Fakt brečím a navíc mě štve bohorovný přístup doktorů

Co vůbec má smysl. Život. Ten pro toto dítě není, neboť je nemocné natolik, že není schopné žít. Je to hrozné, ale je to tak.

Můj bratr se narodil v roce 1957 s rakovinou lymfatických uzlin. Zemřel po týdnu. My jsme se o tom doma nikdy nebavili. Rodiče mi nikdy neříkali, co jim to způsobilo za bolest. Jen moje babička mi říkala, že každý týden chodila na hřbitov.

Je mi jasné, že je to tragédie, ale dělat z dítěte pokusného (omlouvám se) králíka, bez naděje na život, je hloupé.

Tohle bolí číst, více než nadpis jsem nedal.

tohle je docela diskutovane tema. Dost lidi se nad tim hrozi, kam jsme to dospeli, ze se deji takove veci, ale to je jen okrajova zalezitost.

Dnesni medicina , obzvlaste ve vyspelych zemich zachranuje kde co. Ano, zni to hnusne, ale je to tak. Jednou jsem mel moznost mluvit s pediatrem, ktery se staral na JIPce o ty nejtezsi pripady a nakonec odesel ze sveho oboru. Nevidel v tom ani jako predni odbornik smysl. Zachranovali plody, co mely 500g, nemely vyvinute organy, nikdy nedospely do zadneho stadia, kdy by mohly mit neco ze zivota. Zily jen na pristrojich, on to videl jako neeticke, udrzovat na zivu organismus, ktery ma do cloveka daleko. A pak je tady nase pravni spolecnost, kdy se lidi o vsechno soudi. logicky potom takto vyhroceny pripad skonci u soudu, oni ti lekari vsichni vi, ze chlapec umre, nemoc neni lecitelna, ale skonci nakonec u soudu. no nezavidim hlavne soudci. chlapec zije jen diky moderni medicine, ta ma ale sve limity, do toho limitu prave pripad dospel, jen to nekteri neumeji pochopit

To je problém i v jiných oblastech medicíny. Vývoj dospěl natolik dopředu, že je schopen udržovat na živu beznadějné případy, ale bohužel ještě nedošel tak daleko, aby je "vrátil k životu". Už jsem o tom dlouho nic neslyšel, ale třeba Schumacher už takhle přežívá roky. A je těžké říct a stanovit nějakou dobu, po kterou už to udržování nemá smysl. Týden? Rok? 2 roky? V tomhle rozhodování těm doktorům není co závidět...

Když se chtěli chytit poslední naděje a zkusit experimentální léčbu, tak nesměli. Když tedy přistoupili na to, že mu není pomoci a chtějí, aby zemřel doma, tak zase nesmějí. Vžil se někdo do kůže těch rodičů, za které pořád rozhoduje? Nechápu, proč je to takový problém - pokud je to samozřejmě technicky proveditelné. Tomu chlapci už je zřejmě všechno úplně jedno, tak by se snad mohlo vyslechnout přání rodičů. Šílené, čím si musí procházet. Už by jim měl někdo dopřát klid a možnost vyrovnat se po svém se ztrátou dítěte.

jak nesmej vzit domu? to dite je zcela zavisle na pristrojich, pri odpojeni je behem par minut po smrti. museli by jim domu nastehovat celou JIP, oni by ho pak odpojili a bylo by po vsem za 5 min a pak budou stehovat JIP zpatky?

Rodiče chtějí pro dítě s mitochondriální vadou, těžce poškozeným mozkem, hypotonií a 24hodinovou závislostí na okolí experimentální léčbu, rodiče chtějí to či ono, rodiče chtějí, aby dítě závislé na přístrojích a intenzivní péči zemřelo, čili bylo odpojeno od ventilátoru doma, kde nikdy nebylo a jeho "domovem" je nemocnice, která je jistě schopna důstojného prostředí k rozloučení se synem. Rodiče, pod záštitou hesla "vše nejlepší pro syna" tento mediální cirkus baví a budou tlačit na pilu až do konce...

Narodilo se Vám někdy vážně postižené dítě? Pokud to člověk nezažil, tak nemá jakékoliv právo rodiče, kteří to štěstí neměli, jakkoliv poučovat, co mají dělat a odsuzovat je.

Jestli tomu rozumím- jakmile dítě odpojí od přístrojů, přestane dýchat- a umře. Pravděpodobně ještě v nemocnici. Tak jak ho chtějí dovézt živého domů ? Se všemi přístroji a doma ho odpojit? Nění to jakési podivné?

nerozumíte a v tomto případě platí "mlčeti zlato"