Štědrý den je za námi, Nový rok přede dveřmi a zatímco za okny se jemně třpytí padající vločky sněhu, spousta z nás vychutnává zasloužený klídek vánočních svátků. Venku zima, že by psa ven nevyhnal. Co pak, když už je člověk znaven sledováním každý rok se opakujících televizních pořadů? Není divu, že začne uvažovat kupříkladu nad dávno uplynulým létem, kdy sluníčko pěkně hřálo, holky nosily sporé oblečení a voda v bazénu byla tak úžasně osvěžující. Abyste na takové a podobné fantazie o teplém létě nebyli sami, spěchá vám na pomoc v současnosti aktuální počin z dílen Activision, již třetí díl známého sluncem prosvíceného skateboardingového 3rd person simulátoru s názvem Tony Hawk´s Pro Skater 3.
Pro toto další pokračování byla do role developera angažována formace zvaná Shaba Games a ve spolupráci s otcovským Neversoftem bylo vytvořeno volné pokračování skate-pro-adrenalinového maratónu, které svým tvůrcům přineslo zasloužené ocenění, už jen co se týče prodejnosti tohoto titulu v zahraničí.
Hnedle v úvodu je hráč napíchnut adrenalinovou injekcí v podobě obzvláště působivého intra, v němž lze obdivovat “jezdecké” umění dvanáctky preferovaných skaterů, v čele s mistrovským Tony Hawkem. Ve hře samotné si pak hráč volí k průchodu hrou právě jednoho z oněch mistrů a s ohledem na jejich specializace pak využívá jejich schopností k co možná nejlepším výsledkům v průběhu jednotlivých herních úrovní.
Grafické ztvárnění skaterů doznalo jistých vylepšení, díky čemuž jejich vzhled lépe než kdy předtím umocňuje realističnost globálně pojatého herního projevu. Kromě účinků pádů na zdraví skatera je takřka vše skutečně dokonalé. Je již jakýmsi standardem série, že jednotlivé triky jsou detailně zmapovány a výsledná jízda pak stojí opravdu za to. Zejména bych zdůraznil kvalitu provedení jednotlivých arén či městských lokací, v nichž probíhají individuální etapy skaterské kariéry.
Kariéra nebo v originále řečeno Career, je hlavním režimem hry, v němž je hráč v duchu pravidel předešlých dílů
THPS vystaven více či méně obtížným zkouškám, přičemž zmíněná obtížnost nemusí být vždy pouze technickou záležitostí, ale může spočívat i ve věci prvotní - nalezení požadované lokace. Kupříkladu úkol "Ice the ice man" jsem splnil s opravdu notnou dávkou štěstí - prostě jsem jen tak najel na jednu z větších ramp a po testovacím skoku z ní už jen koukám, jak vysoký sloup letí dolů a likviduje drtivou silou gravitace zmrzlinářův vůz, který jsem - bůh ví kolikrát - sjížděl bezúčelně použitím různých technik. Zodpovědně lze prohlásit, že obtížnost ve hře je docela vhodně vyvážena. I když by hráč neoplýval zrovna přemírou techničnosti, ve hře se neztratí a do finále dorazí bez větší újmy na duchu, přestože se občas může vyskytnout i menší zádrhel v podobě frustrujícího absolvování nových a nových pokusů o splnění požadovaných úkolů. Těch úkolů je v každém kole 10. Standardně se zde hledají ztracené videopásky, bonusové body - tzv. stats pointy - pro upgrade vlastností postav, opětovně si zapuzzlujeme s písmenky slova SKATE a nechybí ani staré známé score-limity, začínající při zemi na úrovni nějakých 10 tisíc a v závěru končící vysoko nad 200 tisíci.
Samosebou, že Kariéra není jediným herním režimem, jenž se v sérii Tonyho Hawka objevuje. S osnovou předchozího dílu THPS korespondují i další dva z trojice single módů - Single Session a Free Skate. Nejinak je tomu u režimů pro dva hráče, jenž jsou stabilně atributem, ovlivňujícím podstatně popularitu série. Jednotlivé z pěti disciplín, jež je možné ve hře více hráčů absolvovat, jsou vlastně totožné s těmi z předešlého dílu Tony Hawk´s Pro Skater a jsou jimi Graffiti, Trick Attack, Horse, Tag a Free Skate. Pro ty, kterým série THPS nic neříká, by bylo záhodno alespoň v kostce vysvětlit základy herních režimů, aby měli přinejmenším zčásti jasno v tom, o co se připraví, pokud se tuto hru rozhodnou nekoupit.
Prvním mezi módy pro dva je Trick Attack. K vítězství zde jednoznačně vede cesta, protkaná dosahováním vyššího skóre oproti soupeřovu, a to jednak aplikací vysoce bodovaných comb, ale také i knockoutováním soupeře k zemi přesně cílenými nájezdy. Dobře mířeným úderem protivníka srazíte na zem, čímž ho zbavíte
několika cenných sekund, během nichž lze nasadit k trháku dobře provedenými sestavami třeba na nejbližší rampě. Druhým módem pro dva je Graffiti, ve kterém není nejdůležitějším faktorem dosažená výše celkového skóre, ale kde je třeba se zaměřit na zcela jinou věc. Tou je barva jednotlivých stavebních prvků dané arény či městské lokace, a to buď přírodní, modrá nebo červená. Přírodní barvou jsou definovány “nezdolané” rampy, zábradlí, patníky a další součásti umělých či městských tratí. V okamžiku, kdy je překážka zdolána jedním z jezdců, pozbývá své původní barvy a zabarví se odstínem, příslušným k šikovnému skaterovi, jenž jí pokořil. Zároveň se šťastlivci připíše jeden bodík. Aby to však nebylo příliš jednoduché, nabízí se ještě možnost soupeřovu - již obodovanou - překážku získat pro sebe. K tomu je zapotřebí zdolat ji s lepším bodovým ohodnocením. Současně s takto získaným bodem se soupeři jeden bodík odepíše. A jede se dál! Třetím v řadě režimů dvou hráčů je režim Horse. I zde se utkají dva protihráči, systém střetu je takový, že skateři se střídají po deseti sekundách (nebo jednom triku) a to s tím, že je nutné vždy provést hodnotnější trik, než byl ten, který předvedl protivník. V okamžiku, kdy se to nezdaří a požadovaná výše
hodnocení triku překonána není, připíše se méně zdatnému skaterovi jedno písmeno v úvodu zvoleného slova (v případě, že zvolíte slovo HORSE, připíše se H). Tak to jde pořád dokola, dokud jeden z dvojice neposkládá celé slovo, načež je za odměnu vyhlášen jako poražený. Čtvrtým módem režimu pro dva je Tag. Jedná se vlastně o obdobu hry na honěnou, s tím rozdílem, že je omezena časovým limitem, který je na počátku u obou hráčů stejný a ubíhá každému z nich pouze tehdy, jsou-li těmi, kdož honí. Druhý pochopitelně mezitím utíká, seč mu kolečka stačí. V případě fyzického kontaktu se stíhaným se role mění. Ten, jehož časomíra se jako první dostane na nulovou hodnotu, prohrává. Posledním, pátým módem pro dvojici hráčů, je Free Skate, který je obdobně jako v single módu poznávací vyjížďkou, jenomže ve dvou.
Všech pět módů pro dva hráče probíhá na rozdělené (splitscreen) obrazovce, kromě režimu Horse, kde je využit fullscreen. V módech Trick Attack, Graffiti a Tag lze navolit v úvodu hry časový limit, a to buď 1, 2, 5 nebo 10 minut. Bez výjimky platí pro celou pětici možnost zvýhodnění toho či onoho hráče zadáním “handicapu” v záporných nebo
kladných hodnotách, což ve výsledku způsobí snížení nebo zvýšení jeho schopností. Jako ve starém dobrém THPS2. Tolik tedy k režimu dvou hráčů.
Osnova třetího THPS je doslova shodná s předchozím dílem série, neboť i v zatím poslední části oblíbené skate-revue nechybí standardní nástavba - Park Editor. Na tratích, v něm vytvořených, se šikovný konstruktér může dosyta vyřádit, přičemž vytvořené tratě lze lehce uložit na paměťovou kartu a absolvovat je později ve všech režimech, vyjma Kariéry.
Ti, kdož stihli otestovat některou z předchozích částí Tony Hawk´s Pro Skater, by prakticky velmi rychle měli zjistit, “vo co vlastně go”, ať již se to týká ovládání či základů herního systému. Ti z vás, kdož setkání s prkýnky na kolečkách z nepochopitelných důvodů ještě nestihli, však nic netratí a na startovní lajnu se mohou postavit se sebevědomě vzpřímeným čelem. Stejně jako minule, i třetí Tony Hawk´s Pro Skater je totiž doslova napěchován nápovědou všeho druhu a tudíž i naprostý laik po chvíli získá naprostou jistotu třeba v odpovědi
na otázku, jak provést “nosebluntslide the airport sign” či “ollie over the pool”. I když je pravda, že pro absolutní “neznamanglickyanislovo” hráče bude muset zřejmě přijít často na pomoc alespoň základní překladový slovník, nejlépe anglicko-český, aby zjistili, co že to vlastně je ten “airport sign”.
Ovládání je prakticky shodné s ovládáním předchozí části THPS a nelze jinak, než znovu chválit - je lehce stravitelné a nezavdává příčiny k jakýmkoliv diskusím o jeho kvalitách. Prostě prvotřídní práce.
Ozvučení je v celé hře opravdu dost dobré a podtrhuje osobitý a skutečně příjemný pocit ze hry. Zejména doprovodné skladby v podání excelentních hudebních těles, jakými jsou třeba Red Hot Chili Peppers anebo Motorhead (omlouvám se všem ostatním necitovaným), dozajista roztočí kolečka “vašeho” skateboardu do nejvyšších možných otáček.
Po dokončení hry na vás vybafne prima outro, jež je nabito ukázkami skate-sjezdů ve stylu kámoše
Jackieho - pády, pády, chvilku nic a pak zase pády. Holt je pravdou, že dovedení skateboardingu k dokonalosti stojí ve skutečnosti spoustu modřin, šrámů a zlámaných kostí. Ale abyste nešli spát silně deprimovaní sledováním podobně drastických situací, je pro vás připraven ještě jeden bonbónek a ten opravdu stojí za to vidět. Tím bonbónkem je exhibiční jízda toho skatera, jehož personu jste provedli Kariérou až do finále a řeknu vám - dívat se na záběry z jízdy Tonyho Hawka (toho jediného jsem stihl dovést do konce) - to je teda lahůdka. Jako třešnička na dortu už pak nastoupí odkrytí tajného levelu, při jehož absolvování sice nesplníte žádný další úkol, ale zato v něm můžete posbírat hezkou řádku bonusových bodů pro ještě kvalitnější vylepšení svého skateboardisty.
Takže co říci závěrem? Zde recenzovaný Tony Hawk´s Pro Skater 3 (verze pro PSX) je i přes obrovskou podobnost se starším bráškou excelentní zábava pro dlouhá - nejen zimní - odpoledne a rozhodně se v konkurenci letošního roku neztratí. Pravda, navrch asi budou mít akčněji laděné tituly, ale není důležité být nejlepší, stačí, že opět jednou bylo dokázáno, že videohra může být zajímavou i bez všudypřítomného násilí a bolesti, kterých zvláště v nedávné době bylo, řekl bych, až moc. Takže sportu zdar a příště u fotbálku na shledanou!
| Tony Hawk's Pro Skater 3 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
