Michael Mlynář:
Na stánku Konami se na letošním Tokyo Game Show bojovalo na několika frontách. V jedné sekci se vedly špionážní oprace na Středním Východě v MGS4, aby si to v sekci jiné rozdávala šestičlenná komanda v nelítostných týmových bitvách v Metal Gear Online. Podobně jako v případě MGS4 jsme ale nejprve museli absolvovat úvodní strategický brífink. Do práce si nás vzala drsná vojanda, na jejíž šarži jsme se raději ani neodvážili podívat, a na tabuli nám promítala základní instrukce a následně i náhled bitevního pole, rozdělila nám funkce a úkoly a naznačila doporučenou strategii boje. Vzhledem k tomu, že místo ukazovátka používala bičík, tak jsme se po chvíli ještě rádi vrhli do boje v první linii.
Automatické zaměřování ale možná překvapivě není zase až takovou výhodou, jak by se mohlo zdát.
Členy naší zásahovky byli kromě mě s Ondrou již jen samí Japonci, což ale neznamená, že by byli ve hře všichni stejní. Existují zde totiž různé vojenské
„specializace“, takže jeden běhá po mapě s klasickým pěšákem, jiný zase s těžkooděncem a jiný třeba se sniperem. Tyto specializace lze ale dále
upravovat výběrem zbraní, který vás čeká po každém zdárném úmrtí. Pokud vám to tedy s jednou zbraní moc nešlo, vyberete si po smrti zkrátka jinou. Před vstupem do akce je nutné si vybrat ze tří kategorií zbraní – nesete při sobě některou z pušek (útočná, brokovnice, sniperka atd), do zálohy na horší časy bez nábojů je potřeba si vybrat i některou z pistolí a správný voják se do pole nikdy nevydává ani bez granátů (tříštivé, kouřové).
Takto vybaveni pak vyrazíte do akce a zjistíte, že hra má skutečně velmi blízko k MGS4, přinejmenším co se týče ovládání, které je prakticky totožné. To s sebou ale nese i několik ne zcela příjemných skutečností, jako například to, že je potřeba až příliš často pracovat s kamerou a dorovnávat ji, abyste měli co nejlepší pojem o dění na bojišti. Potěší ale opět možnost volby automatického zaměřování, kdy stačí pouze stisknout L1 a vaše postava si už cíl ve svém zorném poli najde
sama, a následně stisknutím R1 spustit palbu. Automatické zaměřování ale možná překvapivě není zase až takovou výhodou, jak by se mohlo zdát. Stalo se mi
totiž, že jsem chtěl zastřelit nepřítele, jenž šel vzbudit kolegu, kterého předtím někdo z mých soukmenovců uspal (mimochodem, buzení probíhá tak, že uspanému
parťákovi zasadíte pár facek). Problém ale nastal ve chvíli, kdy jsem chtěl tohoto soupeře sejmout. Neškodně spící chlap byl totiž k mému vojákovi blíže, a tak hra neustále zaměřovala jeho a nikoliv toho, co kousek za ním stál na nohou a vesele mě kropil olovem. Možná že se jednalo o jev veskrze náhodný, ale evidentně k němu dojít může a rozhodně to nepotěší. Proto se dá očekávat, že zkušenejší hráči časem stejně přejdou na zaměřování manuální.
Osobně jsem před prvním hraním měl značné obavy ohledně toho, aby se z plíživě taktické hry nestala v tomto titulu jen bezduchá střílečka. Ty se naštěstí nepotvrdily, jelikož již při prvním hraní s úplně cizími lidmi, kdy tedy o nějaké taktické spolupráci nemohla být ani řeč, působil Metal Gaear Online dost taktickým dojmem. Samozřejmě že se zde velmi často vyskytovaly situace, kdy dva hráči stáli naproti sobě a solili to do sebe tak dlouho, dokud jeden nepadl, ale to
se dá připsat na vrub již zmíněné skutečnosti, že týmy byly poskládány podle toho, kdy kdo přišel. Pokud se ale vytvoří dobře spolupracující skupiny hráčů, je nenejvýš pravděpodobné, že jejich počínání na bojišti povede k takovýmto situacím spíše jen zcela náhodně.
Na naši výpravu tradičně zbyla role obyčejných pěšáků valících se do mlýnku na maso.
Aréna, v níž jsme mohli hrát, totiž jevila poměrně dost známek promyšleného gamedesignu, takže zde byla spousta příležitostí, kde se ukrýt a odkud soupeře zákeřně sejmout. Byla zde i vyvýšená místa, která přitahovala ponejvíce snipery a nechyběly ani různé krabice či kontejnery, kam bylo možné zalézt. Jejich účinek je ale pochopitelně podmíněn tím, že nikdo neviděl, jak do něčeho takového lezete. Pokud vás ale některý ze soupeřů zahlédne, tak jste si sami vlezli do vlastní rakve.
Celkově tak musím uznat, že Metal Gear Online značně předčil moje očekávání, a to i přesto (nebo možná právě proto), že rozhodně nepatřím k těm, kteří hrají kdejakou hovadinu, hlavně když tedy má multiplayer. Hra evidentně nabízí prakticky všechny možnosti klasického Matal Gearu, jenž ale značně nabývá na taktice, jelikož tady se bude hrát proti živým hráčům, kteří na vás na rozdíl od počítačem řízených oponentů uvidí i z větší vzdálenosti než jsou tři kroky. Jistě, to samé se dalo říci i o online složče MGS3, ale ve světle toho, co jsme viděli v Tokyu, je zřejmé, že v případě MGS3 šlo víceméně pouze o rozcvičku.
Index očekávání: 85%
Ondřej Zach
Jednou z atrakcí letošní Game Show byl i komentovaný turnaj v chystané hře Metal Gear Online. Hráči se rozdělili na dva šestičlenné týmy, červený a modrý. Než
jsme se ale chopili ovladačů, čekala nás ještě několikaminutová instruktáž – k naší smůle v japonštině. Podle promítaných obrázků jsme ale pochopili, že se vysvětlovalo především ovládání, aby měl zápas před diváky alespoň pomyslnou minimální úroveň. Brzy jsme si oddechli, poněvadž online verze se ovládá v podstatě stejným způsobem jako známá off-line série. Důležitou informací pro nás naopak bylo zakreslení naší a nepřátelské výchozí pozice. Dva z týmu dostali i speciální instrukce; jeden měl podle všeho bojiště obejít a druhý hlídat pozice z vyvýšeného místa. Na naši výpravu tradičně zbyla role obyčejných pěšáků valících se
do mlýnku na maso.
Hned v úvodu nás potěšil důraz kladený na přehlednost. Parťáky sledujeme na schematické mapě, pokud zaběhnou za stěnu, vidíme jasně jejich siluetu v barvách vlastního týmu. Setkání s nepřítelem přináší komické situace. Ještě před pár minutami jsme se při sledování jiného zápasu na obrazovkách usmívali, jak do sebe střílí hned několik hráčů ze sotva pár metrů a nemohou se trefit a o pár minut jsme na tom podobně. Mapa odehrávající se ve skladišti totiž skýtala mnoho překážek a
když k tomu připočítáme i rychlý skok vpřed, nemusí být během prvních pár minut tak snadné zasáhnout pohybující se cíl (který je mnohem agilnější než nepřátelé z MGS). Mimochodem, ani zde nechybí ukrývání se do popelnic, pod sud a podobně.
Místo útočné pušky jsem nakonec zvolil brokovnici vhodnou na bližší vzdálenosti, se kterou se sbíraly fragy jedna radost. Celkový dojem z akce je dobrý. Nejedná se o rychlou řež ve stylu Unreal Tournament, ale spíše pomalu plynoucí akci, ve které se nakonec nejvíc uplatní týmová hra, dodržování základní taktiky a využívání terénu. Podle jedné mapy nelze soudit celou hry, ale vypadá to, že například odstřelovací puška by mohla díky designu úrovně nalézt místo jen v okamžiku potřeby a ne tak, že si ji vezme 6 hráčů, kteří odstřelují zbylé 2 bloudící chudáky.
Index očekávání: 80%
