Tradice se mají porušovat. Od čeho také jsou. Po čtyřech dílech klasického kultovního RPG Phantasy Star (první vyšel již na 8-bitech a poslední pak pro Mega Drive), po speciální edici Phantasy Star Collection na 32-bitový Saturn shrnující všechno předchozí úsilí na jednom CD, se další epizoda série objevila před nějakým časem též na Dreamcastu. S ohledem na zdejší převedení do online podoby asi zase tak moc nepřekvapilo, že byl původně kolový systém bojů nahrazen syrovým realtimovým hávem. Čili Phantasy Star Online je akční RPG, v němž všechny problémy řeší dobře cílený sek mečem, rychle vyvolané kouzlo či přesná střela z blasteru.
V této souvislosti mne napadá jiná ikonická série Segy, a to Shinning Force. Všem jejím fanouškům je asi dobře známa skutečnost, že se jedná o strategické RPG, jehož tři díly pozitivně ovlivnily tento herní žánr. Při této příležitosti nelze nevzpomenout na zcela první inkarnaci – Shining in the Darkness, což byl vlastně čistokrevný dungeon. Inu a kde je mu dnes konec…
Ale to jsem odbočil, takže zpět k Phantasy Star Online. Pokud o koupi tohoto titulu z nějakého důvodu uvažujete, v našich končinách se nevyhnete jistým problémům s vyzkoušením jeho online podpory, kterážto je na celé hře to hlavní, co tvůrci zamýšleli nabídnout.
Autoři (Sonic Team) však přispěchali také s poměrně silnou offline podporou, v níž v řadě po čase poněkud jednotvárných úrovní plníte kupu prvotně zajímavých questů a v rámci jakéhosi tréninku pro online tu tak můžete snáze pochopit herní mechanismy a pravidla Phantasy Star. Pojďme se tedy podívat na Phantasy Star Offline, na tu část, jíž hráči u nás mohou ocenit spíše vzhledem ke skutečnosti, že asi málokdo bude schopen připojit se k internetu a navrch pak online hraní uvedeného titulu ještě dále platit. Takže, tato recenze se bude vztahovat toliko na offline verzi tohoto akčního RPG a upřímně, nebudu si při tom příliš brát servítky a ospravedlňovat tvůrce tím, že se zde jedná jenom o jakéhosi levobočka k online.
Vaše planeta umírá. Poslední zbytky lidstva ji posléze opouští ve dvou kosmických olbřímích stanicích, jež jsou schopné pojmout i několik desítek tisíc obyvatel. Pioneer 1 a 2 (na němž je většina populace, vás nevyjímaje). Pioneer 1 je vyslán vpřed, aby prozkoumával vesmírný prostor a po nějaké době se mu podaří objevit planetu Ragol, která má všechny atributy pro své obývání lidskou rasou. Následuje sestup stanice na nové území, Pioneer 2 se poté objevuje na oběžné dráze Ragolu, aby navázal spojení s průzkumníky na Pioneer 1. V klíčovém okamžiku přijde ničivá pozemní destrukce neznámého původu a kontakt je přerušen a již se ho nedaří obnovit. Z Pioneeru 2 jsou vzápětí vysílány skupinky odvážlivců, kteří sondují terén Ragolu a hledají klíč k tomu, co se tu vlastně stalo. Každopádně, třebaže je Ragol obyvatelný z hlediska fyzikálních a atmosférických podmínek, po jeho půdě chodí velice nepřátelská monstra, takže asimilace
této planety nebude zdaleka tak jednoduchá. Toť v krátkosti příběhový prolog, jenž zde dále nedostává již téměř žádný prostor, a nyní chutě do akce.
Prvotně si však musíte vybrat svou postavu. Tato volba je skutečně prima záležitostí. Pravda, tři typy bojovníků (Ranger – ideální pro atak nepřátel z velké vzdálenosti, Force – jakási obdoba kouzelníků, Warrior – klasický představitel brutálního válečníka určeného pro boj tváří v tvář) nejsou právě nějakou extrémně širokou nabídkou, ale s další editací vzhledu, fyziognomie a pozdějším upgradováním důležitých atributů se z tohohle schématu stává vcelku přitažlivá podívaná. K tomu je ještě nutno zmínit tři rasy - human, numan a android. Mezi nimi se pochopitelně nadějete určitých diferencí, kdy takový android nemůže používat tzv. techniky, což jsou speciální ataky omezené počtem vašich technických bodů a úrovní. Bohužel, pohybové schopnosti vaší postavy už zdaleka tak zajímavé nejsou. Jenom chůze a běh je pro dnešního zmlsaného hráče velmi nedostatečná aktivita. Pokud nedokážete vyběhnout ani na malý kopeček, mám dojem, že se v tomto ohledu tvůrci vrátili do herního pravěku.
Jako ranger jsem zpočátku disponoval protonovou pistolí, kterážto (stejně jako ostatní ataky) měla potřebnou schopnost autozacílení daného oponenta. Což však zní mnohem lépe, než to pak ve skutečnost vypadá. Pohybujete se za pomoci analogového tlačítka, jež je bohužel příliš citlivé pro správné natočení vybraným směrem. Takže nezřídka tady útrpně natáčíte svou postavu vůči nepříteli a příliš často se stává, že tento k vám stačí dojít dříve, než se vám to povede. A vy jej kvůli ovládání ani nestihnete zaměřit. Tak to je dosti nehorázné! Pokud se vám oponent přeci jen dostane do hledáčku vaší zbraně, začíná střelba. Pro každý jednotlivý výstřel musíte stisknout tlačítko, což při prioritním zaměření na boj po několika hodinách resultuje ve váš značně otlačený prst. No nevadí. Ale pokud vám v ústrety kráčí vícero kreatur, vy nemáte žádnou rychlou volbu přepínání mezi vybranými cíly a jenom pasivně akceptujete to, co nabízí počítač, tak to už vadí dost! Neboli, děkujeme za nic.
Různé questy jsou sice fajn, ale pokud se jejich splnění de facto omezuje toliko na chození po známých lokacích a likvidování nepřátelské fauny a flóry za občasného přispění nějakého vyzbrojeného NPC, začínáte z toho mít po krátké době pocit strašlivé monotónnosti. K tomu ještě připomínám, že zdejší 3D scenérie jsou až neskutečně omezené. Tvůrci tu nabízejí pár typově odlišných map, jež posléze procházíte kolem dokola, a na nich téměř nulovou interakci, jíž zpestřují jenom občasné přepínače a bedny s lákavým obsahem.
Hlavní chybou však je fakt, že je každá zdejší oblast rozdělená na soubor exteriérových místností uzavřených dveřmi, kde je jejich otevření podmíněno anihilací určitého počtu z prachu se generujících nepřátel.
Jednotvárné vybíjení monster za účelem zvyšování levelu hlavní postavy tak po chvíli začne vyhlížet jako trochu stupidní herní klišé a nepomůže ani vítaná možnost dokupování či nalézání rozličných propriet.
Abych však jenom nehanil. Možnosti zlepšení útočných parametrů vašeho vojáka, kdy jeho další bojové schopnosti lze přiřadit vybraným tlačítkům ovladače, jsou rozhodně prima. Jsou tady tři základní činnosti a dále tlačítko R sloužící jako Shift, po jehož stisknutí lze využít další tři přednastavené činnosti. Jsou to různé speciální útoky či podpůrné (pro vás) a degenerující (pro oponenty) akce.
Grafické zpracování hry je výborné, nepřátelská monstra jsou až na výjimky skvěle designovaná a jejich typový výčet je překvapivě široký. Protože se z vás postupem času stává smrtonosná mašina na zabíjení, logicky narůstá také síla a počet nepřátel. Abyste se lépe vyrovnali s jejich přítomností, máte tady mapu mimo jiné zohledňující jejich postavení v lokaci. Což oceňuji, neboť s kamerou je malý problém. Jediný kamerový záběr na dění není zcela akceptovatelný a jeho manuální doladění za vaše záda (third-person) skrze tlačítko L slouží alespoň k lepšímu povědomí, co se kolem vás vlastně děje. Pokud proti vám stojí přesila, stejně se osvědčuje oblíbené "nejlepší obranou je útěk" a mizíte z lokace dveřmi, kterými jste sem přišli. Přičemž monstra skrze dveře nemohou na vás, ale ani vy nedokážete střílet zpoza této hranice dovnitř na nejbližší oponenty. Omezení světa na 128-bitové konzoli mne jedním slovem fascinuje.
Vaše postava se nedokáže krýt. A k tomu nejste dostatečně pohybliví. Chcete-li se rozeběhnout, hrdina udělá nejprve několik pomalých krůčků (v houfu protivníků srdcervoucí jev) než teprve řádně zrychlí.
To i artritidou zkroucený děd z domova důchodců dokáže v ohrožení života odstartovat z místa mnohem rychleji než zdejší ansámbl hrdinných reků – no to je tedy hanba. Pravda, celé tohle schéma se může jevit v o něco pozitivnějším světle v případě online, kde dokážete kooperovat se čtyřmi hráči naráz. Ale nechci tady posuzovat online hraní, jehož jsem neměl možnost vyzkoušet.
Offline verze této hry si zkrátka žádnou velkou pozornost nezaslouží, a to ani přes zajímavé hudební pozadí a spoustu technik, jež kupříkladu jako ranger můžete později získat. Cena za tyhle dovednosti je totiž pro mne naprosto neakceptovatelná. Neboli hru Phantasy Star Online jenom kvůli offline dispozicím rozhodně nebrat! Raději se poohlédněte po PSX či N64, kde se offline akční RPG kvalitativně ocitají ve stratosférických výškách oproti tomuto trapnému pokusu. Pakliže vám nicméně dělá dobře levelování postavy, nevadí vám jednotvárné bojování a ubohé pohybové možnosti, stálý běh hry i v případě prohlížení inventáře, trapná omezení zdejšího 3D světa a jeho malá rozlehlost, pakliže necítíte potřebu mít v akčním RPG nějaký příběh, můžete to risknout. Ale já vás varoval…
| Phantasy Star Online | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
