Když v roce 1999 vyšla hra Magic & Mayhem, většinu hráčů, kteří měli možnost ji vyzkoušet, příjemně překvapila. Nebyla sice nijak převratná svým technickým zpracováním, ale přinášela poměrně originální spojení realtimové fantasy strategie s prvky RPG a adventury. Hlavní naplní hry byly magické souboje, které vedl hlavní hrdina Cornelius se svými nepřáteli pomocí široké palety kouzel, v níž dominovala kouzla vyvolávací. Přivoláváním bytostí na svou pomoc tak hráč vlastně mohl vytvořit miniarmádu a tu pak vést ve strategických bojích. Uplynuly dva roky a na herní trh přichází pokračování tohoto titulu - hra s názvem Magic & Mayhem: The Art of Magic, která je nosnou myšlenkou svému předchůdci více než podobná. Přesto, že má dnes recenzovaná hra mnoho společného s prvním dílem, budu se snažit hodnotit ji jako samostatnou hru, aby z tohoto článku něco měli i hráči, kteří neměli možnost starší titul Magic & Mayhem vyzkoušet.
Hra The Art of Magic (dále jen AoM) vychází pod křídly gigantické distribuční společnosti Virgin Interactive a pochází z dílny firmy Charybdis. Hra nabízí nejen hlavní příběh (čili kampaň), ale i samostatné bitvy, ve kterých si hráč může nastavit spoustu voleb a navíc si může k zápolení přizvat i další kamarády. Samostatné bitvy jsou vhodné k
natrénování různých magických postupů, většina hráčů se ale asi co nejdřív pustí do hlavního tažení, které obsahuje kolem tří desítek epizod. Hlavním hrdinou příběhu je mladík Aurax, jehož rodná vesnice je právě v den, kdy dosáhl mužného věku, přepadena bojovníky Chaosu. Jeho sestra, která ho právě zasvěcuje do tajů magie, je unesena a Auraxův otec padne v boji. Mladému čaroději samozřejmě nezbývá nic jiného, než aby se vydal na spletitou cestu za záchranou své sestry, za pomstou a později i za zničením sil Chaosu. Na svém putování nebude sám, ale postupně se k němu připojí několik zajímavých osob, aby ho v jeho poslání doprovázeli. Auraxův příběh pomsty se odehrává na pozadí začínajícího konfliktu mezi silami Řádu a Chaosu a ač se zpočátku jedná o osobní záležitost, postupem času se změní v boj proti strůjci všeho zla.
Stejně jako první díl Magic & Mayhem, i AoM žánrově balancuje mezi RPG a realtimovou strategií, takže bychom pro něj snad mohli použít moderního označení RPS - Role Playing Strategy. RPG prvky představují rozhovory, sbírání předmětů a vylepšování hlavního hrdiny, strategickou část pak pochopitelně boje, kterých je ve hře dost a dost. Důležitou částí hry je samozřejmě již zmíněný příběh. Není sice příliš originální, ale je dost kvalitní na to, aby vás u hry udržel. Asi největší slabinou příběhu je jeho značná lineárnost.
Tu a tam sice má Aurax jakous takous možnost volby, ale nestává se tak příliš často. Hra se odehrává v říši Albion, která je rozdělena na několik částí. Každá taková část má svoji mapu, ve které jsou zakresleny různé lokace, vcelku typické pro fantasy dobrodružství - od obydlených míst přes tajemné lesy a hvozdy až po všelijaké zatuchlé podzemní prostory. Auraxovi se tato místa postupně odkrývají a k dalšímu postupu je nutné jimi projít. Při vstupu do lokace si lze vždy zvolit jeden ze čtyř stupňů obtížnosti, poté se hra přepne do hlavního enginu a Auraxe čeká nějaká epizoda, která je obvykle navozena několika dialogy, načež následuje více či méně krutá řež (i když jsou i výjimky, několik lokací lze projít bez prolití krve). Dialogy s nehráčskými postavami jsou velmi jednoduché a hráčem naprosto neovlivnitelné, v podstatě jsou jen nástrojem, jak dokreslovat hlavní děj. Tolik tedy k příběhu, nyní se podívejme trochu podrobněji na jednotlivé herní prvky.
Hned v úvodu vám prozradím, že RPG složka je (stejně jako v prvním díle) rozhodně slabší a méně důležitá než část strategická, což mne osobně trochu zklamalo. Začněme vývojem postavy: Aurax má tři charakterové vlastnosti, které může vylepšovat - zdraví, manu a počet vyvolaných bytostí, které může kontrolovat v jednom okamžiku. Po absolvování každé
lokace jsou hrdinovi přiděleny zkušenosti, ne však za zabité protivníky, ale za splněné úkoly. Mezi ty obvykle patří získání důležitého předmětu či likvidace speciálního padoucha, navíc ve většině lokací lze dostat pár zkušeností i za nepovinné akce, což jsou obvykle rozhovory nebo sebrání speciálního předmětu, který je sice užitečný, ale ne nezbytný pro další pokračování. Za zkušenosti pak hráč může Auraxovi zlepšovat tři výše zmíněné atributy, přičemž čím vyšší úroveň dané vlastnosti si kupuje, tím více XP ho stojí. Tento vývoj hlavní postavy je sice jednoduchý a srozumitelný, ale fanoušky RPGček asi příliš neuspokojí. Lépe je vyřešen rozvoj Auraxových magických sil. Čas od času totiž najde či dostane magický talisman nebo ingredienci k seslání kouzla. Talismany se vyskytují ve třech druzích, z nichž každý reprezentuje jeden ze tří typů magie - Chaos, Řád a Neutralitu. Pokud pak má Aurax například tři talismany neutrální a po dvou talismanech řádu a chaosu, znamená to, že může v jednom okamžiku sesílat tři neutrální kouzla, dvě kouzla řádu a dvě kouzla chaosu. Jaká konkrétní kouzla to budou, o tom rozhoduje vložení ingrediencí do jednotlivých talismanů, přičemž každá ingredience má schopnost vyvolávat tři různá kouzla. Před každou lokací si hráč musí rozdělit ingredience k talismanům a rozhodnout tak, jaká kouzla bude mít v následující epizodě k dispozici.
Ve většině RPGček jsme zvyklí na kvalitní inventář, ten však v AoM úplně chybí. Aurax může sbírat a používat jen předměty na jedno či několik použití (ingredience k jednorázovému seslání kouzla, plášť neviditelnosti, sedmimílové boty ap.), jejichž ikony se zobrazují přímo na herní obrazovce. Kromě toho se ve hře objevují i předměty na doplnění zdraví a many (jídlo a "Mana Sprites"), ale ty se bohužel nepřenášejí do dalších lokací.
Nejdůležitější, nejfrekventovanější a nejzábavnější částí hry jsou boje s nepřáteli. Jak už i samotný název hry našeptává, veledůležitou roli v bitkách hraje magie. Aurax totiž není žádný velký ranař, zato ale celkem solidně (zejména v pozdějších fázích hry) zvládá magické síly. Zpočátku má k dispozici jen pár kouzel, ale jak postupně získává magické talismany a ingredience, jeho repertoár se rozšiřuje. V závěrečných fázích si Aurax může vybírat skoro ze šedesáti kouzel a je skutečným mistrem magie. Kouzla se dají rozdělit na dvě základní skupiny - na kouzla vyvolávací a ostatní. Všechna vyvolávací kouzla mají stejný účel - přivolat na svoji pomoc tvory, kteří budou poslouchat svého pána a útočit na nepřátele. Tato kouzla se od sebe navzájem samozřejmě liší bytostí, kterou přivolají. Těchto tvorů jsou zhruba dvě desítky a jejich paleta je opravdu pestrá - od základních potvor jako jsou vlci,
goblini, obří pavouci či kostlivci přes tužší kamarády typu dryád, kentaurů či trollů až po nejsilnější draky, obry, démony a podobné bytosti. Všichni tito tvorové se mohou vylepšovat na základě zkušeností z bojů, které přežijí. Kromě základní úrovně se mohou zlepšit na úroveň Chief a poté Lord, přičemž obě tyto zvýšené úrovně přidají bytosti nějakou speciální dovednost (například upíří "Chief" se umí vysáváním krve léčit a "Lord" dokonce umí oživovat mrtvoly ap.). Když už má Aurax v závěru hry na maximu vlastnost Control, může v jednom okamžiku ovládat až 40 vyvolaných bytostí. V počátečních fázích se tak hra blíží rozsahem bojů spíše RPGčku, naopak v pozdějších fázích jde vlastně stále více o strategii s poměrně slušným množstvím ovládaných tvorů.
Nevyvolávací kouzla jsou pro žánr více méně klasická, takže budete moci na své nepřátele sesílat obligátní firebally, blesky, strach, meteorické roje a podobné útočné čáry, přičemž budete mít samozřejmě k dispozici i spoustu kouzel, která sešlete na sebe či své spolubojovníky - Iron Skin, Heal, Invisibility či Haste snad není potřeba překládat. Navíc je ve hře i několik speciálních magických formulí, jako jsou různé totemy, teleport či zajímavé kouzlo Morph, které vás změní v libovolného tvora, kterého máte v dohledu. S tím, jak Aurax sesílá kouzla (nebo jeho přátelé, jejichž kouzlení ovšem nelze přímo ovládat), tak
samozřejmě spotřebovává svou manu. Tu může doplnit jednak pomocí Mana Sprites, jednak pobytem na magických kruzích, kterých je ve většině lokací hned několik. Během bitvy pak tato místa tvoří strategické body, které je vhodné bránit vyvolanými bytostmi a pod jejich ochranou si tak průběžně dobíjet manu. Vzhledem k tomu, že většina Auraxových soupeřů také patří do kategorie čarodějů (jejichž AI je mimochodem na dost slušné úrovni), je jasné, že magické bitvy se většinou odehrávají mezi dvěma či více magickými kruhy, na kterých stojí hlavní aktéři souboje. Atmosféra bitev je docela podařená a hráče lehce strhne - mezi čaroději se to jen hemží vyvolanými potvorami, vzduchem létají hromy a blesky, mana dochází a Auraxova zranění už také nejsou zrovna povrchová... Bitvy, stejně jako celá hra, se odehrávají v reálném čase, ale lze ji naštěstí pozastavit klávesou Pause/Break. Je to sice příjemné, ale je škoda, že autoři nedali hráčům možnost navolit si tuto veledůležitou klávesu dle svého uvážení. Třeba do oblíbeného mezerníku se určitě mlátí snáze než do malé klávesy v horní řadě.
Oproti prvnímu dílu Magic & Mayhem je celá hra již opravdu zpracována plně ve 3D a hráči mají poměrně volnou ruku v pohybu, rotaci a zoomování kamerou. AoM
podporuje grafická rozlišení 640x480, 800x600 i 1024x768, takže v tomto ohledu není co vytknout. Krajina je vykreslena solidně a i když už jsem viděl lepší 3D prostředí, rozhodně lze zpracování této hry označit jako nadprůměrné. Jediné, co mi při hře vadilo, je malá vzdálenost, na kterou se vykresluje krajina při průchodu neprozkoumaným územím (pokud však již danou část lokace projdete, zůstane vám zobrazena). Velmi kvalitně propracované jsou jednotlivé osoby i vyvolávaní tvorové. Vydařené je nejen jejich grafické ztvárnění, ale i animace. Pozadu nezůstávají ani speciální grafické efekty, doprovázející kouzla sesílaná Auraxem, jeho přáteli i soupeři. Na slušné úrovni je i zvuková stránka hry - kvalitní efekty doprovázející bitevní vřavu skvěle dokreslují bojovou atmosféru, uklidňující hudbu si zas vychutnáte při bloumání vesnicí či lesem.
AoM má poměrně přehledný herní interface. V pravé části se nalézá minimapa, ikony Auraxových spojenců a portrét hlavního hrdiny (který je po pravdě řečeno dost odfláknutý a připomíná spíše dětskou kresbu) s ukazatelem many a zdraví. V dolní části jsou pak seřazeny ikony kouzel a použitelných předmětů, které má Aurax k dispozici. Příležitostně se v horní části objevují ikony důležitých nepřátel, které má Aurax či jeho pomocníci v dohledu. Hra se
primárně ovládá myší, přičemž levé tlačítko se používá k označení tvora a pravé k akci (pohyb, útok, kouzlo, otevření dveří, sebrání předmětu ap.). Vyvolané tvory a spojence lze grupovat a skupiny ukádat pod číselné klávesy pro pozdější vyvolání, důležitou funkci také plní již zmíněná klávesa Pause/Break a klávey F6 a F7 pro rychlý save a load. Hra sice neobsahuje žádný samostatný Tutorial, ale k procvičení ovládání slouží několik prvních lokací, kdy je hráč veden pomocí nápovědy. Ovládání je celkem pohodlné a dá se na něj rychle zvyknout, s jeho zvládnutím by neměli mít problém ani začínající hráči. Co se týče obtížnosti samostné hry, není zrovna nejnižší a méně zkušení hráči mohou mít v pozdějších fázích problémy i při volbě nejmenší obtížnosti.
Ha, vidím, že jsem se dnes nějak rozepsal, takže je na místě vše shrnout a recenzi ukončit. Hra AoM je velmi originální hrou (nepočítáme-li první díl, samozřejmě), která by měla zaujmout všechny příznivce magie a fantasy žánru vůbec. Technické zpracování je na velice dobré úrovni a autorům ostudu rozhodně neudělá, stejně jako myšlenka hry a AI soupeřů. Je pravda, že se hře dá vytknout pár maličkostí, herních inovací oproti prvnímu dílu není příliš mnoho a také obtížnost by mohla být o trochu nižší, ale i tak patří tento titul mezi nadprůměrné hry, které mohou hráčům zajistit kvalitní zábavu.
| Magic & Mayhem: The Art of Magic | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
