Surf´s Up – závodní surfing trochu jinak

Zapomeňte na pomalovanou dodávku volkswagen, která veze na střeše dřevěná prkna a uvnitř partičku zkouřených mediků. Surfováním se dnes myslí turbína a samonaváděcí rakety.

Surf´s Up

Pokud čekáte, že Surf´s Up souvisí s animovaným filmem, uváděným u nás jako „Divoké vlny“, i jinak než jen tím, že se tam víceméně mlčky vyskytují postavy z filmu, budete zklamáni. Hra nemá ani náznak příběhu, ani drobínek, ani mrť. Od začátku až do konce jde o čiré, zcela abstraktní arkádové závodění á la Mario Kart, kde jezdíte a jezdíte a tím odemykáte tratě, postavy, prkna, ničím neprovázané filmečky a tak dále. Přestože má hra v názvu surf, budou zklamáni i přiznivci surfingu, protože ani s tímto sportem nemá obsah zhola nic společného. Ano, tučňáci a jiní živočichové sice jezdí na surfových prknech, ale rovněž na ledových krách, kukuřičných stvolech, dveřích od záchoda nebo něčem na ten způsob a dalších předmětech. To ale není ta největší odlišnost od skutečného surfování. Zásadní rozdíl je v tom, že se plavidla chovají spíš jako nadupané vodní skůtry, případně motorové čluny, jednoduše řečeno prostě jezdíte, jako kdybyste měli pod prknem přišroubovaný šroub - lodní.

Rychlost je docela slušná a navíc se ve hře samozřejmě vyskytují další urychlovače.

Na druhou stranu, když si odmyslíte, že se to celé nepochopitelně tváří jako surfařská hra, je to jízda náramná. 3D grafika je sice přiměřeně „oldskúlová“, ale framerate drží jako Čunek v křesle a hráč má pocit, že se řítí ukrutnou rychlostí, až je sám překvapený, co v sobě objevil za borce. Ne, tohle není hra, kde slabší povahy odpadávají z toho, že jsou každých deset vteřin namaděru. Tady už po pár pokusech projedete dráhu bez nehody zaviněné vlastní nešikovností a i když třeba okamžitě nevyhrajete, zvítězíte velmi brzy. Lví podíl má na tom ovládání, které je ve své prostotě vrcholně intuitivní a všechno funguje, jak má. Surf „nastartujete“ usilovným mačkáním tlačítka A. Jakmile se naplní „teploměr“, zobrazující, že hrabáním ploutvemi nebo tlapami rozpalujete svůj sportovně dopravní prostředek, už celý závod nezpomalíte, ledaže někde uvíznete, někam spadnete, případně vás někdo sestřelí – pak musíte hrabat znova.

Nedosti na tom, že i základní rychlost je docelá slušná, ve hře se samozřejmě vyskytují urychlovače. Nejčastěji jde tu o širší, tu o užší pás barevně zvýrazněných šipek, které vás na poměrně krátkou, nicméně znatelnou chvilku nakopnou vpřed. Zpočátku jsou tyto turbo pásy div ne přes celou šířku dráhy, ale časem se stále více zužují a různě maskují, jsou umístěny na úzké můstky a podobně. Také automaticky neplatí, že si honbou za šipkami nějak pomůžete. Nezřídka vás zavedou na tak prekérní trasy, že je ve výsledku rychlejší držet se mainstreamu. Alternativních cest s postupem hrou rovněž utěšeně přibývá, aniž by se dalo mluvit o jakémkoli bloudění – ano, párkrát špatně zahnete, ale víte o tom hned.

K dispozici je i celá řada podpásovek, které získáváte pomocí power-upů.

Kde to lítá

Pen Gu Open – úvodní šampionát v blízkosti pláže. Tratě zalévané vlnami, semtam nějaká ta zpomalovací mělčina nebo zdaleka viditelný balvan v cestě.

Jungle Circuit – mírně přituhuje, občas je potřeba přegrindovat propast po liáně.

Temple Event – závody v ruinách chrámu, spousta hranatých překážek.

Shiverpool Open – osvěžující závody na ledě. Vzdušné víry vás vynesou vysoko: skvělá příležitost pro hromadu triků.

Volcano Circuit – závěrečný šampionát v nitru aktivní sopky. Pozor na žhnoucí plochy. Jinde neškodná drobná nepřesnost vás tu přinutí restartovat závod.

Další možností, jak zrychlit, jsou triky. K tomu slouží dotykový displej se čtyřmi tlačítky, která se aktivují právě tím, že jste můstkem, vírem nebo jiným způsobem vymrštěni do výše: v tom okamžiku se na nich objeví kulaté červené symboly, znázorňující jednotlivé použitelné triky. Všechno je otázkou pár vteřin a jediný způsob, jak si zatrikařit, jsou prsty a to prsty pravé ruky – levou totiž hledáte směrovým křížem vhodnou přistávací plochu. Výsledek? Neskutečně upatlaný dotykový displej. Ale jako obvykle to funguje skvěle a na kousky, které ve vzduchu předvádí váš hrdina, je opravdu příjemný pohled.

To ale není všechno. Seberte power-up s otazníkem a když budete mít štěstí, získáte olihní motorek, který z vás udělá vodní raketu. Stále ještě nejsme u konce. Občas před sebou spatříte rozevřenou „květinu harmonie“ – trefte se do ní. Tím na dotykovém displeji spustíte mikro nebo spíš pikohru, kdy máte ťukat do čtveřice označených bodů ve směru klikaté šipky. Na stylus opět zapomeňte, každá vteřina je drahá. Když označíte ve správném pořadí všechny čtyři body, otevře se nový obrazec k označování a můžete pokračovat – dokud vám nevyprší čas. Podle toho, kolik obrazců jste zdolali, pak váš „surfař“ získá až takové zrychlení, že na okamžik úplně zmizí ze zorného pole, aby se následně ukázalo, že se posunul o pořádný kus dopředu. A možná sami objevíte ještě další způsoby, jak zrychlit. Kombinujete-li úspěšně všechny urychlovače a zrychlovadla, je dojem z jízdy prostě vynikající.

Ke zdolání soupeřů ale neslouží jen férová rychlost. K dispozici je i celá řada podpásovek, které získáváte pomocí již zmíněných power-upů s otazníkem. V nabídce jsou samonaváděcí rakety, nafukovací ryba, o kterou se lze parádně rozmáznout, clona zeleného slizu, která protivníkům zalepí oči, nenaváděný elektrický úhoř, který při přímočaré trefě soupeře srazí z prkna, a podobně. Přitom si můžete vybrat, jestli jedovatou vychytávku použijete ve směru dopředu nebo ji odhodíte za sebe. Na rozdíl od mnoha závodních her nevidíte na displeji vzdálenost vašich protivníků, ale zato se znázorňuje, že máte někoho takříkajíc nalepeného na zádech. Občas samozřejmě někdo dostane i vás, ale brzy zjistíte, že přestože vyhráváte závod za závodem, protivníci si spíš řeší své osobní problémy mezi sebou a nejednou se nestačíte divit, jak se kolem vás vzájemně vyřazují, zatímco vy spějete k dalšímu slavnému vítězství. Míra této umělé ne-inteligence ale nepřesahuje rozumnou mez, takže pocit zábavy a uspokojení z úspěšné jízdy ji přehluší.

Celkově přiznám bez mučení, že jsem se od hry nemohl utrhnout, dokud jsem ji nedohrál. Hra ovšem oznámila splnění na „pouhých“ 81% - po úspěšném zdolání všech pěti krátkých šampionátů se totiž zpřístupní obtížnost Hard a pokud zvládnete i tu, přituhne až na Surf Legend. Už obtížnost Hard ale vypadá tak, že jedete s vypilovanou technikou, suverénně trefujete nejskrytější zrychlovací pruhy i power-upy a když si připadáte jako největší king, prořítí se kolem vás konkurent, jako kdybyste stáli na místě. Ano, při podrobném zkoumání uznáte, že jste nějaký zašitý urychlovač asi přece jen přehlédli, ale vzhledem k tomu, že jde pořád o ty samé tratě, nic vás už nemotivuje jet to všechno znova s větší námahou. Na původní obtížnost Normal jsem se ale pobavil výborně a takovou plavbu jednoduše nelze potopit.