Kouzelnický spratek popáté je poslední hřebíček do rakve kdysi populární série

Smrtící kombinace trapného humoru, zoufale neoriginálního příběhu a nelogických hádanek dělá z pátého Simona nechtěnou parodii na sebe sama.

Simon the Sorcerer 5 (PC)

Simon the Sorcerer byla legendární série dobrodružných her z počátku 90. let, která si zakládala na vtipném příběhu a dialozích. Jak jste ale podle použití minulého času poznali, už tomu tak dávno není. Ano, je nám líto, ale další klasika herní historie se nadobro propadla do pekel.

No, do pekel je asi příliš silný výraz, ale ani tak není o co stát. A pokud nejste vyloženě fandy, můžete na tomto místě přestat číst a začít se věnovat bohulibějším činnostem.

Všichni předchozí Simonové byli v zásadě o tom samém. Obyčejný nevychovaný spratek se ocitá ve světě pohádek, kde i přes svoji drzou nevycválanou povahu koná dobro. Právě z konfrontace cynického a skutečným světem zkaženého Simona s naivními obyvateli pohádkové říše vznikala nejen spousta originálních hádanek, ale především kvanta vtipů.

O to samé se noví autoři pokoušeli i tentokrát. Ale znáte to: když dva dělají totéž, není to vždycky totéž. Ne, že by původní kusy disponovaly vyloženě intelektuálním humorem, ale sranda to většinou byla.

To, co nám autoři servírují tentokrát, je ale daleko za hranicemi dobrého vkusu. Nechci se tady dopustit porušení zákona č. 140/1961 Sb. § 198 Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení, ale nemůžu jinak než konstatovat, že Němci prostě a jednoduše nemají smysl pro humor. Ať se snaží jak se snaží, nejde to a nejde. Simon 5 se tak může zařadit po bok takovým velikým "groteskám" jako je So Blonde, Ceville, Ankh nebo Jack Keane.

Jenže zatímco výše zmiňované tituly nabízely i cosi jako příběh a hratelnost, Simon 5 vsadil všecko na jednu kartu. A prohrál. Stupidní zápletka o únosu přítelkyně mimozemšťany by v dnešní době neutáhla ani tu nejblbější střílečku, v žánru adventur je to ale vyloženě výsměch.

Ale ono to nevadí, celá hra se příběhu stejně vůbec nedrží, jelikož je rozparcelována na několik menších, na sobě prakticky nezávislých kapitol. Hned tou první je například pro adventury nejprofláklejší prostředí vůbec: pirátský ostrov. Ne, vážně. Opravdu si někdo myslí, že nás to po stopadesáté ještě baví?

Autoři se neštítili žádného profláklého klišé, a tak během svého putování potkáte celou řadu klasických žánrových stereotypů, na něž zapomenete, sotva zmizí z obrazovky. Mezi nimi jako sloup trčí zrůdička jménem Swampling, kterou tady slavnostně vyhlašuji nejotravněji nadabovanou postavičkou herní historie.

Hřebíčkem do rakve je samotná herní náplň. Že řešení hádanek nebude vždy úplně seriózní je už tak nějak jasné ze samé podstaty komediálních adventur (ač mi jde slovo komediální v tomto případě hodně těžko přes pysky).

Že mě hra bude nutit dělat naprosté hovadiny jenom proto, že to přišlo někomu ohromně legrační, je ale věc druhá. Příklad? Díru do zdi neuděláte kladivem, ani dynamitem, ale… a teď se připravte, bude sranda… ultra pálivým čili.

Obzvláště k popukání je tato situace ve chvíli, kdy jste strávili poslední půlhodinu zkoušením všeho na všechno.

Naštěstí zde máme velice detailní nápovědu, která vás ve třech stupních postrkuje ke správnému řešení. Jelikož jsou ale hádanky vzájemně provázané, často se vám dostane rady k něčemu, na co jste se vůbec neptali, ale to už bych kritizoval asi moc.

Nezbytností je tlačítko označující všechny předměty na obrazovce. Ač podobnou berličkou často pohrdám, v tomto případě se za její využívání vůbec nestydím. Srandičky typu "hledání jehly v kupce hadrů" mě jaksi nechávají chladným.

Situaci nezachrání celkem obstojná grafika, do níž díky metodě cellshadingu nezvykle pěkně zapadají i 3D vymodelované postavičky. Ona je vůbec celá hra po technické stránce naprosto bezchybná; od ovládání, přes grafiku až po zvuky. Co je to ale platné, když ve všech ostatních aspektech krutě selhává.

Zkrátka a jednoduše Simon 5 se nepovedl. Příběh je ubohý, vtipy jaksi nejsou vtipné a řešení hádanek je spíše dílem náhody než logiky.

Vzhledem k momentálnímu přetlaku adventur nemá vůbec smysl se tímto brakem zabývat. Pokud jste milovali předchozí díly, jen byste si kazili vzpomínky. A pokud Simona vůbec neznáte, doporučuji začít prvními dvěma díly, které jsou na online obchodu se starými hrami GOG za pakatel.