Mezi prvními vlaštovkami, které vzlétají z pozvolna se tvořící základny her pro N-Gage, nalezneme známý Virtua Tennis od Segy. Spouštíme... Kromě klasické položky pro několik drobných nastavení zde nalezneme tři herní módy - arkádu, exhibici a celosvětové turné. Arkáda představuje nejsnazší cestu, jak se dostat do hry - zkrátka si vybereme jednoho z přednastavených hráčů pro sebe, pro soupeře a můžeme hrát. To samé platí i pro režim exhibice, který však navíc skýtá několik dalších nastavení, třeba počet her. Tím nejlepším se samozřejmě stává celosvětové turné, během kterého navštěvujeme známé turnaje, snažíme se dosáhnout prvního místa v žebříčku a samozřejmě vyděláváme penízky, za které nakupujeme lepší výbavu. Zde už autoři hráči nabízí několik voleb, aby si svého tenistu každý vyprofiloval dle obrazu svého. Nejprve si jej pojmenujeme (tenistky mají protentokrát smůlu), zvolíme barvu vlasů, kůže, trička a šortek - každopádně bych doporučoval držet se při zemi, poněvadž extravagantní kousky mohou více
splynout s kurtem, což nechceme. Víceméně nepodstatné kosmetické změny střídá až poslední položka nabízející hru jak pro leváka, tak pro praváka a chybět nemohou ani náznaky individuálních statistik hráče. Rozlišujeme sílu, práci nohou, ovladatelnost a výdrž. Hodnotu těchto atributů neovlivňujeme přímo přidělováním bodů, ale volíme si z několika přednastavený typů hráčů - pro lepší představu "vyvážený hráč", "smečař" a podobně.
Virtua Tennis, zřejmě jako jedna z mála her, těží z faktu, že N-Gage má postavený display na výšku. Pro tenis ideální. Pochvalu zaslouží i dobré podsvícení, díky němuž se dá hrát prakticky za jakýchkoli podmínek. Vlastní hra pak na první pohled nepotěší jedním zásadním neduhem - viditelným rozfázováním všech pohybů a to včetně míčku. Postavičky mnoho animačních fází věru nepobraly, navíc s lehkým časovým zpožděním (mezi dvěma fázemi), díky čemuž vyniká nepříjemná rozfázovanost (při
kotoulu do strany už se chytám za hlavu). Míček je na tom naštěstí o něco lépe, ale ideálně také ne. Přitom N-Gage by měl přímo konkurovat GBA, respektive GBA SP, čili v hardwaru bych chybu nehledal (zvlášť když se v souvislosti s N-Gage mluví o chystaných 3D hrách - bylo by divné, kdyby takový přístroj nedokázal zvládnout obyčejnou 2D grafiku :). To samé se týká i nahrávací obrazovky, kterou bych očekával pouze při startu hry a ne v jejím průběhu během cirkulace mezi několika málo obrazovkami. Věřme, že na těchto aspektech tvůrci ještě zapracují.
Ovládání vyřešili autoři poměrně chytře - směrový kříž a dvě akční tlačítka. Jedno (pětka na displeji) slouží pro odehrání většiny míčků, v kombinaci se směrovým křížem určujeme směr a vzdálenost. Druhé (sedmička) použijeme pro lob,
nicméně během celého testování se mi ani jednou nepodařilo, abych protihráče přehodil - vždycky mě nemilosrdně zabil. Na obtížnosti se zjevně také pracuje, poněvadž i na tu nejlehčí hraje AI dost tvrdě a trvalo několik desítek minut, než se mi vůbec podařilo vyhrát první zápas. Tolerance pro vybírání míčků tomu, díky svému minimálnímu rozsahu, také nepřidala (což není nutně chyba, ale fakt). Chce to využívat všech možností ovládání, za což vás hra odmění dost pěknými výměnami. Poslední výtku potom směřuji k nepřirozené hře na síti, kdy protihráč zvedající se z doskoku najednou vybere rychlou smeč... čímž se znovu dostáváme k onomu rozfázování. Do mače hrála rychlá, ale příjemná hudba, za zmínku stojí i hra pro více hráčů... - závěr se však nemůže nést v jiném duchu, než že na Virtua Tennis by měli autoři ještě zamakat, poněvadž v opačném případě to žádná sláva opravdu nebude.
Na N-Gage mě zaujal funkční multi-tasking, což znamená, že si můžeme volně přepínat mezi spuštěnými aplikacemi. To se hodí třeba v případě, že si chceme "vytípnout" obrázek ze hry – jednoduše se ze hry přepneme do menu telefonu, vybereme program "screenshot" a příslušnou klávesovou zkratkou pořídíme obrázek. Z funkcí jmenujme rádio – opět stačí stisknout tlačítko s ikonou rádia a už se ocitneme v příjemném obslužném menu. Stejným způsobem by mělo fungovat i přehrávání MP3 – bohužel se mi však propojení PC s N-Gage a dodávanými obslužnými programy nezdařilo. SMS se píší pohodlně, s voláním už to tak slavné nebude, poněvadž osobně se mi příliš nechce dávat si na veřejnosti N-Gage hranou (!) k uchu. To je ale jistě věc názoru :-). Jedna malá perlička – při prvním testování, kdy se měl na telefonu objevit příchozí hovor, jsem se místo zvonění dočkal strohých "error" výpisů. Pomohlo až vyjmutí baterky. Trochu nepraktický mi z hlediska her připadá display na výšku a nutnost vyjmout zadní kryt a baterku, pokud chci vložit paměťovou kartu se hrou či MP3. Za plus lze považovat kvalitní podsvícení; sama konzole se v rukou drží pohodlně – navíc dvě funkční klávesy pro hraní (pětka a sedmička) jsou vystouplé, což zabraňuje přehmatům. To, jak si N-Gage povede, však ukáže až čas. |
