Jsou hry, u kterých nevydržíte ani deset minut. Pak jsou hry, ke kterým se můžete opakovaně vracet, jsou jako dobrá kniha či film. Je jich málo a často se stávají měřítkem pro ostatní hry. Jednou z takových je i Lands of Lore - The Throne Of Chaos.
Do královského města Gladstone přijíždí posel. Okamžitě je předveden před krále. Ten se v přítomnosti kancléře dozvídá nepříjemné zprávy. Čarodějnici Scotia se podařilo získat kouzelné klenoty, které jí dávají velkou moc. Určitě přijde sem, na Gladstone. "Čas nadešel, nemáme na výběr. Musíme ji okamžitě zničit!" Král volí hrdinu, který je okamžitě vyslán získat zpět klenoty a zničit čarodějnici.
Tak začíná Lands of Lore, hra z roku 1993, znovu vydaná na CD a kompletně namluvená o rok později. Jako každý dobrý dungeon té doby začíná volbou hrdiny, přičemž máte na výběr ze čtyř hrdinů, kteří mají předdefinované tři charakteristiky: magii, obranu, moc. Další své vlastnosti se dozvíte, pokud si vyberete jejich portrét. Ak´shel, je kouzelník, který má ze začátku značné problémy s kontaktním bojem. 
Postupem času však díky nalezené zbroji a zbraním zlepší svoji obranu a může svými kouzly nepřátelům značně zamrazit, zatopit, zasvítit či zadoomit, ale hlavně dokáže v pokročilejších částech boje opakovaně uzdravit celou družinu, což vyvažuje jeho slabou moc a obranu. Jeho cesta je cestou magie.
Dalšími hrdiny jsou Michael a Kieran. Heslem prvního z nich je síla, síla, síla... Inteligence je mu vidět na očích a mizerná magie nevyváží nadprůměrnou sílu. Hraní s touto postavou je skutečné utrpení. Kieran je naopak velmi rychlý. Není rychlý tak, že by utíkal před nepřáteli, ale dokáže velmi rychle bojovat. Osobně se mi však s těmito dvěma postavami nikdy nepodařilo hru dohrát. Čtvrtým hrdinou je Conrad, jehož velkou předností je adaptabilita neboli přizpůsobivost. To není české kabátnictví, ale schopnost zlepšovat velmi rovnoměrně v průběhu dobrodružství všechny své bojové, magické schopnosti a zkušenost, stejně tak, jako u ostatních hrdinů. Jeho cesta je především cestou bojovníka meče, či jiné zbraně. První dvě třetiny hry jsou s ním nejjednoduší, poslední část je naopak složitější.
Boj probíhá vždy realtimově a to klikáním na ikony u portrétů vašich hrdinů. Hrdina poté zaútočí zbraní, kterou právě drží. V průběhu hry je možné najít mnoho pokladů se zbraněmi, jiné získáte zabitím nepřátel. Ty nejlepší můžete často zakoupit. Peníze můžete nalézt na rozličných místech, nebo je získat prodejem nepotřebných předmětů či zbraní. Při poctivé selekci nepřátel a vyrabování všech pokladů nebudete mít peněz nedostatek. Poklady obsahují i jiné předměty typické pro fantasy (brnění, klenoty, kouzla, magické předměty). Mnohé předměty lze zakoupit v různých obchodech na které cestou narazíte. Obchodování je velice jednoduché, ceny stabilní a nabídka bohužel omezená často na jeden kus od každého předmětu.
Kromě zbraní lze v boji použít i klasická fantasy kouzla. V případě použití bojového kouzla nebo léčení zvolíte na pergamenu typ kouzla, který chcete použít a následně volíte stupeň jeho síly na čtyřbodové stupnici. Množství použitelného kouzla je limitováno zkušeností postavy. V případě použití kouzla léčení nejvyšší stupeň léčí celou družinu, jinak pouze zvolenou postavu. S vyšší zkušeností je možné při boji kouzlit opakovaně.
Nová kouzla získáváte především v pokladech a tajných skrýších, nelze je však koupit. Naleznete několik magických zbraní, které výrazně zlepšují některou vlastnost postavy, která je užívá nebo je musíte použít na určitý typ nepřátel. Podobně působí i některé šperky. V průběhu hry vám navíc pomáhá magický atlas, který podrobně automapuje všechny navštívené lokace, včetně skrýší a pokladů. Do výbavy patří i kompas a lucerna, která se automaticky zapaluje při vstupu do chodby (pokud ji předtím naplníte olejem). Uzdravování a magickou energií získáváte spánkem.
Hra je čistokrevným first person dungeonem. Rozsáhlé fantasy prostředí, kterým procházíte se svými hrdiny, je velmi kvalitně vykresleno, jak je u Westwoodu zvykem a dobře ladí i k animovaným sekvencím uvnitř hry, podle kterých je Lands of Lore někdy označována jako první RPG adventura. I když je možné hrát pouze v rozlišení VGA a výhled je po většinu hry omezen pouze na část obrazovky, je třeba ocenit práci grafiků, zejména za to, jak se jim podařilo sladit prostředí a všechny pohybující se objekty. To je vyváženo nevýhodou omezení pohybu. Hra je krokovacím dungeonem. 
Otáčení je možné pouze o devadesát stupňů. I když od dob Eye of the Beholder došlo k výraznému posunu - otočení i pohyb jsou realizovány plynule, nikoliv skokově, jak tomu bylo do vydání této hry. Věrnost pohybu je tak větší.
Vše skvěle doprovází hudba, která se mění dle atmosféry prostředí. Celý hudební doprovod má podobné vlastnosti jako kvalitní soundtrack - po prvním dohrání hry si ani neuvědomujete, že tam nějaká hudba byla. Až pokud se ke hře vrátíte, uvědomíte si kvalitu hudebního doprovodu. Stejně tak dobře jsou vyřešeny zvuky, i když jejich kvalita nedosahuje kvalit hudebního doprovodu. Tím nemyslím, že by byly špatné, spíše hudba je vyjímečná.
Všechny postavy jsou velmi kvalitně a srozumitelně namluveny. Ve hře není nikdo příliš ukecaný, dialogy jsou jednoduché, častěji přichází ke slovu meče a kouzla. Jako krále Richarda a vypravěče Lore Of The Lands uslyšíte hlas Patricka Stewarta, herce a režiséra známého především ze série Star Trek.
Hra není přehnaně obtížná a vede vás velmi dobrým příběhem, kterých bych nerad prozrazoval, protože ho považuji za jeden z hlavních kladů. V remaku hry z roku 1994 je kromě kompletního namluvení postav zpracována historie Lore Of The Lands, která předchází událostem zpracovaným ve hře.
Kritikové říkají, že příběh je stokrát ohrané schéma fantasy literatury: někdo někam něco nese a něco/někoho jiného má přinést/přivést. Je to pravda, ale vůbec to nevadí. Je to hra - ta má především pobavit a ne předvádět poslední technické možnosti jednotlivých součástech počítače. Doporučuji tuto hru všem, kteří si ji z nějakého důvodu dosud nezahráli a mají rádi zatuchlé kobky, potvory v lesích i jinde a zámky plné duchů.
