Knights of the Temple II

Vezměte svůj nabroušený meč, oplátujte poškrábané brnění, naleštěte stříbrný štít a nazujte stylové holínky! Čeká vás totiž mnoho malých i velkých bitev.

První hrou, na kterou poté další dva díly nepřímo navazují bylo Enclave. Jednalo se o středověkou přímočarou mlátičku z pohledu třetí osoby, kde jste se s jedním z hrdinů vydali dát příslušníkům zla za vyučenou. Hře je nutno přiznat několik solidních nápadů, různorodou zábavu a velký výběr hratelných postav. Přesně o rok později se na pultech objevil nápadně podobný titul, navíc od vývojářů Starbreeze Studios, kteří stáli i za hrou Enclave. Jednalo se o Knights of the Temple a i svou hratelností značně připomínala svého předchůdce. Slavila však o poznání větší úspěch a tak se není co divit, že po roce tu máme pokračování. Za kolonkou výrobce se však objevilo nové studio Cauldron a tak jsme byli moc zvědaví, jak se s tímto nelehkým úkolem vypořádali. Pojďme na to.

"Kdo od hry nečeká titul roku a je od začátku smířen se všemi nástrahami, bude se dobře bavit."

Tam, kde to všechno začalo
Ne, třetí Baldur’s Gate ani druhé Neverwinter Nights příběhově nečekejte. Dobré je, že si na to Knights of the Temple II ani nehraje. Vlastně od prvního řádku na vás přímo křičí: „Já jsem jen mlátička! Kdo chce promyšlené RPG se silným příběhem ať jde o dům dál.“. A v tom to celé vězí. Kdo od hry nečeká titul roku a je od začátku smířen se všemi nástrahami, bude se dobře bavit. Podívejme se ale na příběhovou stránku hry.
Jde vlastně o klasický boj dobra se zlem. Podíváte se do středověké Evropy, kde se pomalu ale jistě otevírá pekelná brána a vy – hrdina s lehce erotickým jménem Paul – se musíte zmocnit tří artefaktů, pomocí nichž bránu uzavřete. První nese originální název „Runa“. Druhý z částí (Oko) ukrývá město Sirmium a třetí artefakt – Zbraň – budete hledat v podmořském opevnění Yigar. Prostředí jsou to hezky a atraktivně vyvedená a nestyděli bychom se do jednoho z romantických místeček vzít svou přítelkyni na dovolenou. I když - nebýt těch nestvůr.

Tam, kde vše začne pro vás
Hned prvním, dá se říct pozitivním znakem je volnost, kterou vám hra nabízí. Netáhne vás za ručičku po naplánované přímce. Hodí vás na mapku a je jen na vás, kterou ze tří lokací si vyberete. Negativní dopad je však ten, že si vás hra nedokáže získat nikterak propracovaným příběhem a vše se dozvíte spíše z rozhovorů na ulici a občasných videí, takže máte děj hry trošku zbytečně rozházený. Celá hra je velice dlouhá a rozvětvená do bočních misí, které samozřejmě není nutné plnit. Celkem vás čeká třicet pět hlavních a dvacet dva vedlejších úkolů, což je více než solidní nášup. Na začátku každé ze tří částí se více méně poflakujete po obydleném městě a řešíte civilní a většinou mírumilovné mise. Postupně se však situace přiostří a vše sklouzne k zuřivému boji proti zlu a bezpráví. Přestaňme tedy chodit kolem horkého meče a hrdě se ho se zatnutými zuby uchopme. Čeká nás litý boj, jaký jsme tu již dlouho neměli!

Tam, kde to většinou skončí
U meče a rozseknutého nepřítele. Boj se celkem skládá z dvaceti tří dovedností, dále rozdělených do několika kategorií. Klasické kombo útoky s vaším ostřím, které budete používat každou chvíli, je rovných patnáct. Dále máte k dispozici čtyři speciální údery a konečně i poslední, čtyři božské síly. Samozřejmě nesmí ve středověku chybět často používaná kuše s několika typy šipek. Na první pohled je tedy výběr více než dobrý a to jsme ještě nezmínili vylepšování všech schopností na vyšší – až pátou - úroveň. Vylepšovat budete již klasicky za získané zkušenosti. Ty si buď vymlátíte z protivníků nebo získáte za plnění hlavních a vedlejších úkolů. I přesto, že hra si na RPG prvcích nikterak nezakládá, jedná se o nutné zpestření a hlavně motivaci pro plnění vedlejších úkolů a nepovinných částí hry.
Neměli bychom však pravdu, kdybychom tvrdili, že budete po celou hru máchat mečem. Kromě úvodu, kde budete plnit více méně mírumilovné mise vás občas čeká i skákací část, kde na chvíli odložíte svůj meč. Způsob oživení to špatný není, ale vyvstává na povrch nepříjemnost s ukládáním hry. To můžete použít jen po „po určitém čase“. Jak však po chvíli zjistíte, jde jen o zabití deseti protivníků, čímž se vám save uvolní. Nic proti novotám, ale když pak v částech bez nepřátel deset minut skáčete a pak na konci spadnete do černoty, i sangvinik se zvedne ze židle.

Multimediální zpracování
Technicky je na tom Knights of the Temple II solidně. Prostředí je vymodelováno do detailů a interiéry se s exteriéry střídají doatečně často. Zbraně a veškerá vaše výbava jsou navíc (podle slov autorů) podle skutečných kousků, vypadají opravdu realisticky a hlavně se s nimi dobře hraje. O něco hůř než okolní svět jsou na tom modely postav, které by si rozhodně zasloužily více polygonů a menší kostrbatost. Pohyby postav při boji jsou naopak nadprůměrné a je vidět velký posun od prvního dílu. Hudba je čistě instrumentální, dobová a nerušivá. Rozhodně se však nejedná o špičkový výběr a tak možná neuškodí si v pozadí pustit svou vlastní muziku. Zvuky jsou na tom oproti muzice lépe (pokud tedy nemáte zapnutou svou hudbu) a především v akčních částech se projeví kvalita zvuku každého škrábnutí meče.

"Podobný styl her se totiž rozhodně nelíbí každému a je nutné mít pro ně předpoklady jako: u hraní nepotřebuji přemýšlet, nevadí mi promačkaná myš a hodně mrtvol."

Berte nebo nechte být
Dost silně pochybuji o tom, že je nějaké mezi stádium. Buď se vám hra prostě zalíbí a budete ji hrát do dlouhých zimních večerů a nebo si omlátíte krabici s titulem o hlavu a budete litovat vyhozených financí (899 Kč). Podobný styl her se totiž rozhodně nelíbí každému a je nutné mít pro ně předpoklady jako: u hraní nepotřebuji přemýšlet, nevadí mi promačkaná myš a hodně mrtvol. Pokud se v těchto definicích vidíte, směle do obchodu, litovat byste neměli. Pokud jste však odchovanci Elder Scrolls a od hry čekáte propletený příběh a dotažený RPG systém, ruce pryč. Knights of the Temple II je středověkou mlátičkou s několika zpestřeními, pár dobrými nápady a taky pěknou hromadou nedodělků a chyb. Tak prosím, máte to na talíři a budu se opakovat. Berte nebo nechte být. Konečné rozhodnutí je jen na vás.