Ukázka hry nás zavádí do dvou měst. Lincoln působí dojmem klasického amerického zapadákova a zdevastovaný Pittsburgh, ten vlastně taky. Ale ať už jsou někde na vsi, nebo ve velkoměstě, musí dvojice hlavních hrdinů bojovat o přežití takřka na každém kroku. Vůdcem dvoučlenné smečky je tvrďák Joel, který se s ničím a nikým nepárá, a s sebou tahá čtrnáctiletou holčinu Ellie.
Super je, že Ellie v ukázce nepůsobila jako klasická "herní ženská", která jen hysterčí a každou chvíli udělá nějaký průšvih, abyste ji museli zachraňovat. Na druhou stranu je trochu zklamáním její vykreslení a dabing. Chová se a mluví jako dospělá, například někdy kleje jako dlaždič, což k ní příliš nesedí, stejně jako hlas dospělé dabérky. Je ovšem fakt, že čtrnáctileté holky se snaží chovat dospěle asi i v reálu.
Pravda je tam venku
Vzhledem k tomu, že teprve před chvílí vylezla z karanténní zóny a poprvé vidí svět "tam veku", tak se občas něčemu podiví, ale spíš bych čekal, že bude mít vkuse oči navrch hlavy. Ale to je samozřejmě jen detail. A hlavně také není jisté, z kterých částí hry jsou dané pasáže vybrány. Uvádím to hlavně proto, že tvůrci ze studia Naughty Dog nemají ve ztvárnění postav v této generaci konzolí konkurenci, takže očekávání jsou v tomto smyslu vysoká.
Důležitější je ovšem samozřejmě hratelnost, která se v případě Last of Us v lecčems odlišuje od současné herní produkce. V prvé řadě tedy platí, že hlavní náplní hry je boj o přežití.
Zatímco ze značky Resident Evil máme dnes čistokrevnou střílečku, v Last of Us budete před protivníky místy upalovat tak, až se za vámi bude prášit. Proti početnější přesile zkrátka nemáte šanci. Joel je sice drsoň, ale ne Superman.
Last of Us - Ellie se snaží cihlou zasáhnout nepřítele.
Last of Us - Příroda nezahálí a obrůstá města.
Krásným příkladem je pasáž v Pittsburghu, kde se hned po příjezdu strhne přestřelka. Joel se automaticky skrčí za nejbližší bednu a vy začnete těmi několika málo náboji, co máte, trpělivě ostřelovat protivníky.
Jenže trpělivost je k ničemu, protože vás nepřátelé začnou obcházet a pálit do vás z boku, nebo mlátit různými prkny a tyčemi. V kontaktním boji je to jako v reálu: dva ještě s vypětím všech sil zvládnete, ale tři vás už zčutají do kuličky.
Je tedy potřeba se poctivě krýt, ale zároveň měnit místa, protože na jednom místě vás nepřátelé zkrátka obklíčí a je po srandě. Hra vás tak neustále udržuje v napětí.
K tomu přispívají i různé druhy protivníků. V ukázce se vyskytují dva druhy infikovaných s různou mírou nebezpečí. To se ukazuje v Lincolnu, kdy Joel vstoupí do klasické pasti a teď visí za nohu hlavou dolů.
A zatímco se Ellie snaží uvolnit protizávaží v podobě ledničky, Joel musí hlavou dolů střílet mutanty. Funguje to tak, že když k Joelovi mutant přijde, musíte chvilku tisknout tlačítko, abyste se vymanili z jeho objetí, a pak ho sejmete jednou ranou z pistole. Když ovšem nastoupí "vyšší verze" mutanta, musíte ho odprásknout dříve, než k vám dojde, protože když se dostane až k Joelovi, znamená to jistou smrt.
Třetím typem protivníků jsou bandité, kteří ve světě mimo karanténní zónu škodí a rabují, kde můžou. Podle všeho nejsou infikovaní, ale jak řekl Joel, je to jedno. Po krku jim jdou stejně všichni, takže je jedno, koho musíte zabít.
Tichošlápek nešlápne vedle
Ale souboje nejsou tím hlavním, spíše naopak. Munice totiž není moc a chladné zbraně, jako různé tyče, trubky nebo baseballové pálky mají omezenou životnost. Hra tak motivuje ke spíše plíživějšímu pohybu a hledání způsobů, jak protivníky odlákat, nebo obejít. K tomu slouží například volně pohozené cihly a lahve, jejichž vržením odlákáte pozornost, ale také pokročilejší technologie, jako jsou kouřové granáty.
Cestou také nacházíte řadu různého harampádí, které se ovšem hodí k výrobě improvizovaných zbraní, nebo jiných předmětů. Z klacku, obvazu a nůžek si tak vyrobíte účinnější zbraň pro boj na krátkou vzdálenost, z flašky, hadru a alkoholu zase Molotovův koktejl.
Důležité je sbírat i "ozubená kolečka", tedy nástroje, s jejichž pomocí lze vylepšovat zbraně. Vylepšují se standardní kategorie, jako je velikost zásobníku nebo rychlost přebíjení, ale potřebujete k tomu najít speciální stůl, na kterém to lze provést.
Vedle toho lze najít i něco na způsob zkušenostních bodů, za něž se zase vylepšují Joelovy statistiky: maximální zdraví, rychlost léčení nebo třeba dosah odposlouchávání. Společně s nedostatkem surovin všeho druhu to přirozeně motivuje k co nejpodrobnějšímu průzkumu lokací.
Last of Us není úplně jednoduchá hra, ale pokud hledáte pořádnou výzvu, můžete si ji ještě ztížit. Lze totiž nastavit řadu parametrů počínaje obtížností a pomocí při míření a konče například zobrazováním ikon na aktivních místech. Něco mi říká, že získat tady platinovou Trofej nebude úplně triviální.
Po grafické stránce není hře co vytknout, snad jen Joelův pohyb nemusel být tak kostrbatý a při otáčení tak trochu pluje v prostoru. Ještě jednou však připomeňme, že řeč je o ukázce, nikoliv finální verzi hry.
Ačkoliv jsem tedy v úvodu vyjádřil jisté rozčarování nad vykreslením postav a dabingem, stále jsem si jist, že The Last of Us bude jednou z nejlepších her tohoto roku. Snad jí neuškodí, že se pohybuje lehce stranou od hlavního proudu současných her.
Hra vychází 14. června exkluzivně pro konzoli PlayStation 3, u nás dokonce s českými titulky.
