Stalo se již obecně známou pravdou, že pokud se Square Enix pustí do čehokoliv jiného než RPG, končí to nezřídka katastrofálně, přinejmenším pak pěknou ostudou – příklady nalezneme třeba zde a nebo tady. Proto tedy byla na místě maximální opatrnost v tu ránu, co jsme zjistili, že za Project Sylpheed stojí právě tato firma, přičemž jsme si matně pamatovali, že něco s podobným názvem jsme již někdy viděli a byla to pravděpodobně retro 2D střílečka s raketkou letící zleva doprava. Hned vzápětí nás ale čekala dvě překvapení.
Tím prvním bylo, že jde o vesmírnou střílečku vyvedenou kompletně ve 3D a tím druhým pak to, že se to překvapivě dá i hrát, přičemž po nějakém odehraném čase jsme zjistili, že nechybělo mnoho a mohlo se ve výsledku jednat o velmi slušný počin. Dokonce se v jednom ohledu jedná o poměrně výjimečný kousek, z něhož by si podobné tituly mohly brát příklad. Ale pěkně popořádku.
Prvním průšvihem ovšem je, že hra je značně nepřehledná.
Asi nikoho nepřekvapí, že Square Enix klade velký důraz na příběh. Ten zdejší sice není nikterak komplikovaný, ale na to, že se jedná jen o „bezduchou“ střílečku, je složitý možná až příliš. Ostatně, je třeba chlapsky přiznat, že až na začátku druhé mise jsme teprve pochopili, že člověk, kterého všichni naývají Katana, je vlastně ústřední postava, za niž se zde hraje :-). Děj se točí okolo kolonizace nových planet, přičemž několik kolonií se vzbouřilo proti nadvládě Země, čímž je dán podnět k vesmírnému konfliktu. Katana a jeho partička jsou na počátku hry mezi bojovými piloty nováčky (jak taky jinak, že?), přičemž na druhé straně jejich bývalý spolužák z akademie Margras Mason, jenž se na stranu nepřátel přidá poté, co byla za podivných okolností zničena jeho domovská planeta. Jasně, není to žádná brutální epika, ale pro potřeby této hry slouží tento příběh více než dobře, zvláště, když je mezi misemi servírován poměrně poutavými střihovými sekvencemi, takže vás zdejší story dokáže u hry udržet prakticky od samého začátku.A zaujmout dokáže i samotná hratelnost, jelikož tvůrci se nechtěli spokojit pouze s fádním střílením, a tak vaše bitevní lodě opatřili několika zajímavými funkcemi, které ale bohužel ve výsledku nefungují tak, jak by mohly. Samozřejmostí jsou různé typy zbraní, ale zajímavá nám přišla například nutnost být u svého cíle v potřebné vzdálenosti, aby bylo možné ho vůbec zaměřit, takže je potřeba se poměrně dost promyšleně pohybovat prostorem. K tomu vám slouží i možnost syper-rychlého přesunu, při němž ale nelze měnit směr, takže i když se to na první pohled nemusí zdát, zdejší akce není tak bezduchá, jak vypadá a občas, typicky v časové tísni, je skutečně alespoň částečně potřeba si ujasnit, jak budete postupovat. To všechno ale samozřejmě v hodně vysokém tempu.
Na začátku hry to člověk ještě zvládne, protože má tendenci si myslet, že se časem do hry dostane.
Prvním průšvihem ovšem je, že hra je značně nepřehledná. Na obrazovce se to jen míhá nejrůznějšími čárami, ukazateli, výbuchy a kdoví, čím vším ještě, a občas je i v pokročilejších fázích hry, kdy si na to již zvyknete, docela obtížné se správně zorientovat. Často totiž zjistíte, že cíl, který jste měli v hledáčku, někam zmizel, aniž byste tušili, kdy a jak se to vlastně stalo. Na druhou stranu to ale velmi dobře evokuje atmosféru starých 2D stříleček, z nichž Sylpheed vyšel. Druhým závažným problémem pak je skutečnost, že po čase začíná být hra velmi jednotvárná a spíše než samotné hraní vás začnou zajímat příběhové animace mezi misemi. Tvůrci si rovněž neodpustili klišé v podobě různých typů misí, přičemž zejména námi již roky proklínané mise obranné a eskortní jsou zde naprosto nesmyslné. Jistě, ve výsledku jde tak jako tak o to, vystřílet všechno, co se hýbe, ale problém nastává již ve druhé misi, kdy máte chránit nějakou loď. Jelikož se ale jedná teprve o druho misi, tak vůbec nemáte ponětí, co vlastně máte chránit, jelikož mnohdy ještě ani nemáte moc šajnu, kdo všechno je v té změti nepřítel, takže budete střílet do všeho možného, ale objekt ochrany s největší pravděpodobností padne. Během hraní sice slyšíte i vidíte pokyny kolegů, ale věřte, že většinou budete rádi, když budete vnímat alespoň vizuální podněty a na vyhodnocování rad a rozkazů vám zkrátka nezbyde kapacita.Na začátku hry to člověk ještě zvládne, protože má tendenci si myslet, že se časem do hry dostane, ale i když je to pravda, tak stejně časem dojde k tomu, že vás hraní postupně bude přestávat bavit, na čemž mimo jiné nese pochopitelně svůj podíl i zvyšující se obtížnost. A přitom nechybělo mnoho. Jak se říká, méně je někdy více, a zde to platí do puntíku. Pokud by si hra odpustila nejrůzněji „modifikované“ mise, jako například ty eskortní, určitě by jí to prospělo. V kombinaci s líbivým a netradičním vizuálním zpracováním by se jednalo o velmi chytlavou záležitost. Pokud byste totiž ve změti všech možných objektů a efektů měli pouze vyhledávat cíle, bylo by to bez problému, ale pokud máte ještě zkoumat, která loď je v tom zmatku vlastně vaše a zda se k ní náhodou neblíží nepřátelksá letka, dojdete k názoru, že to příliš dobře není možné. Takto vás tedy sice hra dokáže chytit poměrně rychle, ale bohužel stejně rychle vás zase dokáže pustit, což je rozhodně škoda.
|
|
Každopádně ale tomuto titulu nelze upřít jednu věc, z níž by si ostatní mohli vzít příklad. Jedná se o to, že kdyby takto dopadl každý převod staré klasiky do moderního kabátu, bylo by na světě mnohem veseleji. Project Sylpheed bohužel selhává v jednotlivostech, ale základ je naprosto zdravý a dokáže předvést jak hru shopnou důstojné existence v dnešní době, tak zcela jasný odkaz na původní retro kousky. Naproti tomu všechny ty nové Contry nebo Final Fighty jsou prostě k ničemu víceméně kompletně a třetí rozměr s sebou evidentně vláčejí jako nějaké nutné břemeno.
Project Sylpheed | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|