Ve dvojce si střihnete roli Dannyho Lamba, toho času internovaného v blázinci. Tam jednoho dne vypadne proud a nastane chaos. Danny se za vydatné pomoci svého parťáka, jenž ho bude dobrými radami provázet celou hrou, pokusí utéct. Zabije několik zřízenců i bláznů a - světě div se - z ústavu vyleze.
Manhunt 2 je opět především o explicitním násilí, po jehož exekuci se sami sebe, pakliže vás ještě post-moderní zábavní produkty neotupily, budete ptát, zda je taková míra brutality vůbec nutná. Inu, zrovna pro tuto hru docela ano, jelikož ostatní prvky by jí mediální záři rozhodně nezaručily.
Na konzolích Manhunt 2 vyšel už před dvěma roky, konkrétně na Playstation 2 a Nintendo Wii. - číst recenzi na Wii
Důvtipnější už tuší. Tahle hra skutečně nevypadá jako poslední výstřelek technologií.
Jistým náznakem toho, co vás čeká, je ostatně hašteření výrobce se Sony a Nintendem, které zprvu nechtěly povolit vydání hry na svých konzolích. Přišla jim až příliš úchylná.
Leccos se proto muselo osekat. A právě to se v počítačové verzi vrací. Když už nic jiného, tak aspoň tohle ospravedlňuje její existenci. Vždyť Manhunt bez krve, rozstříknutých orgánů, dekapitací, močících úchylů, obrázků dušení igelitovým pytlíkem, odstřelení hlavy kladivem a dalších šokujících momentů, které vám nebudeme prozrazovat, by rozhodně nebyl tím, co od něj hráči očekávají. - sledovat video na Youtube
Tentokrát nebudete hračkou v precizně režírované hře jako v jedničce, která tak trochu připomínala Saw. To, co zažijete, je ovšem předchůdci docela podobné.
Útěkem z blázince to totiž nekončí. Danny se záhy dozví, že byl jedním z důležitých článků jakéhosi Projektu, jehož strážci a lovci se vydají po jeho stopě. Budete se jich muset zbavit a přijít na to, o co tady běží.
Zpočátku je příběh dost nejasný, a pokud v jeho dalším průběhu očekáváte nějakou větší logiku, budete nejspíše zklamáni. Manhunt 2 je hra divná a projevuje se to také na ději, který je posunován především flashbacky. Ty se spouští při návštěvě určitých míst.
Ta jsou velmi specifická, a to především důrazem na špinavost, nuznost, nehygieničnost 
a celkovou nechutnost. Nechybí tu procházky po zchátralých domech, výlety do skladišť či dobrodružství ve vykřičených lokalitách.
Ze všech koutů na vás při tom přes obrazovku bude dýchat smrad a najdete tu to nejnižší, co jsou lidé vůbec schopni vyprodukovat. Manhunt 2 tak jde ve šlépějích svého předchůdce, který byl takovým herním "snuffem". Zdálo se mi ale, že jeho originality a nápaditosti už nedosahuje, spíše ho recykluje v ne tak zajímavé a méně ujeté zápletce.
Herními mechanismy je Manhunt 2 nejblíže žánru stealth akcí. Pokud by ale vyšel bez svých typických kulis a neměl na sobě dnes už profláklou značku, nejspíš by skončil přinejlepším v průměru.
Stealth prvek je sice poctivý, ale nijak zvlášť propracovaný. Skrýváte se v temných zákoutích, mrtvé
hlídky se snažíte odstraňovat do stínu a snažíte se být co nejméně viděni a slyšeni. Když už na to ale přijde, promluví zbraně.
Plížení je tedy nedílnou součástí hry, a to i proto, že bývá zakončeno obzvlášť brutálními scénami. Stačí, když se neslyšně připlížíte k nepříteli zezadu, stisknete příslušné tlačítko, několikrát zahýbete myší v požadovaném směru a už je tady výsledek. Ten je opravdu velmi krvavý a variabilní. Každá vražda závisí na zbrani, kterou zrovna držíte v ruce, pozici protivníka a na tom, zda v okolí náhodou není nějaký motiv prostředí, který by se pro efektní zabití dal využít.
Manhuntu 2 nelze upřít svébytnou atmosféru, kterou podporuje i zvláštní filtr připomínající staré VHS kazety. Ten aspoň částečně zakrývá grafickou unylost a nedokonalost, která ale fandům prvního dílu nejspíš vadit nebude. Ostatně, kdyby hra měla detailnější grafiku, asi by se svými scénami měla mnohem větší problémy.
Manhunt 2 je těžké hodnotit, obzvlášť po dvou letech, kdy vychází na PC. Jeho herní mechanismy nejsou zrovna nejzajímavější ani nejoriginálnější, na druhou stranu je balí do úchylné schránky, s jakou si nikdy jiný vyrukovat netroufne. Takže jestli je to váš šálek kávy…
