Recenze počítačové hry v renomovaném časopisu nebo dokonce v televizním pořadu má sílu výrazně ovlivnit prodeje testovaného produktu. Tuto skutečnost si uvědomují hráči nebo jejich rodiče, kteří se podle recenzí orientují při nákupech, uvědomují si ji i vydavatelé, kteří médiím poskytují bezplatné kopie her na testování, a uvědomují si ji i organizace, které zastřešují vydavatele a tvůrce hry, kteří se těší na více či méně zasloužený zisk. Obě skupiny, které se o recenze zajímají, přitom často zastávají shodný názor – recenzenti jsou líní a svou práci nedělají dobře.
Kromě komentářů pod recenzemi na specializovaných webech se takový názor objevuje občas i v „odborné literatuře“. Naposledy s výpadem proti recenzentům přišel bývalý marketingový šéf britské vydavatelské společnosti Eidos a současný prezident organizace Academy of Interactive Arts & Sciences Joseph Olin. Podle tohoto herního veterána jsou herní recenzenti líní. Jejich lenost se projevuje zejména nedostatečným časem stráveným při hraní hodnocené hry. Výsledkem je spousta kritiky her, ale minimum skutečných analýz silných a slabých stránek her.
Jako příklad nedostatečného času pro hodnocení hry uvedl Olin tři hodiny hraní GTA IV, která má příběh minimálně na 40 hodin hraní. „Bylo by to jako recenzovat film po zhlédnutí úvodních titulků. Nemyslím si, že taková recenze je fér nebo dokonce přesná. Své rozhořčení přitom opírá i o skutečnost, že hodnocení „profesionálů“ a uživatelská hodnocení her se často liší o desítky procent.
Svůj podíl na rozdílech v hodnocení profesionálů a hráčů mají hlavně dvě skutečnosti. Tou první je fakt, že hru na webech hodnotí zejména hráči, kteří mají k danému titulu nějaký osobnější vztah – hrají ji, líbí se jim, nebo naopak, koupili ji, a jsou naštvaní. No a pak je tu také smutná skutečnost, že se spousta recenzentů bojí naplno projevit svůj názor, aby se třeba „nesekli“, a tak výsledné hodnocení konzultují právě s průměrnými známkami na serverech typu gamerankings.com.
Důvodů, proč se hodnocení liší, ale může být víc. Svou roli hraje sama osobnost recenzenta, jeho vztah k danému žánru a zkušenosti s obdobnými hrami. Zapomínat se nesmí ani na interní pravidla pro hodnocení her, podle kterých může ovlivnit hodnocení třeba to, že jde o několikáté pokračování nebo naopak o zcela originální dílko. Prostě je to složitá záležitost a hodnocení v podobě čísla je jen pomocným vodítkem, hlavní informace o tom, jaká recenzovaná hra je, má čtenář najít v textu recenze.
A ano, existují i líní recenzenti nebo situace, ve kterých prostě není dost času na dohrání recenzované hry. Uzávěrky jsou prostě mrchy, ale to se týká hlavně papírových časopisů.
Ubisoft s Clancym zbrojí proti Blizzardu
Silnému postavení Electronic Arts a zejména konglomerátu Activision Blizzard se chce postavit další velký vydavatel Ubisoft. Jeho strategie má dvě stránky, tou první je skupování jiných firem se zajímavými herními produkty, druhá spočívá ve vývoji herních sérií založených na slavných vzorech. Tímto způsobem chce Activision dohnat Blizzard do dvou let.
Mezi první výsledky nové strategie patří oznámení dvou nových herních sérií založených na knížkách Toma Clancyho - Tom Clancy's HAWX a Tom Clancy's EndWar a představení nového herního světa ve hře I Am Alive, kterou připravuje francouzské studio Darkworks. I v oblasti akvizic má Ubisoft první zářezy. Od krachujícího Atari koupil vývojové studio Reflections a firmu Hybride, která se specializuje na tvorbu animací. Cílem Ubisoftu v případě akvizic je nejen koupě nápadů a zavedených značek, ale také získávání mozků, expertů na oblasti vývoje, ve které Ubisoft zatím cítí slabiny.
Sony nechce důchodce
V rozhovoru pro server Gamesindustry.biz prozradil americký marketingový šéf Sony Scott Steinberg, že slintá při pomyšlení, že by si PlayStation 3 koupili všichni aktuální majitelé PS2. A vzhledem k téhle možnosti ho ani nezajímají důchodci, kteří si procvičují ztuhlé klouby hraním Wii, a proto odmítá, že by snad Sony mělo přijít s obdobným zařízením s obdobným stylem ovládání.
Při lákání peněz z kapes majitelů PS2 se chce Sony inspirovat v historii. Ve své vlastní historii. Tedy ve způsobu, jakým firma dokázala dostat PlayStation 2 do každé druhé domácnosti v Americe. Základem je ale trpělivost, celkový počet prodaných kusů prý nemá smysl hodnotit dříve, než uplyne deset let od uvedení nového zařízení na trh. A celých těch deset let má PlayStation 3 díky svému výkonu udržet krok s inovující konkurencí, zatímco protivníci už prý v tuto chvíli graficky na PS3 ztrácejí. Pam Steinberg asi myslel Wii.
Ďábel obětí pirátů
Dlouho očekávaná konverze akčního „konzolového“ hitu Devil May Cry 4 od Capcomu si v obchodech nevede příliš dobře. Na vině je podle amerického zastoupení firmy opět pirátství. Kopie hry byla na vyhlášených torrentových serverech už v den vydání a zájem stahovačů byl opravdu silný. Dobře, pirátství je nuda a vymlouvat se na něj je už skoro folklór, ale americký Capcom je přeci jen trochu modernější. Jako jeden z faktorů, který k pirátství přispěl, totiž viceprezident pro strategické plánování Christian Svensson vidí absenci oficiální elektronické distribuce.
Možnost koupit si hru po internetu hned v den vydání zarazilo japonské ústředí, ale i tato poslední zkušenost utvrzuje americký Capcom ve snaze nabídnout všechny hry hráčům digitálně, aby nemuseli tahat z torrentů. Cílem Američanů je zpřístupnit všechny hry prostřednictvím placeného downloadu, a to včetně připravovaného remaku hry Bionic Comando nebo nové série Dark Void. K šíření her má sloužit celkem sto různých portálů, hlavní roli by měl hrát Steam a Direct2Drive.
Herní bulvár na konec
A zase tu máme spojení zločinu a her, i když tentokrát z toho herní průmysl ještě vyvázl dobře. Příslušníci amerických federálních pořádkových sil US Marshals (mají na starost třeba program ochrany svědků nebo převozy vězňů) zatkli na Floridě podezřelého z vraždy. Ten nezabíjel pod vlivem násilných her, přímo naopak. Marshalové měli jednoduchou práci, protože v okamžiku zatčení měl podezřelý obě ruce na herním ovladači, v nákupním centru si zkoušel nejmenovanou videohru.
