Úvodem
Po šesti letech, kdy se naposledy po televizních obrazovkách proháněla šestnáctibitová verze výborné hry The Legend of Zelda: A Link to the Past, vychází její jakoby pokračování. Tentokrát však pro šedesátičtyřbitovou platformu Nintendo 64. Přichází po velkém hypu, který se více než naplnil a ukázal světu zcela nový pohled na videoherní scénu. Jejím producentem je geniální človíček pocházející z japonského města Kyoto. Zasvěcení jistě určitě ví, koho mám na mysli, pro ty nezasvěcené dodejme, že je to tvůrce hlavního maskota firmy Nintendo. Tedy Mária, vlastně nejenom Mária, ale i Donkey Konga, Luigiho, Wária, Kirbyho, Yoshiho, posádky Star Fox a v neposlední řadě Linka tj. hlavního představitele série her The Legend of Zelda. Ano, tvůrcem je Shigeru Miyamoto. Ke společnosti Nintendo nastoupil v roce 1970 jako výtvarník. Věnoval se tvorbě toho, co tehdy představovalo hlavní obchodní artikl společnosti - tvořil hrací karty. Teprve až v roce 1977 byl přeřazen do nově vzniklé divize videoher a opět jako grafik. Dnes je to nejznámější jméno světa videoher, jméno neodmyslitelně spjaté s firmou Nintendo. A když už jsme u té historie, zrovna se podívejme na konkrétní tituly, které předcházely dnešní Zeldě.
Historie
Rok 1986 - úplně první byla The Legend of Zelda, která poprvé spatřila světlo světa na osmibitové konzoli Nintendo Entertainment System (NES). Vše pochopitelně v 2D grafice v několika barvách a s jakýmsi základním příběhem. Zajímavé je, že to byla první hra pro NES umožňující ukládat herní data.
Rok 1987 - následovalo pokračování rovněž pro NES s označením Zelda 2 :The Adventures of Link. Přináší jiný herní design, rozvinutější story a první rozhovory s NPC postavami.
Rok 1991 - na trh vplouvá nová šestnáctibitová konzole Super Nintendo Entertainment Systém (SNES) a s ní třetí díl ságy. Tentokrát s podtitulem A Link to the Past. Opět je zatím vše v 2D grafice, avšak mnohem hezčí, rozmanitější, rozsáhlejší a především s plnohodnotným příběhem a dialogy.
Rok 1993 - hrdina Link se objevuje i na nejslavnějším osmibitovém handheldu Gameboy. Titul nese označení The Legend of Zelda: Link's Awakening. Později se objevuje i remake pro GBC a stále je jednou z nejlepších her pro barevného Gameboye.
Rovněž vyšly nějaké díly pro systém CD - I, ale bohužel jsem neměl možnost je hrát. Doposud nejlepší z celé série je bezesporu The Legend of Zelda: Ocarina of Time. I když pro N64 je v současnosti na trhu nová Zelda s podtitulem Majora's Mask (o té 
příště v další recenzi), která je naprogramovaná ve stejném enginu a v některých aspektech překonává svého předchůdce. Nadále zůstává nejlepší Zelda: OoT, neboť byla prostě první. Málem bych zapomněl připomenout, že Zelda se žánrově řadí do kategorie akčních adventure RPG, kterých pro N64 zrovna moc není.
Příběh
Hra začíná kdesi hluboko v mýtickém lese plném malých skřítků Kokiri, mezi nimiž je právě náš budoucí hrdina Link. Všichni jeho vrstevníci mají svou vlastní vílu ochránkyni, jen on ne. Proto je k němu starým stromem Deku Tree vyslána víla Navi. Navi má za úkol Linka přivést stromu na pomoc. V Deku Tree se totiž uhnízdilo velké zlo a jedině Link ho může pokořit. Kromě zla má tento strom v sobě jeden ze tří artefaktů, o jejichž uchvácení se pokusil král zlodějů Ganondorf, jenž usiluje o ovládnutí světa Hyrule. Bez těchto artefaktů toho ale nedosáhne. Na vás je získat tyto tři klíčové drahokamy, a uchránit tak říši před zlem. Po získání prvního artefaktu se setkáte s princeznou Zeldou, ta vám odhalí část celého příběhu a vysvětlí, jaká je situace. Vaším prvním stěžejním cílem je projít třemi dungeony a získat vzácné kameny. Zní to lineárně, ale ve skutečnosti je hra tak rozsáhlá, že nebudete vědět, do čeho se pustit dřív. Můžete například trávit celé hodiny výborně zpracovaným rybařením, později jízdou na koni nebo třeba hraním různých miniher a sidequestů, kterých je 
ve hře opravdu hodně. Jinými slovy máte zde naprostou volnost, což je velké plus. Všechno kolem na vás vyhlíží okem pohádkově ztvárněného 3D světa, který je schopný vás vtáhnout do děje neuvěřitelným a jedinečným způsobem.
Ještě se vrátím zpět k ději. Poté, co vybojujete tří artefakty, musíte za pomoci okaríny, kterou vám zanechá (při útěku před Ganondorfem) princezna Zelda, otevřít svatou síň a tím i bránu času. Otevřením svatyně získáte kouzelný meč Master sword umožňující se posunout v čase o sedm roků. Ale současně s vámi do svatyně nepozorovaně vběhl Ganondorf, který z ní ukradl část kouzelné moci. Po použití onoho tajemného meče se najednou jako dospělý hrdina octnete ve světě plném zla a nicoty. Toto zlo pramení z Ganondorfova zámku. Díky odcizení části magické moci během sedmi let proměnil a ovládl celý svět Hyrule. Na vás je vysvobodit tento svět. Dosáhnete toho získáním několika magických medailonů ukrytých v dalších pěti dungeonech. To vše za pomocí královské okaríny, víly Navi, Master swordu, vlastního oře jménem Epona a především za pomocí vámi postupně vysvobozovaných mudrců. Díky Master swordu budete moci cestovat mezi dvěma světy. Kouzelná okarína zase umožňuje vyvolávat melodie, ty vás postupně během celé hry vždy někdo naučí. Slouží k otvírání různých míst, k oživování, také pro teleportování mezi jednotlivými částmi světa a především pro posun času. Během hraní totiž plyne čas. Pochopitelně neplyne stejně jako ve skutečnosti, ale i tak krásně vidíte střídání noci a dne, což je ztvárněno opravdu fantastickým způsobem. Sledovat v Zeldě západ a východ slunce je prostě virtuální zážitek. Ve hře má tento čas většinou 
vedlejší význam, neboť jeho plynutí nekonečné. Například ovlivňuje otvírací dobu některých podniků a zejména pak hlavního náměstí nebo hraje hlavní roli během některých sidequestů. O tomto jevu se zmiňuji hlavně proto, že v dalším díle Zeldy už má čas klíčový význam. Ale k tomu raději až v další recenzi.
RPG jako řemen
Jako v každém správném RPG i zde vidíte, jak hlavní postava přichází k novým schopnostem. U Zeldy je to hlavně možnost používat nové magické melodie vyvolané okarínou. Tradičně neschází srdíčkový energy meter a magic meter. Rovněž získáváte nové tuniky, boty, štíty, větší vaky na bomby a šípy, větší sílu a schopnost se potápět pod vodu. V neposlední řadě i magické krystaly. A zejména pak bojový arzenál. Ten tvoří dvě části, výzbroj kterou používáte jako malý Link a výzbroj fungující pouze v druhém období tzn. po sedmi letech. V podobě malého Linka máte k dispozici meč, dva štíty, prak a bumerang, který nesmí chybět snad v žádné Zeldě. V kůži dospělého Linka se vám ve výběrovém menu zablokuje prak, bumerang, starý štít a meč. Místo nich jsou dostupné nové zbraně jako luk, zvláštní kladivo, vystřelovací hák, nový meč, štít a speciální obuv a obleky. Naopak bomby, hole, mrazící ořechy, fazole, přepravky a kouzelné sklíčko můžete používat kdykoliv.
Souboje lze hrát dvojím způsobem. Buď normálně, tzn. pokud použijete luk, hák, prak nebo bumerang, automaticky se přepne pohled do první osoby a vy pouze zaměřujete a pálíte. To je ale dost náročné, proto máte vílu pomocnici, ta dokáže protivníka zaměřit na určitou vzdálenost. Na vás je pouze použít funkci auto-lock umožňující bezproblémové a přesné zacílení oponenta. V praxi to vypadá tak, že po zacílení stojíte vždy čelem k nepříteli a každá vámi vystřelená střela jde přímo na cíl. Ovšem doopravdy to zas až tak úplně snadné není, je třeba vždy volit správné kombinace zbraní a přesné načasování. Díky tomuto bojovému systému je likvidace jednotlivých bosů skutečný herní požitek.
Zpracování
Během akčního dobrodružství sledujete Linka zpravidla zezadu. Je to vlastně pohled ala Tomb Raider. I když k lepší orientaci a prozkoumávání okolí je nejlepší přepnout se do pohledu z vlastních očí. Valná většina prostředí, kterým putujete, je plně 3D, ale některé interiéry nebo impozantní náměstí hlavního města světu Hyrule je zpracováno podobně jako ve hře Resident Evil 2, to znamená, že jsou předrenderované. Design samotných dungeonů je mistrnou ukázkou geniality japonských mozků. Uvnitř naleznete hromady skvělých puzzlů, switchů, truhliček, klíčů, různorodých nepřátel, pastí apod. Prostě všechno, jak má být. Ovládání je perfektní, jednoduché a intuitivní. Obzvlášť jedna věc mě hned zprvu na ovládání velmi mile překvapila. Totiž pokud běžíte po nějaké plošině a dojdete až na konec, Link se z ní sám odrazí a skočí. Tím odpadá jakékoliv používání tlačítka pro skok. V praxi to funguje geniálně. Za zmínku stojí nádherné zpracování doprovodných animací. Jsou 
vytvořeny ve stejném grafickém rozpoložení jako celá hra, čili enginově. Aby nevypadaly příliš suše, obsahují někdy až neuvěřitelné efekty, které se jen tak na N64 nevidí. Dialogy jsou (podobně jako ve Final Fantasy na PSX) čistě textové. Pouze některé z postav občas během rozhovoru vydávají specifické zvuky vyjadřující jejích emoce, ale jinak žádný hlas. Ono by se to do současné Zeldy ani moc nehodilo. Až teď si vlastně začínám uvědomovat, že pro hráče neznalé anglického, německého či francouzského jazyka asi hraní Zeldy nebude úplný pařanský požitek. To je jediná výrazná chyba, kterou jsem u téhle hry našel. Z technického pohledu je naprogramována téměř bezchybně, ve srovnání s jinými gameskami podobného typu by se dalo říct naprosto bezchybně. Pro betatestery to musela být skutečná noční můra.
O dokonalý zvuk a hudební ztvárnění se postarali Koji Kondo a Phillip Glass. Hned po prvním spuštění (zvláště při použití surround soustavy), každému musí dojít, že tito chlápci se svého úkolu zhostili přinejmenším výborně. Vložili do hry spoustu skvělých songů známých z předchozích dílů. Pouze jsem během hraní zaznamenal neúčast slavné Zelda Overworld melodie. Škoda. V každé lokaci světa Hyrule narazíte na spoustu brilantních zvukových efektů. Od skřípavého zvuku větrného mlýna, šploucháni vody, hukotu větru až po takové triviality jako šustot malých brouků.
Závěrem
Nikdy nezapomenu na den (24. prosince), kdy jsem poprvé spatřil, hrál a po měsíci kompletně dohrál tuto hru. Fantastická grafika, úžasný zvuk, kouzelná atmosféra, stovky nenapodobitelných herních sekvencí a především obrovská hratelnost, to jsou přednosti jedinečné a vzácné hry The Legend of Zelda Ocarina of Time. Nejenom, že je to nutnost pro všechny majitele šedesát čtyřky, ale i také dobrá volba pro ty, co ještě N64 nemají.
Díky Shigeru Miyamoto, díky všem co se podíleli na tomto skvostu…
PS všem hardcore pařanům: Kdo nepozná tuto hru, jako by ani nežil.
| The Legend of Zelda: Ocarina of Time | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
