Asi každý z vás již někdy v životě slyšel o projektu Medal of Honor: Allied Assault na PC. Byla to hra, která poměrně značně pohnula herním světem a našla si své příznivce i odpůrce. Příznivci si pochvalovali krásnou grafiku, skvělý příběh a atmosféru. Odpůrci pak hře vytýkali až přílišnou přímočarost a přeskriptovanost herních eventů. Hra byla totiž pořád stejná a pokud jste museli určité místo projít vícekrát, tak jste přesně věděli, zpoza jakého rohu vyběhne Němec a kde se bude krýt. Možná již teď správně hádáte, že já jsem se zařadil spíše k těm odpůrcům. Tím více jsem byl zvědav na počin EA Medal of Honor: Frontline. Nenechte se zmást názvem. MoH: Frontline je totiž úplně jiná hra a velice se od svého PC bratříčka liší. Stavba misí je zcela jiná a to samé se týká hratelnosti. MoH: Frontline vyšel v provedení pro platformy PS2, Xbox a v neposlední řadě i pro náš milovaný Gamecube, kterážto verze se stala objektem zdejší recenze!
Intro je ztvárněno opravdu bravurně. Jedná se o sestřih filmů z druhé světové, ve kterém je projev k americkým vojákům jdoucím do války v Evropě. Již na tomto místě jsem byl nadšen hudebním doprovodem a celkovým sestřiháním různých černobílých filmových scén. Zde mne tedy EA opravdu nezklamali. Po intru vás přivítá menu, které je poměrně neklasicky zpracováno - byť samozřejmě v intencích předchozích dílů - a kde vybíráte podle předmětů na stole na základě toho, co budete chtít podniknout. Majitele GC příjemně překvapí přidaná ikona (na rozdíl od verze pro PS2) pro multiplayer, který se vyvedl velice dobře, ale o tom až později!
Hra jako taková začíná vyloděním v Normandii v takzvaný den D. Při jízdě na člunu si můžete vychutnat vybuchující lodě vůkol, smrtonosná letadla nad hlavou, spršky vody připomínající neustávající nepřátelskou palbu kropící vyloďující se oddíly a neméně krásnou přibližující se pláž s romantickým podtextem mrtvol a vybuchujících granátů. Ano, atmosféra se tady povedla na výbornou. Od počátku máte pocit, že se musíte pořád schovávat a že jestli vystrčíte zpoza haldy písku byť jen hlavu, tak vám ji hned někdo ustřelí. Již v první misi se připravte na absolutní řežbu a maximální soustředění. Ona totiž verze pro GC neobsahuje checkpointy, takže když v průběhu mise zemřete, tak začínáte pěkně odznovu. Věřte mi, že když těžký úsek hrajete něco okolo patnácti minut a pak vás zabije víceméně vlastní blbost, tak to poměrně hodně zabolí : ). Mise jsou naštěstí řešeny tak, že na kritických místech nacházíte lékárničky a tak se můžete poměrně často uzdravit. Ovšem i tak je hra opravdu pekelně těžká (možná až zase tak těžká nebude pokud nebudete blázni jako já a dáte si na rozdíl ode mne obtížnost medium : ). Nepřátelé jsou nechutná a necudná sebranka, která se schovává za cokoliv, co najde před sebou a kolikrát ani nechtějí vystrčit svou zatracenou skopčáckou hlavu. Co naopak vystrkují rádi je kulomet a kupodivu se velice často s ním i strefí. Když proti vám běží, tak se snaží kličkovat, aby vám tím znesnadnili míření. Snipeři mají velice dobrou mušku a dokáží poměrně často a poměrně snadno buzerovat. Kolikrát totiž ani nevíte, odkud na vás kdo střílí a tudíž se křečovitě schováváte za rohem a sondujete okolí. Snad
v žádné hře jsem tolik nevyužíval vyklánění zpoza rohů. Nejen, že nepřátelé jsou chytré hyeny, ale je jich i obrovské množství. Nejednou se mi stalo, že jsem si bláhově myslel, že jsem již v bezpečí a najednou na mě vyběhla tlupa 5-8 Němčourů - hrůza : ). Pokud jste hráli předešlé verze MOH na PSone, tak si určitě pamatujete i sezení za těžkým kulometem a šíleně zběsilé střílení desítek nepřátel. Tento motiv je zde znovu. A nyní se dostávám k jedné ožehavé otázce - jak moc je MoH: Frontline v porovnání s MOH: AA naskriptovaný? A odpověď zní: skoro vůbec. To je samozřejmě dobře, hra pak nepůsobí tak šíleně sterilním a předpřipraveným dojmem. Vojáci se pořád schovávají někam jinam a tu a tam vám provedou i nějaké to pořádné svinstvo.
V průběhu misí se pochopitelně setkáte i se spolubojovníky. Na rozdíl od MOH: AA to nejsou žádní nesmrtelní šílenci, kteří pojmou tuny olova, ale mohou i zemřít. V takovém případě vám s největší pravděpodobností končí i mise. Naštěstí nejsou úplně hloupí, takže se o ně nemusíte tolik starat. Jedna výjimka by se ale přeci jenom našla a to v úrovni, kde musíte zachránit agenta odboje. Když jej totiž vypustíte z vězení a on prostě pořád jde po své předem naplánované a nalajnované trase a vůbec mu nevadí, že do něj střílejí vojáci, tak to je prostě hrůzné! Několikrát jsem akci nedokončil právě kvůli němu a uvedený moment ještě k tomu představuje finále celé mise, takže si to pěkně užijete.
Ovládání je zvládnuto celkem dobře. I když bych přeci jenom měl stížnost vůči zbytečné citlivosti analogových páček. Nechápu, co k tomu vývojáře vede - díky citovanému jste velice často frustrování jenom proto, že se díky ovládání nemůžete trefit. Na tomto poli tak zůstává absolutním vítězem James Bond: Nightfire, kde ovládání bylo navrženo skutečně mistrovsky.
Samostatnou kapitolou je multiplayer, se kterým si užijete spoustou a spoustu zábavy. Ve dvou lidech je to fantastická řežba a vřele doporučuji si pro absolutní realitu nastavit zdraví na 1-5. Hra totiž dostává úplně jiný spád a vy si už opravdu musíte dávat pozor na to, jak se ukazujete nepříteli. Každá rána je potom smrtelná! MoH: Frontline se bohužel nedá dost dobře - narozdíl od Nightfire - hrát ve třech či čtyřech lidech. Engine to nestíhá, hra je pomalá a pak hrajete pouze na náhodu a podle radaru. Za výborný nicméně považuji výběr zbraní, se kterými se střet bude odehrávat. MoH: Frontline nabízí širokou škálu zbraní jak za stranu americkou, tak za německou. U Němců mi přišel nejlepší Sturmgewehr a pod americkou vlajkou Garand M1. Škoda, že ve hře pro jednoho hráče nebyl tak využit. Prostě a jednoduše multiplayer doporučuji všemi deseti a myslím si, že každý by si jej měl vyzkoušet.
A co říci ke grafice a hudbě, zvukům a tak podobně? Grafika je absolutně super. Možná hra obsahuje trošičku fádní a šedé textury, ale ty vynahrazuje výtečná architektura jednotlivých úrovní. Postavy jsou na tom celkem dobře a u nich bych vyzdvihl hlavně obličeje, na kterých si vývojáři rozhodně dali velice záležet. Celková animace postav vypadá dobře a nepůsobí příliš prkenným dojmem. Hudba je skvělá a k tomu již nebudu nic dalšího říkat, kdo zahraje - ten uslyší. Zvuky jsou jak říkají američané „top-notch“ tzn. výborné. Snad jen pistole zní tak trochu jako flusačka, ale to bych jim i prominul…
Prostě a jednoduše MoH: Frontline je něco absolutně výjimečného a kdo vlastní GC a nechá si tuto hru ujít, tak bude mít určitě tučné mínus v herním nebi. Kombinace vyvážené obtížnosti, parádního multiplayeru a nádherné grafiky dělá z této FPS jeden z absolutních a kultovních titulů pro konzole vůbec. Víte jak se to obyčejně říká ….. tutová koupě!!
| Medal of Honor: Frontline | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
