Mario & Luigi: Partners in Time

Svět je opět v ohrožení a co hůře, princezna Peach s ním. Tentokrát je ovšem siruace tak vážná, že na to Mario sám zkrátka stačit nemůže, a musí rsi tak pozvat pomocníky.

Tak a je to tady zase. Mario stokrát jinak společně s dalšími provařenými postavičkami na nás opětovně útočí ze všech stran a na všech nintenďáckých platformách. K tomu se ještě přifařil jeho brácha Luigi a aby toho nebylo málo, budeme s sebou tahat ještě i baby verze obou kníratých šéfíků. To bude zase nuda. Kolikrát jen jsme si něco v tomhle stylu u některé z Mariových her už řekli? No, mnohokrát. A jak jsme povětšinou dopadli? No, jako dost špatní věštci. Ve velké většině případů se totiž jednalo přinejmenším o poměrně zábavné záležitosti.

Pro pořádně devastující týmový útok to občas chce bystré oko a přesné prsty.

Hra Mario and Luigi: Partners in Time samozřejmě není výjimkou. Navíc se jedná o povedený titul z ranku RPG her japonského střihu, což při jejich relativním nedostatku na nových handheldech potěší o to více. Navíc je hra tohoto stylu naprosto ideální pro přenosné hraní, takže předpoklady úspěchu jsou do jisté míry splněny dříve, než vůbec vytáhnete cartridge z krabičky. To je navíc podpořeno tradičním důrazem Nintenda na kvalitu jejich elitních her, takže výhledy jsou pozitivní.

Podtitul Partners in Time naznačuje, že se dočkáme nějakého čachrování s časem, přičemž ve skutečnosti se dočkáme přímo časové turistiky. Ostatně to je taky vysvětlení toho, jak se Mario s Luigim vlastně mohou setkat se sebou samými v ještě plenkovém věku. Hrad princezny Peach a celé její království napadli zuřiví ufoni, ovšem v důsledku probíhajících pokusů s přenosem v čase se objeví časová díra, díky níž se vše zkomplikuje tak, že budete muset každou chvíli časem cestovat tam a zpět, navíc se postupně objeví řada dalších děr, vedoucích do jiných oblastí, no zkrátka skoro detektivní zápletka á la Nintendo :-). Děj jako takový ale není zase až tak důležitý, takže stačí vědět, že je potřeba sesbírat všechny fragmenty kobaltové hvězdy, která byla srdce přístroje na cestování časem. A málem bychom zapomněli, samozřejmě je potřeba zachránit princeznu Peach.

Jak již bylo řečeno, již v prvních fázích celé hry potkají Mario s Luigim své velmi mladé verze, z čehož vyplývá, že drtivou většinu hry chodíte ve čtyřech, což představuje víceméně klasickou RPG družinu, která je navíc okořeněna tím, že velcí nosí malé na zádech. Počet členů vaší skupiny se tak v jistém ohledu sice redukuje na pouhé dva, což ale rozhodně neznamená, že dvojice malých by byla nějakým způsobem méněcenná, do počtu či snad pouze pro efekt. V některých, řekněme exploračně adventurních fázích hry totiž nejenže můžete, ale poměrně často dokonce musíte obě dvojice rozdělit, abyste se dostali dál. Jedná se většinou o prozkoumávání míst, kam velcí nedokáží vyskočit, ale zato tam mohou vysadit prcky, nebo třeba situace, kdy je ke zprůchodnění některého místa postavit každou dvojici na jiné místo mapy, kde se nacházejí kupříkladu aktivační spínače.

Nintendo opět stvořilo výbornou záležitost, která má navíc i dost hloubky.

I v těchto fázích samozřejmě ale potkáváte různé nepřátelské potvory, a proto je potřeba, aby obě dvojice dokázaly bojovat autonomně. Boj je založen na poměrně povedeném tahově realtimovém systému, kdy si klasicky na tahy volíte akci kterou hodláte provést, ale poté ji správným namačkáním příslušných tlačítek můžete ještě zesílit či znásobit. Na včasném stisknutí tlačítka je navíc založen celý systém obrany, kdy je potřeba buď včas vyskočit nebo použít obrannou techniku. To v prvé fázi znamená, že dotyčnému útoku uhnete, ale při ještě přesnějším načasování skoku můžete i v obranné fázi útočící potvoře ubrat něco z jejího zdraví. Vedle klasických útoků jsou zde i různé útoky týmové, které jsou při správném provedení samozřejmě účinnější. Jedná se jak o spolupráci velký+malý, tak i o kooperaci v rámci rovnocenné dvojice. První případ je reprezentován třeba klasickým útokem, při němž skáče daná postavička klasicky po mariovsku protivníkovi na hlavu. Pokud ale zrovna bojujete ve čtyřech a útočíte s Luigim, ten se rozeběhne i s Baby Luigim na zádech a správným načasováním tisknutí tlačítek tak mohou v jednom tahu zaútočit oba. Druhý případ je pak reprezentován situací, kdy jedna z postaviček nakopne směrem k vybranému nepříteli želví krunýř, který se pak odrazí k postavičce druhé a ta jej musí nakopnout odrazem o nepřítele zpátky a tak pořád dál, dokud vám krunýř neuteče. Jeho rychlost se samozřejmě s každým dalším nákopem zvyšuje.

Jak starý je Luigi?

Vzhledem k názvu a námětu hry se nabízí otázka, jak starý je vlastně Luigi. Obecně se sice má za to, že je to Mariův mladší brácha, ale ve skutečnosti může být i jeho dvojčetem. Ve hře Super Mario World 2: Yoshi´s Island bylo totiž řečeno, že tihle dva týpci jsou stejně staří. Od té doby se ale vždy udává, že Mario je starší a Luigi mladší. Mohlo se tedy jednat o chybu nebo o původně plánovaný záměr, který byl později bůhví proč změněn. Se svou verzí přichází ovšem i Chytrá Horákyně, která tvrdí, že ve skutečnosti jsou oba maníci opravdu dvojčata, ale že mario přišel na svět o pár minut dříve.

Jak z výše uvedeného vyplývá, pro pořádně devastující týmový útok to občas chce bystré oko a přesné prsty, ale na druhou stranu se dá zdejší dobrodružství hrát vcelku uspokojivě i jen s několika základními technikami. Jelikož se jedná o RPG se vším všudy, zvyšují se vašim hrdinům postupem času osobní statistiky, díky čemuž zvládnete časem celkem v klidu i náročnější soupeře. Systém zlepšování osobních charakteristik vybočuje z klasického schématu japonských RPG víceméně pouze jedním zajímavým prvkem. Při zvýšení osobního levelu se úměrně zvýší i vaše statistiky a jako bonus si můžete některou z nich zvýšit ještě o něco více. O kolik to ale bude, to se rozhoduje losem, kdy na počítadle rychle běží číslice. V okamžiku, kdy stisknete tlačítko, se počítadlo zastaví a vy v tu ránu vidíte, o kolik se vám zvýšila vybraná statistika.

Celková hratelnost je příjemně vyvážená tak, že se hra jeví jako téměř dokonalý společník pro cesty středního a delšího dosahu: dá se hrát i po několika málo minutách, ale pokud můžete hře věnovat čas od času řekněme tak souvislou půlhodinku,

Klady a zápory

Hratelnost vás dokáže udržet
Rozumná obtížnost i pro chvilkové hraní
Ideální hra na cesty

Na první pohled to zase vypadá strašně infantilně

užijete si ji mnohem více. Občas to chce totiž i trochu zapřemýšlet a i když nejsou zdejší hádanky samozřejmě nikterak extrémně obtížné, co se týče hledání řešení, jejich provádění se během dvou zastávek v autobusu nemusí nechat vždy stihnout. Na druhou stranu, za půl hodiny nepřejedete metrem z jedné strany Prahy na druhou, takže označit tuto hru jako vhodnou pouze pro zaoceánské lety rozhodně nelze. Když si k tomu připočtete klasickou nintenďáckou prezentaci, která je na pohled dětinská, ale na ten druhý zjistíte, že rozhodně není nikterak vlezlá a čas od času se dokonce něčemu od srdce uchichtnete, dojdete k závěru, že Nintendo opět stvořilo výbornou záležitost, která má navíc i dost hloubky a ještě je ke všemu odladěná tak, že představuje skutečně vynikajícího společníka (nejen) na cesty.

Mario & Luigi: Partners in Time

Výrobce/Distributor	Alphadream / Nintendo
Platforma	Nintendo DS

Ukládání pozic:	ano
Multiplayer:	ne

Verdikt:

Prakticky po všech stránkách výborně zvládnutá záležitost.

Hodnocení:

90% (info)