Abychom to vzali pěkně od začátku, musíme se vrátit do roku 1984. V tom roce byl totiž hluboko v antarktickém sněhu a ledu nalezen meteorit ALH 84001. Poté, co ho výzkumníci opatrně vykutali a převezli do svých laboratoří, nalezli v jeho útrobách život v podobě bakterií. Povzbuzeni představou ještě divočejších objevů zorganizovali expedici na Mars, která se na rudé planetě úspěšně uchytila a v nějakou dobu zásobovala Zemi informacemi o pokroku v pátrání po marťanských životních formách. Po devíti letech bezproblémového provozu přijala Země od expedice poslední zprávu: "Jestli sem pošlete další výsadek, varujte posádku - jen samotní přežijí". Jediné, co je od toho okamžiku slyšet na kanále, je zlověstný praskot a šum prázdných prostor. S takovým výsledkem ambiciózního projektu se pozemšťané nemíní smířit a vyšlou na Mars záchranný výsadek s následujícím obsazením: Martin Karne (bezpečnostní důstojník), Diane Matlock (mikrobioložka) a Kenzo Uji (odborník na umělou inteligenci). V tomhle složení si musíte umět poradit se všemi nástrahami, které na vás při průzkumu ztichlých chodeb čekají.
Tříčlenný tým si po přistání na marťanské základně dá brzo dohromady, že jedinou cestou k přežití je samostatný postup každého z nich. Za přispění mimozemského parazita totiž úsloví "V jednotě je síla" dostává úplně nový význam - bakterie, která napadla a vyhubila osazenstvo základny, působí tak, že zůstanou-li pohromadě aspoň tři lidé, spojí se (pochopitelně nedobrovolně) do jednoho útvaru, na který není vůbec hezký pohled. Nutnost individuálního postupu kombinovaná s možností libovolného přepínání mezi všemi třemi členy týmu slibuje docela originální hratelnost. Vzhledem k tomu, že se nemůžete setkat v jedné místnosti, předáváte si mezi sebou předměty pomocí poštovních rour, kterými je základna protkaná skrz naskrz. Na vyřešení většiny puzzlů a prekérních situací budete muset spolupracovat - ten dělá to a ten zas tohle, ale jenom všichni dohromady mají tu moc vypořádat se s vzniklým problémem. Nikdo z vaší skupiny nesmí zemřít, jinak není možné hru dokončit.
Martian Gothic vypadá tak trochu jako Resident Evil 2 - svoje 3D postavy vodíte po předrenderovaných 2D pozadích. Kromě zmutovaných členů první expedice (kteří nápadně připomínají zombie z RE2) se setkáte i s jinými mimozemskými potvorami, u nichž mi ovšem není tak docela jasné, kde se na Marsu vzaly. Nepříjemnou vlastností všudypřítomných zombie je to, že je nikdy nemůžete zabít docela, takže se může stát, že místnost, kterou jste opouštěli ve stavu úplného klidu (tedy s podlahou posetou bezvládnými těly), se bude za deset minut hemžit obživlými protivníky. Ve 120 lokacích se dostanete i ven z marťanské základny, třeba na povrch nebo naopak do podzemí. Jedinou podezřelou věcí na celé sympaticky vypadající hře se mi jeví systém ukládání her, který má vypadat nějak tak, že je stanovený počet 30 možných uložených pozic, ke kterým však získáte přístup pouze tím, že se nalogujete do počítačů instalovaných na základně a zahrajete si na nich nějakou hru. Rovnou říkám, že jediný systém ukládání her, který pokládám za rozumný, je možnost zazálohovat si svojí hru kdykoliv a kdekoliv, a tak mě výhled na každé omezení v tomhle směru dokáže otrávit natolik, že taková hra automaticky vypadne ze seznamu těch titulů, u kterých si hlídám, kdy vyjdou. Nebudu se ale ukvapovat a počkám si do dubna, kdy by Martian Gothic měl nabýt finální podoby.
