„Ve svém domě v R’lyehu ve snech čeká mrtvý Cthulhu.“
V literárním světě můžete polemizovat, o čem chcete. Jen nemůžete popřít jeden obrovský neoddiskutovatelný fakt. H.P. Lovecraft byl obrovská kapacita a jeho díla jsou dodnes schopná vyvolat u čtenářů všech věkových kategorií onen příslovečný mráz na zádech.
COC je sice hra viděná z pohledu první osoby, ale o klasickou FPS se rozhodně nejedná.
Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth (dále jen COC) se snaží co nejvěrněji zachytit atmosféru slavných povídek tohoto kultovního spisovatele. Jako hlavní zdroj pro hru si přitom nevzali tvůrci pouze Volání Cthulhu, ale při vytváření herních kulis, příběhu a dalších nezbytných ingrediencí pro vytvoření díla hodného literární předlohy od H.P. Lovecrafta se nechali ovlivnit nejenom jím a pro svůj herní debut čerpali i z neméně kvalitních povídek Stíny nad Innsmouthem a Dagon.
Příběh COC se odehrává retrospektivně, po krátkém seznámení s Jackem Waltersem při sebevražedném pokusu se story
přesouvá o několik let zpět, kdy se Jack poprvé setkal se zvrhlým kultem uctívajícím tajemného boha Cthulhu. Již po několika minutách hraní vám bude jasné, že hlavním tahákem COC je naprosto podmanivá atmosféra, která ve vás neustále vyvolává pocit nejistoty, neklidu a všudypřítomného nepopsatelného strachu z neznáma. Policejní zátah na šílený kult se stává okamžitým debaklem po postřelení několika příslušníků zákona, a Jack je tak náhle jedinou nadějí na vyřešení krizové situace. Po kradmém vplížení do zabarikádované budovy však zjišťuje, že k záchraně již mnoho nezbývá. Sebevražda posledního člena kultu uctívačů před Jackovým zrakem je ještě děsivější o zjištění, že samotný kruh ví o jeho osobě a nějakým nevysvětlitelným způsobem má on sám figurovat v jejich krvavém rituálu. Po bližším seznámením Jack, živící se jako soukromý detektiv, zjistí, že masivní obytná budova skrývá ještě děsivější podkroví, skrývající daleko větší hrůzu, než si kdykoliv dokázal představit.
„Není mrtvé, co navždy může žít a sama smrt smí o aeonech mřít.“
Prozrazovat více z příběhu COC by bylo kacířství a velká neúcta k vám, hráčům. Příběh je naprosto děsivý a neustále vás bude udržovat v napětí celou hru. Prozrazení jakékoliv další nuance by bylo absolutně fatální a připravilo by vás o řadu překvapení. Navíc chovám k H.P Lovecraftovi velký respekt a nechtěl bych zdeformovaným převyprávěním jakkoliv znehodnotit jeho dílo.
Z grafického hlediska je COC rozporuplný.
Bohužel se však nevyhnu popsání některých herních lokací, které budou čtenářům klasických hororů velmi povědomé. Již samotná první otevřenější lokace, přístavní město Innsmouth, vás ohromí svým temným zpracováním, hodným své předlohy. Dokonale mě ohromilo i ztvárnění místních obyvatel a jejich typického projevu. Již brzy pochopíte, že zde nejste vítáni a že místní jsou na slovo dosti skoupí. Líbilo se vám, jak vás šikanovaly totalitní vojenské jednotky v Half-Life 2? Počkejte, až se seznámíte s typickými
Innsmoutskými. Většina hlášek se nese v duchu „Nejsi tu vítán cizinče“ a potkáte-li osobu, vypadající na místní poměry až nápadně normálně, tak vězte, že zprvu kromě nesmyslných řečí o Dagonovi neuslyšíte zhola nic, jen výzvy k odchodu. Jakožto soukromé očko vyšetřující záhadnou smrt vám však nedá neméně záhadné město spát a brzy ponoříte nos do věcí natolik špinavých, že i předchozí zkušenost s krvelačným kultem bude vypadat jako procházka růžovou zahradou.
„Nyní odpočívají, ale jednoho dne, vzpomenou-li si, znovu povstanou, aby vzdali hold Velkému Cthulhu.“
Tvůrci zvolili pohled první osoby záměrně, aby se hráč ještě více ponořil do dění. Jack Walters je jako herní postava vybaven základními lidskými pohyby a nedělá mu problém skrčit se a prolézt i odpadní rourou či skákat přes propadliny. I když s tím skákáním to nebude až tak žhavé, zvláště pokud se pohybujete na nějakém vyvýšeném místě. Hlavní hrdina totiž trpí silnými a mnohdy i panickými závratěmi a střihnete-li si jen i letmý pohled do nějaké propasti, okamžitě se vám rozmlží obraz a budete
nuceni svoje skokanské ambice nakrátko krotit. Bohužel (nebo z pohledu hráče bohudík) nejsou závratě tím jediným, čím Jack trpí. Seznámení s kultem uctívajícím boha Cthulhu na něm zanechalo nemalý duševní šrám a občas se dostaví i halucinace, obvykle velmi krvavého rázu. Naštěstí u sebe hlavní hrdina nosí i injekci s morfiem, díky kterému se dostaví okamžitý efekt krátkodobé úlevy. Předávkování se však rovná jasné a rychlé smrti, takže budete nuceni užívání tohoto preparátu držet ve velmi dlouhých intervalech. Dalším velmi důležitým pomocníkem ve světě COC je neocenitelná zdravotní lékárnička. Jackovo zdraví symbolizuje
model jeho vlastní postavy, která se vždy zobrazí po vyvolání menu. Poté můžete na jednotlivé rány aplikovat specifický medikament. Léčení jednotlivých ran přináší hře i taktický prvek při nedostatku léčiv. Použijete raději obvaz na střelnou ránu na ruce, díky které máte momentálně menší přesnost střelby, či si raději obvážete otevřenou zlomeninu na noze, díky které kulháte a nejste schopni běhu? Pokud však trpíte prudkým tepenným krvácením, tak vězte, že při brzkém neošetření velmi snadno vykrvácíte.
COC je sice hra viděná z pohledu první osoby, ale o klasickou FPS se rozhodně nejedná. Ne že by střelné zbraně nepřišly ke slovu, ale dobrou třetinu celé hry se vám o nich může tak leda zdát. O slovo se tak hlásí silný prvek stealth akce, na který je v několika momentech hry kladen více než velký důraz. Pomocí stlačení levé analogové páčky se přepnete do speciálního módu, díky kterému se vám zpomalí dech, pohybujete se pomaleji, můžete vykukovat za roh, a šance na spatření vaší osoby tak rapidně klesají, byť případné odhalení není v žádném případě stoprocentně vyloučeno. Nedílnou součástí hry jsou i hlavolamy či chcete-li puzzle. Některé jsou jednoduché a jejich vyřešení vám nebude dělat větší problém, ale mnohdy se nad řešením daného problému
budete muset opravdu zamyslet. Zdržení tak při řešení hádanek není vyloučeno, ale veškeré hlavolamy mají svoje logické odůvodnění a na žádný vyložený „zásek“ jsem nenarazil, byť svojí šedou kůru mozkovou jsem chvílemi zaměstnával více, než je u hororového žánru obvyklé.
|
Když po více jak šesti hodinách čistého hraní narazíte na první střelnou zbraň, tak vás jistě přepadne záchvat euforie. Jak jsem již
výše poznamenal, tak COC rozhodně není klasická FPS, a manipulace se zbraněmi tomu tudíž odpovídá. Budete-li střílet jednou rukou, tak je velmi pravděpodobné, že svůj cíl minete. Při úchytu zbraně obouruč a pohledu přes zaměřovací hledáček se však akurátnost výstřelu více jak zdvojnásobí, nemůžete ale běhat, takže si při střelbě všimnete dalšího taktického plusu. V souvislosti se střelbou se však dostáváme k dalšímu, ještě většímu plusu. Hra totiž neobsahuje žádný zaměřovací kříž a dokonce zde podobně jako v King Kongovi není přítomný ani viditelný HUD. To nemá za následek nic menšího, než další umocnění již tak husté atmosféry.
„Obklopovaly mne rozkládající se zdechliny zkažených ryb a další věci, které ani nelze popsat, jež vystupovaly z nechutně páchnoucího bahna té nekončící pláně.“
|
Důstojné převedení díla H.P Lovecrafta
Technicky vypadá zastarale| Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
