Jsou hry, na které se recenze píšou skoro samy. Spustíte je, s nezbytnou trochou nedůvěry je opatrně oťukáváte a procházíte první úrovně nebo plníte první questy (to podle typu hry). Čím déle u nich sedíte, tím hlouběji se propadáte do jejich světa, neviditelné drápky už jsou ve vás pevně zaťaté a vaše počáteční nedůvěra je dávno pryč. Poté, co se definitivně rozhodnete, že se vám hra líbí, o ní napíšete dlouhý pochvalný článek, se kterým budete sami spokojeni víc, než obvykle se svými články býváte. Nenechte se mýlit tímhle úvodem, nejnovější dobrodružství Lucky Luka je příkladem úplně opačného typu her.
Abychom měli v tom článku nějaký pořádek, zmíním se nejdřív o jediné příjemné věci, která vás v LL čeká, a tou jsou animované sekvence. Ačkoliv jsou videa vesměs převzatá z filmu (což nám nakonec může být jedno), jsou prakticky jedinými svěžími okamžiky v jinak nudné hře. Pravda, jsou i místa, kde nuda z ničeho nic bez varování přejde do svižných, i když denervujících pasáží, ale k tomu se ještě dostaneme. Jak úvodní video, tak i všechna další prokládající jednotlivé úrovně poměrně zdařile načrtávají příběh o uprchlých bratrech Daltonech a Lucky Lukově snažení dostat je zpátky za mříže.
A teď to ostatní. Protože budu celý zbytek recenze více méně mluvit už jen o samých záporech, je docela jedno, kde s tou litanií začnu. S použitím oblíbené říkačky "Jede vláček kolejáček ..." padla volba na design úrovní a věřte mi, není nic snazšího, než přiblížit vám nepovedenost LL zrovna na tomto poli. Jako nejúčinnější způsob prezentace se mi jeví stručný popis první úrovně. Sotva se rozkoukáte a zvyknete si na trochu jednodušší grafiku (ta opravdu není hlavním problémem hry, provedení sice není zrovna na úrovni doby, ale westernovou atmosféru navodí dobře), uděláte čtyři kroky doleva a počkáte si, až vám poletujících "pět peněz" (přesněji řečeno pět symbolů pro dolary, které máte sbírat) narazí rovnou do klobouku, čímž je máte sebrané. Uděláte-li další čtyři kroky, situace se samosběrnými penězi se bude opakovat a vy si už teď začnete připadat trochu méněcenní, protože jste pro všechen ten úspěch nemuseli ani povyskočit.
Následuje seznámení se střelbou, při čemž zjistíte hned několik užitečných věcí najednou. Za prvé, že munice máte neomezené množství, a za druhé, že kulky se od všech plechových povrchů odrážejí. Při likvidaci některých protivníků je tak třeba vyhlédnout si šikovnou odrážecí plochu a mířit na ní. Nepřátel je mimochodem docela poskrovnu a to ještě ne všichni se aktivně pokoušejí zabránit vám v dalším postupu (někteří se spokojí s tím, že přes cestu hází sudy, což pro průměrně inteligentního hráče nepředstavuje moc velkou obtíž). Dalším postřehem, který záhy učiníte, je to, že důležitou úlohu ve hře mají bedny. Malé, větší, krychlovité i kvádrovité, dřevěné se zatlučenými hřebíky - všechny slouží buďto jako úschovny předmětů a lidí nebo jako překážky. Některé bedny můžete jen tak zlehka přeskočit, před některými se musíte rozběhnout, některé lze vyhodit do vzduchu dynamitem (sebrali-li jste již nějaký), některé rozkope kůň, kterého jste předtím nějak rozvzteklili, a některé můžete dokonce přetlačovat z jednoho konce obrazovky na druhý.
Po překonání dvou střelců a jednoho chlapíka s nevyčerpatelnou zásobou sudů jsme asi v polovině první úrovně. Kromě toho, že je teď už zcela zřetelné, o jaký typ hry se jedná (něco jako hopsací plošinovka), je taky jasné, že z přetěžování hráče autory rozhodně obvinit nelze. K vyřešení všech problémů, na něž ve hře narazíte, má postava Lucky Luka k dispozici všehovšudy čtyři úkony: běh, výskok, střelbu a položení výbušniny. Klávesu pro běh budete nejspíš držet zmáčknutou neustále, neboť bez ní si Luke vykračuje tak pomalu, že je to k nevydržení. Ne že by bylo kam spěchat, peníze se (jak jsem už vylíčila) sbírají skoro samy a ani získání těch pár klíčů, které potřebujete k otevření několika domů, nepředstavuje žádnou větší námahu. Ačkoliv tedy první úroveň projdete snadno, do druhé a každé následující se jen tak nedostanete. Dokončení úrovně totiž autoři nepovažují za dostatečnou kvalifikaci k tomu, abyste mohli postoupit do úrovně další. K tomu si nejprve musíte koupit heslo za nasbírané dolary. Kromě hesla je možné zakoupit i další životy, ale hesla bývají dost drahá a na životy už pak v kapse nezbývá. Nebudete-li při sbírání peněz dost aktivní, může se vám stát i to, že nenasbíráte dostatečný finanční obnos a musíte se pak do úrovně vrátit a projít ji znova.
Tvrzení, že LL není dost pestrá hra, by bylo nehoráznou lží. Problém je v tom, že je-li něco skrz naskrz hrozné, je úplně jedno, jestli je ta hrůza v něm obsažená stále stejná nebo jestli má tisíc různých podob. V případě LL není těch podob tisíc, ale zhruba tolik, kolik je ve hře úrovní. Každá z nich je totiž hrozná na jiný způsob. Předhánění vlaku, závody v kácení stromů, bitky s barovými hosty - vypadá to jako dostatečně pestrá náplň, ale není. Prostředí se sice střídají (město, saloon, důlní chodby, indiánská osada), ale jejich procházení je povětšinou nudnou záležitostí a nuda zmizí jen tehdy, je-li vystřídána akčními sekvencemi, v nichž máte za úkol například odpalovat polena, která po vás kdosi hází zpoza hromady dřeva. Nudit se při plnění takových zadání nebudete, protože se na tu chvíli musíte na hru soustředit víc než obvykle, ale zábava to taky není.
Jako každá špatná hra má však i tahle několik míst, která mě zaujala v pozitivním slova smyslu. Skřehotání barové zpěvačky doprovázené údery na klavírní klapky mě docela rozesmálo a způsobilo, že jsem první kolo pěstního souboje prohrála, ani jsem si nevšimla jak. V téže místnosti mají za barem nainstalované podlouhlé zrcadlo, které věrně kopíruje pohyby obou dvou soupeřících postav a když už mi nepřipadalo zábavné boxování s hosty, zaujalo mě aspoň sledování odrazu v zrcadle (dlouho jsem totiž zkoumala, jestli zrcadloví rváči dělají opravdu přesně to, co ti skuteční). Jako náhrada za jinak nudný obsah hry to ale nestačí. Ať se na to dívám z jakékoliv strany, nenacházím rozumný důvod, proč by si někdo měl tuhle hru kupovat. Je to noční můra každého recenzenta i každého normálního hráče, který už překročil hranici 10 let. Těch výsledných 40% jsem nakonec dala jen proto, že si nejsem jistá, jestli by se LL třeba nelíbil někomu pod zmiňovanou věkovou hranicí, ale je to jen domněnka, kterou jsem neměla na kom ověřit.
| Lucky Luke On The Dalton's Trail | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
