Účinkují:
Míra Kosnár starší:) alias JaKy (jako Argentina), Kuba Kosnár ml. (jako Anglie), Jan Spáčil alias solidsnake (jako Francie), Jakub Spáčil (jako Itálie), Ladislav Novák alias Six (jako Španělsko), Tomáš Haluza alias Ronarid (jako Brazílie), Jiří Šturm (jako Německo), Mirek (jako Holandsko), Martin Kaller alias skutečný Martin Kaller (jako publikum), Michael Mlynář alias vanderpoel (jako pouze duchem přítomný).
Produkce: Martin Kaller
Potenciální sponzor: firma "Slibotechna Sniper" s.r.o
Kamera: JaKy
Scénář: Jan Spáčil, JaKy
Režie: Jan Spáčil, JaKy, Martin Kaller
Upozornění: Skoro všechny skutečnosti v tomto článku uvedené NEJSOU smyšlené! Skoro.
Co říci na adresu současného fotbalu - tedy toho skutečného? Že je neuvěřitelně fyzicky náročný a strašlivě rychlý. Srovnávat jej s úrovní dejme tomu osmdesátých let je možná paradoxně podobně zavádějící jako srovnávat hry, mezi nimiž je odstup byť jen jedné dekády. Stejně jako jde mílovými kroky dopředu herní technologie, vyvíjí se (i když o poznání méně dynamicky) herní projev nejpopulárnějšího sportu na světě. Pelé byl zcela neoddiskutovatelně vynikající fotbalista, ale když
vidíte, kolik prostoru dostával, začíná vám být jasné, jaký že se to "tenkrát před mnoha lety na západě" hrál fotbal. Dneska máte na všechno hrozně málo času - než zpracujete míč a zvednete hlavu, abyste se pokusili něco začít vymýšlet, už vám na záda dýchá obránce - v tom lepším případě, v horším na vás tvrdě dotírá už při přebírání přihrávky. Jsou možná pravdivá slova kritiků, vyčítající hráčům spoustu zahozených příležitostí, ale na rovinu. Kritici vycházejí z řad národa, kde fotbalu rozumí snad úplně každý, a z řad bývalých hráčů minulosti (tady mám na mysli dávnověk), kteří mi někdy připadají, že nechtějí pochopit, že se tenkrát hrálo úplně jinak a hlavně v jiném tempu. I již zmiňovaná osmdesátá léta totiž dnes vyhlížejí jako rekreační kopaná. A pakliže tu máme výhrady ke skutečnosti, jak často hráči dokáží střílet na ragbyové háčko vězte, že míče jsou čím dál tím lehčí (a z kopaček se díky novým technologiím stávají slušné střelky) a nesnesou srovnání s kameňáky ze třicátých let, které šlo stěží pořádně zvednout a nepříjemně ohýbaly prsty brankářům!
Když jsme u těch prstů, tohle je obzvláště cenný artikl, neboť jejich virtuozita má velký vliv na dění ve hrách jako je právě Pro Evolution Soccer 2…
12:15. Bolestivá cesta z dalekého Brna, při níž nepohodlné sedačky rozkodrcané Karosy trýznily naše záda, je konečně pro mě, bratra a Ronarida za námi. Utrpení není žel vykoupeno rájem, ale pouze zaplivanou Florencí. Ale co by člověk pro sport neudělal.
12:30. A konečně světlo na konci tunelu. Ne, nikomu se nic nestalo, pouze dorážíme na místo svozu, kde jsme chvíli v očekávaní jednak příjezdu hlavního svážeče a organizátora celé akce a jednak příchodu samotného Martina Kallera. S ním se dostavuje na Budějovickou i první překvapení; žel Martin pochopil pozvánku na fotbalový turnaj trochu jinak a tak doráží v dresu klokanů z vršovického ďolíčku, kopačkách a s merunou v podpaží:).
12:35. Po vyjasnění situace přijíždí konečně černá Oktávka hlavního svážeče:). S ním bohužel přijíždí i první vyloženě negativní zpráva. Vanderpoelův životní cyklus zůstal nedotčen posunem zimního času na letní a tak místo v Praze skončil na nádraží ve Strakonicích. Jinými slovy vander nedorazil a s ním ani pražská herní elita, kterou měl za úkol zlanařit. Situace pohotově využívá Martin a demagogickou argumentací o vhodném počtu účastníků se sám vyřazuje z role druhého (po vanderovi) černého koně turnaje a pasuje se do role pasivního pozorovatele.
12:45 - 12: 55. Jsme konečně na místě, kde se již zbytek dávno přítomných pěkně dlouho nefér připravuje. Ronarid po dlouhé době opět potkává svého nejobávanějšího soupeře, o 14 let mladšího JaKyho synátora. Napětí za jeho úsměvem je evidentní. Po krátkém okecávacím úvodu dochází k rozlosování bohužel jen osmi, místo plánovaných skoro dvanácti účastníků. Po stole se chvíli míhají tentokrát jen papírky s názvy týmů, nikoliv už však žádné povědomé Boženy ani Smetanové (vanderova neúčast je znát všude:)). Dá se říci, že rozlosování do dvou skupin tentokrát proběhlo regulérně, i když výsledek je poněkud "divný". Jedna skupina je ve všech ohledech hratelná, druhá by ovšem za jiných okolností byla tou, které se trochu ne příliš trefně říká skupina smrti. Naštěstí se hraje jen o pořadí, protože díky absenci fyzické účasti vandera a jejích následcích se hraje ve skupinách jen o umístění, do play-off postupují všichni. Telefonát vanderovi žel definitivně potvrzuje, že se do Prahy s konečnou platností v relevantním čase nedostane, ale jsme uklidněni ujištěním, že aspoň duchem je s námi. Zkoušíme se dovolat stále nedorazivšímu sponzorovi akce, žel marně.
13:00 - 15:40. V relativně poklidném tempu probíhá více méně většina zápasů ve skupinách. Skupina smrti postupně potvrzuje vyrovnanost všech účastníků produkcí čtyři remíz a pouze dvou těsných a v podstatě šťastných výher pitomých Italů:), kteří díky nim... no dobrá, skoro po zásluze vyhrávají s náskokem skupinu. Za zmínku možná ještě stojí solidní Tottiho přímák z nějakých 32 metrů, jenž překvapil nejen Jirku, ale především Kahna, který evidentně Siemenovsky zaspal.
Druhá skupina je na překvapení a nějaké to vzrůšo o něco málo bohatší. Především zásluhou Ronarida, který po nadějném začátku opět narazil na devítiletého JaKyho juniora. Navzdory tomu, že Kubova Anglie hrála v deseti, přeci jenom se Ronaridovo nabuzené sebevědomí opětovně muselo po prohře 1:0 poroučet, aby následně bylo doraženo JaKym seniorem. Ten navzdory smolné prohře se Sixovými Španěly nakonec podle očekávání vyhrává tabulku, což pro mě fakticky znamená nepříjemné deja vu; play off se bude opakovat z velké části z minulé akce.
15:40 - 15:45. Před zahájením vyřazovaček se konečně dovoláváme nepřítomnému sponzorovi akce. Ten se žel místo na Budějovické nachází ve vlaku z Českých Budějovic a neví, zda či vůbec na místo akce dorazí. Žel rovněž jeho rezolutní "Nas...at!" ukazuje, že cena, kterou jsme jednohlasně vybrali v rámci podpory masivnějšího rozšíření jeho výrobku s velkou pravděpodobností nebude. Moje vidina vlastnictví jednobarevné "rubikovy kostky" je otřesena a motivace rozhozena z absolutní koncentrace. Duchem přítomný vander se dožaduje rozbití pivního stanu:).
15:45 - 16:10. Diskuse i vanderovy žádosti utichají a veškerou pozornost na sebe strhává plátno 2x1,5 metru, kde se odehraje to nejpodstatnější. Atmosféra houstne, začíná první čtvrtfinále. Favorizované Německo nakonec potvrzuje svou roli a udolává celkem zaslouženě Sixovo Španělsko 2:0.
16:10 - 16:35. Atmosféra houstne ještě víc, následuje naprosto zásadní zápas:). Tedy aspoň pro nás dva s JaKym. Žel deja vu se opakuje se vším všudy a jinak velmi vyrovnaný a docela i na pohled atraktivní mač končí trochu divokým výsledkem 4:2... nechce se mi příliš říkat pro koho. A ne, není to tím, že bych se nerad chlubil... takže je to víceméně jasné. JaKy opět postupuje a opět ho jako posledně čeká v semifinále Jirka, tentokráte ovšem s Německem.
16:35 - 17:00. Třetí čtvrtfinále mezi Holandskem a Anglií přineslo patrně nejvyrovnanější duel, který nakonec možná trochu paradoxně rozhodl opět Jirka, tentokráte ovšem hrající za Isildura Dvě Věže, běžící na druhé konzoli u TV. Přeci jenom jeho úspěšný postup z rozehrané pozice JaKyho juniora dosti narušoval juniorovu koncentraci na zápas samotný a sledování dvou obrazovek nakonec skončilo vítězstvím Holandska 1:0.
17:00 - 17:25. Poslední čtvrtfinále nabralo po poměrně vyrovnaném začátku přeci jen očekávaný směr. Ronarid akci jeho "oblíbence" Vieriho, která opět přinesla Itálii vedení, psychicky příliš neunesl a za chvíli už se vezl. Po dalších dvou Ronaridových čertíkovských povyskočeních ze židle nebylo co řešit, dostal 5:2 a další deja vu bylo na světě. Itálii čeká opět Holandsko.
17:25 - 17:35. Následuje menší přestávka, během níž se šťastnější pomalu psychicky připravují na boje o medaile, zbytek Resetem zaťíná řádícímu Isildurovi tipec a přesunuje se pozvolna k druhé PS2 hrát na menší TV o umístění. Stále duchem přítomný vander se opět, tentokrát důrazně dožaduje rozbití pivního stanu a jeho přání je organizátorem konečně vyslyšeno. Narážíme... no jen pár plechovek a připíjíme na dálku na vanderovo zdraví.
17:35 - 18:00. Zhasínáme světla, s nastupujícím prvním semifinále jde už skutečně do tuhého. Německo s Argentinou opětovně sehrálo mimořádně vyrovnaný i dramatický zápas, ve kterém se ovšem na JaKyho štěstí naprosto vybodlo a po spoustě spálených šancí Argentiny Německo pár minut před závěrem zápasu potvrdilo pojišťovákem své vítězství 2:0. A deja vu si opět udělalo další zářez na pažbě. Nikoli naposledy.
18:00 - 18:25. Druhé semifinále se průběhově příliš od prvního nelišilo. Oboustranně opatrnému a vyrovnanému zápasu rychlý gól Italů příliš nepomohl a tak se nějaké divácky atraktivní střelecké orgie nekonaly. Italská obrana pracovala precizně jako vždy, ale nakonec to přeci jen nemuselo Italům být příliš platné... stačilo, aby chvíli před koncem Kluivert trefil úplně prázdnou branku a možná mohlo to otravné deja vu utřít. Nestalo se tak a opakovalo se finále z minula.
18:25 - 18:50. Papírový hřeb večera je tady. Jenže na rozdíl od minula papírové předpoklady shořely jako... ehm, papír a ze zápasu se namísto dramatu vyklubal poměrně suchý zápas o střed hřiště, který rozhodly dvě potrestané chyby italské obrany a především precizní a po druhém gólu už pohodová hra Jirkových Němčourů, kteří si už výsledek bez větších problémů pohlídali. Po minulém, vcelku infarktovém výsledku 3:2, nakonec celkem nudný zápas s výsledkem 2:0, tedy opětovným vítězstvím Jirky a deja vu, které si skutečně zařádilo.
Na rozdíl od skutečného fotbalu je na tom virtuálním kouzelná jedna zásadní skutečnost. Smazávají se rozdíly mezi různými věkovými kategoriemi, takže se klidně může říci, že PES2 je vlastně ideální rodinná hra. I tady nicméně s výjimkou aktivní účasti něžného pohlaví, kterému - až na těch pár případů, co stejně potvrzují pravidlo - zkrátka kopaná nepřirostla k srdci ani ve světě jedniček a nul. V souvislosti se "slabší" polovinou lidstva - je pravdou, že je tu spousta sportovních odvětví, v nichž se rámcově smazávají rozdíly mezi muži a ženami. Ale zatímco takový tenis či atletika je oboustranně hodnotným zážitkem, kopaná - a to i když se soustředíme na úzkou špičku, kam patří za Evropu severské týmy a dále třeba USA či Čína - v ženském podání stále ještě nemá potřebnou kvalitu. Troufám si nyní tvrdit, že pokud sledujete hru PES2 na velkém plátně (přítomném na této akci) a odmyslíte si některé maličkosti, může se náhle stát, že se k vlastnímu překvapení začínáte dívat na skutečný TV přenos, kterýžto vyhlíží o sto procent lépe než finále Mistrovství světa v kopané ženské kategorie. Nic v něm nechybí. Výborné individuální výkony, kdy hráč dokáže třemi rychlými kličkami obelstít obránce a z vápna nechytatelnou střelou k tyči pokořit brankáře. Skvělé akce na jeden dotek, na jejichž konci je třeba Beckhamův průnik po křídle, obhození si obránce a nenapodobitelný střílený centr do čtverce, který dělá každé obraně velké starosti. Zahozené tutovky, infarktové chyby obrany či rozličná řešení standardních situací, u nichž často přichází nějaký mimořádně rafinovaný signál. Tohle všechno dokáže PES2 prezentovat v tak autentické podobě, že si říkáte, jak tomuhle produktu může nějaká FIFA vůbec konkurovat… Závěrem ještě stojí za připomenutí zde přítomné velké osobnosti tohoto sportu, kam osobně řadím především jednoho francouzského reprezentanta - ano, na pořadu odstavce je Zizu, neboli Zinedine Zidane. Bílý balet nemohl mít lepšího dirigenta, v jehož podání se z fotbalu stává umělecké dílo. Abych řekl pravdu, třebaže historie kulatého nesmyslu má celou řadu mimořádných jmen, u mne zůstane navěky zapsán jako hvězda nejvyššího lesku právě Zizu, protože na jeho míčové kreace se prostě nedá zapomenout. Neuvěřitelná lehkost hraní z jeho projevu dělá nádhernou fotbalovou symfonii, v níž není prostor pro falešný tón. A mimochodem, jestlipak víte, jak Zidane začínal? Jako osobní strážce Lubo Moravčíka, hrajícího v té době tuším za St. Etienne. Inu, začátky bývají těžké, mladíci jsou často využívání - kvůli předpokládaným fyzickým dispozicím - pro striktně obranné účely, podobným příkladem z naší ligy budiž Ivan Hašek, na jehož tvrdé bránění nejednou vzpomenul Láďa Vízek. Nicméně Haška v PES2 nenajdete, zato Zidanovo kolečko na temeni hlavy tu neomylně svítí jako to pomyslné světélko v pohádce o Perníkové chaloupce. Také tohle světlo láká blíže k ochutnání výtečného pamlsku...
Z paralelně probíhajících zápasů o umístění toho není moc co vypichovat. Snad jedině další "face to face" Ronarida s JaKyho synátorem, který se jako jediný ze zápasů musel nakonec prodlužovat. Ronarid opět neustál psychicky konec zápasu a neudržel vcelku jasné vedení 3:1. Když Anglie někdy v 88. minutě vyrovnala vypadalo to, že se o Ronarida pokouší mrákoty. Nakonec ale frontální atak Albionu přeci jen s vypětím všech sil ustál a završením hattricku s Ronaldem - ze zbytečné penalty - rychle zařízl prodloužení pod krkem. Zbytek už příliš za rozbor nestojí, máte-li zájem najdete výsledky na Sixově stránce, k níž je odkaz tady.
Navzdory tomu, že byla celá akce čistě soukromým podnikem, troufám si říct, že byla zorganizována skutečně na úrovni. Krásné velké prostory, dvě TV, projektor s pořádným plátnem, občerstvení pro všechny včetně pivního stanu. Chyběly už jen ty vanderem slíbené kočky hostesky a trochu víc těch lidí, čímžto je třeba závěrem znovu vyseknout poklonu organizátorovi. A rovněž je třeba zmínit poslední, nikoliv však nedůležitý "detail". Německo sice prošlo celým turnajem bez porážky a ani ve finále se klopýtnutí nekonalo, nicméně přesto přese všechno byl skutečným vítězem celého turnaje někdo úplně jiný. Six. Six, protože to, co navzdory svému zdravotnímu handicapu se svým Španělskem předváděl je tím, co zasluhuje z celé akce toho největšího uznání. Všechno ostatní byla jen malá papírová vítězství, jeho nad svým handicapem to jediné skutečné. Nechci, aby to znělo sentimentálně, ale myslím si, že můžu mluvit za všechny zúčastněné... hluboce smekáme.
Co říci úplně na závěr? Rád bych na tomto místě znovu zopakoval jedno mé velice oblíbené motto z jedné známé české sajty: „Vždyť kdo si umí hrát, ten stárnout nemá čas, a kdo by nechtěl žít...“ A tak si hrajte, protože ještě k vyřčenému přeci dále platí, že kdo si hraje nezlobí.
