Platforma Nintendo DS je zatím spíše známa díky svým originálním hříčkám, které hojně využívají dotykový displej, nicméně RPG žánr zatím spíše ostrouhal (čest Mario & Luigi: Partners in Time). Zelda a Pokémoni jsou teprve v přípravě, proto jsme se se zájmem podívali na novou hru Lost Magic, jež se na herní krabičce honosí přívlastkem "A new kind of RPG" (nový druh RPG).
Tak jako každé správné RPG, i Lost Magic si zakládá na příběhu. Ten, jako mnohá japonská RPG, zápletkou nepřekvapí. Herní svět má na svědomí Stvořitel – lidé žili dlouze, spokojeně a samozřejmě v míru pod ochranou šesti forem magie a sedmi magických hůlek v držení mocných kouzelníků. Jenže pak Stvořitel odešel a jeden z kouzelníků, respektive kouzelnice, The Diva of Twilight, držitelka hůlky rovnováhy, si jednoho dne uvědomila, že svět je zkažený, lidé ubozí a je potřeba vytvořit svět nový. K tomu ale potřebuje všech sedm hůlek. Jednu z nich má i dětský hrdina (jak jinak) tohoto příběhu, Isaac Lightbrad, který o tom, že na jeho bedrech leží záchrana světa, nejdříve samozřejmě nic netuší.
Když se na dobrodružné mapě něco závažného stane, přepne se hra do bojového módu.
Ačkoliv se hra tváří zpočátku jako RPG, do hodinky jsme rychle vyvedeni z omylu. Kromě geniálního systému čarování, o němž si povíme později, totiž jde o mix lineární adventury a strategie v reálném čase. Celé dění si můžeme rozdělit na dvě části. V té první, dobrodružné, se pohybujeme po mapě a to po předem vyznačených bodech, přičemž hráč je sám naveden, kam má vlastně jít. V okamžiku, kdy dorazíme na určené místo, se spustí příběhová animace, tradičně řešená pozadím a statickými postavičkami na popředí. Veškerá interakce spočívá bohužel pouze v odklikávání textů. Čas od času se sice naskytne možnost dvojí odpovědi, ale na výsledek to nemá žádný vliv. Isaac je například dotázán, zdali půjčí jedné dívce svoji hůlku. Pokud odpoví ano, dívka stejně
jen oznámí, že ji hůlka odmítá a jede se dále v zajetých kolejích. Pokud není nablízku žádná jiná postava, k posunu děje či popisu situace je využíván mazlíček. To jsou takové ty postavičky, které hlavního hrdinu následují třeba i do pekla, nemluví, ale rozumí lidské řeči. V našem případě to je papoušek Parakeru. Hrdina tak může vést dlouhé monology, aniž by u toho vypadal jako
pomatený na mysli.
Když se na dobrodružné mapě něco závažného stane, přepne se hra do bojového módu. Ten se nejvíce podobá klasickým 2D strategiím v reálném čase, jak je pamětníci znají od dob Dune 2. Na mapu tedy nahlížíme z ptačí perspektivy, hráč ovládá několik svých svěřenců a obvykle čelí několikanásobné přesile. Cíle bývají různé: někam dojít, utéct, zničit, ale i klasické zabít všechny. Poněkud sporný je časový limit na každou úroveň, čili i když vše jde podle plánu, můžete pohořet na své pomalosti. Osobně se mi nelíbí.
Vlastní RPG složka se omezuje pouze na to, že používáním kouzel se zlepšujeme v dané formě magie.
Tím se dostáváme k magii, asi tomu nejzajímavějšímu na téhle hře. Po stisknutí klávesy se objeví magický symbol, na nějž pomocí dotykového pera kreslíme rozličné runy. Když runu správně nakreslíme, hra nám oznámí, které kouzlo čarujeme a nezbývá než vybrat cíl. Kromě útočných kouzel tu je léčení, bariéra, ovládnutí nepřítele a spousta dalších. Jde rozhodně o originální nápad, jenž byl i funkčně realizován. Výhrady ovšem směřujme jinam. Postavy, ať hráčem nebo protivníkem ovládané, absolutně nezvládají pathfinding a dosti se zasekávají za překážkami. Pokud například postava stojící za zdí dostane příkaz aby šla k nám, má problém. A to u hry, jež je z 90% založená na soubojích, je špatně.
|
Systém magie
Linearita| Lost Magic | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
