Dobro a zlo spolu svádí svůj odvěký souboj. Každý den, každou hodinu, každou minutu. Neustále. Zlo se přitom často tváří jako Dobro, a Dobro zase někdy musí sáhnout i k takovým praktikám, že Zlo radši odvrací svou strupovitou, pekelným ohněm začazenou tvář. Jednou vede ten, pak zas onen. A pěšáky v této válce nejsou bytosti nebeské a zplozenci pekla, jak se může kdekdo domnívat, ale my, obyčejní lidé, žijící své obyčejné, všední životy. Jen v případech, že jedné ze stran hrozí potupná porážka, zasáhnou její zástupci do souboje přímo.
Jedním z nejprohnilejších, nejďábelštějších míst na Zemi je město Faktur. Nejen, že je plné neřestí, nejen, že tamní vědci zapomněli na Boží zákony a snaží se vdechnout neživé hmotě život a nedbají přitom na duši. Problém je v tom, že se město jako celek odvrátilo od Boha a místo toho následuje Satanova pohůnka jménem Father Prime. "Bůh není a nikdy nebyl. Věřte ve mne a uctívejte mne, neb já jsem život, smrt i zákon," provolává a všichni malověrní mu věří. To však ještě neznamená, že by měl pravdu. Bůh existuje, a vy to víte velice dobře - je vaším přímým nadřízeným.
Avšak nad Fakturem se již začínají stahovat mračna, blíží se bouře. Bůh s nelibostí sleduje počínání samozvaného vládce města a hodlá ho odstranit z cesty. Jen tak se může město vrátit zpět do Božích rukou. Kdo však bude pověřen oním nelehkým úkolem - zničením Otce Primea? Ano, hádáte správně. Vy. "A proč," ptáte se Boha. "Proč právě já?" "Proto," odpovídá vám s bohorovným klidem. A protože je slušně vychovaný, nezapomene vám ještě popřát šťastnou cestu.
Spasitel v plenkách
Tak začíná vaše strastiplná cesta futuristickým městem Faktur, ztvárněná v nové akční adventuře nazvané příznačně Messiah. Cesta, která je o to obtížnější, že ji neprovádí steroidy nadupaný stroj na zabíjení, ani sexappealem přetékající Lara Croft, ale malý andílek v plenkách. Už to je znamením, že při hraní Messiaha je zapotřebí používat jiná mozková centra, než jaká jsou zatěžována u jiných her, a tvůrci sami to také zdůrazňují. "Myslete jinak," říkají, a nemyslí tím žádnou podporu nějaké politické straně.
Myslet v jiných dimenzích je zde opravdu zapotřebí.
Bob - tak se náš cherubín jmenuje - má totiž schopnosti, které jsou nejen nám, smrtelníkům, ale i většině herních hrdinů odepřeny. Jmenujme jen dvě základní. Bob se umí zmocnit jakékoliv živé duše a používat tělo jejího majitele pro plnění různých úkolů a překonávání zábran (posednut andělem - to zní netradičně, že?), a další je schopnost letu. Nevznáší se sice v oblacích jako orel, spíše poskakuje jako nakopnutá slepice, ale let to přeci jen je a většinou s ním vystačíte.
Dále je zapotřebí mít na paměti, že jste Boží vyslanec v místě, kde vládne Satan. Nedá se tedy říci, že byste byli zrovna vítáni. Někdy sice vaše přítomnost vyvolá pouze pobavený zájem (například u vědců či prostitutek) a nehrozí vám žádné větší nebezpečí, většinou se ale dočkáte místo slavobrány střelby z rychlopalných zbraní. Ochranka nemá pochopení pro malá batolata v plenkách, která poletují sem a tam po vojenské základně. Z toho vyplývá nutnost kamufláže za pomoci již zmíněného infiltrování do cizího těla. Přitom si musíte vybírat takové osoby, které nebudou v místě pohybu nápadné či vysloveně nevítané. V baru tedy bývá nejvhodnějším objektem tanečnice nebo barmanka, v podzemí lidožravý chot, na policejní stanici esenbák a ne prodejná dívka.
Pokus o kus reality
Tímto se dostáváme k otázce jednotlivých postav ve hře, kterých je v Messiahovi několik desítek druhů a je nutno uznat, že si s nimi v Shiny opravdu vyhráli. Každá má své vlastní charakteristiky, se kterými musíte při hraní počítat, nebo které můžete vhodně využít. Všechny postavy jsou vytvořeny v 3DS-MAXu, prý podle živých modelů. Lze tomu věřit, lze o tom pochybovat, ale pravdou je, že jak po grafické, tak po pohybové stránce jsou více než zdařilé. Konec konců, o využívání polygonů, tvorbě postav a okolí a o grafice v Messiahovi vůbec si můžete přečíst docela zajímavý článek přímo na domovské stránce hry.
Grafika byla navíc popsána již v našem preview, takže raději přejdu k věci, která mne na hře zaujala nejvíce. Tou je umělá inteligence postav. Nezastírám, že jsem byl příjemně překvapen. Ba co víc, lebedil jsem si. Nejen, že postavy neustále vykonávají svou práci, baví se spolu na ulici či tančí v baru, ale chovají se (s malou, níže popsanou výjimkou) adekvátně právě probíhající situaci. Pokud nejste vtěleni do jiné osoby a procházíte kolem nich ve své vlastní okřídlené polonahé podobě, vzbuzujete zájem (nebo střelbu), pokud se ukrýváte v cizím těle, chovají se k vám ostatní podle toho, kdo zrovna jste a jak se chováte vy k nim.
Pokud jste ale policista, stačí tasit zbraň, namířit na civilistu a ten se bez meškání kácí k zemi, kryje si hlavu a prosí vás o slitování. Zkuste ale to samé na jiného policistu a se zlou se potážete. Je známo, že strážci zákona (ve městě Faktur) nemají příliš velký smysl pro humor. Pokud jste voják s vysokou šarží, podřízení vám salutují apod. Poměrně zajímavý byl také pohled na chota, který v temné stoce zuby rval na kusy mrtvého policistu, spatřil vás a s krvavou pěnou u úst a s nelidským řevem se na vás vrhá (screenshot není z výchovných důvodů zařazen).
Poměrně nezvyklou skutečností je i to, že při ozbrojených střetech se vaši nepřátelé snaží vás dostat do křížové palby, skrývají se za překážky a i jinak využívají potenciálních výhod, které jim terén poskytuje.
Onou předeslanou slabinou v chování postav je, že pokud napadnete jako civilista jiného neozbrojeného občana, nebrání se vám a pouze naříká. Tak to v běžném životě ale nechodí, osobně alespoň neznám nikoho, kdo by se nechal jen tak beztrestně otloukat.
Ve hře na realitu se ale tvůrci neomezili jen na AI, šli do dalších podrobností. Valnou většinu z nich jsem uvítal. Jako příklad nám zde může sloužit takový pád z... řekněme... pěti metrů. V lidském těle, samozřejmě, protože v andělské podobě to bez problémů splachtíte. Nehrozí vám, stejně jako ve skutečnosti, že byste se zabili, na to je ta výška moc malá. Ale riskujete, že si zlomíte nohu nebo se jinak zraníte a vámi využívané tělo již nebude použitelné.
Další drobnůstkou, která přibližuje hru k realitě, je uzdravování. To zde pro lidi neexistuje, žádné bílé lékárničky nebo červené lektvary. Zraněný člověk zůstává zraněný do té doby, dokud nezmění svou podstatu a není z něj člověk mrtvý. Pokud by tohle ale platilo i pro vás, přestal by být Messiah hratelný. Vám se tedy jako éterické bytosti naskytuje možnost čerpat chybějící životní sílu z jiných postav. Díky vašim zraněním se tak zhorší zdravotní stav někoho jiného, ale proč si s tím lámat hlavu. Za takových padesát, sto let (nebo pár vteřin) stejně budou všichni koukat na záhon zespodu, tak proč si s tím lámat hlavu, že?
A co dál, doktore?
Messiah je akční adventura, takže je jasné, že zde nemůže chybět spousta různých puzzlů, které musíte vyřešit. Nejedná se o hádanky jako takové, ale o vymyšlení způsobů, jak dosáhnout svého cíle. Řešení bývají jednoduchá, ba prostá, přesto jsem ale tvůrce stokrát, ba tisíckrát při zákysech proklínal, ale jen proto, abych se jim neméněkrát omluvil a v duchu je za jejich dílo pochválil. Nebudu uvádět žádné příklady, nechci vás připravit o ty bezesné noci, ve kterých se budete snažit přijít na to, jak ksakru nahodit ten prokletý generátor nebo odlákat pozornost dvou neodbytných strážných. Ale jedno vám slibuji - přijdete si na své.
Dále bych se měl asi zmínit o zbraních, zvucích a podobných věcech, to přeci k recenzi patří, ale... ono to dost dobře nejde. Obojí není ani dobré, ani špatné, prostě průměr. Dobrá, tak tedy dobrý průměr, za který se tvůrci nemusí stydět (raketová harpuna se mi celkem líbila), ale víc už neslevím. A pokud vás něco nezaujme, těžko se o tom píše. Klady Messiaha naštěstí vězí v něčem jiném, než je střelba a zvukové efekty, takže to hře na kvalitě nijak neubírá.
Chybička se vloudí všude
Nebyla by to pořádná recenze, kdybych se nezmínil o věcech, které mi na hře vadily. Bohudík jich není mnoho, vlastně jenom dvě. První věcí, která mne často iritovala, byla kamera sledující Bobův pohyb. Ačkoliv většinou brala v potaz okolí a jeho členitost, někdy jí nedocházelo, že nechci, opravdu nechci pozorovat dveře za kterými už stojím, ale dění kolem sebe. Obdobný problém se vyskytoval i při scházení ze schodů či seskakování z beden. Kamera zabírala vnitřek schodiště (či bedny) a já byl jako oslepený. To většinou až zas tak nevadilo, ale když jsem se v takové situaci ocitl pod palbou, byl jsem velice, velice sprostý (což svědčí také o jedinečné atmosféře Messiaha - by Vreco).
Druhou slabinou hry je to, že je určena nejspíš jen pro majitele silnějších a velice silných počítačů. To já s procesorem 300 Mhz a 96 MB RAM nejspíš nejsem. Ačkoliv hra běhala většinou bezproblémově a plynule, v některých situacích (bez zřejmé závislosti na počtu zobrazených polygonů) se akční adventura měnila na tahovou strategii a moje šance na úspěch se každou chvíli razantně snižovaly.
Bohužel šlo většinou o situace, kdy bylo zapotřebí rychlé a správné reakce. Zde je sice možná chyba spíš na straně mého počítače, přesto si myslím, že k podobným věcem by u dobře zpracovaného enginu docházet nemělo.
Konec dobrý, všechno dobré
Nerad bych, aby vznikl dojem, že Messiah není hrou, kterou bych si dovolil doporučit. Naopak. Ačkoliv sám nejsem zapáleným fanouškem tohoto žánru, Messiah ho ze mě ještě možná udělá. Shiny Entertainment si při jeho vytváření opravdu vyhráli. Nabízejí solidní, i když hardwarově náročný engine, zábavný scénář, vynikající umělou inteligenci postav, hudební doprovod od Fear Factory, originální a těžké puzzly... Zkrátka desítky hodin plných dobré zábavy a nejednu probdělou noc, kterou strávíte jako přikováni k židli, s očima červenýma od záře vašeho monitoru. A až zpěv ptáků vás upozorní, že je již ráno a vy se musíte vydat zpět do reality za svými povinnostmi.
| Messiah | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
