Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

KORG DS-10 – nehraješ si, dobrovolníku!

aktualizováno 
Virtuální profi-syntezátory pro Windows a MAC představují docela slušně rozjetý byznys. Tak co to prubnout i na NDS?

Korg DS-10Už jsme viděli nejroztodivnější použití extrémně tvárného handheldu od Nintenda: NDS větrák, NDS vařič, NDS vibrátor – totiž pardon, to si pletu NDS s USB. Tak či onak, nikdo už nepochybuje o tom, že má tato „hračka“ potenciál neustále veřejnost překvapovat. Přesto si dovolím soudit, že něco tak bizarního jako Korg DS-10 jste už hodně dlouho neviděli a zase hned tak brzy neuvidíte.

Varující a příznačné je už to, že se recenze na zahraničních serverech vyznačují dvěma základními charakteristikami: mlhavou stručností a velmi vysokým hodnocením, tancujícím kolem devadesáti procent a výše. Pokud ale zákazník bere procentuální verdikt jako určité vodítko pro nákup, cítím jistou potřebu uvést věci na pravou míru. Není všechno zlato, co se u soudruhů v USA třpytí.

Jedno je jisté hned po spuštění titulu: Korg DS-10 není hra. Za velké plus považuji, že evropské vydání má na rozdíl od US verze na obalu pro laiky odstrašující Patch Panel a nikoli klaviaturu, již jinak Korg rovněž obsahuje. Tak se celkem bezpečně Korg DS-10zamezuje tomu, aby titul zakoupili neznalí rodiče svému dítku coby „levné klávesy“ nebo jiný nesmysl toho druhu.

Ve skutečnosti jde totiž o emulaci – simulaci, virtualizaci, maketizaci – starého syntezátoru Korg MS-10, případně vylepšeného MS-20, vyráběných mezi lety 1978 a 1983, plus několika jejich přidružených periférií.

A když říkám „syntezátor“, nemyslím tím ani blízkého příbuzného low-end sortimentu firmy CASIO, jenž opět brzy obšťastní vánoční besídky, ani to barevné na řemenu, s čím poskakuje po pódiu Míša David. Čímž nechci nikomu nactiutrhat – ani v nejmenším nepochybuji, že by speciálně zmíněný, nepochybně velice zdatný hitmaker dokázal o Korgu napsat desetkrát fundovanější recenzi než já.

Stručně a jasně: syntezátor, který si výrobci vybrali k napodobení, je zcela Korg DS-10profesionální studiový nástroj, doslova a do písmene „nástroj pracovní“, ne nepodobný soustruhu nebo řemenové pile, čímž rozhodně nemám na mysli jejich též zajímavé, leč nesrovnatelně chudší zvukové možnosti.

Pokročme dále, dnes to bude dlouhé. Ani dobová předloha nebyla koncipována tak, aby si plně vystačila sama o sobě. Výrobce nabízel celou řadu doplňkových zařízení, například sekvencer, vokodér, modulační pedály, procesor signálu a tak dále. Aplikace pro NDS tudíž rovněž nepřichází jen se samotným syntezátorem, nýbrž si z dobových zařízení dále vybrala sekvencer, mixážní pult a takzvaný KAOSS Pad, což bylo i původně dotykové zařízení na zkreslování signálu a jiné zvukové efekty.

Jste ve zmíněných termínech jako doma, anebo se v nich ztrácíte? Pakliže je b) správně, Korg DS-10 není vůbec, ale opravdu vůbec nic pro vás. Ale to už jste asi pochopili sami a slabší povahy odpadly. Pro ty zbývající to vezmeme popořádku.

První obrazovka, kde se asi úvodní běh zadrhne, je ta s úložnými pozicemi. Můžete přepínat mezi třemi sloupci savů, v každém je šest pozic plus úplně dole jedno nepřepisovatelné demo. K dispozici je tedy celkem osmnáct pozic a tři dema. 

Demy se z úsporných důvodů zabývat nebudeme, jsou to třívteřinové zvukové Korg DS-10smyčky, prakticky úplně k ničemu. Vybereme si tedy jakoukoli prázdnou pozici a zadáme Load, ač jsme dosud nic neuložili. Tím se dostáváme na obrazovku s klaviaturou, a tedy s příležitostí si konečně zahrát. Hraje se stylusem a kromě jednotlivých „úhozů“ můžeme i volně jezdit po klávesách libovolnou rychlostí semtam – program za nás obstará „virtuozní techniku“, jakou bychom na reálném nástroji hned tak nenacvičili.

Nahoře nad klávesnicí je řada tlačítek. Vlevo jsou dvě na posouvání oktáv. Není tedy pravda, jak jsem se v jakési recenzi dočetl, že jsou k dispozici dvě oktávy. Dvě oktávy vidíte na obrazovce, ale můžete je šestkrát posunout. To ovšem ani neznamená, že jich máte k dispozici dvanáct. Dochází k částečnému překryvu, takže jsem napočítal celkem osm oktáv. Každopádně byste neměli mít pocit, že vám některá potřebná nota chybí.

Pak je tam podlouhlé tlačítko, pod nímž se skrývá možnost spouštět uložené Korg DS-10zvukové linky. Ty však využívají stejný syntezátor, jehož klaviaturu vidíte, takže v jeden okamžik buď hrajete vy, nebo nahrávka. Veledůležité tlačítko s červeným kroužkem je nahrávání. Šipka spustí přehrávání uložené smyčky a dvě různosměrné šipky prohodí horní a spodní obrazovku. A to zrovna chceme.

Teď to teprve začíná být zajímavé. Jak vidíte, je před námi pro laika zcela odpudivý interface, plný nesrozumitelných zkratek. Výrobce se to snaží uživateli maximálně usnadnit, takže jde ve skutečnosti o velice přehledné schéma, až návod, ale vykládejte to lidem.

Ponechme zatím stranou horní a dolní lištu – to mezi nimi je pravý obsah naší slavné tvorby. Především se tu nachází shora dolů seřazené tři sekvencery – dva pro syntezátory - syntezátory v užším smyslu, nejpodobnější laické představě „kláves“ - a jeden pro bicí. DS-10 totiž umožňuje pracovat hned se dvěma identickými syntezátorovými emulátory. SYN1 SEQ tedy není nic jiného než sekvencer prvního Korg DS-10syntezátoru.

Takže nyní, co je sekvencer. Jde o zařízení, umožňující vytvářet ohraničenou zvukovou linku, sekvenci. Toto „programování“ se na NDS děje způsobem ne nepodobným výrobě pradávných trnových flašinetů – místo otočného válce tu máte mřížku a místo trnů na válci vyplňujete stylusem prázdná okénka mřížky jako tužkou tiket sportky.

Mřížky mají jak u syntezátorů tak u bicích šestnáct sloupců – proč, to se dozvíme za chvíli. Co se týče řádků, sekvencer bicích (DRUMS SEQ) má řádky čtyři: co řádek to jeden bohatě upravovatelný buben a vzhledem k tomu, že má každý vlastní kanál, mohou udeřit všechny naráz. Plné okénko rovná se úder, prázdné okénko rovná se ticho.

Naproti tomu sekvencer každého ze syntezátorů má řádků habaděj, protože co řádek to ne kanál, nýbrž nota. Proto je vlevo pro změnu šoupátko, posunující oktávy – a můžete si je po mně přepočítat.

Korg

Japonská firma Korg vznikla v roce 1962 jako Keio Electronic Laboratories, kde „Keio“ je zažitou jazykovou zkratkou pro železniční trať z Tokia na předměstí Hachioji, vedoucí kolem původního sídla společnosti. V roce 1967 se začalo pracovat na prototypu programovatelných varhan, jež se následně dostaly do prodeje pod názvem Korg (Keio-Organ). Pod tímtéž názvem pak od roku 1973 vyrábí firma syntezátory.

Na přelomu 80. a 90. let byla pět let pod přátelskými křídly Yamahy. Že šlo vskutku o přátelskou spolupráci, je potvrzeno tím, že dnes už Korg opět funguje samostatně.

Otázkou je, proč zrovna modely MS-10, MS-20 tolik zaujaly tvůrce DS-10. Možná na tom má zásluhu právě Patch Panel s měnitelnou kabeláží, který umožňuje více zvukových kouzel než konvenční řešení. Ani na tomto poli nebyl Korg jediným svého druhu, cenovou dostupností si však ve své době získal velkou oblibu.

Všimněte si, že když načrtnete na mřížce syntezátorového sekvenceru stylusem nějakou křivku, bude na rozdíl od sekvenceru bicích v jednom sloupci vždy jen jedno zabělené okénko. Jak jsme si totiž řekli, neznamenají v tomto případě řádky kanály, nýbrž noty a každý zdejší syntezátor je jednohlasý – neumí hrát akordy.

Pokud by se tomu někdo divil, tak původní Korg MS-10 byl taky jednohlasý a nikomu to nevadilo. A koneckonců máte syntezátory dva, takže nějaký ten souzvuk uklohníte. Když pak dorazíte na šestnáctý sloupec, máte prozatím utrum. Dospěli jste totiž na hranici takzvaného patternu – dokud si nevyrobíte další, pojede tento první dokola.

Korg DS-10Pattern je základní složkou skládání na DS-10 a nalejme si čiré vodky: jde o řešení krajně nešťastné. Klikněte si na obrazovce se základním schématem vlevo nahoře na tlačítko PATTERN. Objeví se obrazovka se šestnácti očíslovanými tlačítky PTN. Patternů je tedy k dispozici šestnáct. Tlačítkem Copy je můžete kopírovat jeden na druhý a tlačítkem Lock zařizujete, aby až je budete tlačítky PTN libovolně spouštět, dohrál každý až na svůj vlastní konec a nepřepnul se okamžitě při volbě dalšího PTN, což zní obvykle jako zub.

V čem je patternový systém nešťastný? Je to jako malovat obrazy pomocí mřížky. Samozřejmě, když někdo malovat neumí, může zkopírovat i působivé dílo s jednou oindexovanou mřížkou na předloze a jednou na čistém plátně/papíře. Pak jen podle vzoru vybarvuje malá jednotlivá očíslovaná okénka, což je snadné jako omalovánky.

Pravá tvorba ale spočívá v tom, že prostě svobodně malujete. Stejně tak u DS-10 by bylo skvělé, kdyby se mřížka posunovala s vaší invencí pořád dál, alespoň dokud by se nevyčerpal limit pro úložnou pozici. To ale nejde, musíte skládat po patternech.

Korg DS-10U sekvencerů a promyšleného plánování melodie se to ještě dá skousnout, jednoduše si to na mřížce odpočítáte a v příštím patternu navážete, kde jste v minulém skončili. Jenomže nejzajímavější je právě improvizace a její nahrávání v reálném čase – třeba z klaviatury nebo z KAOSS Padu.

Když vám ve smyčce pěkně tepe váš už hotový rytmický podklad, vy zadáte nahrávání a v transu trsáte po obrazovce stylusem, což zní vážně „kůl“, uloží se vám dle zvoleného tempa třeba jen několikavteřinový úryvek melodie – a co s tím? Sice se noty z kláves automaticky zapíší do sekvenceru, ale k čemu je byť přesný záznam pár vteřin, když jste neopakovatelně perlili deset minut?

Nemluvě o tom, že výtvory KAOSS Padu vůbec graficky zapsat nejde. Vaše náhodné geniální nápady jsou v tahu a nejradši byste někomu NDS mezi půlky zaťali. Přece nejde improvizovat po několikavteřinových oddělených úsecích! Což titul osudově Korg DS-10posouvá z oblasti „tvorba“ do oblasti „prchavá party kratochvíle“. Perlička navrch: pattern lze i ZKRÁTIT! Je-li libo.

Pro ty, kdo pořád ještě tápou: jeden pattern sestává z pouhých šestnácti zvuků – nikoli taktů a i ticho se počítá - v každém zvukovém kanálu. Časová délka patternu pak záleží na zvoleném BPM, tedy počtu zvuků nebo počítaných okamžiků ticha za minutu. Nastavení BPM máte na spodní liště hlavního schématu. Minimum je 10 BPM, to by mělo znamenat jeden zvuk nebo ticho na 6 vteřin. Kupodivu ale 10 BPM na NDS znamená jeden krok za zhruba 2 vteřiny! Dokáže to někdo vysvětlit?

Každopádně takový pattern zabere 2x16, tedy 32 vteřin. Jedna úložná pozice vstřebá sto patternů – pochopitelně opakovaných, vzhledem k tomu, že patternů je jen 16. Při minimálním BPM tudíž nacpete na jednu úložnou pozici 53 minut a na všech 18 pozic dohromady 954 minut „hudby“! To je dobré, ne?

Korg DS-10Ano - pokud potřebujete uspat neklidného slona. Se zvyšujícím se BPM se délka skladby neutěšeně zkracuje a žel, přes skutečně bohaté možnosti úprav zvuku zní DS-10 nejlépe právě v taneční hudbě s BPM 120 a více. Přesto na handheldu čistě teoreticky a nepříliš spontánně „album“ upečete.

K většině zvukových úprav se dostanete přes tlačítka EDIT a PATCH: obdržíte novou porci ovládacích prvků pod pro laika nesrozumitelnými zkratkami – například pod VCO (Voltage Controlled Oscillator) se skrývají čtyři otočné knoflíky dvou nezávislých oscilátorů. Obdobně pod VCF (Voltage-Controlled Filter), EG (Envelope Generator), VCA (Voltage-Controlled Amplifier) a tak dále najdete hrsti knoflíků, šoupátek a dalších udělátek, jež neslouží ničemu jinému, než že po manipulaci s nimi zní výsledný zvuk jinak než předtím.

Metoda pokusu a omylu je to nejlepší, co lze neprofesionálovi doporučit, což platí dvojnásob o Patch Panelu, kde propojujete zkratkami označené zdířky kabeláží. Korg DS-10Finální mixáž je tak prostá, že na ni návod netřeba, a pod tlačítkem SONG se skrývá jednoduchá – opět mřížková – kompilace patternů do skladby. Uf, tak to bychom měli.

Zajímavý je i multiplayer, který kromě výměny nahrávek spočívá především v možnosti wireless propojení až osmi handheldů. Zadejte na You.Tube „Korg Four Units“ a uvidíte, především však uslyšíte, co se dá vymáčknout už z poloviny maximálního počtu propojených jednotek, kde je jeden handheld Master a ostatní Slaves.

Na videu jsou k audio aparatuře patrně připojeny přes sluchátkové výstupy a přesto to vůbec nezní špatně - elektronická taneční hudba si dá přece jen ledacos líbit. K možnostem seriózní nahrávky přes tento druh výstupu jsem však nadále spíš pesimistický než skeptický. Ke všemu, byť si Nobuyoshi "Sanodg" Sano zálibně pokyvuje, připadá mi i zmíněná produkce čtyř NDS poněkud monotónní – ale to už je věc vkusu.

Ve výsledku tu tedy máme kousek, který je svou odtažitou nepřístupností na hony vzdálen jakékoli představě o dětské zábavě, leč současně má v praxi paradoxně zase daleko blíže ke hračce než k nástroji. Když rovnici zjednodušíme, vyjde nám z ní: hračka výlučně pro dospělé. Ponechme stranou, že známe daleko jednodušší, v multiplayeru zábavnější a tvořivější dětem nepřístupné hračky.

Má-li kdo pro Korg DS-10 čas a představitelné využití, jde o relativně zajímavou záležitost. Pořídit obdobu na PC bude rozhodně nesrovnatelně praktičtější, ale zase ji stěží seženete tak levně, aniž byste kradli. Klasický dobový konkurent ARP 2600V, rovněž s měnitelnou kabeláží, stojí v softwarové verzi pro Windows a MAC skoro čtyři tisíce bez daně.

Autor:


Témata: hračky, UFO, virtuální


Nejčtenější

Kingdome Come: Deliverance
Nový trailer na Kingdom Come poodhaluje příběh a létají v něm výkaly

Nová ukázka z historického RPG ukazuje násilný přechod hlavního hrdiny z bezstarostného mládí do dospělosti.   celý článek

Fishing Planet
VIDEO: Simulátor rybaření aspiruje na nejlepší trailer roku

V podání autorů chystané hry Fishing Planet vypadá rybaření napínavěji než většina současných stříleček. Volume doprava!  celý článek

Zaklínač 3: Srdce z kamene
VIDEO: Vtipný mod do Zaklínače 3. Geralt sviští jako profík na skejtu

Tohle video pobaví. Geralt se díky volně stažitelné modifikaci hry Zaklínač 3 pohybuje po herním světě jako na skateboardu.   celý článek

Batrman: The Enemy Within
Recenze nového Batmana od Telltale nebude. Je to totiž pořád to samé

Ano, nový interaktivní seriál od Telltale se opět podařil. Pokud vás bavila první sezona, běžte si koupit i druhou. Pokud vás první sezona nebavila, druhou si...  celý článek

Cosplay Chun-Li, jedna z nejikoničtějších postav série Street Fighter
Fanouškům připadala herní postava příliš ošklivá, autoři ji předělali

Postava bojovnice Chun-Li byla v bojovce Marvel vs. Capcom: Infinity tak ošklivá, že ji museli autoři v nejnovějším patchi znovu vymodelovat obličej.  celý článek

Další z rubriky

The Surge
RECENZE: Ve sci-fi The Surge budete umírat na každém kroku. Stojí to za to

S tím, jak se v posledních let řada vývojářů vydala cestou zjednodušování a větší přístupnosti pro širší publikum, nastoupil i opačný trend. Nejznámějším...  celý článek

Sniper: Ghost Warrior 3
RECENZE: Sniper: Ghost Warrior 3 se příliš veze na vlně zájmu

Série Sniper: Ghost Warrior se vždy řadila spíše mezi ty, od kterých se toho očekávalo méně. Mezi vydáním druhého dílu a tím současným však uběhly čtyři roky a...  celý článek

Friday the 13th: The Game
Zabijte kamaráda na sto způsobů. Recenze brutality Friday the 13th

Maskovaný sériový vrah se od uvedení prvního filmu před 37 lety vrací v očekávané hře pro více hráčů. Děs kolem sebe vytváří stále a při hraní s dobrou partou...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.