Remaky v minulosti populárních her vždy vítají jak hráči, tak distributoři. Většinou se totiž jedná o docela jistý zdroj budoucích příjmů. Právě to je případ titulu Metal Gear Solid: The Twin Snakes pro Nintendo Gamecube, který vzešel ze vzájemné spolupráce tří subjektů, kterými jsou tým Silicon Knights, společnost Konami (producent Hideo Kojima) a společnost Nintendo. MGS: The Twin Snakes je remake jedné z nejpopulárnějších her, která kdy vyšla na konzoli PSX. Původní hra vyšla už v roce 1998 a okamžitě se stala klasikou v žánru špionážních stealth akcí. Nejenom díky vynikajícímu game designu, skvěle fungujícím herním mechanismům, ale také kvůli vynikajícímu příběhu a vysokým produkčním hodnotám. V době svého vydání byl MGS považován (a platí to dodnes) za produkt, který v sobě výborně spojil svět filmu a svět her, což je zásluha génia Hideo Kojimy. Remake, o němž je dnes řeč, naštěstí zachovává všechny kvality původní, které jsou však ještě zvýrazněny zbrusu novým zpracováním. Je třeba poznamenat, že MGS: Twin Snakes se originálu drží možná až příliš a nenabízí v podstatě nic skutečně nového, žádné specialitky, žádné bonusy, žádné alternativní konce, zkrátka něco navíc.
Příběh byl základem původní hry a stejnou funkci plní i v remaku. Hra je situována do blízké budoucnosti na tajnou nukleární základnu, kam je povolán nyní už vysloužilý legendární speciální agent Solid Snake. Jeho úkolem je zabránit skupině teroristů Foxhound v odpálení jaderných raket a pak také záchrana několika důležitých staříků. Tak je tomu alespoň zpočátku. Již po několika desítkách minut hraní se příběh začne komplikovat a zamotávat, na světlo vyjdou zcela nové informace o účelu základny a o tom co se na ní dělo předtím, než kontrolu převzali teroristé. Solid Snake to všechno samozřejmě nesleduje z povzdálí. Právě naopak, hraje jednu z hlavních rolí, která mu již po vydání úvodní hry vynesla statut legendy.
Příběh je v MGS: The Twin Snakes jedním z nejdůležitějších prvků a v žánru akčních her mu nemůže žádná jiná hra konkurovat. Není to typický příběh o nejlepším, nejúžasnějším, nejkrásnějším agentovi, který musí zachránit celý svět a sbalit přitom přitažlivou kost. Je to příběh o člověku, který sice má unikátní schopnosti, ale také je poznamenán celoživotním válčením, nezná svůj původ, žije osamotě, nemá přátele a hlavně stále marně hledá opravdový smysl svého života. Příběh sice nabízí spoustu klasických klišé známých z akčních her a filmů, ale tato jsou zpracována tak unikátním způsobem a v
takové audiovizuální kvalitě, že mezi (nejenom) akčními hrami zkrátka nemá konkurenta.
Remake se původního příběhu drží do puntíku, což je zároveň pozitivní i negativní. Hráče, kteří měli tu čest s originálem už zde tedy bohužel nic nepřekvapí. Ani příběhové zvraty ani dialogy, do kterých Silicon Knights moc nezasahovali a až na pár změn jsou totožné s původní hrou. Na druhé straně pak samozřejmě stojí hráči, kteří se s originálem nikdy nesetkali. Pro ty bude příběh MGS: The Twin Snakes něčím zcela novým a unikátním. Zpočátku budou možná překvapeni množstvím a délkou nehratelných příběhových sekvencí, ale časem si na jejich přítomnost zvyknou. Celkově je trochu škoda, že nová verze nenabízí alespoň minoritní příběhové inovace tak jako remake Resident Evil.
Zatímco po stránce příběhu remake nic nového nepřináší, po stránce technického zpracování jde o zcela novou hru. Silicon Knights vzali originál, svlékli jej z hrubé polygonové grafiky a navlékli do zbrusu nového kabátku a ještě navrch přidali několik nových prvků. Nejvýraznější změna postihla neherní scény, které byly skvělé už v originále. V aktuálním remaku je ovšem lze označit za téměř dokonalé. Jejich přepracování si vzal na starost zkušený japonský řežisér akčních filmů Ryuhei Kitamura, který z
nich udělal něco neskutečného. Nevýraznější je hlavně dokonalé použití motion capture technologie, díky níž vypadají soubojové scény opravdu parádně. Jde zejména o ty, kde vystupuje tajemný ninja, které se svojí choreografií, kamerou i atmosférou vyrovnají nejlepším bojovým scénám z filmového plátna. Občas se sice stane, že jsou nehratelné scény trošku delší, ale v tak příběhově silné hře to není na škodu. Pokud však zrovna tohle někomu vadí, neměl by o koupi MGS: Twin Snakes vůbec přemýšlet. Neznamená to sice, že hra obsahuje více filmečků než samotné hry, ale jen to, že je zde filmů a nehratelných scén větší než standardní množství.
Nejenom nehratelné příběhové scény, ale i vše ostatní prošlo v remaku viditelnou změnou. Herní prostředí je potaženo zbrusu novými detailními texturami, přibyla spousta nových vizuálních efektů (nejviditelnější jsou třeba povedené cákance krve na zemi a stěnách po zabitých nepřátelích, které konečně nemizí) a všechny postavy prošly remodelací při zachování původního vzhledu. Celkově se dá říci, že po vizuální stránce se hra téměř vyrovná MGS2. Kvalita a detaily lokací jsou srovnatelné zcela, ale některým postavám do kvalit MGS2 ještě něco schází.
Drobné nedostatky vyplavou na povrch zejména při záběrech na obličeje postav, které nejsou tak detailní jak bychom si přáli. Občas také zlobí mimika a když už jsme u kritizování, tak pro úplně dokonalý zážitek by se hodila synchronizace pohybu rtů a mluveného slova, která zde chybí úplně. Výše zmíněné nedostatky se naštěstí netýkají všech charakterů. Například sám Solid Snake (a většina opravdu důležitých postav) je zpracován naprosto dokonale a vidět jej v pohybu při realtime akčních scénách je dokonalý zážitek. Tyto a další drobné chybky však z celkové hodnoty hry prakticky nic nesrážejí protože jen málokterý akční titul je nabízí ve srovnatelné či lepší míře a kvalitě.
Před vydáním hry se v mnoha článcích hovořilo o viditelném poklesu framerate v některých náročných scénách. S potěšením vám však můžeme říci, že finální produkt žádné podobné problémy nemá. Framerate je stabilní jak ve hře, tak i při těch choreograficky nejnáročnějších akčních scénách. Pokud se ve hře nějaký pokles frame rate vyskytuje, musí jít milisekundovou záležitost a její vytahování na denní světlo by bylo čirým hnidopišstvím.
Pamětníci si jistě dobře pamatují, že původní MGS disponoval jedním z nejlepších dabingů své doby. Za těch 5 let se sice mnohé změnilo, ale na tehdejší kvalitě dabingu to nic nezměnilo. Tvůrci se však i přesto rozhodli nahrát každý řádek dialogu zcela znovu a rozhodně se jim to vyplatilo. Dali dohromady původní dabéry a donutili je dát do jejich projevu ještě více emocí, či cizího přízvuku pokud bylo třeba (to se týká Mei-Ling a Nastashy). A výsledek působí ještě lepším a profesionálnějším dojmem než v originále. Společně s upírskou akcí Legacy of Kain: Defiance nabízí remake MGS zřejmě nejlepší dabing ze všech současných her, bez ohledu na žánr, či platformu. Kvalitativně stranou však nestojí ani ostatní zvuky a hudba. Zvuky vůbec hrají v MGS důležitou roli, protože mohou posloužit k nevítanému (hlučný pohyb po železné podlaze), nebo naopak vítanému (ťukání do zdi) odhalení hlavního hrdiny strážemi, které na zvuk reagují. Hudba je monumentální, tichá, dramatická přesně podle toho, jaká je zrovna potřeba a dokonale sedne k dění na obrazovce. Jenže taková byla už v originále, takže se nejedná o žádnou převratnou novinku. Za zmínku stojí možnost přepnout si zvuk do formátu Dolby Pro Logic II, což celkový zážitek ještě více podtrhuje. Technická inovace 5 let staré hry se Silicon Knights s přispěním H. Kojimy a několika dalších profíků prostě vydařila a sama o sobě je dostatečným důvodem proto, aby do hry investovali i majitelé PSX originálu. Nemluvě o tom, že ti co původní titul nehráli by po MGS: The Twin Snakes měli sáhnout povinně.
Herní systém samotný příliš mnoho změn nezaznamenal. Struktura hry je zcela identická s originálem a výraznější dopad má snad jenom přidání možnosti střelby z first person pohledu, což sice hru činí znatelně lehčí, ale v tomto případě i daleko zábavnější. Headshot s okamžitou smrtí cíle, stejně jako v MGS2, vylepšuje pocit ze hry samotné. Dalším prvkem, který tvůrci převzali s MGS2 je možnost viset, ručkovat a vůbec se pohybovat na zábradlí, což je dokonalý způsob jak se vyhnout procházející stráži. Je sice pravda, že zrovna tento prvek lze ve hře využít jen na několika místech, ale vylepšení to je.
V době vydání MGS2 se hodně hovořilo o zbrusu nové AI nepřátel. A tvůrci slibovali, že stejná AI bude i v MGS: The Twin Snakes. Svůj slib zdá se splnili, protože stráže reagují mnohem citlivěji na zvukové i vizuální podněty. I přesto se však stále chovají podle přesně daných pravidel. Proto s nimi není žádný závažnější problém a lze se jim ve většině případů bez problémů vyhnout. A když už dojde na konfrontaci, má Solid Snake k dispozici docela široký arsenál zbraní, kompletně převzatý z původní hry. Novinkou v oblasti zbraní je pouze uspávací sniperka PSG1–T a uspávací M9-T, obě převzaté z MGS2. Po stránce celkové obtížnosti je hra i na nejtěžší stupeň o fous lehčí než originál. A to zejména díky přítomnosti výše zmiňovaného
fisrt person pohledu, který usnadňuje proces likvidace stráží. Ale o
obtížnost v MGS: The Twin Snakes nejde. Tohle není titul, který se hraje pouze pro následný pocit z pokoření hry. Důležitý je zde dokonalý zážitek vycházející ze spojení zábavného hraní se sledováním zajímavého příběhu.
Metal Gear Solid: The Twin Snakes je skvělou ukázkou remaku výborné hry s využitím nových technologií. To ji činí zajímavou jak pro fanoušky originální hry, tak i pro novice, kterým se do rukou dostává nejlepší stealth akční hra všech dob (spolu s MGS 2), na níž ani takový hit jako Splinter Cell nestačí. Je opravdu velká škoda, že Silicon Knights od hry nezapracovali něco skutečně nového co původní hra neobsahovala. Ono by stačilo, alespoň nějaké odměnění například za sbírání známek od každého vojáka. Tato populární činnost je zde, stejně jako v originále, přítomna, ale za její poctivé plnění opravdu není k dispozici žádná odměna (tvůrci to sice slibovali, ale nakonec to nesplnili a spoustu hráčů zklamali). Boss survival mód je vcelku pěkné oživení, ale kolik hráčů bude skutečně dlouho bavit bojování se všemi bossy pěkně v řadě za sebou, to je ve hvězdách. Hádáme
však, že jich moc nebude. Ty co nemají s originálem zkušenost je třeba upozornit, že je hra nejenom docela lehká, ale také nabízí pouze minimální znovuhratelnost. Příběh je lineární a jediným důvodem pro opakované hraní jsou dva konce. O tom, který z nich na konci hráč dostane se navíc rozhoduje během mučící scény zhruba v polovině hry. Bude-li tedy někdo chtít vyzkoušet i konec druhý, stačí když bude hrát z uložené pozice zhruba od poloviny.
MGS: The Twin Snakes byl hodně očekávaný titul, což často nevěstí nic dobrého. Tentokrát však výsledek stojí opravdu za to. I přes absenci výraznější inovace je MGS: The Twin Snakes výborná hra, která se okamžikem vydání stává klasikou na platformě GameCube. Stejně jako je původní Metal Gear klasikou na PSX.
| Metal Gear Solid: The Twin Snakes | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
