Legend: Hand of God - bijte je všechny

Povedený klon Diabla, nebo jen další v řadě beznadějných pronásledovatelů? Přikláníme se k první variantě!

Legend: Hand of God

Na začátku bylo Diablo. A lidé viděli, že je dobré. Velmi dobré. Skvělé! Ta hra se stala legendou. Ale jak se dostat legendě na tělo, když chci zdědit její úspěch? Sacred to zkusil s obřím otevřeným světem a netradičními postavami. Titan Quest dovedl k dokonalosti herní tempo. Dungeon Siege zavedl celou partu dobrodruhů. Silverfall se pokusil zabodovat komiksovou grafikou a neokoukaným světem. Dawn of Magic postavil magický systém na hlavu. A Loki přišel s vyspělým draftováním. Žádný z kandidátů však nedokázal svrhnout krále. Nyní přichází Legend: Hand of God od německé herní manufaktury Master Creating. Začneme psát příběh nové legendy?

"Také Legend obohacuje starý vyzkoušený systém akčních RPG o nějaké ty inovace. Jedna z nich se jmenuje Cinematic Combat System a stará se o plynulejší a uvěřitelnější bojové animace."

Také Legend obohacuje starý vyzkoušený systém akčních RPG o nějaké ty inovace. Jedna z nich se jmenuje Cinematic Combat System a stará se o plynulejší a uvěřitelnější bojové animace. Na to se velice pěkně dívá, herně však tato vypečenost zůstává bez reálného dopadu. Potom tu je kombinace dvou z celkových pěti tříd (boj, magie, divočina, víra, lotrovina). Něco podobného bylo již v Titan Quest, takže se nedá mluvit vysloveně o novince, je ale pravdou, že díky tomuto způsobu tvorby postavy se hra dostává na solidní míru znovuhratelnosti. Možná největším vlastním vynálezem Legend je proto mluvící kurzor myši, který se vyjevuje v podobě elfky Luny. Zdálo by se, že jde spíše o otravu a samoúčel, ovšem tak tomu není – světélkující dáma rozsvítí potemnělé kouty kobek a navíc s hrdinou vede příjemně vtipné rozhovory.

VIDEO

Takže to jsme si odbyli samostatnost, nyní je třeba vyložit karty na stůl. Legend: Hand of God ve své podstatě nepřináší nic nového a stejně jako většina akčních RPG sází na nostalgický faktor, který je u mnoha hráčů milujících Diablo stále silný. Důležité je reálně zhodnotit vlastní síly: když už nedokážu legendu překonat, tak ji aspoň dobře zkopíruju. V případě Hand of God se toto rozhodnutí jeví jako dobře zvolené. Vedle ozkoušeného ovládání myší (levé myšítko: obyčejný útok, pravé: vyvolání speciální akce či kouzla) hra představuje četné designové elementy z velkého vzoru. Od sudů naplněných pokladem a sarkofágů v dungeonech přes vzezření inventáře (zobrazení zbraní či brnění) až po hierarchické schopnosti vašich nepřátel (řekneme jen: goblinní šamani). Veteráni, kteří projeli klasiku křížem krážem se budou cítit okamžitě jako doma. Ale také nováčci profitují z osvědčených receptů vzorového vystavení návykové hry. Jednoduchý princip, „zmlátit všechna monstra k smrti s cílem získat zkušenosti s výbavu“, zůstává naprosto nezměněn.

Chcete pár slov k docela konvenčnímu příběhu? Máte je mít. Otevřený portál do světa démonů přinese nepořádek do dosud poklidné fantasy země. Abyste šířící se nákaze neznámého původu učinili přítrž, musíte coby hrdina Targon najít a sebrat tři díly rozlomeného artefaktu. Tedy nic, co bychom z hlavních dějových linií každé druhé fantasy hry neznali. Kreativita se oproti tradičnímu ústřednímu příběhu skrývá ve vedlejších úkolech, které vyčnívají už svými obskurními zadavateli. Nějakou dobu vás nepovinné questy budou opravdu bavit, samozřejmě po čase se ukáže, že studnice nápadů nebyla bezedná a některé se tak začnou opakovat. Opakovaly by se však zřejmě mnohem více, kdyby jich autoři připravili na takto rozlehlý svět obvyklý počet. Bohužel je takových úkolů opravdu málo, čímž trpí především hratelnost. Zatímco v jiných RPG tohoto typu jste vedlejšími či hlavními úkoly nenásilně posunováni vpřed, v Legend si namísto toho často užijete nudného pobíhání, ať už z jedné části světa do druhé, nebo prostě proto, že nemáte dostatek sil, abyste mohli pokročit v příběhu. Proto se musíte lopotit divočinou a pomalu získávat potřebné zkušenosti. Právě zde vidíme největší problém hry: až příliš často jsme se krajinou pohybovali bez nějakého zadání.

Ano, prostředí je sice krásně vyvedené a kupodivu se i často mění, ale za dobou, kterou v Legend musíte strávit pro dohrání (asi 30 hodin), se i ten nejhezčí kraj okouká, když chybí vnitřní obsah. Když se dostanete do parádně provedeného bažinatého labyrintu, hned se dostaví opravdu dobrodružný pocit, jenže jakmile zjistíte, že tady nebudete dělat nic jiného než kosit jednu vlnu stále stejných nepřátel za druhou, nadšení rychle vyprchá. Tábor s řadou vedlejších úkolů někde na cestě by nám v tomto případě bohatě stačil.

V a mezi řídce roztroušenými kempy a vesnicemi najdete pevné portálové kameny, které slouží jako tradiční teleporty. Když Targon zemře, objeví se u nejbližšího z těchto kamenů a jede se dále. I proto si autoři mohli dovolit nastavit obtížnost již od samého počátku o něco výše, než jste z podobných titulů zvyklí. Přesto zůstává Legend stále fér a nepřátelé nikterak nepodvádí, tedy pokud do toho nezapočítáváte i jejich kompletní obnovení po znovunahrání již prošlého úseku. V tom vidíme naopak výhodu, protože častokrát narazíte na bosse, který je zatím nad vaše síly. Jak už jsme zmínili, stačí se potom nějakou dobu pohybovat po prostředí a získávat zkušenosti či lepší zbraně. Požitek z poražení pěkně vypadajících a vytvrdlých konečných protivníků je o to větší.

Legend: Hand of God pěkně odsýpá, a pokud se povznesete nad nedostatek questové náplně, bude vás kosení nepřátel bavit. Samozřejmě má hra i nějaké ty mušky: například zdaleka ne všechny skilly a talenty jsou stejně hodnotné, některé se zkrátka hodí více než jiné, ale tak už to bývá a hráč si celou škálu musí odzkoušet sám. V pozdějších fázích se nám s vypracovaným hrdinou naopak zdálo, že některá kouzla jsou až příliš mocná, čímž se hra stala možná jednodušší než na začátku. Kamera ve většině případů funguje dobře, někdy se ale přeci jenom trochu zaškobrtne.

Ne každá nová hra potřebuje originální myšlenky k tomu, aby byla dobrá. Někdy stačí s velkou pečlivostí převést silné stránky starých klasik do moderního hávu. To Legend zvládá když ne na jedničku, tak na dvojku určitě. Jako takové se jí daří navodit silný Diablo-feeling, dokonce jeden z nejsilnějších, jaké jsme tu mezi klony kdy měli. Za to je třeba vývojářům vyslovit díky. Ale proč se Legend v hodnocení nevyšplhala výše? Inu, když už se neprezentují žádné opravdu nové myšlenky, očekávali bychom od zbytku větší porci: více questů, více variability, více příběhu, více předmětů.