Čtvrtý Metal Gear Solid patří zcela jednoznačně k nejočekávanějším titulům současnosti, a tak jsme ho na letošní Tokyo Game Show pochopitelně nemohli minout, zvláště když bylo možné si ho i zahrát. Než k tomu ale došlo, připravili si v Konami velmi zajímavou a svým způsobem značně netradiční prezentaci.
Hned od prvních okamžiků na nás dýchla atmosféra Středního Východu.
Nejprve jsme byli nahnáni do „hlavního stanu“, kde nás již očekával nefalšovaný Colonel, seržant a jeden řadový pěšák. Přestože se vše odehrávalo samozřejmě v japonštině, bylo hned i těm několika málo zoufalým novinářům bílé pleti jasné, že se nacházíme v brífinkové místnosti a jsme instruováni pro nadcházející náročnou misi. Většinu práce zastal seržant MacGyver, který navíc štěkal na „bigoše“, aby udělal to či ono. Ten to následně vykonával přímo ve hře prostřednictvím Solida Snaka. Pokud tedy vzduchem zazněl povel „zalehnout“, Solido Snek, jak je hlavní hrdina MGS nazýván
v Japonsku, poslušně zalehl a předvedl nám možnosti své nové kamufláže. Colonel vstoupil do diskuse jen občas, zejména pak aby dal instrukce seržantovi. Nakonec se spustil alarm a v jednom člověku, který přišel s námi, ale evidentně se jednalo o někoho z týmu na stánku, byl identifikován špion, načež byl seržantem
odveden mimo brífinkovou místnost a zastřelen. Bohužel bylo již pozdě a nepřítel již dokázal na naši bázi zaútočit, takže jsme se museli bleskurychle přes clonu hustého dýmu a prachu vydat ven do akce. Venku pak samozřejmě čekaly stojany se hrou a my jsme si mohli v praxi vyzkoušet všechny věci, které nám byly řečeny na brífinku. Třeba to, že mířit máme tlačítkem L1 a palbu spouštět tlačítkem R2. Skutečně velmi působivé pojetí prezentace, kdy zejména Colonel, ač v podání Japonce, působil velmi přesvědčivě včetně hlasu a nečekaná byla i scénka s „mužem z publika“.
Mnohem důležitější ale bylo nepochybně samotné testování hry. K dispozici byla lokace s již dnes tak známou sochou, takže bylo možné si vyzkoušet i
věci, které jsme znali z dřívějších videí (ne, stát se součástí sousoší jsme opravdu nezkoušeli :-)). Hned od prvních okamžiků na nás dýchla atmosféra Středního
Východu, jehož obrazem tato lokace má být. V tomto ohledu odvedli tvůrci skvělou práci, takže prašné ulice, do nichž přijedou transportéry s vojáky, působí do značné míry opravdu jako televizní záběry ze současných válečných zón. Mimo stylu ale grafika exceluje i po stránce technického zvládnutí, kdy například ve zdech
zůstávají stopy po kulkách, lze rozstřelit kdejakou „vázu“ a nebo kolem vás ve větru poletují různé papíry, zatímco třeba pěkně z povzdálí pozorujete přestřelku znepřátelených frakcí. K tomu si připočtěte detailní ztvárnění jak Snaka, tak i vojáků a propracované animace s množstvím detailů, jako když si například Otacon během rozhovorů přes codec posouvá na nose brýle a podobně, a nemůže vyjít nic jiného než celkově skvělý vizuální dojem.
Neméně skvělý dojem ovšem zanechává i hratelnost. Tedy v případě, že máte MGS rádi tak, jak se doposud třikrát prezentoval. Základ zůstal tedy v jádru
stejný, ale navíc přibylo několik zajímavých „detailů“, čímž tedy nemyslíme pouze grafiku. Nově zde vidíme větší „zalidněnost“ jednotlivých lokací, což v praxi znamená, že když přijede transportér s bandou vojáků, tak se v okolí začne potulovat banda vojáků, kteří mezi sebou navíc
komunikují, a ne jen pouze pár izolovaných zoufalců. Pokud tedy chcete mocí mermo všechny vystřílet, dávejte si bacha, protože když se na vás i z okolních ulic seběhnou všichni, tak to by nepřežil asi ani Chuck Norris.
Druhý nedostatek pak spatřujeme ve stále stejném ovládání při plížení.
Na druhou stranu máte ale k ruce velmi zdatného pomocníka, kterým je nový systém kamufláže, stačí aby Snake zalehl na jakýkoliv povrch a po chvíli se jeho přiléhavý overal přizpůsobí barvě i vzoru povrchu. Zdálo se nám ale, že je síla tohoto elementu až příliš vysoká, protože mnohdy stojí nepřítel třeba jen dva kroky od vás a nevšimne si, že tam vesele ležíte. Pokud o vás tedy prakticky doslova nezakopne, můžete být v maximálním klidu. Mimochodem, vleže se lze otočit i
na záda pro palbu nahoru. Kamufláž ale má i tu výhodu, že přináší spoustu srandy. Člověk se zkrátka musí škodolibě smát když leží maskovaný na zemi a na nějakých dvacet metrů posílá uspávačkou k zemi jednoho nepřítele za druhým. Ostatní si toho sice všimnou, ale nevidí vás. Dokonce i odhadnou odkud palba přichází, a vydají se vaším směrem, ale zkrátka vás nevidí, takže se cestou k vám obezřetně koukají všude okolo, čímž máte spoustu času poslat je do hajan
postupně všechny.
Díky většímu počtu nepřátel je tedy značně posílen stealth element hry, ale i přesto se lze docela dobře prostřílet. Na druhou stranu by ale v MGS4 mohli nějaké ty skrýše využít i ryze akční maniaci, třeba již jen proto, že díky detailnější grafice a volbě lokací (alespoň tedy těch, kterými jsme si prošli) je hra značně přehlednější než tři předchozí „monochromaticky zelené“ díly. A ačkoliv bude hra patrně nadále spíše lineární než jakákoliv jiná, hratelná ukázka naznačila, že by se zde mělo vyskytovat uspokojivé množství různých „zkratek“, kterými se bude možné proplížit mimo hlavní trasu, nebo úkrytů,
jako jsou již známé skříně nebo krabice, pokud by tedy nová kamufláž nestačila.
Nabídku zbraní jsme příliš detailně nezkoumali, ale letmým pohledem se jejich skladba zdála být vcelku standardní, co se týče jejich použitelnosti. Vcelku příjemně působí i možnost zapnout si automatické míření, kdy Snake zaměří po stisknutí L1 nejbližšího protivníka. Je ale potřeba stát alespoň částečně čelem k němu. Zaměřování totiž není až tak ultimátní, že byste do svých mířidel „chytili“ i nepřítele za vašimi zády. Netýká se to ovšem odstřelovací pušky, kdy je lepší zalehnout opodál a prostřednictvím přibližovací optiky si vybrat, kam přesně mu chcete „špendlík“ zapíchnout.
Celkově je hratelnost navíc velmi intuitivní. Pokud žádných z předchozích dílů nehráli, bude to chtít pár chvil na zažití ovládání, ale pokud máte zkušenost s předchozími díly, pak zjistíte, že kostra ovládání je opět v zásadě stejná. Nejde ale ani tak o ovládání jako spíše o to, že vás hra bude naprosto nenásilně nutit,
abyste využívali co největšího počtu jejích možností. Jako by vám dodávala jakýsi šestý smysl, který vám bude radit, kdy je lepší se plížit podél zdí nebo kdy v
pohodě delší vzdálenost přeběhnout. Stejně tak vám „poradí“ kdy budou stačit dvě dávky z Akčka, kdy to chce větší, případně tišší palebnou sílu
nebo kdy je lepší danou situaci vyřešit ručně.
Ruční boj zvaný Close Quarters Combat nám ale zároveň připadal jako jedna ze dvou slabin hry. Byl sice opět obohacen, ale stejně jako v předchozích dílech nám dělalo potíže vystihnout ten správný okamžik, kdy nepříteli zakroutiti krkem, takže jsme to z obavy ze spuštění alarmu raději nepoužívali. Vzhledem k relativně krátké době, kdy nás velení z Konami nechalo na bojišti, se ale dá spoléhat na to, že v plné hře a při plném osvojení se bude jednat o zcela rovnocennou složku hry i pro méně motorné hráče jako jsme my.
Druhý nedostatek pak spatřujeme ve stále stejném ovládání při plížení. Mnohdy se tedy zejména v užších prostorách stane, že budete zběsile kvedlat
analogovou páčkou ve snaze zjistit, jak Snaka natočit požadovaným směrem a jak se následně požadovaným směrem odplížit. Když se k tomu ještě v této situaci
přidají občasné rozmary kamery, budete proklínat Kojimu, že nebyl schopen zařídit změnu, a sebe pak za to, že jste si v té úzké chodbě vůbec lehali. Je ale bez
debat, že MGS4 bude velmi jakostní hrou a i přes naznačené nedostatky, které ale stejně ve světle celkových kvalit pozbývají na důležitosti. Mimochodem, Hideo Kojimu jsme potkali u „volně pohozených“ stojanů s MGS4 na stánku Sony. Z ústraní pozoroval, jak hráči řeší různé situace, ale když si všimnul
vytaženého foťáku, velmi svižně zmizel. Zjevně je tak plachý, jak se o něm říká.
Index očekávání: 90%
