Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Konung: Legenda severu - bijte mravence

  12:00aktualizováno  9. července 2001 5:07
Původně byl titulek této recenze trošičku zavádějící a sice Konung: Legenda severu - bijte Ferdu Mravence, ale kvůli své přílišné délce byl šéfredaktorem zkrácen. Je pravda, že hráč bude v tomto RPG vraždit mravence po desítkách, ale na Ferdu jsem zatím ještě nenarazil. Ve světě Konungu je však všechno možné.
Konung: Legenda severu

Na začátku této recenze byl omyl. Konunga mi totiž šéfredaktor svěřil v blahém vědomí, že se jedná o strategii jak poleno (heh, už ani nevím :-) - by Vreco), což je žánr, který mi více než konvenuje. Po několika minutách hraní však vyšla najevo pro mě děsivá pravda. Je to RPG, jako když vyšije! Nutno přiznat, že pro omyl bylo dostatek důvodů. Autor hry, ruská firma 1C, totiž sliboval unikátní směsici RPG, strategie a adventury. Žánr RPG se měl projevit putováním obvyklé party hrdinů po fantastickém světě, strategickým prvkem měla být správa vesnic, které se postupně dostávají pod hráčovu svrchovanost, a konečně adventurní stránka se měla projevit nekonečnými řečmi o všem možném, které hráč s obyvateli světa Konungu může a nemusí vést. Konung je však ze všeho nejvíce erpégéčko, o něco méně adventurou (ostatně adventura jde s žánrem RPG odjakživa tak nějak ruku v ruce) a ze všeho nejméně strategií. Řečeno přímo, fanoušci válečných simulací by měli zdrhat co nejdál a skalní příznivci "her na hrdiny" by se měli řízným krokem vydat do nejbližší prodejny. A konečně ti, kterým na žánru příliš nesejde, ale zato jim sejde na kvalitě, pořízením tohoto titulu neučiní žádnou chybu. Pokud jim však Konung unikne, nemusí nutně páchat sebevraždu.

Podtitul "Legenda severu" v názvu této hry napovídá, že tvůrci šáhli pro příběh do pestré databanky severských mýtů a zkazek, ze které vydolovali tradičně silnou přímočarou dějovou osnovu, na jejímž konci je cíl, jenž se zpočátku jeví v nedohlednu, ale přibližuje se krůček po krůčku. Zápletka je vskutku rafinovaná: Polobůh Or vlastní amulet, jehož nositel může ovládat strašlivého draka hlídajícího pradávný Náramek moci. Or je však přepaden přesilou sil zla, načež v poslední chvíli, když jsou jeho poslední věrní udoláni, rozlomí náhrdelník na tři kusy, které svěří třem poštovním sokolům. Kéž by pohrdl vznešeností a spolehl se raděj na osvědčené holuby. První opeřenec doručil třetinu amuletu Vikingovi jménem Sigurd. Jednalo se o hodného troubu, který se nechal vzápětí zabít mocichtivým válečníkem Erikem. Konung: Legenda severu Druhý sokolík byl cestou sestřelen a druhá část amuletu se tak octla v rukou slovanského lovce známého pod přezdívkou Vlk. Pouze třetí sokol neselhal a doručil třetí část vzácného amuletu do daleké Konstantinopole k rukám odvážného Konstantina. Trojice výtečníků si uvědomuje, že fragmenty amuletu jsou bezcenné. Puzeni neodolatelným vábením se vydávají na pátrání po zbývajících částech, až se nakonec střetnou v horách a lesích "zemí severu".

Díky záplatce má hráč na výběr přesně tři hrdiny: Erika, Vlka a Konstantina. Ti se od sebe liší v podstatě pouze tím, ve které části světa Konungu začínají. Co se týče nějakého složitého profilování postavy a rozdělování bodíků mezi padesát různých charakteristik, nic takového se nekoná. Hráč může pouze vybrat, zda jeho hrdina bude bojovník (drsný mlátič vhodný pro boj tváří v tvář), lovec (zdatný lukostřelec, který protivníky odstřeluje z bezpečné vzdálenosti), kupec (člověk s nosností himalájského šerpy, který své nedostatky v bojovém umění kompenzuje silným brněním) či náčelník (hapruje ve všech vlastnostech kromě charismatu, které mu ale na druhou stranu hned na počátku umožní putování "v partě"). Podle hráčovy volby povolání se tedy body u jednotlivých vlastností přerozdělí jaksi samy, načež nezbývá, než se pustit do pátrání po zbývajících dvou dílech dračího amuletu.

Konung je titul, který hráči nic nedaruje. Právě úvodní fáze, kdy se hráč protlouká na nebezpečí bohatým fantastickým světem coby totální greenhorn, vyzkouší jeho psychickou odolnost do krajnosti. Ve vesnici, která je mu domovem, s ním každý jedná jako s největším póvlem a válečníci se s ním odmítají zahazovat v jedné partě, dokud si nevydobude hrdinské ostruhy. Jenže jak na to, když i ta nejslabší potvora pro něj znamená smrtelné nebezpečí a u kováře se může jen se smutkem dívat na skvělé zbraně a brnění, na něž nemá jednak dostatek peněz, jednak dostatek schopností. Nezbývá než se do toho vrhnout po hlavě. Na lesní mýtině kousek za vesnicí se pase obří mravenec (fauna a flóra v Konungu je dost říznutá sci-fi). Konung: Legenda severu Hráč tasí mečík a vrhá se do lítého boje. A ejhle, na pomoc se přepadenému soudruhovi řítí ze všech stran hejno příbuzných. Následuje lítá holomajzna, ve které hráčův hrdina padne hrdinou, ale také neskonale zbytečnou smrtí. Už na druhý pokus to však vyjde, neboť hráče napadlo, že když se stáhne na ostroh nad potokem, nebudou na něj mravenci moci útočit za všech stran a odpraví je jednoho po druhém. Navíc se do cesty jako zázrakem připlete bytelný dřevěný štít povalující se na pasece a situace začne být veselejší. Postupně se hráč ověsí kouzelnými náramky, prsteny a náhrdelníky (nevěřili byste, co lidi zbůhdarma pohodí v lese), bodíky zkušenosti pomalu naskakují a hráč je rozděluje mezi preferované vlastnosti. Zakrátko si může za první vydělané peníze či prostřednictvím prodeje ukořistěných předmětů pořídit první kvalitní meč, první brnění, bytelnou helmu atd., načež následuje tradiční past vylepšování postavy, do které se hráč chytí tak pevně, že s usilovnou pařbou prostě nemůže přestat.

Konung však jde do jisté míry nad rámec běžného RPG-šílenství. Originálním elementem je dozajista v úvodu zmiňovaná správa vesnic, i když se nejedná o tak podstatnou část hry, aby se dalo mluvit o nějakém mixu se strategií. Ve vesnici sídlí konečně hromada potenciálních adeptů členství v hráčově partě, ale také kovář, léčitel, kupec a starosta. Tyto hráč pozná dle toho, že na rozdíl od ostatních obyvatel nepochodují křížem krážem, nýbrž stojí před svými staveními jako pařezy. Aby mohl hráč využívat výhody dané vesnice naplno, musí ji dostat pod svou správu. Za tím účelem musí pokecat se starostou, který mu zpravidla přidělí nějaký ten úkol, po jehož splnění vesnice padne hráči do náruče. Občas ale stačí jen hbitý jazyk (tj. vybírat správné varianty při rozhovoru) a starosta oslněný vaší důvtipností vám jde na ruku. Když důvtip selže a do plnění úkolu se vám nechce, můžete se pokusit vesnici dobýt - anihilovat všechny válečníky, kteří se v ní pohybují. To je však hlavně na počátku nepředstavitelný kousek. Konung: Legenda severu Výhody svrchovaností nad vesnicí jsou značné - slevy u kupce a kováře, u felčara léčení zdarma, ale především daň z hlavy, kterou si můžete v pravidelných intervalech vybrat u ochotného starosty a která se brzy stane základem vašich příjmů.

Ne každá vesnice je však plně vybavena. V případě, že chybí kovárna či léčitelův srub, dá se obojí přistavit, ale personál je třeba sehnat v nějaké sousední vesnici, kde už mají dotyčné profíky, kteří hráčovi vycvičí učně. Toho pak hráč musí do cílové vísky převést. Může se to zpočátku zdát klopotné a nepříjemné, ale bohatě se to vyplatí, což souvisí s pohybem po světě Konungu. Hra je totiž rozdělena do 43 velkých lokací, mezi kterými se může hráč od počátku pohybovat volně prostřednictvím jakýchsi portálů (v praxi se ale na počátku hry daleké výpravy nevyplácí, neboť čím vzdálenější oblast, tím tvrdší příšery). Lokace jsou ale vskutku veliké a od portálu k portálu je velký kus cesty. Prostě vandrování z jednoho místa na druhé příliš dlouho na to, než aby hráče bavilo pořád chodit do své domovské vesnice a proto by ho měl přirozený zájem ušetřit čas vést k tomu, aby každou získanou vesnici zabydlel se vším všudy. Konung hráče za jeho snahu odměňuje sice pomalu, ale zato jistě. Například přestože prázdná okénka od počátku napovídají, že hráčova parta může mít až devět členů, prvních pár hodin hry se bude muset protloukat docela sám - pokud si totiž na počátku nezvolí postavu náčelníka, nemá dost charismatu, aby mohl mít aspoň jednoho člena party. Až charisma na 15ti (čtvrtá úroveň zkušenosti) umožní hráči zverbovat prvního spolubojovníka. Příznivcům rychlé RPG akce ve stylu Diabla to může připadat zdlouhavé a otravné, ale já jsem si v tom velmi povlovném kariérním vzestupu liboval.

Kouzla a magie v Konungovi jaksi absentují na úkor hrubé síly. Žádný šaman se do party získat nedá a jediní dostupní čarodějové poustevničí v chajdách uprostřed lesa. Hráči slouží jednak jako zdroj informací, jednak jako rádci ohledně míchání léčivých lektvarů, jedů či protijedů, které hráč míchá z bylin, které sbírá v lese. Za každou radu si ale nechají tučně zaplatit. Dokonce ani požehnání není zadarmo.

Konung: Legenda severu

Co se týče nepřátel, hráč narazí na obří mravence, jedovaté pavouky, odporné červy, jakousi aktualizovanou verzi druhohorních pterodaktylů, ale i klasické kostlivce či zombíky. S tuhostí potvor to autoři poněkud nevystihli: Mezi měkčími a vytvrdlejšími bestiemi je až příliš ostrý předěl, kvůli kterému musí hráč na slabších potvorách za účelem získávání zkušenosti paběrkovat až příliš dlouho. Navíc typickým rysem většiny nepřátel je stádní chování, takže i ty nejslabší potvory jsou ve velkých koncentracích nebezpečné. Boj probíhá v klasickém real-time stylu "mlátím, seč můžu". Hra běží dál dokonce i když je zobrazen inventář, a tak může hráč při souboji s padavkovitými tvory bohorovně přerovnávat věci v batohu. Při nebezpečném střetnutí může přispět tím, že zatímco jeho hrdina automaticky bojuje, on do jeho hrdla manuálně (resp. myší) nalévá léčivé lektvary. Mimochodem není nic lehčího, než se vyhnout boji. Stačí nezastavovat se na jednom místě a i když vás pronásleduje dvacet příšer, nemohou vám zkřivit ani vlas, dokud se pohybujete.

Prostor dochází, a tak už jen telegraficky: Hra se odehrává v relativně velkém světě, který zahrnuje 9 slovanských vesnic, pět táborů Vikingů a jednu základnu byzantských obchodníků. Kromě toho na hráče čekají hluboké lesy, řeky a bažiny, mezi kterými se občas nalézá příbytek čarodějův či pradávné kultovní místo. Příznivce temných kobek potěší podzemní město. Jinak než kladně se nejde vyjádřit o výborném překladu do češtiny. Kvantum textu bylo ale obrovské, a tak je pomalu zázrak, že jsme při náruživém hraní Konunga zatím narazil na pouhou jednu pravopisnou chybu. Vnějším vzhledem hra příliš neoslní, i když ruští autoři se holedbají, že vzhled staveb ve hře konzultovali s národopisným ústavem a severské rostlinstvo s botaniky. Klasická spritová grafika umožňuje maximální rozlišení 800x600, na druhou stranu minimem je pouhé P166, 32 MB RAM.

A finální hodnocení? Jedná se o vysoce hratelný titul s poněkud zaostalou grafikou, ale pro změnu nízkými nároky, který navíc tuzemského hráče potěší kvalitou překladu. Závěrem bych podotknul, že Konung je ryzí RPG a jako takové představuje spíše hru pro dlouhé zimní večery než jarní zkouškové období.

Konung: Legenda Severu
Výrobce: 1C
Distributor: Bohemia Interactive
Minimální konfigurace: Pentium 166 Mhz, 32 MB RAM, 150 MB na harddisku, DirectX 6.0, 8x CD-ROM
Doporučená konfigurace: Pentium 200 MHz, 64 MB RAM
3D karty: ne
Multiplayer: ne
Verdikt: Originální, hratelné, ale technicky poněkud zaostalé RPG.
Hodnocení 71%

Autor:


Témata: přepadení, Srub


Nejčtenější

DuckTales (NES)
James Bond, Spiderman i strýček Skrblík. Nejlepší hry s licencí - díl druhý

V pokračování našeho přehledu nejlepších her na motivy filmů, seriálů, komiksů a knih připomínáme některé tituly, které si vybaví spíše ti dříve narození....  celý článek

Hearthstone: Knights of the Frozen Throne
Jak se s Death Knighty změnil Hearthstone? První dojmy

Nová expanze Knights of the Frozen Throne pro karetní Hearthstone je venku pár dní, a tak se pojďme podívat, jak se hrou zahýbaly nové karty.   celý článek

Wolfenstein II: The New Colossus
Wolfenstein 2: střílet nácky je lepší se zbraní v každé ruce

Koncem října se vrátí bijec nacistů B.J. Blazkowicz, aby dokončil rozdělanou práci z New Order, na nějž hra navazuje. Pár věcí se změní.  celý článek

League of Legends
Slavný fotbalista vyhrál soud s autory League of Legends

Slavný nizozemský fotbalista Edgar Davids uspěl s žalobou proti provozovatelům hry League of Legends. Jedna z postav se totiž notně inspirovala jeho vzhledem.   celý článek

Další z rubriky

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Syberia 3 (PC)
RECENZE: Na výrobě Syberie 3 se až příliš šetřilo

Třetí Syberia se předchozím hrám série nevyrovná. Dolů ji táhne především technické zpracování a minimalistický příběh. Přesto by si ji opravdoví fandové mohli...  celý článek

The Surge
RECENZE: Ve sci-fi The Surge budete umírat na každém kroku. Stojí to za to

S tím, jak se v posledních let řada vývojářů vydala cestou zjednodušování a větší přístupnosti pro širší publikum, nastoupil i opačný trend. Nejznámějším...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.