Made Man - hra přímo od mafiána!

Jste zvědaví, jak dopadla hra, na níž se podílel i bývalý profesionální mafián nejvyšších kvalit? Pak byste si neměli nechat ujít recenzi na hodně akční Made Man. Povíme vám i to, zda má také nějaké jiné přednosti a jestli vůbec stojí za hřích.

Není velký problém vytvářet hru s veřejnosti dobře známým jménem – ostatně, i kdyby se naneštěstí nepovedla, stále si ji koupí dostatek lidí, kteří nehledí nebo třeba nedají na odborné recenze. Něco úplně jiného však je s mizivým rozpočtem a omezenými lidskými silami tvořit gamesku zcela neznámou a v podstatě nikým neočekávanou. V takovém případě musíte aspoň něčím zabodovat, v opačném případě skončíte i se svým velkým snem v propadlišti dějin, na jehož dno dnes už opravdu nikdo nedohlédne. Made Man byl odsouzen k tomu, aby si z gruntu prošlápl druhou zmíněnou cestu. Párkrát sice zakopl, ovšem do regálu se pořád ještě dobelhal se snůškou tradiční, ale nezavrženíhodné hratelnosti.

Joey vzpomínáním odhalí základní informace, a hra pak plynule přechází do mise, kde už narazíte jen na střídavě povedené hlášky.

Začíná být dobrým zvykem obstarat si k vývoji na slovo vzatého odborníka. Medal of Honor konzultuje válečný veterán, NHL zase pomáhají profesionální hokejisté. Kupodivu ani Made Man nevyšel úplně zkrátka, spíše naopak. Vedle Davida Fishera, autora několika mafiánských bestsellerů, totiž Silverback Studios sehnali ještě úlovek vpravdě gargantuovský. Bývalý mafián, a vězte, že to nebyl žádný řadový přisluhovač s čistým svědomím, Bill Bonnano se totiž o své jistě bohaté zkušenosti rozhodl podělit nejen formou knižní, ale také herní. Trochu se divíme, že ho do svých řad nezlanařili Electronic Arts, ale tvůrci od počátku béčkového projektu. Otázkou také zůstává, jak moc Bill do hry skutečně zasahoval – nakonec to mohl být stejně dobře ten typ spolupráce, za které se jeho jméno objeví na krabici a v marketingových materiálech, za což mu v kapse přistane pár štosů zelených bankovek, jejichž kurz klesá rychleji než kulkou skolený mafián k zemi.

Pro tu méně příznivou možnost by mluvil i nikterak originální příběh, v němž se to rozhodně nehemží „insider“ informacemi. To ale ještě zdaleka neznamená, že by byl špatný. Není však ani šokující. V podstatě se jedná o klasickou mafiánskou pohádku, tentokrát kolem sympatického Joeyho Veroly. Ten se kdovíproč rozhodl sumarizovat a celý svůj příběh vypráví kamarádovi v autě. Hráč se pochopitelně postará o to, aby bylo co vyprávět. Jak už jsme řekli, dějová nit se nemusí stydět, ovšem na zadek nikoho neposadí. Její vyprávění je nicméně zvládnuto s bravurou. Joey vzpomínáním odhalí základní informace, a hra pak plynule přechází do mise, kde už narazíte jen na střídavě povedené hlášky.

Pokud by ovšem Made Man plaval v čistě mafiánském rybníčků, už z podstaty jeho jednoduše střižené hratelnosti by ho rychle smetl proud stereotypu. Tvůrci se proto rozhodli pro dějem často obměňované kulisy, které jsou navíc postaveny v různých časových obdobích. Amerika 70. a 80. let by ještě nebyla ničím prazvláštním, mnohem více zaujme nahlédnutí do Vietnamu – samozřejmě v době, kdy tam Amíci prohrávali válku. Nečekejte žádné moralizování na globální úrovni, jako spíše letmý průlet Joeyho nitrem. Právě Vietnam je totiž, z logiky časové osy, tím místem, kde jeho strastiplná životní pouť začala. A později ho zavedla na taková místa, jako je hřbitov, bažiny, případně nejrůznějších amerických čtvrtí – v čele s proslulou Little Italy. Pochvalu si zaslouží propracované přeskakování mezi jednotlivými částmi. Jednou se podíváte do džungle 60. let, pak se střihem přenesete do let 80., následují třeba sedmdesátky apod. Pojítkem je Joeyho retrospektivní vyprávění. Nečekejte žádný složitý opus, příběh zrovna příliš rozvrstvený není a lze ho sledovat bez větších problémů. Tedy v případě, že umíte slušně anglicky, titulky se nám totiž zapnout nepodařilo a trochu zdůrazněnému americkému akcentu není vždy jednoduché zcela porozumět.

Nečekejte žádné moralizování na globální úrovni, jako spíše letmý průlet Joeyho nitrem.

Tím je vyčerpáno vše takříkajíc tvůrčí, ostatek Made Mana je totiž ryze strojovou akcí s mnoha vzory, z nichž vyčnívá především Max Payne. Na vlastní nápady tu člověk vůbec nenarazí. Tvůrcům je však třeba připsat plusové body za to, že se tím v podstatě vůbec nebudete zaobírat. Nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že hra nabízí řemeslně dobře odvedenou akci. Jistě, pouze v mantinelech daných lineární hratelností a mizivou interaktivitou, ale stále jde o příslib, který může zlákat dostatek hráčů. Zastřílíte si z pohledu třetí osoby a vězte, že to je tak všechno, co ve hře budete dělat. Akce by se dala popsat jako neutuchající – nabízí jednu šťavnatou přestřelku za druhou, až si skoro nemáte čas uvědomit, že se proháníte na striktně ohraničeném písečku, aniž byste mohli kamkoliv odbočit či snad danou situaci vyřešit jinak. Dokonce i bitky probíhají v opakovaných případech v podstatě stejně.

Nepřátelé totiž nepobrali přehnané množství umělé inteligence, a tak se pohybují jen na vymezených územích, kryjí se jen sporadicky a společně prakticky nepostupují. To si při prvním zahrání ve víru boje snad ani nestihnete uvědomit, ale co se týče znovuhratelnosti, krčí se Made Man někde na konci žebříčku zaobírajícího se touto disciplínou. Někdy je akce maličko opepřena – v bažinách se budete muset vypořádat s mocnými krokodýli, v tiskárně vás hra trochu tlačí do stealthového postupu, ve Vietnamu je pak akce skutečně frenetická, až spektakulární.

Klady a zápory

Nehraje se špatně
Příjemná změna kulis

Kopie Maxe Payna
Špatná umělá inteligence

Cena nestanovena
Anglicky

Zbraně jsou konvenční a je jich spousta. Páčidlo, pistole, uziny, klašnikovy, brokovnice, automatické pušky atd. Vybere si každý, přičemž ani o náboje není vůbec nouze. A to ani když si dopřejete nabízeného luxusu. Takřka každou zbraň totiž můžete používat ve dvou exemplářích zároveň, což třeba u AK-47 nabízí úžasnou palebnou sílu. A pocit z akce se ještě umocní, když si zapnete variaci na bullet-time, tedy zpomalení času.

Na vlastní nápady tu člověk vůbec nenarazí

Grafika i zvuky sice ani zdaleka nepatří ke špičce, jsou ale přesně na snesitelné úrovní, která ani trochu neodrazuje. Majitelé slabších počítačů navíc budou moc rádi, že si Made Man ve velké pohodě zahrají. Osobně si myslím, že Made Man stojí za hřích, objeví-li se za budgetovou cenu (za kterou je nabízen v zahraničí). Strávil jsem s ním několik zábavných hodin a ani mi nevadilo, že tu prakticky všechny jeho prvky byly a třeba i v lepší podobě. Ani příběh nakonec není k zahození, a tak si ode mě Made Man odnáší relativně slušné hodnocení. Pokud zrovna nemáte nic lepšího na práci, dejte mu s klidem šanci i vy.