Nejde ani tak o to, že by projekt byl graficky úchvatný. Je „jen“ nadprůměrný. Co si zaslouží chválu je především animace hlavního hrdiny a některých bossů. Mimo to, soubojový systém neje že má několik inovačních prvků, ale především střety vypadají jako vystřižené z filmů jako je Hrdina nebo Tygr a drak.
Autoři videoher nemají zrovna optimistické vize naší budoucnosti. Když nás neohrožují mimozemšťané, tak jsou to mutanti, když to nejsou mutanti, jsou to přírodní katastrofy. Ve hře Bujingai: Swordmasters šli tvůrci ještě dál. Nejen, že v blízké (i když ne tak blízké, abychom se jí my dožili) budoucnosti zasáhne svět radiace, ale ještě se objeví množství démonů, kteří zaplaví zemi. Pak už se začíná děj trošku více komplikovat. Začnete přeskakovat v čase (o pár století i tisíciletí), z dimenze do dimenze atd., atd. Ve zkratce, hlavní hrdina musí zastavit svého bývalého spolužáka, který se změnil v polodémonickou bytost, aby získal zpět svou milovanou. Ne že by dějová linie nebyla vedlejší. Hlavním hrdinou je Lau Wong. Na jedné straně je to mistr boje s mečem a expert v oblasti bojových umění, na druhé straně člověk s poněkud extravagantnější vizáží. Ne, každý by vyrazil do světa (i když zaplaveného nestvůrami) s rudými rozcuchanými vlasy a poněkud zženštilým vzhledem.
Objeví se i bossové a to už je jiné kafe. S těmi si naplno vychutnáte jednu specialitku v systému boje .
Protože jde o hru stylu hack´n´slash (volný překlad: zlikviduj, co můžeš) jediné, o co se budete muset starat je to, abyste rozsekali všechny nepřátele, a aby oni nerozsekali vás. Obtížnost je volitelná, takže můžete titulem procházet „lážo plážo“ nebo se pěkně zapotit. Je to jen a jen na vás. K boji můžete používat jak zbraně, tak magii. K dispozici je několik kouzel jako firebally, vzdušné víry a pár dalších. Každé z nich má několik levelů. Jednotlivá kouzla na dané úrovni ale musíte nacházet, nevyvíjí se. K boji budete užívat hlavně dva meče. Ty s vámi budou od počátku až do konce vaší cesty. Ale nudit vás určitě nezačnou, protože už základní sada úderů vypadá skvěle. Sice občas nebudete stačit vnímat, co Lau provádí, ale pokud něco zachytíte, budete překvapeni, co hlavní hrdina dokáže. Sled útoků si ale neurčujete vy. Na vás je, abyste jen mačkali jedno tlačítko. To stačí k tomu, aby bylo vyvoláno kombo. Je to sice velice jednoduchý princip, ale není tak stereotypní jak by se mohlo zdát.
Z části je to zapříčiněno tím, že zde existuje RPG systém (velmi jednoduchý). Pokud zabijete některou z přítomných oblud, pak z ní
vypadnou modré orby. Pokud jich nasbíráte dostatek, můžete „nakupovat“ vylepšení (delší komba, možnost užívat kouzla vyšší úrovně, lepší obranu, více energie životní i magické). Jestliže se vám nebude dostávat platidla, tak démoni se respawnují, můžete si tedy téměř kdekoliv namastit kapsu. Jestliže si vylepšíte útok, pak se sled útoků prodlouží a jen stěží se protivníci zmohou k odporu (není problém hloučku nepřátel zasadit několik desítek úderů). Objeví se i bossové a to už je jiné kafe (trošku silnější). S těmi si naplno vychutnáte jednu specialitku v systému boje – k dispozici máte několik slotů (samovolně se doplňují), které ubývají, pokud vás někdo zasáhne. Dokud máte sloty, nepřátelské údery vám neublíží. Jde v podstatě jakýsi automatický blok, který je neocenitelný právě během střetů se závěrečnými strážci úrovně. Víceméně s nimi probíhá jakási přetlačovaná o to, kdo první zlikviduje soupeřovy obranné sloty. Dokonce musíte i mírně taktizovat, protože obvykle mají bossové o něco více slotů než vy. Je možné odrazit i kouzlo. Pokud se na vás řítí magický úder, stačí ve správný okamžik mačkat útok a
čekat až se doplní ukazatel magie. Pokud se tak stane, stačí další stisk a magická střela už se řítí na toho, kdo jí původně vyslal.
Jde o titul, který nesmí minout žádný fanoušek bojových umění, ale ani ti, kteří mají rádi kvalitní akce.
Standardních nepřátel není mnoho (to se týká druhů ne počtu). Několik loutky připomínajících démonů s meči, luky a zbraněmi připomínající sekáčky. Narazíte i na létající netvory, temné tygry a explodující masky. Bossové zahrnují vašeho bývalého přítele, gigantické démony, pavouky, ale také ledového draka.
|
Když Lau nebojuje (toho se nedočkáte příliš často), tak se prohání po stěnách a skáče po plošinách. K tomu je vybaven opravdu skvěle. Dokáže létat (jen krátké úseky) běhat po zdech nahoru i do stran a další vpravdě gymnastické prvky. Klidně se může měřit i s princem z Persie. Nepříjemné je to, že kamera (i když jí lze ze 100% manuálně korigovat) je místy zmatená a občas opravdu skáčete, aniž byste věděli kam. Naštěstí existuje několik možností, jak se na kýženou plošinu či jiné místo dostat, takže si můžete vyzkoušet různé alternativy, podle toho, která vám vyhovuje (popřípadě u které kamera nejméně „šílí“).
Přestože se v názvu zámořské verze hry vyskytuje termín „City“ (Bujingai: The Forsaken City), z osmi úrovní strávíte ve městě jen pár z nich. Prolezete si lávové jeskyně, zasněžené hory, bambusový prales i vzdušné město. Připraveny jsou interiéry i exteriéry. Jsou sice vizuálně příjemně zpracované, ale nepříjemně „mrtvé“. Ne že bych předpokládal, že ve světě zamořeném radiací budou přeživší juchat na každém rohu, ale trošku pohybu v pozadí by neuškodilo.
|
Živelná akce
Vybydlenost prostředíBujingai: Swordmasters je velmi slušná mlátička, která není revoluční, ale mírně inovativní určitě. Jde o titul, který nesmí minout žádný fanoušek bojových umění (i když ti, kteří lpí na realitě asi budou nevěřícně koukat), ale ani ti, kteří mají rádi kvalitní akce. Soubojový systém je propracovaný, zábavný a vizuálně poutavý. Stává se tak hlavním kladem hry, který zastíní i několik málo nedostatků, které se titulu nevyhnuly.
| Bujingai: Swordmasters | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
