Po ne moc povedené realtimové strategii War of the Ring přichází na scénu akční mlátička s prvky RPG, která nese název třetího dílu této vynikající trilogie, tedy Return of the King. Hru jsem očekával s jistými rezervami, neboť po dojmech z nemastného neslaného dema něco před měsícem jsem byl celkem zklamán. Teď ale můžu s klidným vědomým říci, že demo bylo opravdu narychlo splácané a nedalo se moc dobře hrát, na rozdíl od plné hry, kterou jsem před chvíli dohrál a u které jsem se skvěle bavil. Mise z dema je sice ve hře obsažena, ale je delší a trošku jiná.
Pod drobnohledem
Takže trošku podrobněji. Hra vychází přímo z dějové linie filmu (ne knihy) „Return of the King“, kterého se dočkáme na přelomu roku. Podíváme se tak do lokací, jako je „Osgiliath“, „Pelennorská pole“ nebo „Doupě Oduly“. Těm z vás, kteří nečetli knihu (chudáci) to asi moc neřekne, ale nebojte se, že o něco přijdete. Film je doplněn spoustou filmových ukázek a to ze všech tří dílů. Ze trojky tam toho sice moc nenajdete, ale i znalci předchozích dvou dílů nebudou zklamáni, neboť spousta záběrů ve filmu nebyla, resp. je to třeba záběr z filmu, ale z jiné kamery, apod. Hra je distribuována na třech CD a na pevném disku 
schramstne přesně 2 GB, přičemž z toho 800 MB je v animacích, které jsou opravdu výborně sestříhány z filmů. Před každou misí a někdy i po misi zhlédnete animaci, která vás zavede do děje a navodí tu správnou atmosféru. Animace z filmu se pak velice pěkně plynule prolne do herního enginu a okamžitě jste vrženi do hry. Co jsem trochu nepochopil je fakt, že animace jdou přeskočit až po prvním dohrání hry, takže pokud se vám nebude dařit některá mise, pokaždé budete muset na jejím začátku zhlédnout celkem dlouhou animaci, což je poněkolikáté celkem vopruz.
Systém misí, hratelné charaktery, bonusy
Hra obsahuje třináct hlavních misí a odehrává se ve třech větvích, které se ve filmu odehrávají v jednom okamžiku. První větev je cesta čaroděje („Path of the Wizard“), ve které hrajete za Gandalfa Bílého a podíváte se v ní například do „Železného Pasu“ („Isengard“) nebo města „Minas Tirith“. Druhá a nejdelší větev je cesta krále („Path of the King“), ve které si budete moci vybrat mezi Aragornem, Legolasem a Gimlim. S nimi se podíváme například do Stezek Mrtvých („Paths of the Dead“) nebo na Pelennorská pole („Pelennor Fields“). A konečně poslední větev je cesta hobitů („Path of the Hobbits“) ve které se podíváte například do „
Cirith Ungolu“ nebo na závěr do Hory Osudu („Mount Doom“) a budete ovládat Sama a v poslední misi i Froda. Nutno dodat, že některé mise z jednotlivých větví jsou spolu provázány, takže nemůžete začít misi z jiné větve, pokud nedokončíte některou předchozí. Velmi dobrý nápad, který vás také požene trochu kupředu je postupné odkrývání malých bonusů v podobě filmečků se záběry z natáčení nebo rozhovory s herci a jejich názory na hru, ve kterých vás budou přesvědčovat, proč právě jejich charakter je nejlepší. Pokud navíc dokončíte hru, odkryjí se vám další charaktery (Smíšek, Pipin a Faramir), rozhovory s nimi, jeden pekelně těžký level a další věci. Po dohrání hry si navíc můžete většinu misí vyzkoušet i s jiným charakterem, což sice není moc „reálné“ co se týče děje hry (filmu), ale jedná se o další zpestření. Takové provedení postupu hrou považuji za velice povedené.
RPG prvky, ovládání
Na začátku recenze jsem nakousl cosi o RPG prvcích. Zabíjením nepřátel totiž získáváte zkušenosti a po 
dosažení určité hranice získáte level. Po dohrání mise se vám zpřístupní obrazovka, kde za zkušenosti můžete „nakoupit“ nové vlastnosti pro svou postavu, jako například nové kombo, více životů nebo větší účinnost zbraně. Samozřejmě s větším levelem se zpřístupňují stále lepší věci, takže to je další důvod si některé úrovně zahrát znovu. Na poli RPG her to není sice nějaká revoluce, ale akční hru to velice oživí. Co se týká ovládání, směrovými klávesami určujete směr pohybu, levým a pravým tlačítkem myši provádíte různé útoky a některé další věcičky jsou i na klávesnici (blok, speciální abilita, ...). Stiskem správné kombinace také můžete provést speciální kombo, které vám pomůže zlikvidovat více nepřátel najednou, ale na ta účinnější komba to bude chtít trochu cviku a hlavně zkušeností na jejich pořízení. Výše zmíněnou speciální abilitu má každá postava a jedná se například o krátkodobé zneviditelnění u hobitů nebo nezranitelnosti u Gandalfa. Já je sice moc často nepoužil, ale jsou chvíle, kdy vám opravdu usnadní situaci. Velmi efektivní je také doražení nepřítele. Pokud ho srazíte na zem a ještě není mrtvý, váš hlavní hrdina ho (po stisku patřičné klávesy) na zemi probodne, což vám ušetří cenný čas. Hra je zobrazována pohledem třetí osoby. Kameru bohužel nelze 
nikterak ovládat, takže se budete muset spokojit s předem danými trajektoriemi a pozicemi kamery. Většinou je to vyřešeno celkem dobře, ale najdou se momenty, kde toho moc nevidíte, protože kamera zabírá hlavního hrdinu moc blízko a nemáte přehled o dění na bitevním poli. Naštěstí se to moc často nestává.
Grafika, design misí
Grafika mě opravdu příjemně překvapila. Po nic moc zkušenostech z dema, kde to opravdu detaily moc nehýřilo, je grafika misí v plné hře opravdu nádherná. Všude je plno detailů - v troskách Osgiliathu je všude plno kamenů a kusů zdí z polorozbořených staveb, Stezky Mrtvých jsou naopak v podzemí a skýtají opravdu pěknou podívanou na kamenné lávky, průchody a nakonec i na obrovskou místnost, kde mrtví odpočívají (někde by se tu měl povalovat obrázek). Interakce s okolím bohužel není nikterak velká. Občas narazíte na zapíchnutá kopí, která můžete vrhat po nepřátelích, kotle s vařící hmotou nad bránou můžete vylít na skřety pod vámi, občas použijete katapult nebo nějaký jiný předmět a to je všechno. Sem tam narazíte na některé naskriptované události, jako například v Železném Pasu, kde je několik dřevěných věží, ze kterých na 
vás střílí spousta skřetů ohnivé šípy. U věží jsou ale vozy naložené výbušninami, takže pokud do nich střelíte, vybuchnou a celá věž se s krásně provedeným efektem roztříští. Tím bohužel veškerá interakce s prostředím končí. Výborně jsou provedeny modely postav, které vypadají opravdu úžasně. Od hlavních hrdinů, přes skřety až po duchy ze Stezek Mrtvých. Nepřátelé také mají mnoho variant – s mečem, kopím, se štítem, větší bossové, zlobři, nemrtví, apod. Stereotyp se rozhodně nekoná. V souvislosti s grafikou jsem byl také příjemně překvapen hardwarovou nenáročností. Přestože se na mapě najednou nachází desítky skřetů a vojáků (stráže Minas Tirith, poslední zbytky Osgiliathu, armáda skřetů, ...), hra jde plynule a netrhá se.
Hudba a zvuky
Zvuková stránka hry je také povedená. Co se týká hudby, nejedná se o žádné velké překvapení – všechny melodie jsou z filmové trilogie, což je jedině dobře, protože navozují tu správnou atmosféru a jsou opravdu skvěle provedené. Zvuky jsou taktéž na vysoké úrovni a uprostřed bitvy si budete připadat jako byste tam opravdu byli. Skvělou věcí je fakt, že všechny postavy byly profesionálně nadabovány svými skutečnými 
představiteli z filmové trilogie, takže se můžeme těšit na temný hlas Sarumana, přátelský hlas Gandalfa nebo zoufalé volání Froda o pomoc.
Nějaký ten zápor
Záporů naštěstí opravdu moc není. Jedná se většinou o malé chybky v enginu, jako nemožnost přeskakovat animace před dohráním, občas špatná pozice kamery nebo trochu zmatené ovládání. Jako jeden ze záporů mi přijde i obtížnost hry, která mi přišla občas celkem přehnaná. Hru nelze během misí ukládat, k usnadnění slouží tzv. „checkpointy“, což je místo, kde se objevíte pokud budete zabiti. Bohužel tento „checkpoint“ se smaže po ukončení hry, takže po opětovném spuštění začínáte od začátku (takže si znovu prohlédnete nepřeskočitelnou animaci, viz výše). Také množství „checkpointů“ je malé. Ve většině misí je jen jeden a to ještě ne moc daleko od začátku, v některých misích jsou dva, ale ani to není dostatek.
Pár slov na závěr
„Return of the King“ je určitě výborná hra, která zaujme nejen milovníky „Pána Prstenů“. Je na ní sice znát, že 
je vydávána před premiérou stejnojmenného filmu, který trilogii uzavírá, protože z filmu ukazuje mnohem méně, než je zdrávo (takový konec vám toho opravdu moc neprozradí, takže pokud neznáte knihu, asi se budete divit co se vlastně stalo), ale to se dá překousnout. Obsahuje sice několik chybiček, ale to obsahuje každá hra. Za zmínku stojí také multiplayer, který podporuje i kooperativní mód, což je na dnešní dobu skutečná rarita. Každý se zhostíte jednoho charakteru a vydáte se vstříc dobrodružstvím.
Opravdu nevím co dodat na závěr. Pokud jste fanoušky knihy nebo filmu „Pán Prstenů“, neváhejte. Podíváte se, jak vypadají známé lokace a vyzkoušíte si na vlastní kůži čím musejí hlavní hrdinové procházet. Pokud vám tento fenomén dnešní doby moc neříká (přesně vás dva myslím), budete se bavit také, i když si příběh tak neužijete. Každopádně se jedná o vynikající akční hru s prvky RPG a adventury. Doporučuji.
(Ondřej Zach) Od počítačového zpracování Return of the King jsem, po zkušenostech z loňské PS2 (dílu Two Towers) verze a letošní PC demoverze, příliš neočekával. O to více mě na první pohled překvapila PC verze, 
především pak po grafické stránce. Měl jsem možnost vyzkoušet i PS2 verzi a musím přiznat, že na PC hra vypadá, i díky možnosti nastavit si vyšší rozlišení, mnohem lépe. Design úrovní, respektive jejich pojetí, je sice naprosto přímočarý, nicméně stylově velmi hezky zvládnutý. Ovládání na klávesnici dopadlo slušně, přesto používání některých komb vyžaduje, díky spoustě kláves, větší zručnost (tady se výhoda zase přesouvá směrem k PS2). Avšak udělit tak vysoké hodnocení jako Petr si netroufám a hned vám povím proč. Return of the King je a zároveň není krátká hra – úrovně lze charakterizovat jako menší a kratší, čili dohrát by je teoreticky šlo, s občasným zásekem, za nějaké dvě až tři hodiny (a to včetně prohlížení filmečků). To si ovšem uvědomili i autoři a tak použili klasického triku – nadsadili obtížnost a to tak že hodně. Přitom by stačilo umístit na některá vytipovaná místa léčivou lahvičku plus po obtížných úsecích přidat více záchytných ukládacích bodů. Nemožnost hned od začátku odklepávat animace mě také nepotěšila, zvlášť pokud danou misi několikrát opakujete a předchází ji delší scénka (proč tady nemohl být checkpoint...). A výsledek? Na pohled hezké, hratelné, ale v podstatě brutálně krátké a nesmyslně obtížné. Zahrát si u bohatšího kamaráda či dostat jako dárek – proč ne. Ale za plnou cenu bych si osobně Return of the King rozhodně nekoupil, protože poměr cena / zábava / výdržnost mi přijde neadekvátní. A pořád opakovat tu stejnou úroveň - kvůli neschopnosti přidat více záchytných bodů - si jako zábavu také nepředstavuji.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
