První věcí, kterou vás nejnovější box od EA Sports přivítá, není právě dvakrát příjemná skutečnost. Nahrávání nějakou chvíli trvá a musíte ho přetrpět jak před hrou samotnou, tak i při návratu do menu. V těch se navíc dočkáte méně komplexních možností nastavení, než je zvykem.
Ovládání je v zásadě navrženo výborně, s důrazem na jednoduchost - vychýlení analogové páčky zcela v nějakém směru způsobí pohyb v daném směru vůči soupeři, zatímco když ji, mršku, jen lehce pošimráte, zůstanete stát na místě a ohýbáte trup. Nějakou chvíli sice trvá, než si na to člověk zvykne, ale v zásadě proti tomu nelze pranic namítat, spíše bych řekl, že jde o jedno z nejlepších řešení, jaká jsou u 3D bojovek k dispozici. Stejně jako v případě úderů, z nichž každý kromě zvedáků a dvou „zakázaných“ je přiřazen zvláštnímu tlačítku. "X" je vyhrazeno pro pravý hák, "B" pro levý, "A" s "Y" slouží ke klasickým „přímým“ úderům, tedy direktům. Při hře s levákem jsou tyto funkce obráceny, což mě osobně trochu překvapuje, ale budiž. Pokud normálně stojíte, jsou vaše údery vedeny na hlavu, chcete-li útočit na tělo, potřebujete se skrčit (ohnout trup vpřed, jak už jsem psal). Tady je bohužel menší kámen úrazu - není možné uhnout spršce zuřivých úderů prostým skrčením se a při té příležitosti rozdat několik ran na solar jednoduše proto, že se vám nepovede udržet se dost nízko. Ačkoliv
jsem nikdy neměl se sportem zvaným box nic společného, dovolím si tvrdit, že něco takového je mírně nerealistické a co je horší, ubírá to hratelnosti. Člověk se raději vykašle na bránění a omezí se na uskakování zpět a pokusy vyhrát pomocí jednoduchých, ale účinných rychlých a tvrdých úderových kombinací. Jediná další námitka, která mě napadá, je nemožnost zaklesnout se do sebe a procházet se po ringu v objetí stylem totálně opilých tanečníků, jako to dělají opravdoví boxeři, když jsou už opravdu unavení.
Nová hra v sérii Knockout Kings disponuje velkým množstvím známých borců v čele s Muhammadem Alim. Můžete skočit rovnýma nohama do exhibice nebo si dát menší turnaj, co vás ale bude zpočátku zajímat asi více, je kariéra. Vyberete svému vlastnímu, nově vytvořenému borci jeden z nabízených ksichtů, na tělo hodíte nějakou tu kérku, tik v obličeji obstaráte sami a hurá do ringu. Zpočátku samozřejmě nemáte prakticky žádné obecenstvo, ale jak se tak prodíráte žebříčkem ke svému prvnímu souboji o titul a vyzýváte stále lepší a ostřejší soupeře, dostanete se i do arén s mnohatisícovými hledišti. Po každém souboji je potřeba se nějakou dobu léčit podle toho, jak moc vás váš soupeř zřídil, a když vyhrajete, dostanete možnost vylepšit své charakteristiky několika přidělenými body; šest vlastností
popisujících vaše schopnosti je koncipováno podobným způsobem jako u jiných titulů EA Sports a čím vyšší je hodnota té které z nich, tím více bodů stojí její vylepšení. Kariéra bohužel nemá příliš dlouhého trvání, jako by tomu mohlo být například u golfu. Jak se začne blížit čtyřicítka, přijde ke slovu nějaké to opotřebování organismu a mladí, sotva ochmýření zajíci pro vás najednou budou větším soustem, než by vaší mistrovské pýše bylo milé. Každopádně nejste-li docela křivorucí a věnujete jedno odpoledne tréninku, druhý den můžete slavit završení své celoživotní snahy, objímat se s vnoučaty a kdovíco ještě. To je vzhledem k charakteru tohoto módu poněkud krátké, navíc zde není žádný oživující element, musíte si vystačit s vyzýváním ostatních a s tím, že vyhrajete-li nějaký titul, budete sami vyzýváni.
Do této chvíle jsem nejspíš neřekl nic moc nového, nad čím by znalci série nezívli, případně nemávli rukou. Pojďme se ale teď podívat na novinku nazvanou Slugfest, akční záležitost, jakou byste nejspíš čekali na automatech. Cesta k úspěchu je tady založena nikoliv na síle, rychlosti či klasické taktice, nýbrž na vyváženém používání čtyř různých úderů, směřovaných jak na hlavu, tak na tělo. Jakmile se vám podaří rozdat těchto osm pozdravů, naplníte ukazatel v dolním rohu obrazovky, což znamená, že v následujících několika vteřinách by se vám měl
soupeř vyhýbat, jinak skončí na zemi - pokud ho tedy zasáhnete. Touto cestou lze dosáhnout vítězství o něco snáze než klasickým vymlácením duše z každého soupeře v ringu, stačí být rychlý a dobře kombinovat. Navíc, jak se tak mlátíte, sbírají se vám písmena slova „PAIN“ (bolest), která umožňují pokusit se o jeden ze čtyř extrémně účinných, zvláštní kombinací tlačítek vyvolávaných ataků, jež se sice dají snadno vykrýt, ale když se už povedou, pak opravdu bolí. Neměl bych samozřejmě zapomenout, že v tomto módu se hraje na body. Ty získáváte za úspěšné zásahy, sražení protivníka k zemi a podobně. Dosáhnete-li určitého bodového limitu, jehož výše se liší podle obtížnosti, obnoví se vaše „energie“.
Zadní strana obalu se sice chlubí vizuální pastvou a obrázky též slibují pozlátkové hody, nicméně nadšení konzumentů technologie teď hodlám trochu zchladit. Modely boxerů a jejich animace jsou, pravda, na první pohled akceptovatelné, a když pomineme přechody mezi jednotlivými fázemi animace, lze obdivovat ladnost pohybů a moc hezky zpracované postupné opotřebování obličejů. Při zpomaleném záznamu se ale naplno provalí průchodnost polygonů (těla borců se protínají s provazy a při úderech i navzájem) a hlavně poněkud nerealisticky působící motion capture, což by nevadilo u nějaké komplexnější hry, ale v
případě mlátičky s aktivní plochou pár metrů čtverečních jsem na takové nedostatky lehce alergický. O divácích, placatých a pohybujících se na způsob uměleckých videoklipů (tři až čtyři fáze animace na osobu) se raději zmiňovat nebudu. Hergot, přemýšlím nahlas, omlouvám se.
V menu hrají tématické hiphopové skladby, které jsem přes to, že nejde o můj oblíbený hudební žánr, necítil potřebu ztlumit. Komentář jakýchsi dvou odborníků komentátorů je celkem slušný a často vtipný, ale příliš se opakuje po nějaké době se stane otravným. Bohužel když jej vypnete, zmizí i všechny ostatní hlasy včetně hlasu rozhodčího.
Domnívám se, že není potřeba dávat na závěr nějaká doporučení a podobné věci. Fanoušci boxu mají jasno, skalní bojovkáři trpělivě čekají na Soul Calibur 2, no a ti ostatní ať se raději nestarají. Povinné tituly se nacházejí ve vedlejší přihrádce.
| Knockout Kings 2003 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
