Mám rád originální přístup ke tvorbě her. Proto mě uchvátil první Parappa The Rapper, stejně tak jeho pokračování (které je u nás bohužel naprosto nesehnatelné…). Ostatní hudební hry, kladoucí důraz na smysl pro rytmus, mne naopak ostře odpuzují. Např. taneční ubohost přitroublé a rádoby nezávislé Britney, dominující nadrbnutým komerčním adolescentům. Hloupá interpretka, hloupá hudba, umělohmotné klišé; to dá jednoznačný výsledek – hloupá hra. Nejinak je tomu s šíleností od Segy – Space Channel 9, která se alespoň úspěšně maskuje mírně ulítlou grafikou. Že bych prahnul po tom, ovládat božského Michaela Jacksona, to tedy pardon. Maximálně tak se světelnou pistolí a ustřelovat mu plastikové náhražky až na maso… Frequency jsem vkládal proto do drajvu mého elektronického miláčka opravdu s maximální obezřetností. Po shlédnutí nabídky tracků mi však spadla čelist! Začněmež ale pěkně od píky…
O čemže to vlastně celé je? Budu se vám snažit přiblížit herní princip, ale je to docela fuška; doufám, že k pochopení mých systematických blábolů vám dopomůžou obrázky ze hry, které by se okolo nich měly povalovat. Takže za prvé: hra klade důraz na smysl pro rytmus. Za druhé: hra klade důraz na perfektní synchronizaci vašich ctěných prstíků s tlačítky na ovladači. Za třetí: hra klade důraz na schopnost sledovat optické ukazatele na obrazovce. Za čtvrté: v oddělené části - editoru, hra klade důraz na vaše DJské schopnosti vytvářet remix daného kousku, ale o tom až později...
Na obrazovce se po naloadování vámi vybrané skladby zjeví vícehranný tunel, jímž se pohybujete rychlostí odvislou od BPM. Tj. beats per minute, což není nic jiného, než počet úderů za minutu, čili tempo. Dole uprostřed obrazovky máte třímístnou lištu - ukazatel, který snímá pohyb momentálně vybrané plochy tunelu. Na každé ploše je umístěna jedna stěžejní složka skladby. Tou jest třeba kytarová, basová, perkusní, synťáková, či vokální linka. Každá z těchto linek má záchytné body, z nichž se skládá jeden oddíl, to znamená, že když ve správném rytmu odťukáte body, které projíždějí lištou, spustíte kus skladby. Poté rychle pootočíte tunelem, přemístíte se na další linku a tak dále, než hrají všechny části skladby. Lišta je trojmístná proto, že body se pohybují ve třech rovinách na každou plochu, musíte tedy správně mačkat tlačítka odpovídající těmto pozicím. A aby naše matematické cvičení nebylo tak jednoduché, musím vás ještě upozornit na to, že každá skladba se skládá z tzv. chapterů, které jsou oddělené v tunelu dveřmi. Aktivovaná plocha se za těmito dveřmi opět deaktivuje a musíte ji vyťukávat znovu. A skladba plyne a ukazatel - energy bar, přibývá při vašich úspěšných grifech, či ubývá, když jste mimo rytmus… Pokud dojde na nulu, končíte. Položkou poslední budiž výskyt speciálních aktivačních ikon, sloužících po stisknutí křížku k automatickému spuštění linky, nebo navýšení bodového skóre s pomocí multiply. Ještě jsem se nezmínil o tom, že se to hraje na body? Ona je totiž na začátku odemknuta jen jedna skladba. K otevření dalších, včetně bonusových, potřebujete dosáhnout daných skóre. Body nabývají úspěšnou aktivací linek a ještě více komby. Kombo znamená aktivaci zvolené linky
a návazné spuštění další za pomoci rychlého otočení tunelem. Navýšit bodové hodnocení můžete také pomocí speciálních ploch - axe a scratch, které se odkryjí pouze, když hraje celá skladba. Hmm, celé je to vlastně takový složitější Parappa, hozený do 3D… Tak a máme to za sebou; já vás varoval, že se to dá špatně popsat! Ještě dodám, že hru kompletujete s vlastním vytvořeným profilem, který si poté pamatuje, co je již zkompletováno, a tak kromě skvěle řešené dvouhry můžete soupeřit na body s dalšími Freqy - lidmi hrajícími Frequency. Další důležitou položkou jsou tři obtížnosti. V easy máte první třetinu skladeb, na normal přibude třetina druhá a na pekelný hard, při němž zajisté rozmačkáte ovladač i vlastní nervy, rovných 26 kousků! Velká výzva!
Když už jsem naťuknul dvouhru; obrazovka se vertikálně rozpůlí na dva tunely a každý hráč aktivuje skladbu v tom svém ve snaze spustit linku pod svojí barvou. Autoři do duelu přidali další speciální aktivační ikony, způsobující okamžité obarvení plochy, či házející sokovi do obrazovky nepříjemné zemětřesení. Věc na párty nedocenitelná!!!
Grafická stránka jest velmi zvláštní. Harmonix zřejmě na něčem parádně ujeli, ale v tomto případě oproti zfetlému Ninja Assault se jedná spíše o pozitivní vliv. Tunely (ve hře pojmenované jako arény) se totiž liší barevným prostředím a grafickými objekty. Vše to
krásně pulzuje v rytmu barvami, fotkami interpretů, či vaší podobiznou. Tu si můžete vytvořit ve velmi pěkně provedeném editoru ve flashovském duchu ulítlém mírně do graffiti. Křiklavé barvy báječně opticky doplňují poslechovou část hry. Jen epileptiků je mi líto, těm tuto psychedelickou zábavu rozhodně nemohu díky dění na obrazovce doporučit.
Stránka zvuková, či v tomto případě spíše hudební, jest dle mého skromného názoru tím nejlepším, co bylo možno na PS2 doposud zaslechnout (jedinci komerčně zaměření prominou…). Požitek z hudby samozřejmě umocní kvalitní aparatura, produkující přebasované decibely, decimující sousedy napadrť. Abych vás ubezpečil o solidním hudebním vkusu autorů, zde máte kompletní playlist:
Akrobatik – Exterminator, No Doubt – Exgirlfriend, Reeload – Why, The Crystal Method – The Winner, Orbit – XLR8R, Freeze Pop – Science genius girl, Dub Pistols – Official Chemical, Low Fidelity Allstars – Loffi´s in Ibiza, Fear Factory – Frequency, Paul Oakenfold – See it, Ethan Eves – Selecta, Powerman 5000 – Danger is go, Orbital – Funny Breaks, DJ Qbert – Cosmic assasins, BT – Smartbomb, Curve – Worst mistake, Jungle brothers – What is the five o, Funkstar De Luxe – Ignition, Roni Size & Reprazent – Railing pt. 2, Meat beat manifesto – Dynamite fresh, Juno reactor – Higher ground, Tony Trippi – Monofomatic, DJ HMX – Ibiza dreams, Symbion project – Funky dope maneuver, Komputer Kontroller – Control your body, Symbion project – Freq out.
Věcí poslední, která je vlastně takovou třešničkou na dortu, je možnost vytváření vlastních remixů. Děje se tomu v herním prostředí stejnými principy - umísťováním bodů v linkách a pohybu v hudebních plochách. Po navyknutí zjistíte, že je to poměrně jednoduché a výsledek vašeho DJského pachtění může dostat opravdu profesionálních rozměrů. Uložení výsledné skladby na kartu je samozřejmostí…
Shrnuto a uzavřeno: díky Harmonixu a Sony za to, že se nebáli vylézt na svět s touto nezvyklou, originální a zábavnou hříčkou. Další dík za alternativní hudbu a za to, že nám Frequency nezničili bezduchými slaďáky od pochybných interpretů popkultury! Pro hudbymilovné pařany, libujících si ve svižnějších BPM nutnost. Hodnocení je na 75 procentech jen díky tomu, že takto koncipovaná hra se nemusí trefit do vkusu kompletnímu osazenstvu naší komunity… U mě osobně si lebedí na známce 85%!
| Frequency | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
