Legendary - nelegendární střílečka

Chcete si ulovit vlkodlaka nebo gryfa? Prosím, lovecká sezóna začíná. Ale nebude tak legendární, jak název napovídá.

Legendary

Od hry Legendary (původně Legendary: The Box) se očekávalo hodně. Byli jsme neustále bombardování obrázky a videi, kde hlavní hrdina bojuje s mystickými monstry na pozadí poničeného světa.

Vyvolávalo to velké naděje pro fanoušky akčních her se zajímavým příběhem. A Legendary relativně zajímavý příběh má.

Hlavní hrdina, nájemný zloděj Charles Deckard, je zaměstnán organizací zvanou Black Order, aby otevřel tajemnou skříňku, která je střežena v muzeu. Není to sice nejběžnější úkol, ale tak proč za tučnou sumu nezvednout víko nějakého pár set let starého artefaktu. Ovšem onen artefakt není jen obyčejný kus harampádí.

Je to Pandořina skřínka. Od dětství je nám vštěpováno několik věcí, že nemáme krást, máme být milí, nemáme se rýpat v nose a hlavně neotvírat Pandořinu skřínku.

Je v podstatě skoro jedno, do jaké části těla vojáky střelíte, zhroutí se tak jako tak.

Charles brzy zjistí, že měl tyto rady poslechnout. Když otevře truhlu, vzedme se gigantická energetická vlna, která způsobí pár problémů.

Zaprvé se na Deckardově ruce objeví podivný symbol, (což by se ještě dalo přežít, slušivé tetování není od věci) a zadruhé se na svět dostane spousta krvelačných netvorů, kteří se zvesela pustí do likvidování nevinného obyvatelstva.

Deckard tedy udělá to, co každý správný zloděj (ne, neschová se na pustém ostrově, aby si počkal, jak to vše dopadne), chopí se zbraně a rozhodne se uklidit nepořádek, který má na svědomí. Asistovat mu bude jeho společnice Vivian a militantní organizace, která je rivalem Black Order.

Nepřítel mého nepřítele je můj přítel, takže se spojí s Deckardem a Vivian a hodlají zastavit vůdce Black Order LeFeye, který má s Pandořinou skřínkou své plány (znáte to, ovládnutí světa a podobné skopičiny, které stejně většinou skončí naprostým fiaskem). A ve volných chvílích pase po Charlesovi a Vivian, protože ví příliš mnoho.

Čas od času se tedy do boje nevydáváte sami, ale připojí se k vám spojenečtí vojáci. Je to příjemné zpestření, i když je stoprocentně řídí umělá inteligence a vy nemáte žádnou šanci, jak ovlivnit jejich chování.

Zvláštní je, že jde o trénované profesionály, ale jejich výdrž na bojišti je v průměru 1,73 vteřiny, než je rozseká na kusy některé z monster, popřípadě skolí kulka člena Black Order, zatímco vy jako zlodějíček si počínáte jako veterán, který prošel minimálně dvěma světovými konflikty. Ale budiž. I tak budete za jejich krátkou společnost rádi, protože si nebudete připadat osaměle a občas vám i docela slušně pomohou.

Mezi námi, ani zabijáci Black Order nemají extra velkou výdrž, jejich veškerá taktika spočívá v tom, že se schovají za překážku a v pravidelných intervalech se skrčí a zvednou a skrčí a zvednou.

Kdyby na sobě měli červené trenky, bílé tílko a cvičky, tak by se skoro zdálo, že se díváte na Spartakiádu. Není tak problém se jich rychle zbavit. Navíc, je v podstatě skoro jedno, do jaké části těla je střelíte, zhroutí se tak jako tak.

To všudypřítomné obludy (které se mimochodem pouštějí do všeho živého a oběti si volí dle pravidla: „Co je nejblíže, to se rozkuchá na kusy“) jsou trošku tvrdší oříšky. Například lávová monstra jsou slabá, ale dokud neuhasíte kráter, ze kterého vylézají, tak se budou objevovat znovu a znovu.

Vlkodlaci jsou pro změnu extrémně rychlí, lezou po zdech a dokud jim neuseknete nebo neustřelíte hlavu, tak se jich nezbavíte. A co teprve takový minotaur nebo gryf, do těch musíte vystřílet hodně zásobníků, aby alespoň zpomalili. Jejich odstranění vám zabere pěkných pár minut.

Herní náplň není nijak složitá – střílet a přežít.

Pokaždé, když se setkáte s novým nepřítelem, přijde vám na PDA krátká informace o tom, co je netvor zač, z jaké mytologie pochází a podobně. Časem dostanete i doplňkovou informaci, která vám poradí, co za taktiku použít, abyste se zrůdy co nejrychleji zbavili.

A příjemné je, že například pokud zasáhnete pařát vlkodlaka, už ho není dále schopný používat. U monster (na rozdíl od lidských protivníků) záleží, kam míříte.

Druhů netvorů není moc, ale dohánějí to počtem. A hlavně na některých místech (obvykle na těch, kde máte něco vykonat, abyste mohli postoupit dále) se objevují neustále znovu a znovu, dokud nesplníte to, co se po vás žádá. Občas je to trošku problém, protože když do vás zleva šijí střelci Black Order a zprava na vás doráží dva vlkodlaci, těžko se například odstřeluje váš cíl na mostě.

Některé pasáže se tak stávají nechtěně obtížné. Ale jde jen o to, najít cestu, jak vše vyřešit bez větší námahy, protože ona většinou opravdu existuje. Často je však jen jedna a nějakou dobu vám zabere, než ji najdete.

Celkově je ale Legendary silně lineární, tedy silně, vlastně naprosto. Hra vás (ne)nápadně neustále žene kupředu, a kdybyste se přece jen náhodou ztratili, tak po vzoru Turoka stačí stisknout levý analog a objeví se šipka, která vás naviguje (a dokonce se zobrazí i vzdálenost k cíli). Někdy je sice trošku zmatená a ukazuje jinam, ale obvykle je ku pomoci.

Herní náplň není nijak složitá – střílet a přežít. Skoro nic jiného se po vás nechce. Někdy sice dojdete k zamčeným dveřím, ale u těch je bezpečností panel, který stačí rozbít a spojit dráty. Ale je to zbytečně zdlouhavé, pěkných pár vteřin tisknete tlačítko X, aby se dráty propojily.

A co to má za smysl, když to netestuje váš postřeh ani nic jiného? Jen to zbytečně zdržuje. Někdy narazíte i na překážky, které musíte překonat třeba tím, že sestřelíte kabel, který uvolní kus stropu a podobně. To už je o něco zábavnější. Není to nic složitého, ale hraní to zpestří.

Jestli vás zajímá zbraňový arzenál, tak u sebe můžete mít dvě střelné, dvě výbušné a jednu sečnou zbraň. Na výběr není příliš kusů - pistole, brokovnice, pár druhů kulometů, raketomet (ten, ale spíše využijete při souboji s bossy, protože má velmi omezené množství raket) a sekyru.

Pandořina skřínka

Legenda o Pandořině skřínce pochází z řecké mytologie. Podle bájí v ní ale nejsou ukryty mocné nestvůry, o čemž se nás snaží přesvědčit Legendary, ale nemoci a utrpení. Samotná Pandora byla ženou, kterou stvořil bůh Hefaistos, na rozkaz samotného Dia jako část trestu pro lidstvo.

Pandora dostala proslulou skříňku, ale bylo jí zakázáno ji otevřít. Současně jí ale byla bohy vnuknuta nesmírná zvědavost. Dívka nevydržela a skřínku otevřela. Na svět uniklo zlo a utrpení. Vyděšená Pandora rychle zavřela skřínku (mimochodem, spíše než o skřínku šlo o nádobu), ale nevědomky uvnitř uzavřela naději.

 

Na místě je ale varování – první spuštění Legendary bude docela šok. Nejdříve vás zaskočí grafika. Je totiž povedená. Ale to byste si mohli říct tak před šesti lety, protože rozhodně neodpovídá možnostem novodobých konzolí. Hra byla vyvinuta na Unreal Enginu 3 a ten umí o dost více, než to, co je nám předváděno.

Pohyb lidí i netvorů je naštěstí zvládnutý relativně dobře, ale často například dochází k tomu, že zbraň nebo mrtvola jsou do půlky „ponořeny“ ve zdi. Chuť by vám ale měla trošku spravit zvuková stránky hry, nadabování je slušné a zvukové efekty ještě lepší. Ale rozčarují vás animace, které buďto probíhají v enginu hry (a nevypadají zrovna dobře) nebo jde o statické obrázky, které by měly být asi stylové, ale moc jim to nevychází.

Legendary bylo přijato rozporuplně. Rozsah hodnocení je až neuvěřitelně široký. Takové protikladné verdikty se jen tak nevidí. Náš názor je, že pokud překousnete prvotní rozčarování, tak byste se mohli slušně pobavit. Ve hře se neustále něco děje, poničený svět působí opravdu atmosféricky a boj s mystickými monstry má něco do sebe.

Po technické stránce není Legendary žádná sláva, navíc je tu docela nevyužitý aspekt magického symbolu na vaší ruce (využijete ho jen na to, abyste vysáli životní energii za zabitých oblud, popřípadě vyslali slabou magickou vlnu, která odhodí nepřátele), ale o extrémně podprůměrný projekt nejde.

Kdyby si někdo dál více záležet na grafice, přidaly se další schopnosti mystické ruce a trošku se prodloužila herní doba (odhadem se pohybuje kolem 7 hodin), mohlo to dopadnout mnohem lépe. Takhle je to vcelku slušná zábava, ale nic, kvůli čemu by stálo za to trávit měsíc na brigádě, abyste si to mohli pořídit.