Ačkoliv tedy hra svým příběhem na první díl navazuje, její děj je zasazen do země Jowstone, která se Scarlet Moon Empire, kde se odehrával , sousedí. Pokud jste první díl hráli, určitě si vzpomenete, že Jowstone v něm sehrál nemalou roli. Vaším hlavním hrdinou je mladík jménem Toth, který byl spolu se svou sestrou Nanaki vychováván svým dědečkem. Ten svá dvě vnoučata a jejich přítele Jowyho kromě jiného učil i bojovým uměním. Dědeček ale umřel ještě před začátkem této hry. Když v zemi začala zuřit občanská válka, namířená především proti tamějšímu vládci, byli Toth a Jowy, ze kterých se stali nejlepší přátelé, povoláni do zbraně. Suikoden II začíná ve vojenském táboře, noc před propuštěním mládenců zpátky domů. Tábor je však náhle napaden a všichni jsou pobiti, přežijí pouze Jowy a Toth. Ti odhalí, že za útokem nestojí zbojníci, ale jejich vlastní kapitán. Zde se jedná o vyšší politiku; kdyby tábor nebyl napaden „zbojníky“, byl by uzavřen mír, a to se jistým moci chtivým lidem zrovna příliš nehodí do krámu. Našim hlavním hrdinům se podaří utéci k vodopádu a tam se rozhodnou seskočit dolů. Předtím však ještě společně vyryjí do skály značku na důkaz nehynoucího přátelství a slíbí si, že se na toto místo vrátí, pokud se rozdělí. A poté se oba vrhnou střemhlav dolů, vstříc svému novému osudu…
Toth se posléze probudí sám a to ve společnosti dvou pochybných individuí Viktora a Flicka, nám dobře známých postav z prvního dílu. Ti, jak se později dozvídá, jsou vůdci žoldácké bandy, která je momentálně ve službách Jowstonu a bojují za jeho osamostatnění. Toth, jakožto voják Říše, je pro ně tedy potenciálním nepřítelem a Viktor ho dá vsadit do vězení. Po několika dnech, strávených drhnutím podlahy a podobnými pracemi, se v noci objeví Jowy s tím, že je tu, aby Totha zachránil. Jsou však přistiženi a oba zůstanou v žaláři. Po nějaké době však pochopí, že Viktor a Flick bojují za správnou věc, pročež se oba naši hlavní hrdinové přidají na jejich stranu. Stanou se svědky vypálení jedné vesnice, u níž objeví tajnou jeskyni. Vstoupí tedy do ní a potkají moudrou čarodějku Leknaat, jež našim hrdinům prozradí, že jsou vyvoleni jako nositelé jedné z 27 pravých run, jejichž síla je nezměrná. Tato runa je unikátní v tom, že je rozdělena na dvě části. Poté se Jowy stane nositelem runy Černého meče a Toth runy Bílého štítu. Jejich osudy se posléze řádně zamotají, Toth se totiž stane vůdcem Armády za osvobození Jowstonu (bude mít i svůj vlastní hrad!), mezitím co Jowy… no, nechte se překvapit. Příběh je vskutku impozantní a velmi dramatický, ale na druhou stranu také dosti flexibilní, autoři vám v mnohých věcech nechávají – stejně jako v prvním díle – volnou ruku na rozhodování. Za zmínku také stojí vykreslenost všech herních postav – a to i přes to, že je jich zde tolik. Abych v tomto kontextu nezapomněl, Suikoden II má několik možných konců.
Herní systém je téměř totožný jako u předcházejícího dílu. Postavy normálně získávají zkušenosti a klasicky se levelují, díky častým střetům s nepřáteli. I nadále se kupuje nutná výzbroj jako je přilba, brnění, štít, boty, ale poslední tři kolonky jsou určeny buďto pro příslušenství (prstýnky apod.), nebo pro medicínky. Jinak zde máme společný olbřímí batoh, do kterého se toho vejde hodně, ale nesmí se z něj věci používat přímo při boji, tyto se z něj musí nejprve vytáhnout. Zbraně se stejně jako v prvním díle vylepšují u kováře (pozn.: hlavní hrdina Toth bojuje s tonfou). Soubojový systém hry je standardně kolový, na začátku rozdáte povely a poté už sledujete akci, o pořadí tahů rozhoduje agilita. Kromě té jsou zde i další atributy: síla, vitalita, magie, HP a MP. V boji můžete buďto útočit, čarovat, krýt se anebo použít kombinovaný útok vícera hrdinů, ten však musíte nejprve objevit. Kouzlí se pomocí run, kterých je tu mnohem více a hrdinové už nejsou omezeni na jednu runu, ale mohou mít maximálně tři (ovšem ne všichni). Kouzla se také dají kombinovat podle určitého klíče. V boji můžete mít maximálně šest postav a protože Suikoden II důsledně kráčí ve stopách svého předchůdce, celkový počet hrdinů není o nic menší než 108. Každý z nich je narozen pod odlišnou hvězdou osudu, každý z nich je zcela jiný - pročež si každý zde rozhodně najde svého oblíbence. Spousta charakterů se vyskytuje v obou dílech, jejich data si můžete přenést z uložené pozice prvního Suikodenu. Typy bojů jsou opět tři: výše popsané dungeonové střety, v nichž stojíte ve dvou řadách proti vašim oponentům. Dále efektní duely, jež jsou tak trochu na způsob hry kámen, nůžky, papír. O osudu Jowstonu se však též rozhoduje ve velkých bitvách, které jsou ale proti prvnímu dílu velkým zklamáním, něco ve stylu hodně, ale opravdu hodně špatně převedené kolové strategie jinak hodně dobrého nápadu z Shining Force.
Jak jsem již výše uvedl, vašemu hlavnímu hrdinovi bude po určité době poskytnut pro jeho odboj nedocenitelný prostředek, který dělá Suikodena jedinečným: vlastní hrad. Ten nejdříve musíte dobýt, pojmenovat a poté obsadit svou armádou. Hrad se postupem hry různě přestavuje a zlepšuje, na konci bude vypadat mnohem zajímavěji než zkraje tohoto dobrodružství. Některé postavy jsou navíc nebojové a jsou určeny speciálně k vylepšení hradního sídla, jako příklad může sloužit vynálezce, který zde postaví výtah. Některé noblesní postavy se odmítnou k vaší armádě přidat, dokud váš hrad nebude dostatečně velký. To čítá mnohé místnosti. Vaši hrdinové mají například k dispozici koupelnu, na začátku hry pár dřevěných sudů, ale na konci již zlatý bazén. Určitě se vám bude líbit, musíte ale počítat s tím, že ve všech koupelnových variantách je voda neprůhledná:o(. I přes početnost a rozličnost vašich hrdinů si každý přijde na své, máme tu například knihovnu pro knihovníka, krásnou věž pro griffina, zelené pastviny pro jednorožce, prostornou tělocvičnu pro ninju, apartní hřbitůvek pro upírku… na vaší základně se zkrátka zalíbí každému.
Dále má Suikoden II neuvěřitelnou spoustu miniher pro pobavení, jmenujme alespoň spolu související rybaření a vaření, ale to je kapitola sama o sobě. Vaření v této hře je totiž taková malá „hra ve hře“, po jejím dohrání vám naskočí dokonce i titulky. A story této části hry? No, jeden z vašich hrdinů - kuchař Hay Yo (v kulinářském podsvětí známí jako Seyriu), je bývalým členem kuchařské mafie s názvem Spolek černého draka, jejímuž šéfovi ukradl supertajný recept na Měsíčního ptáčka (kořeněná varianta oblíbených španěláků:o). Ten ho spolu s ostatními kuchařskými zabijáky pronásleduje, neboť jeho vlastní dcera, milá vašeho kuchaře, zemřela, když mu pomáhala utéci. S mafiány se pak bojuje v kuchařských zápasech, ve kterých je účelem sestavit co možná nejlahodnější menu, sestávající se z předkrmu, hlavního chodu a zákusku. Souboj vždy začíná rituální větou: „Under the rule of Black Dragon Group – let’s cook!“ Tato minihra je velmi vtipná a zábavná a určitě si s ní užijete spoustu legrace. Ale pozor! Neberte ji na příliš lehkou váhu, neuspějete-li, nečeká vás nic jiného než černá obrazovka s tradičním nápisem Game Over… To sice pro normální průběh hry nic moc nemění, ale přijdete tím o praktické využití této minihry – a to vaření jídel do zásoby, přičemž takový čokoládový koláč je výtečná doplňovačka života – HP (a to nemluvím o těch japonských kořeněných suši dobrotách, z nichž některé po přidání správného koření působí jako regulérní bomba!) Recepty získáváte od poražených kuchařů, monster a nalézají se i v truhličkách. Popisovaná minihra má hodně velkou životnost, jeden kuchařský asasin přijde vždy za poměrně dlouhou dobu, byť zvítězit nad ním není příliš těžké, stačí hru často ukládat. Opravdu, budete-li se alespoň trošku snažit (a já věřím, že budete), čeká vás sladký, téměř limonádový konec.
Celkově je Suikoden II vskutku povedenou hrou, v porovnání s jedničkou má mnohem živější děj a lepší audiovizuální stránku. Jedinou chybkou může být, že spousta nápadů je z prvního dílu okopírovaných. Nicméně s ohledem na fakt, že jde o podařené herní prvky a mechanismy, není to věci na škodu.
| Suikoden II | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
