Myslím, že představovat a vysvětlovat pařanům, kdo to ten Mario vlastně je, je stejné jako nosit dříví do lesa. Maria musí znát zkrátka každý běžný hráč. Ale přesto se raději letmo zmiňme, kdože to tedy je.
Who is Mario:
Mario je absolutně průměrný instalatér a opravář. Jako každý italský přistěhovalec v USA má rád klid a pizzu. To všechno vždy ale končí, když si ho firma Nintendo povolá a žádá po něm, aby zachránil mystický svět plný různých zloduchů. Ani v Super Mario 64 tomu není jinak. Mariova stará známa princeznička Toadstool, ho pozve na dort. Mario, jako správný nenažranec, s vidinou dalšího jídla souhlasí a vydává se do jejího hradu. Už před hradem mělo zarazit Maria podezřelé ticho a klid. On však vstoupil a pochopil…. Jedna z dvorních dam mu vysvětlila, že princezna je fuč. Jistě, nemůže za to nikdo jiný, než starý známý bídák drak Bowser, který ji vězní kdovíkde a má s ní kdovíjaké úmysly. Použil k tomu sílu magických hvězdiček a vám nezbývá nic jiného, než se po ní podívat a nakonec ji právě sbíráním hvězdiček zachránit.
What’s it all about:
Super Mario 64 je plošinovka s malými prvky adventury, logické hry a arkády. Asi vám to mnoho neřekne, ale je to v podstatě lépe udělaný Tomb Raider. Celá hra je vytvořena
ve skoro dětinské grafice se špetkou cartoonovského stylu. Tím rozhodně nemám na mysli, že je určena těm nejmenším, spíše naopak. Svou délkou a obtížností směřuje spíše ke zkušenějším hráčům. Vaším cílem bude plnit zadané úkoly, za které vždy dostanete zlatou hvězdičku. Nebojte se, ani jednu nedostanete zadarmo. Za 70 hvězdiček se dostanete až k závěrečnému bossovi. Všechny tyto hvězdičky jsou rozvrženy do 15 úplně rozdílných světů. Vstupy do světů jsou rozmístněny po celém princeznině hradě, přičemž všechny jsou vám otevřeny hned od začátku. Zadané úkoly jsou někdy velmi rozdílné. Někdy máte zabít některého z menších bossů, někdy třeba zase najít mládě a vrátit ho k rodině. Dále jsou zde různé závody. Jako příklad můžeme uvést souboj s malou želvou o to kdo, dřív vyběhne na kopec, nebo sázka s tučňákem, kdo dřív sjede ledovou dráhu. O perfektní hratelnost tedy v tomto titulu rozhodně není nouze.
Abych nezapomněl na potvory. Těch je v Super Mariovi opravdu požehnaně. Vedle jedné mírumilovné rasy ale narazíte už jen na samé padouchy a hyperpadouchy. Některé z menších potvor třeba pouze ve vaší blízkosti vybuchují, některé jsou chytřejší a plivou na vás oheň. Někdy vás stíhají, ty inteligentnější se znenadání objevují, žádné z nich ale nemají většinou vůbec dobrou náladu. Do bestiáře tedy patří i masožravé rostliny, elektrické koule nebo i létající hlavy. Za každý jejich skalp získáte hvězdičky vhodné k doplnění Mariovi
energie.
Take joypad and play:
Mario se ovládá pouze analogovým joystickem, což v praxi znamená, že můžete jednoduše a intuitivně určit, zda má jít, běžet, nebo se potichu plížit. Velmi mne překvapilo, kolik různých skoků, fint a úhybných manévrů dokáže. Mario ovládá sedm různých skoků, přes normální až po dvojité salto vzad nebo skok daleký. Rovněž se umí plazit, umí se přilepit ke stěně a přejít po úzké příčce. A umí bojovat až pěti způsoby. Také dokáže šplhat po stromech, rourách a ručkovat po trubkách. Umí být neviditelný, těžký jako olovo, a když na to přijde, tak si jde zaplavat nebo dokonce i zalétat. Skutečně nevím o žádné jiné hře, kde by hlavní hrdina ovládal tolik různých pohybů.
Rendering:
Veškerá grafika je samozřejmě trojrozměrná. Zpravidla jsou okolní objekty a bytosti tvořeny vektorově, čili z polygonů. Avšak najdou se zde i velmi dobře umístěné sprajty. Na první pohled je vidět rozdíl mezi jakoukoliv hrou na PlayStation a právě touto. Krajina ve hře je krásně plastická a nádherně vyhlazená. Nehrozí zde žádné vykreslování objektů nebo šikmých hran. Vše je dokonale plynulé, ať je na obrazovce jeden nebo deset pohyblivých objektů.
Animace je velmi jemná a jen zřídka klesne pod 25 fps. Rozhodně neposlouchejte ty, kteří tvrdí, že na cartridge se toho hodně nevejde. Super Mario 64 je ve svém žánru velice dlouhá hra. Nejmíň den vám bude trvat, než se dostanete do ovládání. A to nemluvím o době nezbytně nutné ke konečnému dohrání hry. Hra obsahuje 120 hvězdiček!
Sound:
Hlavní zvuky a samotné nadabování Maria je skvostné. S hudbou je to horší. Hra obsahuje (díky menšímu místu na cartridgi) melodie podobné Midi tónům. Její kvalitu ale zase zvyšuje variabilita. Například když v Mariovi skočíte do vody, melodie pokračuje dál, ale nenásilně se k ní přidají smyčce. Nebo procházíte-li parkem, slyšíte harfu, vejdete do zámku a přidají se housle.
The End:
A co říci na závěr? Přestože je Super Mario 64 už sakramentsky stará hra, její koupí určitě neprohloupíte. Navíc ji doteď někteří hráči považují za nejlepší videoherní 3D hopsačku, jaká kdy spatřila světlo světa. Schválně jsem velmi zvědav, jestli připravovaný Mario pro NGC způsobí stejný boom, jako SM 64.
| Super Mario 64 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
