Mario Kart Wii

Mario Kart Wii

Mario Kart Wii – Peach motorkářka

  • 7
Známou hlášku "Gentlemen, start your engines!" tady neuslyšíte. Ona by se totiž spíš hodila jedna ještě známější: "Let's get ready to rumble!"
78

Mario Kart Wii

Platforma: Wii
Výrobce: Nintendo

  • Velmi přístupná hratelnost
  • V pravý čas dokáže znovu zamotivovat
  • Dost věcí k odemknutí
  • Vyváženost strojů i power-upů
  • Správné provádění triků dokáže značně zrychlit jízdu
  • Nové power-upy jsou fajn
  • Možnost jezdit s vlastním Mii
  • Wii Wheel součástí balení
  • Neférovost dokáže místy rozzuřit k nepříčetnosti
  • S trechnickým zpracováním si autoři mohli vyhrát více

Prověřený koncept i tradičně vynikající multiplayer jsou v naprostém pořádku, ale pro singleplayer si připravte pořádně silné nervy a pro jitotu i vědro.

Herní karta

Mario Kart WiiTato hra nám definitivně potvrdila, proč je Nintendo se svými hrami tak úspěšné. Vůbec tady totiž nejde o to, že by Shigeru Miyamoto a spol. dokázali vytvořit například GTA o rozloze 12 miliard hektarů. I když, možná že by to i dovedli, ale zkrátka svou snahu upírají poněkud jiným směrem. Výsledkem pak je skutečnost, že hry z jejich dílen dokáží velmi dobře pobavit i přesto, že jejich základní koncept je značně jednoduchý a troufneme si říci, že místy snad skoro až primitivní. Série Mario Kart je pak samozřejmě jedním z případů. Ostatně, už od dob SNESu se mění prakticky pouze grafika, přičemž pokud jde o nejnovější díl pro Wii, dá se značně úspěšně pochybovat i o tom.

V takových chvílích si nelze nemyslet, že by se počítačem řízení oponenti na vás „nedomlouvali“.

Navíc se svým způsobem dá říci, že to snad ani není závodní hra v pravém slova Mario Kart Wiismyslu, ale spíše jen jakási zábavička na závodní téma, koncipovaná tak, aby byla snadno uchopitelná a poskytovala zábavu všem bez rozdílu čehokoliv, což je v současnosti ještě podpořeno jakýmsi řekněme „obecným světonázorem“ samotné konzole Wii. Nám pak Mario Kart Wii nejvíce připomíná známou stolní hru „Člověče, nezlob se“. Ta je totiž mimo značně jednoduchý koncept známá i tím, že navzdory svému názvu dokáže k nepříčetnosti rozzuřit i téměř dokonalé flegmatiky. Ale pojďme na to postupně.

Hlavní režim pro jednoho hráče je rozdělen do tří kubatur (50cc, 100cc, 150cc a pokud zvládnete všechno na zlato, odemkne se čtvrtá třída Mirror), které zde suplují výkonnostní stupně, respektive obtížnosti. V každé z těchto kategorií vás pak čeká osm šampionátů po čtyřech závodech, v nichž za umístění získáváte body a kdo jich má po čtvrtém závodu nejvíce, ten celý šampionát pochopitelně vyhrál. Takže nic nového pod sluncem. Jelikož ale letos do hry přibyly motorky, existuje každá třída ve Mario Kart Wiidvou verzích (přesněji řečeno první dvě, ostatní jsou smíšené už rovnou). Na začátku máte předepsán typ vozidla, který je pro danou kubaturu předepsán, ale po úspěšném zvládnutí všech turnajů se odemkne možnost zúčastnit se zdejších turnajů jak s motokárou, tak na motorce. Se zmíněnými úspěchy se pak ale odemykají i nové postavy nebo vehikly.

Další novinkou je pak provádění triků. Ty je možné předvést pouze ve vzduchu po skoku, vyjma jízdy po zadním kole na motorce, a provádějí se různě, podle toho, jakou ovládací metodu si zvolíte. V případě, že je ve hře wiimote, tak je potřeba jím při skoku zatřást, pokud si zvolíte konzervativní způsob ovládání prostřednictvím arkádového nebo GameCube ovladače, tak si zároveň s výskokem vyberete jeden ze směrů na křížovém ovladači. Tyto triky jsou zde zdánlivě pouze na parádu, ale ve skutečnosti své opodstatnění mají. Po provedení triku totiž získáte krátkodobé zrychlení, což se tady hodí skoro vždycky.

Mario Kart WiiNavíc jsou triky započítávány do hodnocení kvality vaší jízdy, což mimo jiné znamená, že tady máme dvě hodnotící kritéria. Tím jedním je samozřejmě umístění v turnajích, a tím druhým pak zhodnocení techniky vaší jízdy. Oboje má svůj význam při odemykání nových předmětů, takže se nedivte, že nebudete mít odemknuto úplně všechno, přestože jste získali všechny zlaté poháry. Svým způsobem to i prodlužuje životnost celé hry, protože zajet šampionát do třetího místa je vcelku v pohodě, a s trochou cviku není ani to zlato nějakým větším problémem, ale zajet dobře stylově, to už trochu úsilí chce. Ne všechno se ale samozřejmě podaří napoprvé, a tak vypadá vcelku klasický scénář asi tak, že si nejprve v dané kubatuře odemknete všechny šampionáty, pak si znovu vyzkoušíte ty, kde se vám nepovedlo dosáhnout na zlato a nakonec doladíte ještě stylové hodnocení. S tímto přístupem pak hra vydrží o docela dost déle, než by se při prvním spuštění mohlo zdát, ale zároveň je to pak ke konci už tak trochu kolovrátek.

Mario Kart WiiČlověka mnohem víc než konečné sedmé místo vytáčí způsob, jakým k tomu došlo.

Do toho všeho se tu pak ještě klasicky pletou různé power-upy, mezi nimiž najdeme rovněž nějaké ty novinky. Nově se tu objevuje velká houba, která nemá za následek nic jiného než zvětšení daného jezdce, jenž v této přechodné podobě stejně jako v New Super Mario Bros. smete všechno, co se mu připlete pod kola. Pak tu máme blok POW, jenž po aktivaci způsobí malé zemětřesení, díky němuž se všichni, kdo jsou v daném okamžiku na zemi roztočí a zastaví, pochopitelně kromě toho, kdo tento zemětřas použil. Nejvtipnější je ale třetí nováček. Jedná se o bouřkový mrak, jenž hrozí zásahem bleskem, což pro zasaženého znamená zmenšení, a tím pádem i zpomalení. Pokud se vám tedy objeví nad hlavou, musíte se co nejrychleji přiblížit k někomu jinému a kontaktem mu mrak předat.

Mario Kart WiiS power-upy ovšem souvisí i jednoznačně největší svízel celé hry: v některých okamžicích je férová snad ještě o něco méně než sudí Collina. Nezřídka se totiž stane, že se na vás najednou sesype tolik zákeřností, až se tomu nechce věřit. Série tří power-upů, které se v krátkém sledu snesou na vaši hlavu, jsou vcelku normální záležitostí, ale docela běžně dostanete do rypáku klidně i čtyři plus vás pak klidně ještě nějaký těžší (hmotnost jednotlivých postaviček zde hraje roli), případně naboostovaný soupeř vyhodí z dráhy. A aby toho nebylo málo, tak vás pak hra nahodí zpátky na trať třeba tam, kde zrovna leží banánová slupka, případně zaúřaduje nějaká z nástrah trati (padající šutry a podobně), takže v okamžiku, kdy se konečně znova rozjedete, jsou už všichni ostatní přinejmenším v Mexiku. Člověk pak neví, co rozmlátit dřív, když po nějaké podobné sérii pohrom zůstane klidně i čtyři, pět sekund v podstatě na jednom jediném místě.

V takových chvílích si nelze nemyslet, že by se počítačem řízení oponenti na vás Mario Kart Wii„nedomlouvali“. V multiplayeru se to docela dá pochopit (zde v online podobě až pro 12 hráčů), holt tam někomu na poslední chvíli spadla „atomovka na prvního“, tak měl štěstí a vy smůlu, ale při hře proti počítači zkrátka není možné si nemyslet, že hra zkrátka fixluje. Četnost takovýchto „koordinovaných útoků“ se pochopitelně zvyšuje úderem vjezdu do posledního kola a povětšinou pak kulminuje v poslední zatáčce a cílové rovince. Představte si navíc následující situaci. Jedete ve skupince s dalšími dvěma jezdci, bojujete s nimi o vítězství a asi dvacet metrů před cílem přiletí bomba. Ok, její rozsah je velký, takže ty dva to smete taky. Zůstáváte v klidu. Ovšem vzápětí vás předjede skupina dalších asi pěti soupeřů, na čemž by samo o sobě taky nebylo nic zase až tak zvláštního, kdyby vás tedy nepředjeli prakticky okamžitě po výbuchu. Jinými slovy, pokud by byli v tak těsném kontaktu s vámi, museli by vyletět do luftu taky a aby útočili z větší vzdálenosti třeba s tím, že všichni mají v rukávu urychlení, to je přinejmenším ze statistického hlediska značně, ale opravdu značně nepravděpodobné. Člověka pak mnohem víc než konečné sedmé Mario Kart Wiimísto vytáčí způsob, jakým k tomu došlo. Tomu se zkrátka říká absolutní bezmoc.

Na druhou stranu se ale zdá, jako by si toho hra byla vědoma, a tak se vás vždy v ten správný okamžik rozhodne zase uklidnit tím, že vyhrajete vcelku v pohodě a bez problémů, aniž byste se o to sami oproti předchozímu případu nějak výrazněji zasadili. Nakonec jste tedy ještě naopak rádi, jak se vám to tentokrát pěkně povedlo a máte motivaci hrát dál. V takovýchto „civilních“ případech pak máte možnost posoudit například vcelku dobrou vyváženost jednotlivých power-upů, vhodně využívat jízdy ve větrném zákrytu nebo zkoumat výhodnost konkrétních zkratek či alternativních cest, které rovněž hrají docela podstatnou roli. Pokud by tedy nebylo zmíněné jisté neférovosti, představovala by tato hra značně pohodovou zábavu, u které by vám nevadilo ani ono léta neměnné nintenďácké zpracování.

Čímž se dostáváme k další nepříjemnosti. Už jsme si zvykli, že hry od Nintenda Mario Kart Wiivypadají tak, jak vypadají, ale že by se tady třeba na grafice muselo až tak šetřit, to zkrátka nebereme. Známé postavičky a klasická barevnost to dnes už nevytrhnou. Nikdo tady nechce, aby hra na Wii vypadala jako nejnovější Gran Turismo, ale sem tam nějaký zajímavý detail nebo efekt by snad tolik výpočetního výkonu nesežraly. Zvláště když například fyzikální model je zde přítomen jen ve velmi základní formě, takže fakt netušíme, co s výkonem Wii autoři této hry vlastně udělali. Některým tratím nelze upřít značnou míru výtvarné stylovosti nebo paradoxně i vizuální přitažlivosti (hezky vypadá třeba okruh v koruně podzimně zbarveného stromu nebo trať v dolech), ale naproti tomu tu máme tratě převedené třeba z předchozího GBA dílu série, u kterých si řeknete, že s trochou snahy by to mohlo na onom GBA běžet snad i v nezměněné Wii podobě.

Wii Wheel

Když Nintendo před lety oznámilo, že konzole Revolution se bude jmenovat Wii, přišlo to mnohým značně směšné. Tito lidé by se pak v rámci zachování zdraví měli určitě vyhnout nové závodní periferii z dílen Nintenda, jež byla nazvána Wii Wheel, tudíž hrozí riziko, že je to smíchy roztrhá. Ve skutečnosti se jedná o obruč ne nepodobnou tomu, co jsme mohli vidět již v první vlně závodních her pro Wii, a funguje naprosto stejně. Vloží se do ní wiimote a následně se celým setem otáčí pro ovládání směru a tlačítka wiimotu se využívají pro další funkce jako je akcelerace nebo provádění triků. Plusové body ale Wii Wheel získává přinejmeněím za lepší ergonomické zpracování, což není až tak zanedbatelné, jak by se mohlo zdát. Již dříve se sice ukázalo, že tento systém ovládání není kdovíjaké terno, ale na druhou stranu, když už je tato věc ke hře přibalena, tak proč ji nezkusit, že?

Mario Kart WiiZvuky jsou na tom podobně. Drží se starého osvědčeného schématu, což je na jednu stranu zcela v pořádku, ale na stranu druhou to s sebou nese i docela solidní nesmysly, které dokáží ještě umocnit potenciální zuřivost v případech, kdy vám hra dává pěknou nakládačku. Představte si třeba další situaci. Na hlavu vám popadá, co může, díky čemuž ztratíte dřívější velmi slušný náskok, a zatímco se rozjíždíte, prohrne se kolem vás skupina pronásledovatelů, kteří vás mezi sebou otlučou jako kulečníkovou kouli, načež to ve výsledku napálíte čelně do zdi. A Mario, jehož motokáru právě ovládáte, vesele zahlásí: „Whopeee“. V tu ránu se vaše pozornost přesouvá od zdrojového kódu hry k tomu individuu, za které právě hrajete, a zahrnete ho takovým přívalem láskyplných slov, že se z nich dá publikovat snad jen „červený“.

Takže celkově asi takto: Mario Kart Wii rozhodně dokáže zaujmout. Přestože jsme značnou část této recenze věnovali popisu nedostatků, stále se jedná o tu v úvodu Mario Kart Wiipopsanou hru, která i přes jednoduchý koncept dokáže pobavit a přitáhnout. Ostatně je jasné, že pro příznivce závodního žánru tato hra primárně určena není. Fandové série s největší pravděpodobností do těchto míst ani nedočetli a těm, kteří uvidí Mario Kart poprvé, učaruje přístupná hratelnost a víc je zajímat nebude. Ocenění si zaslouží i novinky. Motorky se od motokár sice co do jízdního projevu nijak výrazně neodlišují, ale třeba už takové nové power-upy jsou hodně fajn. A někomu se zalíbí třeba i možnost posadit za volant svoje vlastní Mii. Přesto se ale nedá přehlédnout občasná značná neférovost hry, což se ale týká samozřejmě pouze singleplayeru. S přihlédnutím ke grafice se nám tak do hlav vkrádá myšlenka, že série Mario Kart tak trochu přešlapuje na místě.


Hodnocení hry

Redakce

78 %

Čtenáři

82 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 178 čtenářů