Mario Strikers: Charged Football

Jedním z nejvíce neočekávaných hitů na GameCube byl bezesporu Mario Smash Football, a tak není divu, že se velká očekávání upínala i k pokračování na Wii. A takto to nakonec dopadlo.

Mario Strikers: Charged Football

  Je tomu téměř přesně rok a půl, co jsme zjistili, že Mario Smash Football na GameCube strčil hned na první pokus všechny ostatní akční fotbálky levou zadní do kapsy. Proto byl jeho Wii nástupce přinejmenším v našich řadách jednou z nejočekávanějších Wii her, ne-li přímo tou zcela nejočakávanější. Konečně jsme se tedy dočkali a můžeme se s vámi podělit o naše dojmy.

Zatímco v Mario Smash Football bylo možné dát dvojitý gól, zde můžete s trochou štěstí a snahy dát jednou střelou gólů rovnou šest.

Na první pohled vypadá Mario Strikers: Charged Football v podstatě úplně stejně jako Mario Smash Football, ovšem nebude potřeba ani celého pohledu druhého, aby bylo patrné, že o jen tak nějaký laciný port se rozhodně nejedná. Nový fotbalový Mario totiž přináší tolik novinek, že se dá s jistou nadsázkou říci, že se jedná o úplně jinou hru. Základní myšlenka ale zůstala stejná, takže nadále máte na hřišti čtyři postavičky plus krokodýlího brankáře, které se snaží vsítit nějaké ty góly s využitím všech možných i nemožných prostředků, takže kdo rád ve fotbale prasí, může již směle posílat objednávku do nejbližšího obchodu s videohrami. Již v případě složení týmů ale narážíme na první novinky.

Již minule jsme zjistili, že jedna z postaviček ve vašem týmu je vždy kapitán a jednalo se o ty nejznámější tváře ze stáje Nintenda, takže Mario, Wario, Peach, Luigi, Yoshi, Bowser atd. Na rozdíl od předchozího dílu si ale k sobě nemusíte vybrat rovnou celou bandu parťáků, ale můžete si na jednotlivé posty vybírat separátně, a to z podstatně většího počtu postav. Zatímco posledně byly k dispozici pouze čtyři typy „sidekicků“, nyní je jejich počet přinejmenším dvojnásobný. Do týmu si tak můžete namixovat třeba jednu houbičku, jednoho Birda a třeba jednoho Shy Guye. Nebo raději zvolíte želvu Hammer Bros? A nebo strašidlo Boo?

Výběr spoluhráčů ovšem samozřejmě není pouze záležitostí osobních sympatií, ale poměrně taktickou složkou hry, jelikož stejně jako hlavní postavy mají své statistiky nyní i postavičky vedlejší, a tak je poměrně nesmyslné stavět třeba do obrany špílmachra houbičku Toad. Bohužel tak pro vážnější soutěžní zápasy končí naše oblíbená sestava princezny Peach s Toady, jelikož toto složení je naprosto nesmyslné. A to proto, že i Peach je zde v prvé řadě především rychlý tvůrce hry, takže v kombinaci s Taody jsou na hřišti čtyři tvořiví záložníci, ale není zde nikdo, kdo by uměl důrazně bránit nebo pořádně vystřelit. V této souvislosti pak člověka naštve, že pro začátek je opět nejvhodnější Mario, jenž má všechny herní atributy zcela vybalancované, takže nejprve budete hrát pravděpodobně s ním. I když vlastně úplně stejně je na tom i Luigi a tušíme, že snad i Yoshi.

Víceméně v každém kolektivním sportu, kde je účelem dopravit něco někam, platí pořekadlo „když nevíš, co s míčem/pukem/čímkoliv, vystřel na bránu/koš/cokoliv“, a proto i zde platí, že sebelepší taktika je bez vstřelených gólů k ničemu. Nenechte se ale zmást tím, že v prvním rychlém zápase nebudete moci překonat soupeřova gólmana a raději skočte do tutoriálu, kde jsou vám osvětleny základní možnosti a dovednosti. Ač se to totiž na první pohled nebude zdát, gólů zde bude padat opravdu hodně. Třeba již jen proto, že zatímco v Mario Smash Football bylo možné dát dvojitý gól, zde můžete s trochou štěstí a snahy dát jednou střelou gólů rovnou šest.

Když začne foukat silný vítr, v němž vedle hráčů létají i obří krávy, začnete uvažovat, zdali tuto hru skutečně produkovalo „to ono Nintendo“.

Funguje to jako za starých časů, takže pokud chcete vypálit opravdu smrtící pumelici, je potřeba déle podržet tlačítko pro střelu, v tomto případě B. Následně se objeví známý ukazatel, na němž je potřeba trefit se tak, aby výsledná střela byla úspěšná, tentokráte to ale funguje poněkud jinak. Zatímco se ukazatel pohybuje doleva, vybíráte si počet míčů, které budou na bránu soupeře vypáleny. Po stisknutí B se začne ukazatel vracet dost svižně doprava a je potřeba trefit se do poměrně úzké zóny, která určuje, jak budou vaše střely rychlé, případně přesné. Čím přesněji to tedy trefíte, tím větší potíže s vašimi střelami bude gólman mít a otevírá se tím šance na tím více gólů. Sranda je ale zejména v první fázi práce s ukazatelem. Zatímco zpátky letí nadzvukovou rychlostí, pohyb doleva je poměrně pomalý. Čím déle čekáte, tím více míčů následně na bránu vyšlete, ale zároveň má soupeř o to více času, aby vás sejmul a tím celý pokus o vícenásobný gól poslal do věčných lovišť.

Vzhledem ke dvojitým gólům bylo ve Smash Football mít pokrytého v prvé řadě soupeřova kapitána, ovšem nyní to tak jednoduché nebude. Nově totiž dostaly do vínku speciální střely i vedlejší postavičky, a tak představují slušnou hrozbu i ony, třebaže jejich góly se počítají pouze za jeden. Každá z vedlejších postav má svou vlastní speciální střelu, s čímž je nutné počítat jak při výběru před zápasem, tak samozřejmě i v průběhu samotného zápasu. Většinou se jedná o střely, kdy je brankář nejprve nějakým způsobem omráčen či ošálen a poté následuje samotná střela. Shy Guy tak například nasedne na raketu a napálí to přímo do gólmana a poté míč dorazí, Hammer Bros se zase vznesou a hodí na brankáře nejprve pár (patrně) kladiv a třeba strašidla Boo se jakoby zprůhlední či zneviditelní a nesou míč až do brány. Vše je ale poměrně dobře vyvážena, takže aby byl třeba speciální pokus Boo úspěšný, musíte být ve správné vzdálenosti od brány, aby se předcházelo tomu, že to budete bombit odkudkoliv se vám zachce. Tolerance této vzdálenosti je navíc poměrně přísná, takže abyste to tam tímto způsobem sázeli jako na běžícím pásu, chce to už nějaké ty zkušenosti a cvik.

Jestliže ale vedlejší postavičky dostaly nové schopnosti, ty hlavní samozřejmě nemohly zůstat pozadu a přicházejí s vlastností nazvanou Super Ability. Jedná se o jakýsi ultra power-up, jehož aktivací se na hřišti začnou dít věci zcela nevídané a že jsme toho tedy ve Smash Footballu viděli až až. Jestliže tedy máte Super Ability nabitu, stačí stisknout tlačítko C a rázem se stáváte pánem hřiště. Mario se například zvětší do obřích rozměrů a rozmašíruje všechno kolem, Yoshi se schová do velkého vajíčka se stejným výsledkem a třeba takový Donkey Kong vyskočí a po dopadu na zem vyvolá tak silný otřes, že všechno v dosahu této vlny popadá na zem jako krásně zralé švestky. Konkrétně v případě Donkey Konga se jedná o naprosto ideální útočný manévr, kdy nejprve smetete všechno kolem a pak již máte dostatek času i prostoru na pohodlnou vícenásobnou střelu. Samozřejmě se tyto schopnosti hodí i v obranné činnosti, ale člověk tak nějak cítí, že je škoda vyplácat si takovouto libůstku na to, abyste nedostali gól, místo toho, abyste jich díky tomu šest zavěsili.

Charged jako nabitý

Slovo Charged se v názvu hry neobjevuje jen tak pro nic za nic nebo proto, že by se jednalo o nějakou novou úchylnou, ale o to populárnější show na MTV, ale proto, že se vztahuje přímo k náplni hry. Autoři hru nabili novinkami, chcete-li vyslat silnější střelu, je potřeba ji nabít, ale ve zcela první řadě je potřeba pamatovat i na to, že nabíjet je potřeba i míč, což je další z novinek této hry. Nejjednodušeji míč nabijete tím, že si budete přihrávat a míru jeho nabití indikuje jeho barva. Začíná se na fialové a když dosánete maxima, bude míč zcela bílý. Nejde zde ale pouze nějaký nesmyslný efekt. Čím více je míč nabitý, tím větší je totiž šance, že po střele skončí v síti. A opět zde tedy vstupuje do hry i jistá dávka taktiky, pokud doběla rozžhavený balón posunete na nějakou postavu se skvělými střeleckými schopnostmi, máte zde téměř tutovku. Zkuste ale vystřelic s fialovým míčem postavou, která ve střelbě pokulhává a budete rádi, že se meruna vůbec dokutálí k soupeřově bráně.

A aby toho nebylo málo, přicházejí se svou troškou do mlýna i samotná hřiště, z nichž mnohá skrývají takové nástrahy až si člověk začne říkat, jestli to je pořád ještě fotbal. Když vám tedy ještě vypadne jeden z hráčů ven z hřiště, které nemá elektrické bariéry, berete to vcelku normálně a ani zas tak moc se nedivíte, když z nebe začnou padat velké kvádry, které vás v lepším případě dezorientují a v případě horším rozplácnou, ale když začne foukat silný vítr, v němž vedle hráčů létají i obří krávy, začnete uvažovat, zdali tuto hru skutečně produkovalo „to ono Nintendo“. Pokud namítáte, že něco podobného bylo třeba již i v Mario Baseballu, pak vězte, že to je oproti Strikers hodně slabý čajíček. Škoda jen, že Mariovy fotbálky jsou zatím jedinou věcí od Nintenda, která se nedrží vůbec při zdi.

Ve světle všeho výše napsaného se pak klasické power-upy, které známe z původního Smash Footballu, jeví již jen jako jacísi chudí příbuzní do počtu. I zde ale objevíme pár novinek, přičemž nás napoprvé nejvíce zaskočil „fotoaparát“. Po aktivování tohoto power-upu se hřištěm prožene zážeh blesku, jenž všechny okolo na malou chvíli oslepí a následně se na hřišti objeví velké fotografie.

Technické zpracování samozřejmě ničím příliš neohromí, ale vzhledem k tomu, jak neblaze v tomto ohledu na Wii dopadají nejrůznější multiformátové porty, vypadá Charged Football naprosto skvěle. Pomáhá tomu samozřejmě i fakt, že Mario nikdy nebude fotorealistický, ale výsledek je ten, že se na to dá koukat se zalíbením. V multiplayeru jsme sice místy zaznamenali jakési podivné záškuby obrazu, ale není to nic, s čím by se nedalo žít. Potěšila nás i hudba, která zejména v pasážích s rockovým doprovodem nenaznačuje, že se jedná o hru od „dětinského“ Nintenda. Jediné, na co si tak budete muset chvíli zvykat, je nové ovládání. Kombinace wiimote + nunchuk zde sice funguje do značné míry jako klasický gamepad, ale nějakou tu adaptaci to rozhodně chce. Zejména v okamžiku, kdy vyjde najevo, že prasácké fauly se provádějí škubnutím wiimote do strany. Jde o to, abyste si tento pohyb dostatečně zautomatizovali, ale pak už to budete kosit jako Tomáš Řepka ve vrcholné formě.

Závěrečné shrnutí je tedy tentokrát zcela jasné. Pokud jste si oblíbili Mario Smash Football na GameCube, neváhejte v případě Mario Strikers: Charged Football ani minutu. A pokud jste o GC předchůdci v životě neslyšeli, tak to vůbec nevadí, alespoň nejste zatíženi návyky a na pozměněné ovládání se adaptujete o to rychleji. Mario Strikers: Charged Football se vedle Zeldy v našich očích stává nejlepší dosud vydanou hrou pro Wii a bylo by velikou chybou ji minout, protože jak se navíc ukázalo již na GC, návykový multiplayer dělá z Mariova fotbálku opět hru, kterou budete schopni hrát celé roky. Takže je moc dobře, že vychází hned na začátku života Wii.