Stolní společenské hry jako Člověče, nezlob se nebo Dostihy a sázky byly svého času velmi populární, ale dnes po nich nikdo ani neštěkne. Bůhví proč se k nim Nintendo před několika lety vrátilo a vytvořilo v podobném stylu videohru.
Fakt, že se v Nintendu pustili do tak směšného úkolu není tak překvapivý. Dělají to často. Vezmou naprosto nepochopitelný nápad, který všem připadá směšný, a udělají z něj herní perlu. V tomto případě jsme ovšem přeci jen překvapeni, že se jim tento originální přístup vyplatil. Mario Party se v roce 1999 stala hrou nebývale úspěšnou a populární. Co už však nechápeme vůbec je skutečnost, že se nyní dočkáváme už pátého dílu. No řekněte, kolik her se může pyšnit tolika pokračováními? To už musí být pořádný úspěch!
Pojďme k recenzi přistoupit, jako byste vůbec nevěděli která bije. Vzhledem k pátému dílu je to sice hloupý předpoklad
(koneckonců, před rokem jsme zrecenzovali Mario Party 4), ale zkusme to. Rozhodně však nemá význam předstírat, že z názvu
nepoznáte o co se jedná. Mario Party je samozřejmě party hra až pro čtyři hráče zároveň a už proto, že v ní soutěží slušná řádka slavných postaviček z her Nintenda, je určena především pro menší děti (tj. pokud jste se právě vrátili s kámoši z hospody, raději sáhněte po F-Zero GX nebo Soul Caliburu 2), byť bude vzhledem ke své obtížnosti, složitějším pravidlům minimálně a nárokům na základní znalost angličtiny zpočátku vyžadovat asistenci rodičů.
Hra funguje podobně jako stolní hra s cestami, po kterých postupujete dle hodu kostkou (ta tu má ovšem deset stran, takže to není tak docela kostka). Hlavním cílem hry je získat hvězdy, které jsou obvykle umístěny v nejvzdálenějších koutech herního pole. Musíte se k nim co možná nejrychleji dostat a po cestě nasbírat 20 mincí. Ty kromě několika dalších způsobů vyhráváte či
prohráváte především v minihrách (viz dále). Když absolvujete stanovený počet kol, hráč s nejvyšším počtem hvězdiček vítězí.
Tolik pravidla. Zní to zábavně? Ani moc ne, že? Rozhodně to ale zní až příliš složitě a zdlouhavě. Všechno velmi dlouho trvá a jakkoliv má hra celou řadu světlých chvilek a zábavných okamžiků, je mezi nimi tolik prázdného balastu, že se musíte obrnit trpělivostí, abyste se nezačali nudit. Nejde navíc jen o nešetrně zvolená pravidla - nemůžete ani přeskočit stále stejné animace, neustále čekáte až se dostanete na řadu a až si počítačem řízení protivníci "přečtou" text a menu. Tohle opravdu není zábavné, obzvláště když si uvědomíte, že jde už o pátý díl a že tedy mělo Nintendo a vývojáři Hudson spoustu času na řešení problémů. Pokud se svou partou nepatříte mezi trpělivější hráče, můžete sice využít Mini-Game režim, kde bez jakéhokoliv herního pole zamíříte rovnou do akce, ale to je trochu škoda.
Mrzí to i proto, že zbytek hry je v zásadě špičkový. Série byla vždy postavena na prvotřídních minihrách, kterých se účastní
všichni hráči a v tomto směru není moc autorům co vytknout – můžeme jim pouze závidět jejich fantazii. Nových miniher
je tu více než šedesát (plus řada starých oblíbených), což dává dohromady velmi úctyhodné číslo. Jsou rozděleny do mnoha různých kategorií, jsou nápadité, rozmanité, vtipné i zábavné. Najdete mezi nimi i několik nepovedených, velmi výjimečně
jsou pak postaveny nikoliv na schopnosti hráčů, ale pouze na náhodě. Podstatné je, že vás nebaví jen napoprvé, ale stále více, jak se v nich postupem času zdokonalujete.
Taková je tedy Mario Party. Novinkou proti předchozím dílu je kromě desítek zábavných miniher především zbrusu nový Story režim určený pro případ, kdy hráč nemá žádné živé spoluhráče a soupeří výhradně s počítačem. Soupeříte tu s Bowserem a snažíte se, aby společně se svými nohsledy neudělal z krásných snů noční můru. Zní to divně, ale je to docela pěkný a zajímavý příběh, který snad několik samotářů dohraje i do konce. Nic to však ani v nejmenším nemění na tom, že máme tu čest s hrou,
která je určena v první i poslední řadě pro multiplayer.
A je to. Přestože vás na každých 30 vteřin zábavy čeká pět minut čekání, má Mario Party 5 docela zábavný multiplayer, jehož atraktivita se stupňuje s počtem hráčů. Tam kde dva ještě spíše zívají, tři se už potutleně usmívají a čtyři se nahlas smějí. Proti jiným party hrám je třeba vzít v potaz skutečnost, že složitější pravidla vyžadují více času na úvodní seznámení a také na herní dobu – jedna kompletní hra vám zabere třeba i hodinu (i když to lze nastavit), což však obnáší hlubší zážitek a opravdový pocit měření sil.
Co se týče hry pro jednoho hráče, odečtěte si z hodnocení 50%. Mario Party 5 je specializovanou rodinnou hrou a ve své třídě nemá konkurenci. Jisté je jediné – překoná ji zase za rok šestý díl…
Tak trochu jako v případě ročních aktualizací NHL a FIFA je otázkou, zda se vyplatí investovat do pátého dílu těm, co už vlastní díl čtvrtý. Změny jsou docela zajímavé a není jich málo – pokud jste čtyřku využili do mrtě, určitě užijete i díl pátý s nabídkou desítek nových miniher. Pokud ji ale máte uloženou ve skříni a jen příležitostně ji vytáhnete při rodinných sešlostech, byl by nákup Mario Party 5 spíše zbytečný. |
| Mario Party 5 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
