První film s vetřelcem dal základ jednomu z největších kultů sci-fi hororu. Nikdo v té době neočekával, kolik ještě vznikne pokračování a jaký vliv budou mít tato na herní průmysl. A zatímco se na straně jedné filmoví fanoušci těší na luxusní DVD kolekci Alien Quadrilogy, v níž najdete všechny čtyři filmové kapitoly, které nebudou sestříhány a jeden díl by pak měl mít úctyhodnou délku okolo tří hodin (nepotvrzeno) a DTS zvuk, a speciální bonusový disk o všem, co jste chtěli vědět o vetřelcích, na straně druhé zase hráči stejně toužebně očekávají každý nový herní počin s tímhle nemilosrdným predátorem v jedné z hlavních rolí. S přihlédnutím k velké komunitě fans nebude od věci ohlédnout se za herní minulostí, ale podíváme se v krátkosti i na budoucnost, na věci, které nás čekají a neminou!
První náznaky o převedení tohoto tématu se již objevily na našich nostalgických osmibitech. Vetřelec táhnul od samotného počátku a tak se vyvíjely různé vesmírné střílečky-hopsačky s těmito navýsost sympatickými jedinci. Zlom ovšem nastal s prvním licencovaným dílem. Až Alien byla první skutečná vetřelčí hra, která ukazovala nový směr. Ten byl dobře čitelný i u nás, protože v naší malé zemičce zmíněná hra vyšla v rodné mateřštině. O co se ale jednalo. Z dnešního pohledu by hra připomněla pouze codec využívaný Solid Snakem v Metal Gear Solid, ale v té době dokonale vystihovala jitřivou atmosféru dobře známou z prvního filmového vetřelce. Alien nabídl kompletní strukturu lodi, po které jste se mohli libovolně pohybovat s jakýmkoli členem posádky. Zbrojní arzenál nic moc a tak jediná možnost byla vlákat vetřelce do šachty a tam jej odpálit do volného prostoru. V nelehkém údělu vám pomáhaly různé terminály, které se používaly k uzavření šachet atd. Hra to byla vcelku jednoduchá a veskrze krátká, ale dokonalost atmosféry vše bohatě vynahradila. Tento titul navíc sloužil jen jako jakýsi předkrm, hlavní chod se dostavil velice záhy a stal se na mnoho let tím nejlepším, co se s Alieny dalo ve světě jedniček a nul podniknout.
Aliens vtrhli do našeho klidného života znenadání a každý, kdo je okusil, nemohl se pak nabažit. Vyzdvihovat kvalitu Cameronova druhého filmového dílu nemá smysl. A už vůbec nemá cenu představovat celou posádku námořní pěchoty. Všechny postavy byly skvělé a marně jsme se modlili, aby vetřelec nedostal právě toho našeho oblíbeného.
Jednoduchý nápad, brilantní provedení, snadné ovládání a hutná atmosféra, to jsou přednosti, díky kterým další hra na motivy filmové předlohy okouzlila na první pohled. Máte k dispozici kompletní posádku lodi s možností hrát za kohokoliv ze zúčastněných. Žádná omezení, nějaká nesmyslná rozdělení na povolání a jiné hlouposti. Každý má bouchačku a záleží pak jen na vás, jestli se dokážete ubránit vetřelci. Postupem času se vaše posádka tenčí a vy se ocitáte sami tváří tvář samotné královně…
Hra byla prezentována z prvního pohledu a dnes by se jednalo o kus určený pro světelnou pistoli. Zaměřovacím křížkem jste jezdili po obrazovce a ničili zde hordy vetřelců. Ale i když šlo převážně o střílení, bylo tady i plno zajímavých aspektů, jež hru velice příjemně zpestřovaly. Jestliže necháte nějakého člena vaší posádky dlouho o samotě na volném prostranství hrozí, že jej vetřelci brzy objeví - v momentě, kdy se vám u zdravotního statusu daného člena změní barva je jasné, že je z něj kokon. Možnosti na výběr jsou dvě, zachránit či jej nechat zahynout. Dalším interesantním prvkem byly dveře, zde totiž platilo pravidlo nezabíjet před nimi vetřelce. Pokud jste tak učinili, zatarasili jste si tak jeden z možných vchodů. Mrtvola vetřelce na místě totiž zůstala a její pach přivolal další, kteří tam posléze na vás čekali. Přímo s tím souvisí i další opatrnost - pakliže jste zničili ovládací panel dveří, měli jste opětovně pro cestu daným směrem smůlu. I když byla tato hra jednoznačně nejlepším počinem svého žánru, přece jen se objevil ještě jeden pokus, jenž vypadal zpočátku velice přesvědčivě. Již jeho název vypovídal o jisté dávce sebedůvěry a povýšení - Aliens USA, nicméně nakonec nebyl tím, za co se s takovou pompou vydával. Po dlouhém loadingu vás totiž čekal soubor statických obrázků, ve kterých jste se dozvěděli přesně podle filmu předešlé události a co že všechno bude zapotřebí vykonat pro zdar mise. Opravdu nezvyklé a možná i poněkud odevzdané. První mise byla průletem
atmosféry k základně. Byla neskutečně frustrující a pro mnoho lidí znamenala okamžitou zkázu a odchod směrem ke hraní jiných herních produktů. Před každou následující misí byly k vidění další soubory obrázků a vy jste se díky uvedenému mohli cítit jako ve filmu a to tím spíše, že jste šli ve stopách nejdůležitějších filmových momentů. Takže jste se snažili zachránit malé děvčátko, uniknout před královnou a pak si s ní vyřídit účty v olbřímím nákladním robotu ve férovém souboji jeden na jednoho. Nicméně byť byla každá herní část zcela odlišná, až na pár vzácných okamžiků se stále jednalo o podprůměrnou hru. Největší problém tkvěl v nehorázné obtížnosti, mizerné grafice a častém loadingu.
Osmibity sice vytvořily vetřelčí skvosty, ale šestnáctibity zašly ještě mnohem dál. Vznikly tu totiž nekonečné řady akčních plošinovek. Namátkou výtečná série Turrican, jež se v pozdějších fázích přímo v Alienech vzhlížela. Jenže pravým peklem zajisté byl počin firmy Team 17, který exceloval se svou sérií Alien Breed. Říci o této řadě, že měla hned od počátku na růžích ustláno, by bylo mírně zavádějící. Nesmírně vysoká obtížnost, která se sice dala kompenzovat výtečným kooperativním režimem, mnoho hráčů odradila. Ale i tak se tato série stala doslova kultovní záležitostí. Původní trilogie, která byla zobrazována z ptačí perspektivy, byla jakýmsi symbolem akčních her s dokonalým kooperativním systémem. I když
uvedený nápad nebyl v té době ničím neobvyklým, zde byla spolupráce dvou charakterů naprosto stěžejním prvkem. A to z jednoduchého důvodu - citovaná obtížnost proti vám postavila takové množství vetřelců, že pouze naprostá souhra znamenala úspěšný postup do dalšího kola, ideálně bez sebemenší ztráty života. Ochrana zraněného druha, šetření municí a hlavně přístupových karet. Naprostou dokonalostí byla možnost upravování zbraní a postav přes terminál kdykoli během hry. Jedinou překážkou byla finanční hotovost, již jste museli posbírat. Různorodost zbraní, jejích další rozšíření a sbírání, používání a hlavně správné využití přístupových karet vás pak naprosto vtáhlo do atmosféry zdejšího dobrodružství, v němž jste se museli spolehnout jeden na druhého. Jediným titulem, jemuž se podařilo porazit tuto akční modlu, byl fascinující Chaos Engine. Ale zpět k vetřelcům. Alien Breed sice byl dokonalý, ale PC spustilo zcela nový druh zábavy v podobě prvních 3D stříleček a tak bylo jasné, jakým směrem by se měl ubírat další díl této série. A tak vzniknul první skutečný Alien Breed 3D. Po grafické stránce byl dokonalejší, nežli konkurenční Doom a nabízel i spoustu novinek. Jako možnost plavat pod vodou, několikaúrovňové levely, volbu ovládání skrze
myš, joypad či klávesnici, nebo pohled za sebe, který je nezvyklý i pro dnešní dobu. A to by nebyl Alien Breed, kdyby neobsahoval kooperativní mód, zde pomocí sesíťovaných Amig. Po úspěchu tohoto dílu následoval pochopitelně druhý, který byl - jak je (byl) u pokračování dobrým zvykem - větší, těžší a celkově rozsáhlejší. Nutno podotknout, že bez pořádně nadupané Amigy jste neměli šanci si jej zahrát. Nicméně tohle nebyla jediná návštěva u vetřelců na šestnáctibitech.
Alien 3 byl kousek od firmy Probe. Klasická plošinovka, která sice disponovala filmovou licencí, ale to bylo tak vše, co s ní tahle hra měla společného. Jestliže film obsahoval jediného vetřelce a nakaženou Ripleyovou a namísto pořádných zbraní jste tak maximálně mohli použít dranžírovací nože, zde bylo vše naopak. Ripleyová sice měla holou hlavu, ale zbrojní arzenál již od samého začátku obsahoval samopal, granátomet, plametomet a vrhací granáty. A co se týče zastoupení v podobě jediného filmového vetřelce, tak s ohledem na výše uvedené propriety je asi jasné, která bije. Zde je xenomorfních bytostí tolik a na takových místech, že i druhý Cameronův film vedle téhle hry vypadá uboze. Celá vaše námaha se pak soustředí na osvobozování trestanců a likvidaci tun vetřelců. Čas od času se pak zjeví obvyklý boss. I když tato hra (vyjma názvu) nemá se třetím dílem nic společného, přesto se velice dobře hraje a pro nás to v závěru odstavce značí postup již na dvaatřicetibitové vetřelce.
Nejlepším počinem se tady jednoznačně stala hra, která měla kompletní licenci na celou v té době vydanou filmovou trilogii. od Probe neočekávaně vtrhnul na naše obrazovky a ukázal, čeho je PSX schopna. Ve své době dokonalá grafická podívaná a hlavně neuvěřitelná zvuková kulisa, při které vám doslova běhal mráz po zádech. Dokonce i délka a design jednotlivých úrovní byl výborný. Třicet levelů, tři královny a veškeré lokace známé z filmů. I když byla tato FPS povětšinou kritizována pro nedostatek originálních nápadů, nelze přehlédnout a neocenit skutečně brilantní vetřelčí atmosféru. Ano, hra si skutečně na nic nehrála a ve své době se spíše tvářila jako další v řadě. Ale právě vetřelci jí dokázali zajistit velký úspěch a aplaus, který se nepodařil ani následníkovi v podobě Alien Resurrection.
Kapitolu samu o sobě jednoznačně představuje série . Tuto řadu si neprávem přivlastnili PC kolegové, i když její historie je daleko starší. První hra totiž vznikla už na začátku devadesátých let a to pro automaty a později konzoli SNES. Zde se ještě nejednalo o FPS, ale o klasickou pouliční rubačku s predátorem v hlavní roli. Predátor zde sloužil jakožto biologická zbraň určená k likvidaci vetřelců. Měli jste k dispozici veškeré jeho zbraně, které jste viděli ve filmu. Jinak jste používali klasické bojové chvaty, jež byly k dispozici ve stovkách jiných bojovek. Takže standardní mlátička, která pouze využívala licenci oblíbených filmů. Zlom nastal při vydání první FPS Alien vs Predator pro 64bitovou konzoli Atari Jaguar. Ve své době, i když to plno závistivých lidí nepřipouštělo, se jednalo o určitou revoluci. Jednalo se o hru, která vznikla pouze pro tuto platformu a ukázala tak její dominantní a pohříchu nevyužitou sílu. Po grafické stránce to vyhlíželo přibližně jako Alien Trilogy s tím zásadním rozdílem, že se při přiblížení nerozpadaly textury. Hra obsahovala tři hratelné charaktery, tak jak to známe dnes. Na PC tahle střílečka přišla o něco později a musím upozornit, že se nejedná o předělávku ani o pokračování, ale že si PC verze bere pouze to nejlepší z originálu. Druhý díl již nemá ani cenu nějak popisovat, jelikož vyšel před časem.
Ale ani komunita z MACu nebude zklamána, těm bych totiž rád připomenul výtečnou 2D akci Abuse, ve které jste likvidovali vetřelce po tunách.
Ještě nám chybí sféra handheldů, kde se podařilo splašit pouze jedinou hru s touto tematikou pro GBC, která jakoby z oka vypadla Alien Breed. Stejné zobrazení a možnosti výběru z několika charakterů. Jediným rozdílem je, že zde zachraňujete spoustu zoufalých lidiček.
Ale opět platí, že i na tomto formátu objevíte desítky plošinovek, kde alespoň částečně narazíte na zástupce zajímavé xenomorfní rasy.
A jaká že nás čeká budoucnost? Nejvíce vyhlížený projekt je nenávratně ztracen a místo toho byl oznámen další díl pokračování Alien Breed. Hra se přitom vrátí ke kořenům série, takže neočekávejte další 3D akci. A v tomhle výčtu jistě nezamrzí ani jakási reinkarnace výborného Abuse s názvem BlowOut.
P.S. Omluva za to, pokud jsem snad pozapomněl na nějaký důležitý herní titul, v němž vetřelci dominovali. Snažil jsem se získat info a zahrát si vše, co bylo v mých silách, abych vám tak připomenul ty nejdůležitější počiny s aliením krasavcem v jedné z hlavních rolí.
