Zatímco původní série Prince of Persia měla kvalitativně sestupnou tendenci, u novodobé řady je tomu jinak. Všechny tři vydané díly, tedy Prince of Persia: The Sands of Time, Prince of Persia: Warrior Within a konečně Prince of Persia: The Two Thrones jsou zhruba na stejné úrovni. I když, dovolíme si tvrdit, že poslední jmenovaný má oproti Warrior Within mírný náskok. Nejen díky několika drobným vylepšením ke kterým se dostaneme, ale především díky vyváženější hratelnosti. Ne snad že by druhé pokračování nebylo hratelné, ale někteří méně zkušení (to znamená, ti, kteří netráví u PS2 dvacet hodin denně) mohli mít v některým místech drobné problémy. Tím drobné myslím to, že vzteky zběsile mlátili hlavou i ovladačem do nejbližšího živého tvora. I v Two Thrones je možnost volby obtížnosti ve třech úrovních, ale ani ta nejlehčí není úplná brnkačka. Současně nevyvolá hysterické záchvaty s pěnou u pusy a kousky odletujících zubů ve chvíli, kdy jimi skřípáte vzteky. Samozřejmě, že střední a těžší obtížnost už žádají mnohem větší cvik a ještě více času.
Ať už jste v jakékoliv formě, můžete vyvolávat zvláštní schopnosti Dýky času.
Když jsme u toho času, tak náš milý princ zjistil, že zahrávat si s ním je velká chyba. Sice se mu podařilo společně s princeznou Farah porazit vezíra, který hodlal zneužít Písky času, ale tím to neskočilo. Zásah do kontinuity způsobil, že prince začala stíhat kreatura jménem Dahaka. A kdyby se náhodou náš hrdina nudil, tak mu po krku šla také vládkyně času jménem Kaileena. Nakonec vše skončilo porážkou Dahaky a Kaileena se stala milenkou prince. Společně se vydali do Babylonu, aby si užili zaslouženého klidu. Jenže kdysi překrásné a hrdé město podlehlo neznámým útočníkům. Alespoň zpočátku neznámým. Kaileena byla zajata. Princ se samozřejmě vydal na záchrannou misi, ale nepodařilo se mu zasáhnout včas. Na scénu opět vstoupil vezír, který bodl Dýku času do Kaileenina těla, aby získal nesmrtelnost a neomezenou moc. Jeho plán ale nevyšel úplně podle jeho představ. Sice se z něj stalo silné monstrum, ale Písky času infikovaly i prince.
Probudily v něm jeho druhé temné já, které ho začíná pomalu ovládat. Opět se tedy musí utkat s časem a zlikvidovat vezíra, aby se z něj samotného nestala nekontrolovatelná zrůda. Ale ani jeho silná vůle neudrží princovo alter ego pod kontrolou stále. Chvílemi se tedy hlavní hrdina změní v temného bojovníka. To se příliš nelíbí Farah, která po sedmi letech, které uplynuly od prvního setkání s ústředním charakterem, opět přichází na scénu. Ona ale netuší, že už se s princem setkala, protože díky tomu, že vezírův plán nevyšel, byla změněna časová souslednost (je v tom trošku zmatek, co?).
Temný princ je herní postavou, ale vybrat si ji nemůžeme. K proměně dojde samovolně jen v určitých místech. Je to proto, že některé části levelů standardní hrdina nezvládne. Oba mají rozdílné vlastnosti. Zatímco klasický princ využívá k boji Dýku času a zbraně, které sebere od protivníků, temný má k dispozici kromě Dýky času i mocný okovaný řetěz, s kterým naráz rozseká na bábovičky i několik písečných monster, které se na něj neodbytně plazí. Kromě toho s touto kovovou hračičkou může vytahovat
kamenné kvádry ze zdi nebo se na ní zhoupnout. Není to ale zadarmo. Potřebujete častý přísun Písků času, protože bez nich samovolně ubývá život. V podstatě je tak přeměna časovkou, kdy vám přijde vhod každá vteřina. Písky času nezískáte jen ze zabitých nepřátel, ale i z různých předmětů, které se válejí kolem. Nezapomínejte zničit vše, co vám přijde pod ruku.
Bojujete a hlavně běháte po zdech, šplháte po lanech, balancujete na tyčích a vyhýbáte se pastem.
Ať už jste v jakékoliv formě, můžete vyvolávat zvláštní schopnosti Dýky času. Některé už jsou známé z minulých dílů. Lze vracet čas nebo ho zpomalovat. To se vyplatí během bojů s více nepřáteli. Pokud použijete zpomalení, pak jednoduše nestíhají a vy si s nimi můžete pohrát. Dále jsou k dispozici i jiné kousky (například písečná bouře, která odhodí několik monster najednou). Ty už tak často nepoužijete, protože jejich účinek nevykompenzuje cenu ve formě jednotek písku. Novinkou je rychlá
likvidace. Pokud se připlížíte k nebožákovi, aniž by vás zpozoroval, obrazovka se mírně rozmaže a vy můžete stisknout trojúhelník. Neradujte se, to není vše. Princ automaticky dojde k netvorovi, a teď musíte pozorně sledovat, kdy se rozzáří Dýka času. Až k tomu dojde, musíte stisknout čtverec, opět vyčkat než vás zbraň upozorní a pokračovat. Na každého platí jiný počet bodnutí a vy musíte vykonat celou sérii, aby byl dotyčný odpraven. Jestli se vám to nepodaří, čapne vás a praští s vámi o zem
nebo o zeď.
Nikdo vás nenutí, abyste tento kousek provozovali, ale ušetří vám to spoustu času. Navíc tato fatalitka vypadá pěkně, takže proč ne. Vlastně někdy musíte tuto taktiku využít. Jsou to souboje s bossy. Někteří se totiž jinak zlikvidovat nedají. Neexistuje, že naběhnete před tu či toho, párkrát je seknete po krku a je po legraci. Ne. Na každého platí jiný mechanismus, který budete muset zvládnout. Je to ale zábavné a dokonce to není ani moc frustrující, i když princ několikrát zemře a vy se musíte snažit znovu. Škoda jen, že některé animace předcházející souboje nejdou „odmáčknout“.
|
Dalším zpestřením jsou závody na bojových vozech. Respektive nejde o závody, ale vaším úkolem je dojet z bodu A do bodu B, aniž by vás někdo rozbil o zeď nebo vás zabili protivníci, kteří vám drze skáčou do vozidla. Jistě, že je slušně požádáte
(bodnete je), aby ho opustili. Projedete se i na zádech obra. Tato možnost je zajímavá, ale vyžaduje hodně pozornosti, protože
trošku tvrdší náraz do zdi způsobí jediné – velkou hromadu třísek a v nich mrtvý hlavní hrdina.
Jinak ale děláte to, na co jste zvyklí. Tedy bojujete a hlavně běháte po zdech, šplháte po lanech, balancujete na tyčích a vyhýbáte se pastem. Je to stejně zábavné, jako střety s písečnými monstry. Jde především o to, že jen výjimečně nebudete vědět, kam „skočit“, protože vše je naaranžované tak, aby bylo jasné (ale ne jednoduché), kam se vydat a jak se tam dostat. A pokud to není jasné na první pohled, stačí se trošku rozhlédnout po okolí, protože řešení je velmi blízko. Trošku času zaberou hádanky. Nejsou extrémně složité, zvládnout se dají, ale není to otázka několika chvil.
Jestliže máte zájem o bonusy, pak bychom tu něco měli. Artworky a filmy jsou k dispozici. Nic není zadarmo, takže platíte písečnými kredity. Ty jsou ukryty po levelech, tak hledejte truhly a světelné paprsky. Pokud dorazíte k nim, stačí do nich zabořit dýku (předtím zabít každého, kdo se potlouká okolo) a získáte novou schopnost nebo právě kredity.
Grafické zpracování se od předchozího dílu výrazně nezměnilo, jen exteriéry jsou zajímavější. Úrovně jsou lineární, ale jsou tak chytře navržené a vizuálně rozlehlé, že si toho ani nevšimnete. Bohatá nabídka komb žádá kvalitní rozpohybování postav. Podařilo se. Prince se hýbe svižně a plynule. Jeho vzhled není tak úplně dopilovaný, občas se mu v animacích dostanou vlasy tam, kde by asi být neměly, ale to se stane. Renderovaných animací není příliš, ale stojí za to. Ani zvukovody nepřijdou zkrátka. Kvalitní hudba vám zpříjemní cestu za pomstou, ale navíc se dočkáte téměř nepřetržitého komentáře od vnitřního hlasu
|
Design úrovní
Grafika není úplně ideální
Je příjemné, že v zatím třídílné sérii nedošlo k žádným větším výkyvům a zklamáním. Prince of Persia prostě chytil nový
dech a nehodlá se ho jen tak vzdát. A přestože žádné revoluční novinky nejsou na skladě, tak několik menších vylepšení, vyváženější hratelnost, chytlavá atmosféra a skvělý design levelů napomáhají tomu, že kouzlo prvního dílu je stále zachováno.
| Prince of Persia: The Two Thrones | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
