Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mario Tennis - forhendový Mario

  12:00aktualizováno  30. srpna 11:11
Svět je na chvíli v bezpečí, nikde žádný Bowser a jemu podobné individuum, nehrozí žádná mela, žádné nepříjemnosti, a tak si náš sympatický instalatér Mario užívá chvíle aktivního odpočinku. S tenisovou raketou v ruce. Pokud vám tenhle sport nevyhovuje, nevadí. Tady mu jistě přijdete na chuť.

Mario Tennis

Kdo to kdy viděl, aby se po kurtu pohybovala pravá nefalšovaná gorila s raketou v ruce? Co pohybovala, ona dokonce odpaluje míče, jimiž se ji snaží překvapit mužíček na druhé straně hřiště, chlapíček v modrých montérkách a červenou čepicí! Aha, tak on už se nám náš milý Mario vrhnul i na tenis... to nemůže dopadnout dobře. Ale dopadlo.

Přestože hra nese název Mario Tennis a po kurtech se pohybuje také opičák Donkey Kong - samozřejmě jen v případě, že si ho vyberete za spoluhráče či protihráče - bylo by ohromnou chybou zaškatulkovat tento počin do dětských hříček. Pokud si dobře vzpomínám, právě zpracování tenisu se v poslední době nijak zvláštní oblibě netěší. Vždyť ani na ostatních herních systémech toho mnoho nevyšlo a leckdo vám možná řekne proč. Takováhle hra po pár setech může hodně rychle omrzet. A právě s tím se nehodlala smířit firma Camelot a tak se ve spolupráci s Nintendem podívali na zoubek tomuto sportovnímu odvětví. Osobně se na tenis občas dívám v TV, nicméně za fandu dvou raket a kulatého míčku se rozhodně nepovažuji a právě proto mě docela překvapil fakt, že jsem našel v Mario Tennisu rychle zalíbení.

Mario Tennis

Asi bych měl nejprve vysvětlit toho opičáka. Po animovaných sekvencích s tématikou hry se konečně rozsvítí hlavní menu, které nabízí hned několik položek. Jelikož se chci nejprve se hrou trochu seznámit, vybírám okamžitě exhibici, čímž se propracuji k několika nabídkám. Z nabízených několika humanoidních hráčů a jednoho opa si vybírám gorilu, jež by měla překvapit, alespoň dle poznámky, především mohutnou silou úderu. Za protihráče volím Maria. Následuje ještě výběr povrchu, jenž svým způsobem ovlivňuje hru, především pak rychlost míčků. Volím též nejnižší obtížnost, zkouším pár míčků a po chvíli vyhrávám. To mi připadá zvláštní, proto vybírám vyšší obtížnost se stejnými hráči - efekt se dostaví téměř okamžitě. Soupeř mnohem lépe koordinuje údery, navíc bezvadně využívá krátkých míčků a lobů, čímž mě nakonec dostane na kolena. Mimochodem, každý vyhraný či prohraný míček postava prožívá po svém. Když prohraje Donkey Kong, začne se drbat na hlavě a řvát, v opačném případě mocně buší do své chlupaté hrudi. Pozitivní dojem na mě udělaly i bezvadné skoky, kdy postava ještě za letu stačí doskočit a odehrát téměř ztracený míč.

Lví podíl na příjemné hře nese i ovládání. Přes svou veškerou jednoduchost a eleganci v sobě Mario Tennis spojuje účinnost s maximem možností. Představu toho, že směrový kříž slouží jen k pohybu a jedním tlačítkem vracíte míčky, zase ukliďte do šuplíku. Přestože vlastně hrajete jen přes zmíněný směrový kříž a ne jedno, ale dvě tlačítka, na kurtu vykouzlíte vcelku slušný počet parádiček. Abych jen nehustil mlhu, mám na mysli zejména krátké míčky, loby, smeče a zrychlené míče, s čímž už lze leccos podnikat. Na nejlehčí obtížnost své oponenty zlehka vyšachujete některým z mnoha triků (lob, nestihnutý doskok), ovšem na obtížnější soupeře se budete muset pořádně natrénovat. Ono sice čím více trávíte u hry času, tím rychleji se učíte, ovšem sedět u toho nepřetržitě také nelze. Po čase jsem totiž zjistil, že při delším herním maratónu moje výkonnost rychle klesá, proto taková pauza jenom prospěje. Když se vám omrzí klasická hra, nabízí Mario Tennis ještě pět miniher jako například střílení do banánů. To takhle stojíte na polovině kurtu a pinkáte si o zeď, na které se pohybují tabule s banány. Za trefu získáte tolik bodů, kolik je vyobrazeno banánů na plošince. V první úrovni se hraje do třiceti.

Pokud máte dojem, že tomu stále něco chybí a nerozumíte mým vpravdě nadšeným Mario Tennis komentářům, věřte, že to nejdůležitější si ještě schovávám v rukávu. A tím překvapením není nic jiného než Mario Tour. Živíte-li v sobě podvědomě představu, jak na stromovém žebříčku budete porážet jednoho soupeře za druhým, tak přestaňte. Hlavní hrdina - naprostý amatér - přijíždí do akademie, kde se jenom z několika málo žáků stávají opravdoví mistři. Mimo koleje, kde bydlíte, se komplex skládá ze hřišť, tréninkových kurtů, posilovny, kavárny a několika dalších lokací. Se svým svěřencem začínáte jako junior - až zde porazíte všechny soupeře a stanete se tím nejlepším, postoupíte k seniorům, kde na vás čekají zase o něco těžší zápasy. Než se stanete legendárním hráčem, uběhne drahně času. Přesto, velmi sympatické mi přijdou dvě věci. Za prvé vaše postava získává za každou akci zkušenosti, které poté přerozdělujete mezi čtyři základní atributy (spin, control, power, speed). Tím své postavě určujete nenávratný charakter. Sám jsem hned na začátku investoval několik bodů do rychlosti a ejhle, začal jsem se po kurtu podstatně rychleji pohybovat. Ovšem pozor, ukončíte-li do některého z atributů přísun zkušenostních bodů, začne se postava v zanedbávané oblasti zhoršovat. Abych ale nezakecal to druhé - po areálu se pohybujete jakkoli chcete a nejvíc mi to připomíná kterýkoli díl GBC Pokémonů. Tj. v ptačí perspektivě chodíte s panáčkem, možná akorát ta grafická podoba zde dopadla, z pochopitelných důvodů, o nějakou tu třídu lépe.

Mario Tennis

Ale rozumějte, vždyť je to úžasné jít si pokecat za kamarády do kavárny či na tréninkových kurtech posbírat několik drahocenných rad. Dokonce nechybí ani výkladový slovník a pravidla v kostce - hraje se samozřejmě podle skutečných pravidel a řeknu vám, některé výměny trvají pekelně dlouho - než jeden z hráčů udělá chybu. Když už si vykládáme o tom trénování, i za zvládnutí některých technik získáváte zkušenostní body. Jedna z filosofií říká, že dobrý hráč by měl zvládnout vybrat každý míček. Na kurtu se proto snažíte v jedné tréninkové místnosti odpálit míč, jenž po vás střílí různě se pohybující automat. První úroveň zvládne kdekdo hravě - 15 míčů, ale při rovné stovce se zapotí i zkušenější hráč. Každopádně přidělené zkušenostní body rozhodně za námahu stojí, neboť díky nim postoupíte i o několik úrovní výše, než by se povedlo klasickou hrou na nějakém turnaji.

Abych to shrnul, Mario Tennis nabízí oblíbenou hru s příjemným ovládáním a geniálním módem Mario Tour obohaceným o RPG prvky. Po Pokémonech jeden z mála titulů, u něhož bych koupi vážně zvažoval.

Mario Tennis
Výrobce/Distributor Camelot / Nintendo
Platforma GameBoy Color
Vibrace: ne
Ukládání pozic: ano, 3 pozice na cartridge
Multiplayer: ano, 2 hráči
Verdikt: Jedno z nejlepších zpracování tenisu co jsem kdy hrál.
Hodnocení: 87%

Autor:


Témata: Banány, Raketa, Slovník


Nejčtenější

Wolfenstein II: The New Colossus
Wolfenstein 2: střílet nácky je lepší se zbraní v každé ruce

Koncem října se vrátí bijec nacistů B.J. Blazkowicz, aby dokončil rozdělanou práci z New Order, na nějž hra navazuje. Pár věcí se změní.  celý článek

Destiny 2
VIDEO: Sci-fi Destiny 2 je nejhezčí na PC

Zatímco první díl střílečkové hry na hrdiny vyšel pouze na konzole, druhý se podívá i na počítače. A bude tam vypadat zdaleka nejlépe.  celý článek

Black Mirror Remake
Česká adventura Posel Smrti se dočká remaku. Budou ho dělat Němci

Jedna z nejlepších českých her vůbec se po 14 letech od vydání dočká kompletního přepracování. Nepracují na něm však původní autoři a od originálu se má lišit...  celý článek

Matterfall
Retro na steroidech: Matterfall je mistrovská střílečka se vším všudy

Vývojářské studio Housemarque se vrací s další arkádou, která zaujme nonstop akcí a retro feelingem.  celý článek

Uncharted: The Lost Legacy
RECENZE: Uncharted Lost Legacy je dámská jízda ve velkém stylu

Voda je mokrá, drogy špatné a Uncharted je jednou z nejlepších her vůbec. Nic se na tom nemění ani v novém přídavku Lost Legacy, kde ikonického Nathana Drakea...  celý článek

Další z rubriky

Syberia 3 (PC)
RECENZE: Na výrobě Syberie 3 se až příliš šetřilo

Třetí Syberia se předchozím hrám série nevyrovná. Dolů ji táhne především technické zpracování a minimalistický příběh. Přesto by si ji opravdoví fandové mohli...  celý článek

Strafe
RECENZE: Střílečka Strafe vám spočítá, kolik krve jste prolili

Současná doba přeje odvážným experimentům. Strafe se možná na první pohled jako jeden takový netváří, ale pod maskou retro akční hry se skrývá nečekaná...  celý článek

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.