Electronic „Vyzvi všechno“ Arts prosluli – případně nechvalně prosluli, záleží na vkusu čtenáře – pásovou výrobou klonů a remaků dobře zavedených her. Ani SimCity není výjimkou: obaly jednotlivých dílů rozvětvené série, ač původně ne pod taktovkou EA, by stačily na vytapetování ložnice a konkrétně dnes recenzovaná hra je remakem hry SimCity 3000 z roku 1999, byť značně upraveným. Kdo už někdy nějaké Sim-město stavěl, bude rázem jako doma.
Hra začíná tím, že se nám vnutí průvodce. Spritová postavička s obří hlavou a špejlovitými končetinami je celkem legrační a komu se konkrétní osobnost nelíbí, má ještě možnost projít krátkým otázkovým „testem“, ve kterém nelze neuspět a na jehož konci se vynoří rádce alternativní – podle druhu odpovědí. My zakotvili u Julie McSim – dámičky v kostýmku na rozmezí mezi submisivní sekretářkou a buzerující saní.
Obecné principy budování města jsou stejné jako v realitě.
Hlavní menu obsahuje možnost rozsáhlého a solidně zpracovaného tutorialu, který nováčkům vřele doporučujeme, protože jde přece jen o poměrně komplexní a vrstevnatou strategii. Dále se nabízí položka Museum, kde si lze prohlížet všechny dosud použité stavby, nejlépe s lupou. Sbírka pidi-domů se pak dělí na kategorie Standard a Landmark, kdy druhá zmíněná obsahuje jen význačné monumenty. Lze si rovněž zvolit jednu ze tří obtížností hry formou nastavení rozsahu náhodných neštěstí, zapnout nebo vypnout speciální Action Events a později, na počátku vlastního budování si může hráč ještě vybrat plac, na kterém jeho město vyroste – jednotlivá místa se liší náročností terénu a základním kapitálem, takže skutečně nic nebrání tomu, aby si každý ušil hru přesně na míru svým zkušenostem, schopnostem a trpělivosti.
A budujeme! Na stavební obrazovce si na horní „liště“ vybíráme druh budovy – od zdrojů energie a vody, přes dopravní stavby až po „občanskou zástavbu“ typu policejní stanice, hasičské zbrojnice, školy nebo vězení. Pokud jsme si vybrali Basic terén, máme základ města hotový a
zbývá jen rozšiřovat, což se sto tisíci v kapse není žádný problém. Na opačném konci je samozřejmě plac označený Hard, neboli zelená louka plná vodních ploch a v peněžence směšných deset tisíc. Základem je mít zdroj energie, protože bez ní nepojede nic. Pak to chce nějakou tu silnici a můžeme rozmisťovat stavební zóny. Těchto zón jsou tři druhy: průmyslová, obchodní a obytná – na displeji se stále zobrazuje jejich vzájemný procentuální poměr. Máme tedy postavenou elektrárnu a silnici, po které se neviditelně přisouvá materiál: bez značné míry přestavivosti se tu neobejdete. Když jsou splněny tyto jednoduché podmínky, začnou se v zóně kupit haldy hlíny a růst stavby jako houby po dešti. Žádné buldozery a pohyblivé jeřáby se samozřejmě nekonají, to byste chtěli moc. Logika hry je navíc poněkud „fuzzy“, jak by řekli matematici. Například vedení vysokého napětí se nemůže křížit se silnicí, ale zato je schopné zásobovat elektřinou všechno v určitém okruhu – rozsah tohoto okruhu zjišťujete ponejvíce metodou pokus omyl. U všeho, co postavíte, si můžete kliknutím na otazník spustit info – a když vidíte blikající blesk, znamená to, že stavba nemá přísun šťávy. V takovém případě se hodí ikonka se symbolem X, neboli Undo, vrácení akce. Vrátit ovšem můžete jen jeden krok a například demolici nelze vrátit vůbec, takže hlavně opatrně, jak říkával ten pán, co krmil vrabce.
V době, kdy stavíte, čas stojí, takže vás nic nehoní a můžete se pořádně rozmyslet. Vzhledem k ne úplně intuitivním pravidlům a souvislostem vás ale často po návratu do hlavní obrazovky, v níž jediné běží čas, čeká chvíle napjaté nejistoty, jestli se na novém staveništi bude vůbec něco dít. Pokud se na barevném čtverci nezačnou vršit kupy hlíny a šplhat stavby k nebesům, někde se stala chyba a nezbývá než zatnout zuby a jít hledat příčinu.
K nějakému tomu neštěstí čas od času dojde bez ohledu na obezřetnost.
Obecné principy budování města jsou potom stejné jako v realitě: postavíte průmyslovou zónu á la Nošovice, ta přiláká pracanty, pro které vybudujete obytnou zónu - a aby měli kde vyhodit do kanálu to, co v potu tváře vydělali v továrně, přidáte zónu obchodní. Zóna, jak už jsme v předchozím odstavci naznačili, je prostá,
barevně rozlišená placka, na níž v optimálním případě rostou stavby bez dalších zásahů hráče, na rozdíl od předdefinovaných budov, které můžete po městě rozmisťovat hotové: elektrárna, vodárna, knihovna, škola, univerzita, park – to je jen nepatrná ochutnávka z bohaté nabídky, která se v průběhu hry navíc
dále doplňuje. Některé stavby mají svou maximální životnost, vyplývající z charakteru budovy – například elektrárna s přibývajícím časem produkuje stále méně energie a jakmile dosáhne limitu životnosti, přestane vyrábět elektřinu úplně a hrozí výbuchem. Tehdy je nutná demolice, která probíhá zcela věcně a nepoeticky: najedete stylusem na ikonku buldozeru v pravém horním rohu dotykového displeje, pak na budovu a ta zmizí. Žádný kouř, sutiny, nic. Škoda.
K nějakému tomu neštěstí ale čas od času dojde bez ohledu na obezřetnost. Kupříkladu vypukne požár. Jedna z prvních staveb ve městě by proto měla být
hasičská zbrojnice. Bohužel hra je evidentně naprogramovaná tak, že se požáry náhodně generují po celé herní ploše bez ohledu na to, co jste již stihli zastavět, takže se až příliš často spouští naléhavý poplach kvůli ohýnku v místech, kde dosud není po civilizaci ani stopy. A naopak, když při ostrém poplachu zadáte honem
stavbu hasičské budovy poblíž plápolající zástavby, ještě se stihne oheň uhasit, což nejspíš dosud nebylo v reálném světě pozorováno.
Jaký je cíl hry? Není tu žádný příběh a hra nemá dokonce ani žádného obvyklého hrdinu – hrdinou je samo město. Jste sice starostou, přijímáte návštěvy a občas podepisujete lejstra stylusem, ale cílem zůstává jednoduše prosperovat a odemykat stále nové a nové stavby. Prosperity dosáhnete tím, že přinutíte obyvatelstvo, aby se množilo. Obyvatelé následně platí daně a těmi – protože provoz všeho něco stojí – hradíte nutné náklady plus dále město vylepšujete. Výši uvalovaných daní lze libovolně nastavovat, takže kdo hoří pro Modrou šanci, nic mu nebrání ji zde vyzkoušet v praxi. Rozvoj obytných zón a
množení obyvatelstva opravdu, ale opravdu není žádná samozřejmost.
SimCity školí hráče kromě fiskálních i v ekologických a urbanistických zákonitostech, nutí ho vysazovat zeleň, oddělovat hutě a skládky od sídlišť, budovat nemocnice, bazény a hřiště, investovat do školství a další a další filantropické hračičky, které bezohledným borcům odchovaným „Lovy lidí“, „Bohy války“, případně přenosy z Poslanecké sněmovny nemusí jít dvakrát pod vousy.
Chvályhodný je zřetelný vývoj v čase: cihlové stavby z počátku dvacátého století se hodně liší od betonových sídlišť na jeho konci a investice do vzdělání a vědy se vyplatí. Evoluce, neevoluce je ale zřejmé, že ne každému hráči bude takový neostrý a současně poučný koncept vyhovovat. Aby ho tvůrci oživili, zařadili do hry ještě o poznání živější, „záchranný“ mód Save the City. Zde si vyberete některý ze světadílů a následně dostanete hotové město s problémem: může být
poničeno přírodní katastrofou, případně „díky“ obdobně devastující práci městského zastupitelstva na hraně ekonomického kolapsu - situací k řešení
je spousta a na vás je, abyste se s nimi popasovali, s danými zdroji a s omezeným časem. Takový trénink se v životě může hodit. Přinejmenším se podíváte, jak
vypadá město postavené profíky, ale jestli vás bude bavit řešit tyto připravené scénáře, to ať si odhadne každý sám podle své vášně pro strategie tohoto typu.
Grafika usilovně předstírá třetí rozměr, ale jde samozřejmě o 2D tapetu, jíž tentokrát nelze ani pootočit. Přesto nechceme tvrdit, že je na horní displej, kde se zobrazují výsledky vašeho snažení, zlý pohled – záleží ovšem fatálně právě na vašem snažení. K tomu si připočtěte zmrtvělost celé scény – po ulicích se nic nepohybuje, auta jsou znázorněna nehybnými tečkami a jenom vlak jezdí po kolejích: trhavě, jako by šlo o záznam z bezpečnostní kamery. Kromě cukavé železnice se pak hýbou ještě různá diskutabilní zpestření: King Kong, UFO, Santa Claus – berte nebo nechte být.
|
|
Pro fanoušky na dlouho
Nebezpečně podobné práciHra obsahuje i symbolický multiplayer. Poté, co městečko získá stého obyvatele, zjeví se profesor Simtown a věnuje vám poštovní úřad. Odtud lze následně posílat dopisy přátelům, měnit si s nimi vzácné monumenty a za odměnu získávat od tvůrců hry bonusové stavbičky.
| SimCity DS | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
