Letní lyžování v obýváku: recenze Family Ski

Pokud vás už nebaví mrznout ve frontách na vlek, můžete si zalyžovat i v pohodlí domova. A to i v létě.

Family Ski

V posledních letech to s tuhostí a vydatností zimy bývá tak trochu loterie, takže jedinou jistotou zůstává lyžování na některém z ledovců, případně je zde možnost využít některé z lyžařských hal - ti movitější asi zvolí nejspíše Dubaj. Se hrou family Ski se ale můžete dobře vyblbnout i doma a teoreticky si k tomu klidně budete moci nazout i lyže.

Ještě před vydáním tato hra budila nejvíce pozornosti zejména proto, že se jedná o první titul od někoho jiného než od Nintenda (v našich končinách navíc o druhou hru celkově), která využívá možností speciální periferie zvané Balance Board. Jedná se o speciální podložku, která se dodává společně s fitness titulem Wii Fit a která dokáže zaznamenat i vcelku dost jemné přenášení hmotnosti. Takže se nabízí, že při hraní Family Ski budeme stát na podložce a svou postavičku na obrazovce ovládat nakláněním tak, jako bychom stáli na skutečných lyžích.

Škála úkolů není kdovíjak pestrá, ale má alespoň jakž takž realistickou spojitost s lyžováním.

Velmi záhy se ale ukazuje, že tuto podložku ke hraní vlastně vůbec nepotřebujeme. Hra je totiž navržena tak, aby se dala ovládat i standardní kombinací wiimotu a nunchaku, což se zároveň jeví jako metoda řekněme primární, protože tímto stylem je možné ovládat zdejší lyžaře v naprosto plném rozsahu, a potřebu podložky tak vůbec nepocítíte.

Zdá se tedy, jako by podpora Balance Boardu byla přidána jen jako jakýsi docela vítaný bonus. Má to ale na druhou stranu i svým způsobem nespornou výhodu. Pokud totiž podložku doma nemáte, kvůli Family Ski si ji rozhodně kupovat nemusíte, a pokud ji doma už máte, pak je zde další hra, u níž ji můžete využít. Nehledě na to, že si s ní konečně můžete pořádně zalyžovat – lyžování v rámci Wii Fit totiž sice bylo poměrně příjemnou kratochvílí a vlastně i výzvou, ale upřímně řečeno, s opravdovým lyžováním to zase až tak příliš společného nemělo.

A tento nedostatek by měla napravit právě hra Family Ski, která nabízí lyžařské vyžití na několik způsobů. V úvodním menu doporučujeme zabrousit nejprve do lyžařské akademie, kde budete postupně seznámeni se všemi záludnostmi a finesami jízdy na lyžích, respektive ovládání. Vcelku vtipně zde působí fakt, že jako na každém správném lyžařském výcviku začínáte od základů, tedy otočení se i s lyžemi na místě. Na(ne)štěstí se jedná o záležitost jednoho pohybu analogovou páčkou, takže nehrozí, že by se při nácviku tohoto úkonu začal ve změti lyží a holí válet kdokoliv, natož pak nějakých dvacet lidí bez ohledu na příslušnost k „družstvu“.

Naproti tomu bruslení se v průběhu hry bude hodit nejednou, zatímco naopak plužení najde využití snad jen v případech, že dostanete úkol, jenž konkrétně specifikuje, že při jeho plnění máte plužit. Ale pak na nás již čekají lepší věci. Klasické zatáčení své uplatnění bezpochyby najde, stejně jako jízda ve sjezdařském postoji nebo provádění velmi krátkých oblouků, které přijdou ke slovu v boulích a celkově rozbitějším terénu. A chybět samozřejmě nemůže ani pár základních triků ve vzduchu. Jejich provádění má většinou co do činění s mácháním ovladači, přičemž v některých případech se ovládání zdá možná až lehce překombinované. Na druhou stranu ale obtížnost provedení zhruba odpovídá obtížnostem triků a navíc není nijak velkým problémem si těch pár triků zažít.

Hlavní režim se tak trochu utajeně skrývá pod položkou Freestyle. Budete zde vrženi do víru lyžařského střediska, kde si můžete jen tak volně brázdit některou z devíti sjezdovek (respektive lanovek je devět, sjezdovky jsou ještě různě propojeny) a nebo začít plnit hromadu úkolů, které tu na vás čekají. Sjezdovky se dají volně projíždět, takže to stylem připomíná SSX 3. Bohužel ale už ne příliš rozsahem, protože nepřerušeného dvacetiminutového sjezdu se zde opravdu nedočkáte.

Ze hry čiší takřka nebetyčná pohoda a plnění úkolů je příjemnou zábavou.

Škála úkolů není kdovíjak pestrá, ale zase na druhou stranu to pořád má alespoň jakž takž realistickou spojitost s lyžováním. Můžeme zde tedy závodit ve „sjezdu“ s prestižně laděnými jezdci, dáme si i nějakou tu slalomovou trať a účastníme se i závodů v boulích. Vedle toho můžeme narazit i na různé týpky, kteří chtějí, abychom předvedli nějaký trik, nebo na dámičku, která si vymýšlí, kolik oblouků jakého typu máme v časovém limitu udělat.

No a pak zde máme i nejrůznější „pomocné“ mise, kdy například narazíme na holčičku, která ztratila brýle a my jí je musíme najít. To se děje tak, že se na svahu objeví hromada ikonek brýlí a my jich musíme sebrat požadovaný počet a ještě v limitu stihnout dojet za „cílovou“ čáru. Docela zábavně ale působí jiné hledání. Potkáte učitele, jenž ztratil jednoho ze svých studentů a vy ho na základě obrázku musíte najít. Na sjezdovce se pak objeví hromada pro změnu postaviček a vy mezi nimi musíte projíždět a najít v časovém limitu tu správnou. Pokud se navíc budete „vybavovat“ s postavičkami jinými, bude váš časový limit zkrácen.

Vtipný, přestože prakticky na stejném principu fungující úkol pak dostanete od člena horské služby. Pár lehkomyslných lyžařů evidentně neznalo výstražnou píseň Ivana Mládka o tom, že „ludia robia kraviny, podceňujú lavíny“, a tak skončili hlavou zabořeni ve sněhu a vy je musíte vyprostit. Opět v časovém limitu. A co takhle nějaký poslíčkovský úkol? Tak třeba dovezte hamburger, opět v limitu, aby nevychladl, zákazníkovi dole pod lanovkou. Nesmíte ale cestou spadnout, protože jak známo, konzistence burgerů bývá křehká a nedrží pohromadě mnohdy ani když s nimi nepadáte.

Jsou zde ale i tak říkajíc „dlouhodobé“ kratochvíle. Prvním z nich je hledání členů „Klubu orientačních lyžařů“. Vždy když někoho najdete, dá vám nápovědu, kde hledat dalšího. Podobně funguje i hledání zvěře, k čemuž vám dává rady zdejší nadšený zoolog. A třetím do party je fotografování, které je tu sice evidentně jen pro radost, ale tu v zásadě poskytuje docela dobře. Takže až na svahu uvidíte fotografa, tak neváhejte a jděte se vyfotit. Kdykoliv pak můžete zkusit odpovědět na jednu z kvízových otázek, které má v zásobě postavička pod kopcem.

Jezdím dobře, jezdím rád

Jak už zaznělo v recenzi, nejedná se v případě Family Ski o nic komplikovaného, ale o to víc překvapí, že na fyziku se tvůrci rozhodně nevybodli. Jasně, nemusíte před jízdou zjišťovat teplotu a tvrdost sněhu a pak podle toho určovat rozsah a míru zbroušení hran, ale řeci jen je znát, zda jedete po urolbované sjezdovce nebo zda jste zabrousili do neupraveného úseku s hlubším sněhem. To samé pak platí i o sklonu svahů, kdy to na zledovatělé prudké sjezdovce dokáže nabrat velmi slušnou rychlost, až se přistihnete, že podobně jako v reálu jedete se zvýšenou opatrností.

Jak tedy vidno, nápň hry kdovíjak nepřekypuje inovativními záblesky, ale na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že hraní je jedna radost. Pokud hru budete chtít dohrát na jeden zátah, tak vám to pochopitelně brzy začne připadat všechno stejné, ale na příležitostnější hraní, kdy si každý den dáte pár oblouků, je tato hra téměř ideální.

Ze hry totiž všemi směry čiší takřka nebetyčná pohoda a plnění úkolů je příjemnou zábavou. Přinejmenším tedy v první polovině hry, ke konci, když uz začne přituhovat, to už pochopitelně taková pohodička není. Nejste zde totiž stresováni vysokou obtížností, jejíž křivka stoupá v úvodních fázích velmi pozvolna a přátelsky.

Velmi příjemné a pozvolné plynutí hry podtrhuje i grafické zpracování, které sice technicky poněkud zasostává i na poměry Wii, ale převažující bílá barva má něco do sebe, zvláště v kombinaci s barevnými a roztomile ztvárněnými postavičkami. Hudba je pak onou příslovečnou basou, která tvrdí muziku, a přestože ji většinou nebudete vnímat, tak tím víc sem zapadá. Příjemným bonusem pak je skladba na téma známé melodie z Pac-Mana.

Celkově tak hodnotíme Family Ski určitě kladně, protože se jedná o velmi příjemnou zábavičku. Nelze ale zakrýt, že základní principy jsou až příliš jednoduché, a ve skutečnosti tak toho hra příliš nenabízí. Pokud se vám tedy nepodaří naladit se na její vlnu, tak se asi nezkamarádíte. A to dokonce ani přesto, že si zde můžete měnit výzbroj i výstroj vaší postavičky podle toho, jak si postupně odemykáte nové kousky. V zásadě se tedy jedná o záležitost s dost jednoduchými mechanismy, ale docela dost zábavnou. A jak napovídá název, dokáže se s ní vybláznit celá rodina, respektive až čtyři její členové.