Mají ještě MUDy šanci mezi grafickými velikány?

Jsou textové hry již dávno překonanou záležitostí? Hraje je vůbec ještě někdo? Mohou poskytnout takovou zábavu jako hra grafická? Váháte? Pak si přečtěte první díl našeho článku o těchto hrách.

Stojíš na mýtině uprostřed lesa, padá soumrak, mlha, je chladno, zem je po právě skončeném dešti lehce podmáčená a vytí blížících se vlků v tobě budí značný neklid. Cesty odsud vedou jen na sever nebo na západ. Riskneš to a vyrazíš kvapem na sever, kde tušíš vesnici v které budeš moci strávit noc. Vlci jsou ale rychlejší, dohánějí tě, je na čase postavit se jim tváří v tvář. Jsou jen dva. On a ona. Zatím. Urychleně tasíš z pochvy meč, přitáhneš řemínky na štítu, přikrčíš se a zlehka se suneš zády k nejbližšímu stromu. Vlci jsou zřejmě hladoví a jeden se přikrčil a už plachtí vzduchem přímo na tebe, zvedáš štít šikmo vpřed a srážíš vlka stranou. Tnout mečem po něm nestíháš, vlčice už je ve vzduchu, jen tak tak jí vrážíš čepel do tlamy, která se kolem ní sklapne, ale chuť kovu vlčici nechutná a tak k tvé velké úlevě meč pouští. Teď je na čase udeřit, ale musí to být rychlé - jemné zhoupnutí v kolenou, kvapný sek shora na její hlavu, náraz na kost, bolestné zavyti, vlk se zakusuje do štítu a snaží se tě vyvést z rovnováhy, bušíš do něj mečem ale nemáš dost prostoru abys zasadil smrtelnou ránu, jen vlka dráždíš čím dál tím víc. Zpropadený déšť, na blátivé cestičce ti podklouzla noha a už jsi na kolenou, pouštíš štít a saháš po dýce. Bolest v rameni. Nemusíš se ani otáčet abys zjistil, že se vlčici podařilo prokousnout tvou zbroj. Bodáš dýkou naslepo ... Vytí je důkazem, že jsi se trefil. Štít už vlka omrzel a vyráží po tobě. Tohle bude zlé. Vlčice na rameni, na modlitby ani na důkladnější rozbor situace není kdy, buď ty, nebo oni, krev ti buší ve spáncích a hrozící smrt neuvěřitelně znásobuje tvé síly. Vydáváš se vlkovi v ústrety s mečem v dolním střehu. Horko, záblesk, sprška jisker, bolestný jekot vlka, nepřemýšlíš nad tím a prudkým smýknutím se snažíš shodit vlčici z ramene. Neúspěšně. Jen sis přivodil hlubší zranění a bolest tě začíná pozvolna ochromovat. Stále bodáš dýkou víceméně naslepo se stále menší úspěšností. Ale bolest najednou polevuje, vlčice se tě pouští a s ohonem mezi zadními běhy mizí za vlkem, jehož kňučení je slyšet z větší a větší dálky. Rezignovaně si sedáš na zem, skláníš hlavu a slyšíš, "Pěkně tě zřídili. Jsem Lupus, zasvěcenec prvního kruhu - mág.", "Díky a já jsem Rezis, žoldák, dneska nemám svůj den - nemohl bys s tím něco udělat?" neznatelně kývneš hlavou k pokousanému rameni. "Těžko, neumím léčit, ale mám tu nápoj tišící bolest, za 10 tolarů je tvůj, pak můžeme zajít za léčitelem, je to sotva dvě míle odsud." MUD je zkratkou z anglického Multi User Dungeon. V češtině se to nejčastěji vykládá jako více uživatelská hra v hlavní roli. Pro laiky bych MUD asi nejsnáze připodobnil k počítačové obdobě stolních her jako jsou Dračí doupě, Gurps, Shadowrun či AD&D. Stejně jako v Dračím doupěti (atd.) se vžíváte do role postavy, zažíváte všelijaká dobrodružství, zlepšujete se ve svých dovednostech a poznáváte krásy a tajuplnosti světa MUDu na němž hrajete. Na většině mudů si vybíráte z několika různých ras, jako jsou například člověk, trpaslík, elf, hobit, trol a další, stát se můžete válečníkem, kouzelníkem, zlodějem či některým z mnoha různých povolání lišících se MUD od MUDu (druid, zaklínač, paladin, léčitel, kněz, pirát, rytíř, obchodník, bard, ...), zlepšovat se můžete v různých fyzických vlastnostech jako jsou síla, obratnost, odolnost, inteligence, charisma či jiných, to už opět záleží na konkrétním světě. Nelze zanedbat ani zlepšování se v dovednostech zacházení s mečem, útorné či obranné magii, otevírání zámků, hledání pastí a desítky a desítky dalších ať již obecných či specifických pro různá povolání. MUDy se hrají po internetu. Někde bývá umístěn herní server, na který se mohou napojit hráči z celého světa. Spouštění si "vlastního" MUDu na svém vlastním počítači nemá moc význam, protože velké kouzlo MUDů tkví právě v interakci s ostatními. Až potud to zní velmi lákavě. Teď ale přijde věc, která mnohé zarazí, ale jak si později ukážeme, obavy jsou zbytečné. MUDy jsou (až na ojedinělé vyjímky několika málo posledních let) výhradně textovou záležitostí. Příkazy zadáváte z klávesnice stylem get sword, wear platemail, kill orc, cast magic missile on giant atp. Zrovna tak veškerý výstup zpět se k vám dostává v textové formě. Po této stránce jsou tedy MUDy náročnější na ovládání i na sledování děje. Ale náročnost je to jen zdánlivá. Příkazů používáte v podstatě jen pár a zbylé z leckdy mnoha desítek použijete velmi zřídka, texty co jsou vám vypisovány jsou mnohdy snadno předvídatelné - pokud některým úsekem hry procházíte často, není třeba pořád číst ten samý popis okolí, protože jej již znáte, zrovna tak souboje se pro vás posléze stanou (částečně i pro svou rychlost) záležitostí okrajovou v níž je třeba vnímat jen určité úseky zhodnocující právě proběhlé kolo boje, případně až výsledek. Je otázkou několika málo dní, než se sžijete s ovládáním a pak už vše bude hračka. Celá hra je online. Tedy na vaši akci získáváte okamžitou odpověď, nejsou zde žádné limity omezující délku hraní (snad jen vaše fyzická výdrž) takže záleží čistě na Vás, zda budete hrát hodinu týdně či deset hodin denně. Vaše postavička dlouhodobou absencí o nic nepřijde. Při opuštění hry je tato nedotknutelná a ostatní ji nemohou nijak ublížit. Po světě MUDů se pohybujete po tzv. "místnostech". Pod tímto pojmem se může myslet skutečná místnost - zbrojnice, pokladnice, obchod, hospoda, případně i něco jiného jako cesta lesem, louka, bažina, náměstí. Vždy máte k dispozici popisek "místnosti", v kterém se dozvíte jak to kolem vypadá, kam lze odtud jít, co je zde k vidění (např. na zemi ležící meč, klacek či kaluž krve), kdo tu postává a případně co zrovna dělá. Ve hře můžete kromě počítačem řízených postav (tzv. NPC - non player character) potkat i jiné hráče, hrající ve stejnou dobu z úplně jiného konce města, okresu, republiky či dokonce světa. S ostatními hráči si můžete popovídat, vyměnit nalezené zbraně, zbroje, poklady, informace, vydat se spolu na výpravu, změřit si své síly v souboji a nebo se prostě ignorovat. Ve hře můžete potkat NPC zákeřná, zlá, většinou zkráceně "monstra" určená k likvidaci, ale také řadu jiných, mírumilovných - obchodníci, léčitelé, učitelé, obyvatelé měst či postavy speciální zadávající hráči nějaký úkol. Likvidace mírumilovných postav buď nebývá vůbec možná, případně bývá trestána městskou stráží vězením, či si takový obchodník může zapamatovat člověka, který mu ubližuje a nic mu příště neprodat, ani od něj nic nekoupit.

Jak vidno, MUDy mají i dnešnímu hráči co nabídnout a rozhodně jim nezvoní hrana. Nabízí se srovnání s mnohem světštějšími věcmi: Dovede říct, zda-li je lepší film, nebo kniha?

MUDy vznikly již koncem sedmdesátých let a následujících desetiletích zaznamenali nárůst a posléze i boom. MUD je zkratka z anglického Multi User Dungeon a skrývá se pod tím v podstatě víceuživatelská hra v hlaví roli - zkrátka něco na způsobu Dračího doupěte, Gurpsů, ShadowRunu či AD&D na internetu. Výhodou je, že roli Pána jeskyně či Gamemastera tu zastává počítač a jemu všechny výpočty jdou rychle, takže hra je vskutku dynamická. Stejně jako výše zmíněné stolní hry na hrdiny i MUDy čerpají hodně z představivosti svých hráčů. Stejně jako pán jeskyně nemá moc možností ukázat hráčům jak skutečně vypadá jeskyně, stoka, hrad, orc, drak či cokoliv jiného co ve hře potkají, stejně tak i počítač zprostředkovává hráčům vše jen slovy. MUDy chápou text jako velkou devizu a coby skalní příznivec MUDů musím přiznat, že to tak chápu i já. Grafika je krásná a úžasná věc, ale v poslední době se setkávám jen s nepatrným zlomkem her, které by měly grafiku na úrovni, která by mi přinesla skutečný prožitek ze světa v kterém se pohybuji. Spoustu věcí není možné grafikou adekvátně vyjádřit či popsat. MUDy tedy kráčí cestou poskytující řadu výhod. Text v těchto hrách slouží jako stimul vaší představivosti, která udělá v mnohem kratší době a s mnohem kvalitnějším výsledkem to, nad čím se trápí celé týmy grafiků komerčních her. Každý z nás si pod slovy "pochmurným temným hvozdem zalitým hustou mlhou a s mechem čvachtajícím pod chodidly" stejně jako pod "odpudivě a agresivně vypadajícím sktřetem s tváří plnou jizev z přestálých bitev, krví podlitýma očima a dechem silně čpějícím po pálence" představí něco malinko jiného. Všimnětě si, že u lesa jsem nehovořila o tom zda jde o listnatý, jehličnatý či smíšený, natož o konkrétních stromech, u skřeta jsem nemluvil o výšce,barvě očí či oblečení - a přesto jsem si jistá, že každý z vás měl před sebou představu, kde všechno tohle bylo - jen malinko jiné. Ale přesto přes všechno se vám ta představa líbila, byla vaše, nikdo vám ji nevnutil a váš mozek ji akceptoval. Zkrátka a dobře vidíte, že text není ani dnes přežitkem, vždyť kdo z vás dokáže fundovaně říci, zda je lepší film a nebo kniha (vemte si jen jak na vás působí zfilmování některého klasického díla). Teď menší zádrhel. Drtivá většina MUDů je psána v angličtině. Důvodem je jednak to, že MUDy vznikly v anglicky mluvících zemích a také pak to, že anglická gramatika je velmi jednoduchá a počítač jí snadno rozumí, resp. lze snadno naprogramovat tak, aby jí rozumněl. Ale ani angličtina není žádným nepřekonatelným problémem. Každý kdo má alespoň základní znalost několika málo slovíček si dovede MUD zahrát a brzy se naučí anglicky natolik, že bude mít i z popisků plnohodnotný prožitek. MUDy se ovládají textovými příkazy zadávanými z klávesnice. Pro připojení k MUDu vám stačí bežný telnet, dostupný v každé distribuci unixu či windows, v poslední době se objevují i java aplety do prohlížeče, které nabízejí mnohem větší komfort, ale úplně ze všeho je nejlepší stáhnout si nějaký MUD klient a používat ten, neboť tyto disponují řadou dalších funkcí navíc. Namátkou jmenujme ty nejpoužívanější: triggery (automatická reakce na příchozí text - např. You are hungry. => eat bread), klávesové zkratky, aliasy (zkratky či sekvence příkazů), automapping (při správném nastavení za vás klient kreslí mapu světa po kterém chodíte a šetří tak mnoho vašeho času).

MUDy vs. grafické skvosty

MUDy poskytují zcela jiný druh zábavy, než na který je dnešní hráč zvyklý. 3D grafika v miliónech barvách, prostorový zvuk a nadupané stroje. Oproti tomu stojí prastaré a dosud životem pulsující MUDy, které žijí jen z textu, ke svému spuštění potřebují telnet a nebo v poslední době se na leckteré z nich lze připojit pomocí java apletů z internetového prohlížeče. Ale ze všeho nejlepší je použít některý z mnoha MUD klientů, který hráči nabízí mnoho služeb s přidanou hodnotou - klávesové zkratky, automatické reakce na některé herní situace (tzv. triggery), příkazové zkratky (tzv. aliasy - pod jedním příkazem se může skrývat celý soubor jiných příkazů), a nebo automapping - funkce jež za vás při správném nakonfigurování kreslí mapu oblasti již procházíte. Telnet nebo webový prohlížeč najdete dnes v každé distribuci unixu či windows, naproti tomu svou oblíbenou internetovou 3D smažbu si zahrajete jen odtamtud, kde máte nainstalované potřebné mnohdy desítky až stovky megabajtů velké klienty. Taktéž rychlost připojení pro hraní MUDů není potřeba nijak závratná. Přenáší se jen velmi malé množství dat.
Grafickým hrám nelze upřít mnoho jejich kladů, např. přehlednost či snadnost obsluhy. Naproti tomu stojí relativně složitý a textový MUD (na první pohled se to tak jeví, po pár dnech hraní však již nikoliv), ovšem právě text lze u MUDů chápat jako velkou devizu. To, že je vám popis okolí zprostředkován textem probouzí ve vaší mysli vlastní tvůrčí fantazii. Pro každého může "udatný válečník", "úctu budící mág" či "Ponuře vyhlížející hřbitov" vypadat jinak. A přesto se každému z vás ten válečník ve vaší mysli opravdu objeví jako udatný, při představě mága cítíte posvátnou úctu a obraz ponurého hřbitova vyvolává mrazení v zádech. Ne všem grafickým hrám se toto podaří a zdaleka ne u všech hráčů. Vaše fantazie vás však na holičkách nenechá a tak vám můžu garantovat maximální prožitky, 100% vžití se do postavy a jinou dimenzi zábavy než na jakou jste zvyklí. Konec konců, jako vhodné se zde jeví následující přirovnání: Dovedete říci, zda je lepší film a nebo kniha?

Hráč začíná hru s postavou víceméně nezkušenou, nevybavenou, která nic neumí. Jen dovednosti hráče z ní mohou udělat postavu bohatou, silnou, šikovnou, vzbuzující respekt a nahánějící hrůzu v očích nepřátel. Budování vlastní postavy je takovým dalším pojítkem táhnoucím se napříč všemi MUDy. Ostatně těch by se našlo víc - volba rasy, volba povolání, kouzla, ... Někde je hráč od začátku postaven doprostřed boje dobra proti zlu, klanovým či rasovým válkám, jinde je zase v poklidném světě kde se sice vyskytuji zlé nestvůry, ale jsou již většinou vytlačené do okrajovějších částí světa, takže pohyb po něm je relativně bezpečný. Jinde nabízejí kromě bojů a kouzel i celé řady mírumilovných činností či civilních povolání (rybář, kovář, zemědělec, léčitel, ...) a tak si na své přijdou i ti, které boj zase tolik moc nebaví. Nelze nezmínit celou řadu dalších výhod. Hra je online, tedy na svůj podnět dostáváte odpověď ihned, hraje se po celých 24 hodin denně, 365 dní v roce. Můžete hrát deset hodin denně a nebo jen hodinu týdně. Vaše postavička po opuštění hry a opětovném přihlášení zůstává tak silná jak byla, není o nic ochuzena ani znevýhodněna proti jiným. Můžete hrát ráno, v poledne, večer - a pokaždé tam někoho potkáte. Pravda, některé lidi potkáte jen večer, jiné spíš odpoledne, ale to k tomu patří. A hraje to vůbec někdo? Věřte mi, hraje. MUDů existuje na internetu pěkná řádka. Stačí se podívat na http://www.mudconnector.com a zjistíte, že v databázi je tam přes 1700 MUDů z celého světa a všechny funkční. Některé se pyšní návštěvností i několik stovek lidí v jeden okamžik, jiné jsou skromnější a v jeden okamžik tam najdete jen desítky lidí. Nezanedbatelný je i fakt, že až na malé (ale zato velmi kvalitní) vyjímky jsou všechny MUDy zadarmo. Jak vidno, MUDy maji i dnešnímu hráči co nabídnout a rozhodně jim nezvoní hrana. Nabízí se srovnání s mnohem světštějšími věcmi: Dovede říct, zda je lepší film, nebo kniha? I v našich zemích existuje několik MUDů, ze všech bych se zmínila o jednom. Jmenuje se Lost In Time a na českém internetu funguje od roku 1993 a je nejstarší online hrou u nás vůbec a za tu dobu jím prošly tisíce hráčů. Více si o něm ale povíme až za pár dní v druhé části článku o MUDech.