Některé legendy je možná lepší nechat spát. Zvlášť v případě, kdy se na jejich návratu podílí firma, která si dokonce neklade žádné ambice se svým projektem prorazit. Jako typický příklad může posloužit právě Mega Man Legends zpracovaný s naivním příběhem, odfláknutou grafikou, podivuhodným ovládáním a velmi zvláštními prvky RPG. Trochu mnoho na obyčejný budget, jenž se v cizině běžně prodává za 11$. Nechápu snahy těchto tvůrců – proč se proboha raději nepustí do nějaké menší hry, na kterou jejich schopnosti a finanční zázemí stačí. Takto totiž vznikne hra v pravdě sice veliká, ovšem natolik šedivá a chudá na nápady, že je to až k pláči. Že méně někdy znamená více - to by si měli vzít lidičkové z Capcomu propříště k srdci.
Jak slíbili, tak udělali. Story se točí kolem velkého pokladu, ze kterého se ještě žádné lidské oko nepotěšilo. Takže ho najdeme, ne? Začínáme v jakési továrně graficky vyšperkované snad těmi nejhoršími texturami, co jsem tento rok viděl. Docela si dovedu představit, jak 3Dfx před pár lety předvádělo svou první užasnou kartu, co dává 3D nový rozměr. Na jednom počítači by běžela krásná akcelerovaná hra a na druhém Mega Man Legends s cedulkou „éra tohoto 3D právě končí“. Přesto, ve hře si lze přepnout mezi hardwarovou a
softwarovou akcelerací. Výsledek? Jak se říká, jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Co není v texturách a enginu, to už z tohoto pohledu nezachrání nic. Vůbec celkově trapně vyznívá pohyb v surovém 3D prostředí prostého veškerých efektů. Kdo si zavzpomíná na první 3D vlaštovky a ubere od svého subjektivního hodnocení ještě pár bodíků, v mžiku získá hrubou představu. A není to jen továrnou.
Tovární komplex zakončovala bitka s finálním bossem. V malé místnosti bouchal tento přerostlý robot všude kolem kladivem. Po dopadu nástroje se navíc v místě dopadu objevilo několik explozí (?). Já tedy čapnul svého Mega Mana a zcela strojově uskočil, dvakrát vystřelil, uskočil, dvakrát vystřelil… než se hra rozhodla ukončit mé trápení a uznala bitku za ukončenou. Pohoda, děj přebírá další z neskonale nudných in-game scén. Mega Man vyleze na střechu továrny, kolem proletí bílá holubice (symbol?), sluníčko odkrývá ošlehanou rekovu tvář. V tom ze dveří vylítne celý rozlícený robot, hrdina musí ustupovat. Když je na okraji, rozhodne se skočit! Zcela netradičně a velmi nečekaně naskočil na prolétající vzducholoď nějaké ženštiny a tak dobrodružství pokračuje dále. Snad čert tomu chtěl, aby vzducholoď havarovala. Přijíždí policie vyšetřit nehodu, což ovšem blokuje
všechny další akce. Nezbývá, než se rozhlédnout po okolním městě a začít plnit všechny ty nudné, nemotivují úkoly.
Tím se dostávám k hlavní náplni hry. Chodíte, běháte a dost často střílíte do nepřátel. Ovšem zhruba stejnou měrou bezcílně běháte mezi lokacemi a plníte nijak nápadité úkoly. Občas s někým promluvíte. Rozhovor probíhá tak, že si každá postava přes rámeček odkecá svoje a to vám opakuje stále dokola. Naneštěstí plky nejdou odklepnout, ovšem s in-game scénkami můžete, stejně jako já, udělat velmi krátký proces. Prostředí, tentokrát venkovní, pokračuje v nastíněném duchu. Stromy složené ze dvou kolmých otexturovaných plošek působí stejně věrohodně jako Helena Růžičková v reklamě na dietu. Ten rozdíl od podobných her, tu ohromnou nekvalitu, poznáte už z dálky. Ovšem ani engine se nezapře. Hra vám jasně vymezuje cestu, nelogicky pak s panákem nemůžete skočit třeba na trávník. Nízká obruba jakoby říkala: „tudy ne, panáčku“.
Pokud jde o ovládání, nemohl jsem si zvyknout, že kurzorovými šipkami ovládám jen postavičku, kamera zůstávala statická. Naštěstí v jednom z menu šlo zjednat nápravu. Mega Man se šipkami do stran natáčel a s ním i kamera – čili, „už to jde hrát“. Dále potřebujete pár
dalších kláves. Jednou se otevírají dveře, druhou kope, třetí střílí ze „smrtelných zbraní“ a čtvrtou mluví. Přes Shitf se vyvolává mapa, Enterem zase obdoba inventáře. Čtyři charakteristiky zde reprezentují onen RPG prvek, zbytek menu slouží k předmětům a výzbroji. To všechno berte trochu s rezervou, na hraní to nijak podstatný vliv nemá. Ještě perlička – třeba ve skoku nelze použít kop, ovládání jednotlivé prvky vzájemně nekombinuje. Fuj.
Nové 3D akční adventury, jejichž boom již naštěstí pomalu opadl, si mé sympatie nikdy nezískaly. Vždyť co je Mega Man Legends? Akční hra? Těžko, na to obsahuje spoustu hluchých míst a i bez nich bych si zvolil cokoli jiného. Adventura? Ale kdeže, naivní dějová osa s minimem dialogů by neměla uspokojit ani toho nejméně náročného hráče. RPG? Pche, vždyť to je to samé, jako nazývat Dunu 2000 (díky vylepšování jednotek) „realtimovou strategií s prvky RPG“. A to je nesmysl. Co tedy zbývá? Pouhý paskvil, mix žánrů, jenž někdo ledabyle pospojoval v těžkopádný celek, který nyní otravuje vás, potažmo mě, svou existencí. Neexistuje nikdo, komu bych produkty tohoto typu doporučil a nic, co by mě přinutilo tento názor změnit. V Japonsku tyhle Manga polotovary možná letí, i když asi ani tam ne, přesto, u nás v ČR tenhle brak moc v oblibě nemáme. A mimochodem, těch 10,95$ mi připadá celkem dost.
| Mega Man Legends – tak umírá legenda | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
