Mario & Sonic at the Olympic Games

Dvě videoherní ikony se setkávají v jedné hře. Zadarmo si ale nedají ani centimetr, setinu sekundy nebo tisícinu bodu.

Mario & Sonic at the Olympic Games

Když se objevily první zprávy o Mario & Sonic at the Olympic Games, mnoho lidí zůstalo naprosto chladných, protože to přece bude „další Mario“, ale zbytek začal hořet nedočkavostí, protože Mariovy sporty zatím vždy poskytly velmi kvalitní zábavu. Navíc to v posledních dvou případech s olympijskými videohrami dopadlo vždy spíš špatně než dobře, a tak jsme se těšili, že když to teď vezme pod svůj patronát Nintendo, tak to konečně bude stát za to. No jo, jenomže ona to má pod patronátem spíše Sega než Nintendo.

Nabídka disciplín je značně pestrá, ale s jejich provedením to není úplně jednoznačné.

Základní myšlenka je zcela jasná: se známými postavičkami ze stáje Nintenda (Mario, Wario, Peach, Yoshi atd.) a Segy (Sonic, Tails, Amy, Dr Eggman atd.) se účastníte olympijských disciplín a snažíte se dosáhnout co nejlepších výsledků. Na výběr je atletika, gymnastika, plavání střelba, lukostřelba, veslování, šerm, stolní tenis a navrch je zde kategorie zcela smyšlených soutěží, které s olympiádou mají společné maximálně tak to, že se tam taky běhá. V mnoha kategoriích je na výběr i z více disciplín. V tomto ohledu zcela jasně kraluje atletika, kde máme několik běhů – například klasický sprint na 100 metrů, 110 m překážek – ale i technické disciplíny jako třeba oštěp, kladivo, dálku, výšku nebo trojskok. Zdaleka ne všechny jsou ale přístupné od samého začátku, a tak si je musíte podle notoricky známého obyčeje nejprve postupně odemknout.

Nabídka disciplín je tedy značně pestrá, ale s jejich provedením to není úplně jednoznačné. Na jednu stranu zde máme velmi dobře provedené záležitosti jako nepříklad lukostřelbu, která si žádá přesné a citlivé míření, ale je zcela férová, sprinterskou stovku, která je sice velmi jednoduchá, ale na čas pod 10 sekund si fakt máknete, nebo třeba skoky na trampolíně, kdy je potřeba jednak udržovat výšku výskoků a jednak v letu co nejrychleji mačkat požadované sekvence tlačítek, čímž se provádějí akrobatické figury. Na druhé straně ale stojí například veslování, kde je potřeba rovněž přesně časovaných pohybů oběma ovladači, ale je to ještě doplněno podmínkou pro stisknutí kombinace tlačítek. Musíte tedy nejprve stisknout tlačítka, která se objeví na obrazovce a poté zatáhnout za „vesla“. Jelikož se ale kombinace tlačítek porůznu mění, je velmi jednoduché udělat chybu a pak jen vztekle sledujete jak kolem vašeho svalnatého Bowsera profrčí na svém skifu drobounká Daisy, kterou budete síhat již jen hodně těžce. Pokud se naopak soustředíte na tlačítka, je o poznání těžší udržet správný rytmus veslování. Pořád to ale nic není proti střeleckému skeetu. Tam musíte trefovat sádrové „holuby“ létající takřka stejnou rychlostí jako v reálu, takže se vám i v pozdějších fázích bude často stávat, že talíře proletí, aniž byste vlastně stihli cokoliv udělat. Pomůckou má být speciální diagram, na němž před každou střeleckou sérií probíhá ukazatel v rytmu ktevního pulsu a pokud ho dokážete zastavit v označené zóně, zvětší se váš zaměřovací kříž. Opět ale platí, že i po nějakém čase není zcela jednoduché potřebné zvětšení trefit, ale faktem je, že následně větší zaměřovač střelbu vcelku znatelně ulehčit. Paradoxně tak ale spíše než střelbu pilujete chytání ukazatele.

Kdo se těšil na Peach v plavkách, nechť si nechá zajít chuť.

Naproti tomu lukostřelba funguje velice dobře, a to i přesto, že první dojem je zcela opačný. Musíte totiž zkoordinovat zaměřování wiimotem i nunchukem zároveň a k tomu ještě brát v úvahu sílu větru. Zpočátku vám budou šípy létat leckde, ale brzy zjistíte, že tato disciplína má své pevně dané zákonitosti, na jejichž základě začnete desítky trefovat možná až překvapivě brzy. A co třeba již zmíněná stovka? Tak tam se připravte, že dostanete skutečně do těla. Účelem je totiž co nejrychleji střídavě kmitat oběma ovladači nahoru a dolů, což zní sice jednoduše, ale zaběhnout čas pod 10 sekund, to rozhodně není žádná sranda, a tak se připravte, že se po chvíli hraní doopravdy zapotíte. Hláška, abyste si dali pár chvil pauzu, která na vás každou chvíli vyskočí, zde tedy není jen tak pro nic za nic.

Vcelku dobře zvládnuté jsou i technické disciplíny, z nichž zaujme zejména dálka nebo trojskok. A ani ne tak proto, že si před pokusem můžete roztleskat diváky, ale hlavně proto, že kombinují rychlé pohyby s těmi jemnějšími. Nejprve je potřeba to rozpálit stejně jako na stovce na maximální rychlost. Ta se po nějakém čase „uzamkne“ a vy se soustředíte na načasování odrazu a jeho provedení švihnutím wiimotem vzhůru. Musíte ale odladit tu správnou razanci, protože pokud jím švihnete příliš prudce, bude odraz špatný, a pokud naopak švihnete příliš nevýrazně, bude špatný rovněž. V případě trojskoku pak takovéto odrazy musíte předvést tři za sebou, což není úplně jednoduché, zvláště tedy když vizuální projev postaviček příliš nekoresponduje s tím, co se vlastně děje. Konkrétně jde o to, že skokani poměrně dlouho a ochotně visí ve vzduchu, ale zatímco čekáte, až spadnou o kousek níž, abyste správně načasovali odraz, zahlásí vám hra chybu. Více než pohledem je tak potřeba se řídit intuicí a spíše si v mysli přehrávat, jak vypadá rytmus trojskokanského pokusu v reálu.

A když už jsme u toho reálu, tak nelze nezmínit, že ač hra na první pokus vypadá značně dětsky, stojí na skutečných základech opravdových sportů a jednotlivé disciplíny to až na výjimky vcelku značně zohledňují. V každé z disciplín, v nichž to má význam, tak jsou k dispozici světové i olympijské rekordy shodné s reálnými tabulkami a překonat je nebývá žádná hračka. Jako příklad může sloužit již několikrát zmíněná stovka, kdy se u času pod deset sekund zadýcháte, i když pohodlně sedíte v křesle. Naproti tomu, když se člověku podaří hodit pátým pokusem oštěp do vzdálenosti delší než 103 metrů, nebudí to příliš reálný dojem. A nemění na tom ani skutečnost, že Bowser je zkrátka rambič. Celkově vzato je ale vztah zdejších disciplín k reálu poměrně uspokojivý, takže obecně se dá říci, že na překonání světového rekordu to již chce mít něco natrénováno.

Co však příliš uspokojivé není, je technické zpracování. A to ani přesto, že bereme v úvahu všechna možná fakta: Wii má omezený výkon a všechny zdejší postavičky zkrátka musí vypadat tak, jak vypadají. Přesto ale lze mít řadu námitek. V prvé řadě jistě šlo zapracovat na lepších efektech. Když totiž přistanete v dálkařském doskočišti a pod vámi se objeví jen tmavý kruh, působí to dojmem maximální odbytosti. Ani rozpohybování postaviček není nijak excelentní a pokud čekáte, že třeba Sonic bude nejrychlejší, tak máte určitě pravdu, ale jinak než ve statistikách to vlastně ani nepoznáte. Pro některé disciplíny je pochopitelně vhodnější než kterákoliv jiná postava, ale jde o to, že pokud se rozbíháte k pokusu v některé z technických disciplín, tak zkrátka nepoznáte, že toto je ten rychlík, který by měl papírově být rychlejší než všichni ostatní dohromady. Je jasné, že z hlediska vyváženosti celé hry je potřeba, aby na tom všichni byli „tak nějak stejně“, ale odlišení v podobě nějakého malého detailu by zcela jistě bylo na místě. Třeba by se Sonicovi mohlo více „jiskřit“ od treter nebo něco podobného. Takto jsou totiž všechny zdejší postavičky zvláštním způsobem uniformní, jakkoli se to zdá při pohledu na zdejší skvadru nesmyslné. A kdo se těšil při plaveckých disciplínách na Peach v plavkách, nechť si rovněž nechá zajít chuť. Zatimco v Mario Footballu dostaly přinejmenším „humanoidní“ postavičky fajnové dresy, tady Mario zaklekává do bloků ve svých klasických montérkách a pracovních bagančatech. A co hůř, on v tomto nestárnoucím modelu i plave a dokonce má na hlavě pořád i čepici. Nikdo po tvůrcích nechce, aby střapaté hrdiny od Segy cpali do šermířských overalů a kukel, ale aspoň nějaká úprava pro účely dané disciplíny by přinejmenším v případě ninteďáků byla jistě příjemným detailem.

Olympijská encyklopedie

Hra nabízí tři základní režimy. Single Match asi netřeba nijak zvlášť vysvětlovat - vyberete disciplínu a jedete. Circuit obsahuje jakési „víceboje“ kdy jsou disciplíny sdruženy do skupin – za umístění získáváte body a na konci vyhrává ten, kdo jich má nejvíc. Zcela jasná je pak náplň módu Mission – plníte úkoly. Pod položkou Gallery je zde ale k dispozici i jakási olympijská encyklopedie, v níž se objevuje pětice miniher. Celý režim je rozdělen na pět oblastí (antické olympiády, olympiáda v Pekingu atd.), které se dále dělí na pět témat. Každé z oblastí je přiřazena jedna minihra, jejíž prostřednictvím si odemykáte krátké informační textíky na jednotlivá témata. Hned na začátku se tak třeba dozvíte, že v antice nesměly olympijské hry sledovat vdané ženy nebo třeba co musíte splňovat, abyste se olympiády mohli zúčastnit jako sportovci. Co se týče miniher, jsou zde různé variace na klasiky jako počítání postaviček, zapamatování si zvuků, mlácení „krtků“ v dírách (zde spíše goombů v rourách) a podobně. Asi ale nepřekvapí, že se dříve nebo později zcela jistě přistihnete při zjištění, že vás některá z miniher baví mnohem víc než neoblíbené disciplíny z hlavní hry.

Co nám z toho tedy celkově vychází? Poměrně rozporuplná hra. Upřímně řečeno totiž nelze přesně říci, pro koho je určena. Pokud budete hrát sami, pravděpodobně vás hra neudrží ani tak dlouho, abyste sesbírali všechny medaile, trofeje a různá další ocenění. Možná se pokusíte překonat všechny světové rekordy, ale ani na to bychom zase až tak nesázeli. Některé disciplíny vám totiž budou přpadat nezáživné (veslování), obtížné (střelba) nebo víceméně zbytečné (šerm). Nabízí se ale možnost trumfovat se v multiplayerových kláních, ale na nějaké party využití asi spíše zapomeňte, protože některá odvětví mají o poznání komplikovanější ovládání nebo vyžadují o poznání více tréninku než aby se dala označit za okamžitě uchopitelná a komukoliv přístupná. Jelikož se ale osobně řadím ke sportovním fanouškům a pro Mariovy sporty mám menší slabost, tak jsem se při hraní pobavil docela slušně. Hodnotím tedy možná o něco výše než je reálná „hodnota“ tohoto titulu pro běžného hráče. Pokud si tedy nehodláte v létě brát v době konání skutečných Olympijských her dva týdny dovolené, pak si výsledné hodnocení o pár procent snižte.