, už prastarý Galaxian pro PSX věštil, že tahle grupa bude za něco stát. Pocit blížícího se zrození giganta ve sféře novodobé elektronické zábavy pak byl umocněn vytvořením řady her, jejichž sláva se nezadržitelně šíří i v současnosti jako virus po celém světě, vyjma oblastí hlubokého deštného pralesa v povodí řeky Amazonky, kde bohužel hrátky podobného typu nepřichází v úvahu vzhledem k vysoké vzdušné vlhkosti omezující používání vysokonapěťových zdrojů a vzhledem k mimořádně velkému výskytu zvídavých opičích druhů, které až nesmyslně přitahují průhledné čtvercové obaly z upraveného plastu.

Klonoa: Door to Phantomile

Tekken, Ridge Racer, Air Combat, Time Crisis a spousta dalších titulů – bez ohledu na pořadové číslo a bez ohledu na počet „nastavovaných kaší“ v nás zanechaly hluboké jizvy, ať už po úderech tvrdých pěstí Paula či po nádherných nočních akcích v kabině služební F-dvaadvacítky. A přestože historii Namca zdobí převážně zdařilé simulátory všeho možného spolu s velmi dobrými bojovkami a střílečkami, lze říci, že ani ve sféře platformovek neodvedl tenhle titán videoherní zábavy špatnou práci.

V tomto případě tvůrci hry extrahovali ze svých hlubokých a snad i netušených zákoutí mozku příběh neobyčejného kocouřího gentlemana jménem Klonoa, který se rozhodl více či méně z vlastní vůle zachránit svět před hrozbou, přicházející doslova z podsvětí. Během tohoto dobrodružství, které je protkáno nespočtem kilometrů naběhaných a naskákaných po herních lokacích, je krom jiných věcí hlavním úkolem našeho zdatného hrdiny osvobozování přátel, kteří se dostali vlivem temných sil do neutěšené pozice vězňů velikonočních vajíček. Mimo rozbíjení pečlivě vymalovaných kraslic můžete Klonou během procházení jednotlivých levelů zaměstnat pobíráním hojně se vyskytujících briliantů, přičemž za každou stovku obdržíte jeden cenný život navíc. Při této a dalších činnostech pochopitelně vašeho reka otravuje bezpočet různých nepřátelských stvoření, takže aby se mohl před jejich útoky (případně před fyzickým kontaktem, který je doslova smrtící) chránit, disponuje náš dobrodruh schopností polapit takřka každého protivníka. Po chycení překážející kreatury je pak možno využít ji Klonoa: Door to Phantomile během výskoku k odražení, čímž se docílí dosažení znatelně vyššího skoku, anebo je rovněž možno použít polapeného tvora jako dělovou kouli, mrštěnou proti dalšímu oponentovi. Zejména pokud tento vzrůstem silně přesahuje milého kocourka, je tento způsob tím jediným, kterým lze překážející element odstranit z cesty. Přesným vržením polapence lze také rozbíjet různé předměty a třeba i „porážet“ stojící balvany, po jejichž spadnutí jich můžete využít jako mostu, takže byť je statečný kocourek vybaven na první pohled jednostranným „útokem“, variabilita jeho použití je docela velká.

Během cesty herními lokacemi potkává Klonoa různé postavy, které většinou přispějí dobrou radou, ale také někdy pěknou herdou do zad. Tímto se volně přenášíme k hernímu atributu, který patří bezesporu ke každé hře podobného typu – setkání s bossy. Porážka šéfíků zde není nijak zvláště obtížnou záležitostí, nicméně je nutné vypozorovat způsob, vedoucí k jejich bezproblémovému položení na lopatky. Pochopitelně nejlepším soubojem, který je ke všemu okrášlen pocitem totálního vítězství, je souboj s ďábelským Ghadiem, který má všechnu tu hrůzu okolo na svědomí. Na tento finální duel si však budete muset dosti dlouho počkat, neboť tváří v tvář se s tímto antikristem v beránčím rouše setkáte až v závěrečné fázi hry.

Grafické zpracování působí v komplexním pojetí jako velmi zdařilé, i když občas zavání snad až přespřílišnou infantilností. Herní úrovně, které se rozprostírají v šestici různých světů, jsou pestré, obohacené přehršlí různých překážek a protivníků, Klonoa: Door to Phantomile takže zvládnutí všech vám zabere dostatek času, během něhož si budete moci pozvolna uvědomovat kvality této hry. Nebude vás frustrovat nutnost opakování dlouhých úseků, neboť lokace jsou rozděleny na menší oddíly pomocí atypických vstupních bran či vchodů, které plní funkci klasických checkpointů. Jednoduchost ovládání hlavní postavy je přímo úměrná jednoduchosti celé hry, takže hráči po chvíli nečiní žádné potíže. Kvalita a styl ozvučení jsou charakteristické pro dálně-východní křídlo videoherní produkce stejně jako hudební kulisa nesoucí se v duchu svěžího a melodického rytmu. Vyvážená obtížnost herních úrovní ruku v ruce s jejich plynulým absolvováním je základním kamenem skvělé hratelnosti, jež vám nedovolí odtrhnout ruce od dualshocku minimálně do chvíle, než spatříte závěrečné outro.

Pevně věřím, že i dnes - po několika letech - vás Klonoa hned tak nepustí, pokud na ni ovšem budete mít dostatek času. Není to sice žádné rozsáhlé RPG, které by vás zaměstnalo na nejbližší dva měsíce, ale i přesto je k absorbování celé hry zapotřebí několik stovek minut. Čas ale běží rychle nejen v této hře, ale také v reálném světě. A protože ten, který jsem si vyhradil pro tento článek se pomalu chýlí ke svému konci, chtěl bych vám závěrem popřát spoustu krásných herních zážitků nejen u Klonoy, ale i u další spousty kvalitních her, bez ohledu na datum jejich zrození. Hezkou zábavu!

Klonoa: Door to Phantomile Klonoa: Door to Phantomile

Klonoa: Door To Phantomile
Výrobce/Vydavatel Namco/SCEE
Platforma PlayStation
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ne
Další ovladač: ne
Paměťová karta: ano, 1 blok
Verdikt: Parádní oddechovka z produkce osvědčeného tvůrce videoher. Jednoduchá, příjemná zábava pro malé i velké.
Hodnocení: 85% (info)


Témata: simulátor, Virus