Titul Silent Hill. Prolog zdejšího příběhu, v němž jako policista Lazarus Jones musíte najít unesenou kolegyni, se totiž odehrává ve staré opuštěné škole, kterou vyjma vašich kročejí ozvučí i podivné hlasy, vycházející ze záhadné laboratoře umístěné v samotných základech stavby. Stavby, jejíž půda je nasáklá krví, neboť v minulosti tu došlo k několika nevyřešeným incidentům.
Ghosthunter je akční adventura ve third person perspektivě a nutno říci, že podobně jako u Primala disponuje tato výtečnou audiovizuální složkou. Profesionální namluvení rozhovorů dodává hře patřičný filmový náboj, který dále umocňuje skvělé grafické zpracování hlavních postav na scéně a jejich emotivních projevů. Na emoce tu ostatně bylo dobře pamatováno, protože se dočkáte řady překvapivých situací, mezi což patří hned zkraje setkání s terminálem, projevujícím nevídaně vysokou inteligenci. Dalším spoluúčastníkem vašeho pátrání jsou zástupy monster, se kterými se tady musíte postupně vypořádat, což je jediná cesta, jak zachránit policistku Annu Steel. Tady na chvilku přibrzdíme! Soubojový mód je totiž stěžejním
prvkem téhle hry a na první pohled to vypadá, že bude potřebovat ještě trochu vyladit. Při setkání s potížemi se totiž přepnete do speciálního režimu, kdy výrazně zpomalíte v tempu a na obrazovce se objeví zaměřovací terčík svou barvou zohledňující, jestli máte nepřítele v hledáčku či nikoliv. Při absenci auto-locku si musíte vystačit s vlastní šikovností, kterak za pomoci pravého analogu dokážete - byť třeba jen nakrátko (když se jedná o hodně pohyblivého soka) - najít a patřičně umravnit nebezpečného protivníka. K tomu vám vypomáhá bohatý zbrojní arzenál, kde si proti duchům vystačíte se speciální pulsní flintou, potažmo házecím diskem jako bumerangem na pozici sekundární zbraně. Při výskytu více protivníků v obraze však nastává docela problém, jak to manuálně všechno ukočírovat, i když zvyknout se na to přese všechno dá. Stejně jako na kameru, již máte sice plně pod svou kontrolou, ale zbytečně často si ji musíte rovnat za svá záda. V souvislosti s kamerovými náhledy nemůžu opominout ani alternativu vlastního pohledu, v němž vděčně kvituji přítomnost shora citovaného zaměřovacího terčíku, takže nejste až tak zoufale pasivní při momentální nemožnosti pohybu. Rozpaky však visí nad jinak bohatým zbrojním arzenálem; v realtime totiž vybíráte skrze menu vhodnou zbraň a výběr pomocí
analogového tlačítka není právě dvakrát koncipovaný pro netrpělivé hráče. Jinak inventář je zpracovaný vcelku příjemně, nechybí ani "quest log" a shromažďování nalezených spisků, čímž je alespoň lehce načrtnuta adventurní část Ghosthuntera.
Své místo zde má i interakce, díky ikoně na obrazovce je vždy zřejmé, co se má, resp. může právě dělat, počínaje otevíráním dveří, šplháním po žebříku, sebráním nějakého předmětu či přitisknutím se ke zdi a kradmým postupem podél ní, což vyvolává diskusi o možných stealth manévrech v průběhu tohoto dobrodružství, jež se zatím bohužel jeví jako striktně lineární. Mezi prima momenty určitě patří přítomnost půvabné dívčí esence, jež vám na určitých místech může výrazně napomoci, neboť se díky své nehmotné podstatě dokáže dostat do jinak nepřístupných lokací. Kooperace mezi oběma postavami sice nemá ono neopakovatelné kouzlo z Primala (Jen a Scree), nicméně není to vůbec marný nápad, dávající odpočinout od občas docela hektického akčního scénáře.
Ghosthunter vypadá docela slibně, bohužel je podobně jako svého času preview kód Primala poněkud zabugovaný, takže doufejme, že Cambridge Studio nezopakují stejnou chybu co v případě výše uvedeného klenotu a do zimy tenhle nadějný a exkluzivní PS2 kus patřičně vyžehlí. Rozhodně je nač se těšit, neboť potenciál zde obsažený je opravdu velký.
P.S. A nepřehlédněte naši skromnou !
