Mario Power Tennis – recyklace na kurtu

Mario a celá jeho banda se vracejí na tenisový kurt. Tentokrát si s sebou vzali i pohybové ovládání, ale to je tak všechno.

Mario Power Tennis

Nintendo své hry prodat umí. A když to zvládne s některým titulem jednou, tak proč ne i podruhé. Zhruba takto ve zkratce vznikla série New Play Control!, která přináší staré tituly z GameCube na aktuální konzoli Wii. Novinkou má být nové pohybové ovládání, budgetová cena a … a to je asi tak vše, přátelé.

Jeden z prvních titulů ze série New Play Control!, jenž dorazil na náš trh, je starý známý Mario Power Tennis. Co si budeme nalhávat - před čtyřmi lety jsme u této gamesky strávili několik večerů, a to bez intelektuálního příběhu či šílené přehršle režimů. Stačilo několik lahváčů, parta kamarádů a o zábavu bylo na několik hodin denně postaráno. Žena byla s dětmi na dovolené a bylo zapotřebí pořádně využít volný čas. Jediným pořádným tahákem hry byla přitom silná hratelnost a multiplayer. Vše ostatní šlo stranou.

Vyjma ovládání nenabízí hra nic nového.

Z logického hlediska se tak zdá být Mario Power Tennis jako vhodný kandidát na nové zpracování pro Wii. Po několika vteřinách hraní je navíc jasné, že tady Nintendo nehmátlo vedle. Kdo hrál tenis ve Wii Sports, tak moc dobře ví, že sporty jsou pro tuto konzoli ideální a bílý sport především. S Mario Power Tennis se tak z vašeho obýváku stane na několik hezkých večerů provizorní tenisový dvorec a veškeré předměty ve vašem okolí jsou ve vážném nebezpečí.

Hratelnost je totiž opět velmi vtahující, a to natolik, že lehce zapomenete na to, co se děje kolem vás. Ovládání je koncipováno tak, že nemusíte číst manuály, ani nemusíte přemýšlet. Okamžitě totiž víte, jak máte tuto hru ovládat. Sílu úderu, směr odpalu, to vše zvládnete pomocí nunchuku a wiimotu naprosto intuitivně. A je jedno jestli jste pravák nebo levák. Pokud máte alespoň jednu ruku, tak s vámi hra počítá.

Nechybí ani speciální nabíjecí údery, při kterých se z tenisové rakety najednou stane gigantické kladivo apod. S těmi je třeba nakládat obzvlášť opatrně, protože kvůli nim můžete přijít i o předem jasnou výhru. Společně se známými, barvitými a extrémně roztomilými postavami tak vzniká dílo, které má tendence líbit se malým i velkým.

Pokud jste tedy originál na GameCube nikdy nehráli, tak vězte, že po setkání se hrou ji na nějaký čas jen tak neodložíte. Bohužel pokud jste originál několikrát dohráli a při domácích party jste hru několikrát znásilnili tak, že na ní jsou dosud zbytky mastnoty a alkoholu, tak vám její opětovné vydání pro Wii nemá na delší dobu co nabídnout.

S grafickou stránkou nedal nikdo práci.

Vyjma zmiňovaného ovládání totiž Mario Power Tennis v New Play Control! edici nenabízí nic nového. Ovládání je sice špičkové, ale žádný nový herní obsah, žádné bonusy, nic. A to je čtyři roky po vydání originálu setsakramentsky málo. Alespoň, že hra stojí jen polovinu toho, co kompletně nový titul.

K dispozici je několik herních režimů. Turnaj, volná hra, exhibice, minihry, prostě ideální nabídka, tedy alespoň pokud by se jednalo o zcela nový titul. Turnaje lze hrát i v párech. V minihrách si pak můžete vyzkoušet například souboj se sportovně nadanou chobotnicí nebo mechanickým Bowserem.

Všechny minihry odkazují na starší tituly z Mariova univerza a záleží, nakolik je hráč pamětník, aby si i na patnáct let staré tituly vzpomněl. Tyto minihry však výrazně prodlužují životnost titulu, a vy tedy nabudete dojmu, že jste za svoje těžce vydělané peníze něco opravdu získali. Sluší se dodat, že suma sumárum jich je dohromady šest.

Vizuálně je hra zastaralá a na vině není nic jiného, než že si s grafickou stránkou nedal nikdo práci, aby ji předělal do stavu blížícího se standardům Wii. Navíc kvalita samotného obrazu není bůhví co uspokojivého. Přesto jsou ale postavy roztomilé a líbivé, přesně ve stylu všech ostatních her s Mariem. Animace je komiksová a s realitou nemá nic společného. Ostatně animujte ducha podle skutečnosti, že?

Italský instalatér Mario se tedy vrátil na kurt, ale v takové formě, v které je nám všem kaličům – pardon, hráčům – již dobře známý. Ti, co se před lety titulu vyhnuli, tak mají nyní skvělou příležitost vynahradit si jeden z nejzásadnějších herních restů svého života. Vy ostatní si ovšem klidně nechte zajít chuť. Sice se vám na chvíli objeví v mysli vzpomínkové okénko plné příjemné nostalgie, ale jinak zde pro vás není nic nového. Kromě chvilky tělocviku.